Jakub ve své řeči vyjadřuje přesvědčení, že se právě naplňují slova proroků o hledání Hospodina všemi národy a navrhuje "nedělat potíže těm z pohanů obracejícím se k Bohu, ale napsat jim, aby se vyhýbali poskvrnění modlami, smilstvu, udávenému a krvi" (Sk 15,19.20) 

Uvedené 4 položky jsou vnímány jako to, co je "nezbytné". Žádné další "břemeno" nemá být na věřící z pohanů vkládáno. Pro některé z těchto čtyř bodů existuje více možností výkladu:

1. Poskvrnění modlami lze chápat v obecném významu "modlářství". Při opakování nařízení ve verši 29 se však namísto "poskvrnění modlami" hovoří o "obětovaném modlám".
2. U "smilstva" může jít o mimomanželskou sexualitu nebo o pohlavní zvrácenosti, jak je popisuje Lv 18. Toto slovo může mít také kultické souvislosti.
3. Zmínka o "udušeném" bezpochyby odazuje na maso zvířat, které nebylo zbaveno krve. Patrně odkazuje ke způsobu, jak byla zabíjena zvířata mezi pohany. Někteří rozšiřují význam této zmínky i na maso nečistých zvířat. 

(cituji některé teology: "Tato výhrada, založená na biblických normách o způsobu odkrvení dobytka, ukazuje, že kritéria stravování prvních křesťanů byla stále pod vlivem zákonů Tóry. Z toho je možno vyvodit, že prvoapoštolská církev také považovala za nepřijatelná masa, která byla nečistá podle zákonů Třetí knihy Mojžíšovy." Jiný: "Se vší pravděpodobností se jedná o požadavek (...) být citlivý k otázkám nečistých zvířat a jedení udušených zvířat, která nebyla zbavena krve...")
4. Zmínka o "krvi" zřejmě odkazuje na Lv 17,10-14. (Může jít o narážku na pohanské kulty, kde kněz ochutnával krev oběti) Někteří zde vidí odkaz na vraždu. (Ve Starém zákoně slovo "krev" může mít i tento význam.)

Vyvstává otázka, podle jakého klíče byla ze všech ustanovení Mojžíšova zákona vybrána tato čtyři nařízení. Může jít o výběr nařízení Tóry, která jsou závazná nejen pro Izraelce, ale i pro hosty, (1) nebo může jít o předizraelská nařízení, daná již Noemu. (2) Pak by šlo o "minimum, které Bůh vždy žádal od každého člověka". (3)

Stott zmiňuje dvě krajní chápání: 1. jde jen o morální požadavky, 2. jde jen o kultické požadavky. Proti morálnímu chápání namítá, že vyhnutí se modlářství, krveprolití a smilstvu bylo samozřejmou součástí křesťanské svatosti a nebylo je třeba připomínat zvláštním výnosem. Navíc "výběr pouze tří morálních zákazů vyvolává otázku, zda bylo obráceným pohanům dovoleno porušovat ostatní z Desatera." Stott se kloní k názoru, že jde především o obřadní předpisy, z nichž tři se týkají pokrmů. "Odříkání zde doporučené je nutno chápat ne jako základní křesťanskou povinnost, ale jako ústupek svědomí druhých, tedy obrácených Židů, kteří dosud takovouto stravu považovali za nezákonnou a ohavnou v Božích očích. (Podle mého názoru se však z tohoto konceptu "ústupku židokřesťanům" jednoznačně vymyká smilstvo.)

Bock zastává méně vyhraněný názor: "Se vší pravděpodobností s jedná o požadavek být věrná jedinému pravému Bohu, být morální v bohoslužbě a být citlivý k otázkám nečistých zvířat a jedení udušených zvířat, která nebyla zbavena krve, jak navrhuje Lv 17,13.14 a 18,6-30. Tato omezení měla pravděpodobně udržovat vztahy bez napětí ve smíšeném společenství židů a pohanů, stejně jako varovat před stykem s modlářstvím."

Ve prospěch jeho chápání svědčí dvě skutečnosti:
1. Pokud by mělo jít o vyčerpávající seznam požadavků Zákona, závazných pro pohany, byl by seznam jistě delší.
2. Pavel zmiňuje princip ohleduplnosti k židům v 1K 9,19-23 a sám s epodle něj choval (viz Sk 16,3;  21,26)

Osobně navrhuji hypotézu, že v rozhodnutí jeruzalémského sněmu šlo o ty otázky z Tóry, které se v té době zvláště řešily (opět může být problematická zmínka o "smilstvu", na druhou stranu pro pohany to nemusela být taková samozřejmost - viz Pavlovu poměrně trpělivou argumentaci v 1K 6,12-20). Pak ani případná nepřítomnost zmínky o nečistém mase nic moc neznamená. Proti této hypotéze může svědčit verš Sk 15,5 a varianta ve Sk 15,24. (4) Proti tomu namítám, že varianta je málo pravděpodobná, a že v případě požadavku "zachovávat Mojžíšův zákon" mohli mít judaisté na mysli i takové požadavky jako např. dodržování svátků (Ga 4,10), nazírské sliby a rituální očišťování (Sk 21,13.26), případně i "ústní Tóru", tj. tradici otců (Sk 21,21).

