|
Právě je 544 návštěvník(ů) a 1 uživatel(ů) online: rosmano
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 116581864 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Intimity: Poslední přání syna Filipa
Vloženo Pondělí, 31. březen 2014 @ 11:35:05 CEST Vložil: Olda |
poslal Nepřihlášený Jsem maminka 8 dětí. Náš nejmladší syn Filip si 2.2.2014 vzal život.
Jen ten, kdo prožil podobnou tragédii, může plně pochopit, co naše rodina
prožívá. Protože nám Filípek nechal třístránkový dopis na
rozloučenou, víme, proč k této tragédii došlo. Pověřil nás, abychom
jeho odkaz šířili dál – a já napsáním tohoto deníčku k tomu chci
přispět.Předem se omlouvám, že můj deníček bude asi dlouhý, ale věřím a
doufám, že ho dočtete až do konce.
V neděli 2.2. krátce po poledni jsme našli našeho syna Filípka
oběšeného na zahradě u našeho domu. Bylo mu ještě 14, patnácté
narozeniny by slavil až na první jarní den.
Byl to otřesný a nepopsatelný šok a pocit zoufalství a zmaru. Naši
bolest, zoufalství i beznaděj bychom nejraději vyřvali do
celého světa.
I když nám bylo od první chvíle zřejmé, že není pomoci, v zoufalé
snaze o zázrak se ho manžel s dcerou a synem pokoušeli oživovat a já jsem
volala záchranku. I jim bylo hned po příjezdu jasné, že není pomoci, ale
přesto se snažili dělat, co mohli a museli.
Vzápětí přijela policie a kriminálka, chvíli po nich i reportéři
z TV Prima. Policisté i kriminalisté se chovali citlivě a profesionálně
zároveň. Televizní reportéry vykázali do patřičných mezí, zamezili jim
v kontaktu s kýmkoliv z rodiny. A přesto už večer byla v krimi
zprávách reportáž o naší tragédii – s pár nepřesnými údaji.
Kriminalisté se sháněli, zda Filip nechal dopis na rozloučenou (zatímco
se záchranáři stále snažili o zázrak). Starší syn šel do jeho pokoje a
dopis tam skutečně našel. Já jsem do něj koukla, ale nebyla jsem schopná
přečíst ani slovo. V zoufalé snaze vědět PROČ jsem syna poslala zpět do
pokoje dopis ofotit, protože jsem správně tušila, že nám ho seberou.
Skutečně nám ho sebrali (vrátili nám ho až ve středu při výslechu na
kriminálce) a nebýt toho, že jsme měli jeho kopii, bych se skutečně
zhroutila z toho, že nevíme, proč to udělal a že jsem to
zavinila já.
Záchranáři ukončili svoji snahu, auto i vrtulník odletěli prázdné a
našeho Filípka odvezli pohřebáci.
Během odpoledne se u nás sjely všechny ostatní děti (kromě dvou dcer,
co žijí v zahraničí – ty přijeli až na pohřeb) a babička se sestrou
Ester. Společně jsme truchlili, plakali a doufali, že je to zlý sen, ze
kterého se probudíme.
Pak nám starší syn přečetl Filipův třístránkový dopis. A my se
dozvěděli, proč to udělal. Mnohé věci a souvislosti nám však docházeli
a docházejí postupně a mnoho jsme pochopili až díky dalším
událostem.
Filípek se nám narodil jako naše osmé miminko. Bylo možná trochu
bláznovství pořídit si tolik dětí, ale já jsem moc chtěla velkou rodinu
a hodně dětí. On byl krásné a pohodové miminko. Získal si lásku všech
svých nejbližších – jeho úsměv a věčně rozzářená čokoládově
hnědá očka si získala každého.
Jak rostl, byl stále stejným sluníčkem. Bylo ale zároveň čím dál
zřejmější, že je jiný než jeho bratři i bratranci. Měl úplně jiné
zájmy – bavilo ho malovat, pomáhat s vařením a pečením. Stále něco
vyráběl – košíky z pedigu, skládačky z papírů. Klučičí hry ho
nezajímaly, raději poslouchal řeči dospělých nebo si hrál s holkama.
Radil sestrám s oblékáním i účesy. Taky krásně zpíval. Když jsme se
před pěti roky přestěhovali poblíž Hradce Králové, začal zpívat ve
známém chlapeckém sboru. Měl mimořádný talent a díky tomu po pár
měsících začal zpívat s hlavním sborem a jezdit po koncertech. Po deseti
měsících jel na první velké turné do Japonska a Jižní Korey na
pět týdnů.
A tehdy začaly jeho problémy ve škole. Nevím, jestli za tím byla
závist, že se tak malý kluk podíval do světa, kam se většina z lidí
nikdy nepodívá… Někteří učitelé, místo aby mu pomohli doplnit si a
dohnat učební látku, ho začali potápět. Nikdy ve škole neslyšel
ocenění, že úspěšně reprezentuje naši vlast a vlastně i školu. Byli
jsme to ve škole i řešit, že ho chceme podporovat v jeho výjimečném
talentu a že je pro nás důležité, aby byl šťastný a spokojený a mohl
dělat to, co ho baví. Na chvíli to pomohlo, ale nikdy nepocítil od
některých učitelů podporu.
