Katolická církev je dosud nejpočetnější  skupinou, hlásící se ke křesťanství a u většiny jejich příslušníků převládá dosud názor,  že je tou jedinou pravou Kristovou církví, bez níž není spásy. Nicméně  po II. vatikánském koncilu v r. 1965 došlo k jistému obratu v postoji vůči křesťanům nekatolíkům.

Tím se dává průchod nebiblickému náboženskému univerzalismu (že všichni lidé budou nakonec spaseni, případně sjednoceni s univerzem) a předpoklad vzniku celosvětového náboženství Nového Věku, který se rovněž vzdává militantního způsobu šíření náboženství, tak jak ho v minulosti praktikoval islám i katolicismus.  Celosvětový válečný konflikt by dnes nevyhnutně musel vyústit v nukleární válku a tím de facto zničení planety země a lidské civilizace, což si zajisté i mocní tohoto světa uvědomují, že takovýto konflikt by musel postihnout i je. 

Dosud však není zřejmé, zda na nenásilný způsob sjednocení všech náboženství přistoupí i islám, který se nebude chtít vzdát svého rigorózního monoteismu a uplatňování svých přísných náboženských norem ve všech oblastech života. Navíc zde hraje důležitou úlohu averze islámu vůči židům. Katolicismus kalkuluje se sjednocováním s islámem prostřednictvím Panny Marie, která u islámu doznává značné vážnosti a úcty na stejné úrovni s Ježíšem, kterého však považuje jenom za jednoho z proroků. Pokud by se katolíci vzdali nároku na Ježíšovo božství, skutečnosti jeho ukřižování a významu této události  pro spásu lidí, hlavní překážka sjednocení s islámem by zmizela. Na filozofické rovině na tuto myšlenku přistoupil už před 50 lety hlavní teolog KC Ratzinger, dosavadní papež. Jelikož katolická doktrína je evoluční, tato možnost není pro budoucnost vyloučena. U buddhismu žádný problém nenastane, neboť ten je v podstatě ateistický bez víry v osobní božství, rovněž tak hinduismus je tolerantní k jakékoliv formě uctívání čehokoliv a  kohokoliv a  relativizaci pravdy i morálky.