Co znamená další Jakubův výrok, že "Mojžíš totiž od dávných pokolení má v každém městě ty, kteří jej hlásají a čtou v synagogách každou sobotu" (Sk 15,21)? 

Pokud budeme číst ona čtyři přikázání jako nezbytné minimum z Tóry, pak bude patrně znamenat toto: " Od nově obrácených žádáme minimum, které Bůh vždy žádall od každého člověka, a časem se naučí rozpoznat Boží vůli vyjádřenou zákonem i ve zbytku psaného zjevení." Dá se očekávat, že kdyby bylo po nově obrácených pohanech ihned požadováno dodržování celé Tóry (kromě předpisů naplněných v Kristově oběti), stala by se jim Tóra břemenem, které by jim jistě zastínilo Ježíše Krista a spasení z milosti.

Podle mého názoru může jít o oba významy zároveň. Lze očekávat, že noví křesťanů se seznamovali se Zákonem a Proroky postupně, a tak čtení Mojžíše v synagoze mohlo být užitečným doplňkem jejich katecheze. Zároveň v synagoze mohli dostat poučení, na co mají být u svých židovských spolubratří citliví.

V církvi tak vedle sebe existovaly dvě podoby křesťanství. Židovští věřící mohli dále praktikovat svou víru tak jako doposud, po pohanech se nevyžadovala obřízka a možná ani některá další ustanovení Zákona, určitě pak ne židovská tradice.

Bock uvádí, že omezení jeruzalémským sněmem byla pravděpodobně v církvi po určitou dobu respektována.

-----------------------------------------------------------------------------------

(1) Opravdu modlářství (Lv 17,7-9; 20, 2), pohlavní zvrácenosti (Lv 18, 26) a jedení krve (Lv 17, 10,13) jsou trestány i u hostů. Na to lze namítnout, že stejně tak pro hosta byly závazné i kultické předpisy, které jeruzalémský sněm neopakuje(Nu 15.29.30; 19,10.11).
Náboženský status hosta není zcela jednoznačný; například u slavení svátků a zřejmě i u jedení zdechliny, měl host na výběr, zda tato nařízení bude dodržovat.
(2) U Noeho je výslovně zmíněn pouze zákaz vraždy, jedení krve a masa nezbaveného krve (Gn 9,4-6). Badenas zmiňuje ještě možný odkaz na uctívání jediného Boha (ve smlouvě s Noem; Gn 9,8-17), na sexualitu (Gn 9,20-27) a na nečistá zvířata (Gn 7,1-9).
"Židé učili nové přívržence podle Genesis Rabbah 16,6 uctívat Tóru ,začínajíce minimem´ sestávajícím z tzv. ,noetických zákonů´ (daných Noemu) Podle Talmudu jich je šest: povinnost podřídit se zákonům, zákaz urážek, modlářství, nevěry, zabití, krádeže a zlého chování ke zvířatům."
(3) Badenas: "Je zřejmé, že s těmito čtyřmi normami, napsanými v jazyce té doby, předkládá jeruzalémský sněm novým křesťanům pohanského původu styl života, který je v harmonii s Tórou. První norma (zřeknutí se modlářství) shrnuje první 4 přikázání z Desatera. Odmítnutí model předpokládá zřeknutí se pohanství a přijetí jediného jediného Boha. Druhá (zřeknutí se smilstva) vyzývá k ideálnímu morálnímu chování, které od začátku navrhuje zákon. Třetí (zřeknutí se udušených zvířat) připomíná Boží doporučení týkající se čistého stravování. A čtvrtá (zřeknutí se krve) vyzývá k úctě k životu a odmítnutí násilí."
(4) "Protože jsme uslyšeli, že někteří z nás vyšli a zneklidnili vás slovy, matouce vaše duše (var: +říkajíce, že (je třeba) obřezávat se a zachovávat Zákon), která jsme nepřikázali...". Tuto variantu mají ze starých rukopisů z pátého (C) až osmého století (E), naopak chybí v jednom papyru ze třetího století a v rukopisech A,B,D. Je pravděpodobnější, že varianta nebyla součástí původního textu.

Michal Martínek; Koinonia 1/2010; str. 95

Odkazy na knihy a jména některých citovaných teologů jsem vynechával, v případě zájmu můžu doplnit.