Někdy v té době, ve svých 11 letech, si začal sám poprvé
uvědomovat, že je „jiný“. Dcery mě opakovaně říkaly, že Filípek
bude gay, ať se s tím smířím. Já jsem je ubezpečovala, že to pro mě
není věc, se kterou bych se nesmířila, ale že mu to nehodlám podsouvat a
nechám na něm, jak to v něm uzraje. A že až s tím jednou třeba přijde
sám, že ho s otevřenou náručí přijmu a že mě jen bude mrzet, že bude
mít těžší život. Kdybych bývala tušila…
V této době jsme chodívali do místního kostela, kde sloužil farář,
Slovák, asi čtyřicetiletý. Vždy jsme se snažili děti vést k víře
v Boha a doufali jsme, že z nich i za pomoci víry vychováme hodné a
poctivé lidi. V té době nám vůbec nedošlo, že onen farář má
v každém druhém kázání homofobní řeči proti registrovanému
partnerství a homosexuálům. Nepředpokládali jsme, že by cokoliv
řečeného v kostele někomu ubližovalo – vždyť víra v milosrdného
Boha by lidem měla za každé situace pomáhat. Jen nám bylo divné, proč
Filípek ve svých 13 letech bouřlivě odmítal do toho kostela chodit.
Nechtěli jsme ho nutit násilím a nechali jsme to na něm a on už víc než
rok a půl s námi nechodil. A zas mohu jen říci – kdybych tušila, jak
všechno pro nás skončí… Filip byl až do posledních dní veselý, choval se normálně jako děti
jeho věku. K cizím lidem se choval velmi mile a přátelsky, byl velmi
kamarádský (i když kamarádil hlavně s holkama). Někdy byl doma trochu
drzý, ale vždy se to snažil napravit. V pokojíku si poslouchal hudbu,
díval se na filmy, chodil do školy i na zkoušky sboru. Dělal přijímačky
na konzervatoř, kam se sice nedostal, ale netvářil se, že by mu to příliš
vadilo. Ještě v sobotu večer jsem s ním řešila jeden problém, který
v pátek udělal a za který se omlouval a povídali jsme o tom, kam půjde na
střední školu. To bylo naposledy, kdy jsme ho viděli živého. Odešel do svého pokoje a napsal dopis na rozloučenou a nad ránem se potichu
vykradl z domu na zahradu…
Po jeho smrti a po přečtení jeho dopisu jsme si začali dávat dohromady
mozaiku jeho života i důvodu jeho odchodu. Začali jsme chystat jeho
pohřeb – podle přání, která napsal do toho dopisu – měl přesně
naplánováno, jak chce, aby to proběhlo, v čem ho máme pohřbít. Chtěl,
aby se všichni dozvěděli, proč to udělal.
V té chvíli jsme ani my sami ještě plně nechápali, proč pro něj byla
jeho homosexualita, kterou si už naplno uvědomil a přiznal sobě i dvěma
sestrám a kamarádce, důvod odchodu ze života.
Ten důvod jsme naplno pochopili v den pohřbu a po tom, co následovalo.
Obřad rozloučení probíhal v kostele tak, jak jsme ho s láskou a obrovskou
bolestí v srdcích několik dní všichni chystali. Sjelo se plno
příbuzných, kamarádů, přátel. Do kostela se ani nevešli.
Na úvod se hrály písně, které si on sám přímo přál, aby tam
zazněly. Jednou z nich byla Same love od Macklemora. Pak probíhal pohřební
obřad, promluvil Filípkův strýc – kněz, pak bývalý evangelický
farář jako zástupce Logosu( což je ekumenické společenství věřících
gayů a leseb), pak jeho dvě sestry řekly něco o svém bráškovi.
Promítali jsme na plátno jeho fotky podbarvené písněmi, co mu vybrali jeho
sourozenci…
A když všichni v slzách čekali, že se začne vynášet rakev
z kostela, přiskočil k mikrofonu místní farář a začal, že je hodně
naštvaný za to, co zde zaznělo a že s tím nemůže souhlasit. Neodpustil
si své homofobní řeči. A když se obrátil k rakvi našeho syna, už to
někteří přítomní nevydrželi. Spolužáci začali pískat, dvě dcery
vykřikly, ať zmlkne a odejde a sestra vykřikla „To kvůli vám a lidem,
jako jste vy, se zabil…“
V ten okamžik jsme netušili, co se tím rozpoutá, jen jsme o dost víc
pochopili jeho čin. I to, co pak následovalo, nám v mnohém pomohlo
otevřít oči a pochopit jeho bolest, kterou v sobě nosil a skrýval pod
stálým úsměvem. Víme, že ho trápila netolerance a neláska lidí,
homofobie i jiné formy bezpráví vůči jakékoliv menšině.
