.................

p.s.

adventizmus je bludná náuka...ja zachovávam štvrtok popoludní...

ivanp

The Sabbath Song - Derrol Sawyer

Adventisté se snaží s pomocí Boží dodržovat Desatero. K tomu bohužel přidávají i některé zbytečné věci jako jsou čisté pokrmy a dar proroctví. V každém případě dodržování Desatera je správné a jak mnohé znám, tak mohou být příkladem pro ty věřící, kteří mají plná ústa Krista, ale žijí si, jak jim libo. Mezi nekatolíky jsou adventisté jedni z nejlepších křesťanů. Často je jim vytýkáno, že neznají milost Pána Ježíše, ale u mnohých to není taková pravda. Jsou mnozí i znovuzrozeni a přijali i Milost Pána Ježíše. Dodržování soboty je myslím i projev věrnosti Bohu. Bůh to nikde nezrušil, stejně jako nezrušil Desatero. Pouze tato ustanovení nejsou Zákonem, za jejichž překročení je trest.  

Zmínil to již IvanP, když poukázal na Římanům 14:5. Je jedno, jakým dnem odpočinutí a oslavením Pánaboha uctíváme. Pro někoho může být sabatem každý den, někdo je rád, když může ctít sabat jednou za měsíc. Trvání na striktním dodržování zákona sabatu je opravdu jen zákonictví. Sobota je pro člověka, ne člověk pro sobotu (Marek 2:27). Každý člověk by si v nějaký den měl vzpomenout na Boha a spočinout s Ním v Jeho odpočinutí, které člověku přichystal svým příkladem.

Argumentace na strikní doržení určitého dne (soboty nebo neděle) je také mimo Boží cestu i podle logických argumentů:

1. Židovský sabat s jeho pravidly žádné činnosti byl do Písma vložen v poexilní době.

2. Určení, že zrovna 23.11.2013 je sobota, je uzanční (dohodnutou) lidskou záležitostí. Zda právě tento den v týdnu je sobota by bylo nutné počítat od stvoření světa a bylo by nutné eliminovat všechny zmatky, které provázely ustavení a změny kalendářů. Ten náš se ani trochu neshoduje s židovským. Takže když někdo říká, že včera (23.11.2013) byla sobota, je docela možné, že počítáno od sabatu, při němž Bůh odpočíval od stvořitelského díla, byla 23.11. středa.

Zákonictví je obvyklou berličkou k tomu, abychom někoho kritizovali, vylučovali nebo dokonce upalovali. A přitom máme milovat a odpouštět. Nepodílejme se proto na zákonictví.

     Nepřijímáme tu totiž obyčejný chléb a obyčejný nápoj; ale jak jsme byli poučeni, právě takovým způsobem, jakým byl náš spasitel Ježíš Kristus skrze Boží slovo učiněn tělem, a měl tělo a krev pro naši spásu, je tělem a krví vtěleného Ježíše také tento pokrm, nad nímž byla skrze jeho slovo pronesena modlitba díkůvzdání a z něhož se proměnou živí naše těla a naše krev.

     Apoštolové totiž ve svých pamětech, které nám předali a které nazýváme evangelia, sdělili, že jim Ježíš dal následující příkaz: Když vzal do rukou chléb a vzdal Bohu díky, řekl: ‚To konejte na mou památku; toto je mé tělo.‘ A podobně když vzal do rukou kalich a vzdal Bohu díky, řekl: ‚Toto je má krev.‘ A že to svěřil pouze jim. A my už si to od té doby stále navzájem připomínáme. Přitom ti z nás, kteří mají nějaký majetek, přispívají všem potřebným; a jsme stále pospolu. A při všem, co obětujeme, velebíme Stvořitele veškerenstva skrze jeho Syna Ježíše Krista a skrze Ducha svatého.

     V den, kterému se říká den Slunce (tj. v neděli), se všichni, ať přebývají ve městech nebo na venkově, shromažďují na jednom místě a čte se z pamětí apoštolů nebo ze spisů proroků, dokud je možno. Potom, když předčítající skončí, pronese představený řeč, v níž napomíná a vybízí k napodobování všeho toho krásného.

     Potom všichni společně vstaneme a nahlas se modlíme. A jak jsme o tom již dříve mluvili, když naše modlitby skončí, přináší se chléb a víno s vodou. Dále se hlasitě modlí představený, a vzdává Bohu díky, jak je mu dáno, a lid na to přisvědčuje slovem »amen«. Každý pak dostává a přijímá z pokrmu díkůvzdání a nepřítomným se posílá po jáhnech. Zámožní dobrovolně dávají podle vlastního uvážení, každý, co uzná za vhodné. To, co se takto sebere, se ukládá u představeného, a ten pak z toho vypomáhá sirotkům a vdovám i lidem, kteří pro nemoc nebo z nějaké jiné příčiny trpí nedostatkem, také uvězněným a cizincům, kteří tam zavítali na svých cestách, prostě stará se vůbec o všechny, kdo jsou v nouzi.

     Toto shromáždění konáme všichni společně v den Slunce předně proto, že je to den, v němž Bůh změnil tmu a beztvarou hmotu a stvořil svět, a dále proto, že v tento den vstal náš spasitel Ježíš Kristus z mrtvých. Neboť den před Saturnovým dnem (tj. před sobotou) ho ukřižovali a den po Saturnově dni, to jest v den Slunce, se zjevil svým apoštolům a učedníkům a naučil je tomu, co jsme i vám předložili k úvaze.

Ny druhou stranu jsem adventistům sedmého dne v mnohém zavázán a to že slaví sobotu mi nevadí. Doufám že se na to vztahuje to o tom dni jako dni.