poslal Nepřihlášený Pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka OP poskytl ještě před
Velikonocemi rozhovor deníku MF Dnes. Rozhovor, který vedl zástupce
šéfredaktora Jiří Kubík, vyšel na Bílou sobotu 30. března 2013.
Citujeme zde některé otázky a odpovědi.
Považujete zvolení papeže Františka za hodně velkou změnu
oproti Benediktovi XVI.? První papež z Latinské Ameriky, první papež
jezuita, první se jménem František.
Změna zde je. Jan Pavel II. měl před sebou velkou výzvu, kterou
přijal: svobodný svět a pád komunistické diktatury. Ať se to soudruhům
líbí, nebo ne, tak to bylo. A tím to byl jeden z největších pontifikátů.
Jan Pavel II. patřil například vedle Ronalda Reagana a Margaret
Thatcherové k významným osobnostem, které měly na pádu komunismu velkou
zásluhu. Papež Benedikt XVI. byl takovým intelektuálním, teologickým
spolutvůrcem pontifikátu. Nastoupil do úřadu téměř ve věku, kdy Jan
Pavel II. končil, a ocitl se ve světě úplně jiném. Pádem železné opony
se svět změnil a najednou jako by přestaly existovat všechny výzvy.
Jediným ideálem se stal každoroční pětiprocentní růst ekonomiky za
každou cenu. A Benedikt XVI. se najednou ocitl ve světě, kde takové
základní hodnoty jako svoboda, odvaha, věrnost se zdají být zbytečné.
Přichází i určitá únava, celá řada problémů, přibývají mu roky, cítí, že
svět je jiný.
Nový papež František bude tomuto světu rozumět lépe?
On má taky určitý věk, ale taky má za sebou velkou zkušenost se
světem po pádu železné opony: jižní polokoule, především rozvojové země,
o které v dřívějším bipolárním světě zápasily tyto mocnosti anavzájem
si podplácely obyvatelstvo Afriky a dalších oblastí, se změnila.
Mocnosti o ně ztratily zájem amy jsme svědky toho, jak problémy, hlad a
bída na jižní polokouli narostly. Papež František z této oblasti
pochází a je si těchto problémů velmi dobře vědom: třetina mladé
generace je tam bez práce avýznamná část mladých lidí nemá potřebné
vzdělání. To jsou určité výzvy, určitá cesta, s níž tento papež
přichází. A také nám jasně řekl, že to není cesta marxismu-leninismu.
Projeví se tato jeho cesta na katolické církvi v Česku?
Určitě ano. I tím, že papež František se v Argentině stal jistým
způsobem člověkem kosmopolitní atmosféry. Buenos Aires není jen město
Italů, ale i Francouzů, Španělů, najdete tam i anglický způsob života.
Vedle Západoevropanů je tam i velká komunita Východoevropanů. Na základě
toho má papež František velmi otevřený vztah k východnímu křesťanství, k
pravoslaví. Aprotože je v Argentině isilná židovská komunita, má
velkou ochotu spolupracovat s židovstvím. Je také mnohem flexibilnější v
dialogu s islámem. Vzal si jméno František podle Františka z Assisi.
Tonení jen orientace k potřebným a chudým. Je to také určitá výzva
květší prostotě života církve, velká tendence k dialogu s ostatními
náboženstvími. To vše se bezesporu projeví i v životě jednotlivých
církví, tedy i v Česku.
Papež František si právě nechává ve Vatikánu upravit
dvoupokojový byt, nechce žít v paláci. Cítíte v tom i nějaký apel na
kardinály, potažmo přímo na sebe?
No když se podíváte tady na náš palác, je to problém (směje se). Ale
co se stylu života týká, my nemusíme tolik měnit. To ať mi papež
František odpustí. Náš biskup Václav Malý jezdí tramvají, chodí pěšky po
městě. Já tedy méně, protože většinu času prosedím tady nebo jsem v
nějakém dopravním prostředku. Když jsem byl biskupem v Hradci Králové,
tak mi jeden váš kolega doporučoval jít do paneláku...
... abyste byl prostým lidem blíž?
Ano. Ale tyto naše paláce jsou historické památky, nejsou sice
adaptované, ale neseme za ně určitou zodpovědnost. Tohle Latinská
Amerika tolik necítí, protože její budovy jsou pozdější.
Řekl jste větu: „Ať mi to papež František odpustí...“. Máte za to, že po vás bude takovou změnu životního stylu vyžadovat?
Ne, to si nemohu vymýšlet. Myslím, že náš způsob života je podobný
životu běžného občana. I můj plat se pohybuje kolem průměrného platu
občana České republiky, takže si nemohu žít nad poměry.
Očekáváte od nového papeže třeba i tlak na nějakou změnu v církevních obřadech?
Nový papež naznačil, abychom si uvědomili, že v bohoslužbě a v jejím
projevu je určitá historická a kulturní kontinuita, ale musí to skutečně
více odpovídat dnešní době. On bude mít pro toto jako jezuita větší
cit, až se někdy bude druhým v církvi zdát, že by to nemuselo být tolik.
Ale církev je natolik pluralitní, že to vadit nebude.
Celý rozhovor