Ve svém dopise píše: „Kájo, Betty a Týno, moc a moc si vážím vaší
shovívavosti a toho, že jste "to“ brali v pohodě a nevadilo vám
to…tohle (moje sexualita) je vlastně hlavní věc, kvůli které jsem to
udělal…dnešní svět je naprosto plný předsudků a nenáviděnosti
k určitým skupinám lidí…to mě hrozně štve a přeji si, aby to tak
nebylo, aby se se všemi lidmi zacházelo stejně a aby moje smrt aspoň trochu
napomohla k veškeré rovnoprávnosti všech lidí na zemi."
Věříme, že dost lidí, kteří se o smrti našeho syna dozvěděli, ho
pochopí a třeba se zamyslí nad tím, jaký názor a postoj mají
k homosexualitě a stanou se tolerantnějšími.
Velmi mě bolí, že jsou na světě lidé, kteří se neštítí ničeho a
kteří klidně pod články o našem synovi napsali komentáře, že je fajn,
když se taková labilní buzna zabije sama a že by to měli udělat všichni.
A podobně laděných komentářů bylo dost… Co je to za lidi, kteří za
smrtí malého kluka nevidí lidskou bolest mnoha lidí, co ho milovali, a jsou
schopni napsat takovéhle komentáře?!?!?
Copak nejsme všichni lidské bytosti, které jsou si rovny?
Děkuji všem, kteří si deníček o našem Filípkovi přečetli až do
konce. A všechny bych chtěla jeho jménem poprosit – buďte k sobě navzájem
hodní a tolerantní, učte toleranci k odlišnostem sebe i své děti, mějte
je rádi a važte si každého dne, kdy je můžete láskyplně obejmout.
Zdroj: www.emimino.cz
|
Re: Poslední přání syna Filipa (Skóre: 1) Vložil: demagog (quokam@seznam.cz, http://www.bohu-a.svetu.cz/) v Pondělí, 31. březen 2014 @ 13:28:17 CEST (O uživateli | Poslat zprávu | Blog) http://www.bohu-a.svetu.cz/ | Hledat viníka, na kterého lze ukázat prstem a říci mu: Ty za to můžeš, je asi přirozená reakce člověka, který se ocitl v těžké životní situaci. Přesto bych jenom podotknul, při vší úctě k pozůstalým, že zde čteme pouze jeden úhel pohledu.
Co říci k obsahu. Snad jenom: Upřímnou soustrast. Snad jenom plakat s plačícími. A snažit se nepřidávat polýnka k jejich žalu.
Ale k obecným čtenářům tohoto článku a ne k rodině zemřelého, bych směřoval další své úvahy. A jistě, i rodina necht si je třeba přečte, ale nechť počká, rok dva tři, než odezní základní bouře v jejich srdci. Ale tento článek jistě nečte jenom rodina a proto mi dovolte těch pár slov napsat.
Nevím, zda je těžké, najít zdravé a vyvážené biblické učení o homosexualitě, oddělit od sebe homosexualitu od homosexuála, nevím, jak je těžké toto učení pak citlivým způsobem předat dále a jak je těžké toto učení přijmout. Ono samu vyučování se ale musí nést v duchu: Nejsem o nic lepší než ty, nevyvyšuji se nad tebe, mám stejné problémy, jakými se potýkáš ty, možná v jiné oblasti, možná ve své skrytosti, která je jiná než skrytost či otevřenost Tvoje. Všcihni jsme se narodili v hříchu a do hříšného světa a já nemám žádnou zvláštní imunitu od hříchu, než ty, byť se mi líbí děvčata a ne chlapci. Osobně jsem se o to pokusil jsem se v těchto článkcích:
1) Operace změna pohlaví a homosexualita: http://bohu-a.svetu.cz/20785-operace-zmena-pohlavi-a-homosexualita.html 2) Zkostnatělá církev: http://bohu-a.svetu.cz/581-zkostnatela-cirkev.html 3) Hájkův tanec před průvodem homosexuálů: http://bohu-a.svetu.cz/940-hajkuv-tanec-pred-pruvodem-homosexualu.html
A ještě jedna poznámka na závěr, doufám ve vší uctivosti a citlivosti k pozůstalým: Na místě rodiny bych netrval, aby pohřeb byl v kostele toho faráře. Bá bych se zbytečného rozrušení a ničeho bych tím nedáshnul. Aby si farář sáhnul do svědomí? To je boží job, ne můj. A podle toho, co píšou, se ten Filip v tom kostele necítil dobře ani za života, tak proč ho tam nutit pobývat po smrti...
|
|
|
Re: Poslední přání syna Filipa (Skóre: 1) Vložil: poutnick v Pondělí, 31. březen 2014 @ 17:10:49 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Odpočinutí věčné dej mu ó Pane a světlo věčné ať mu svítí.
Ať odpočívá ve svatém pokoji. Amen.
Lidé někdy hledají viníka osobní tragédie která je potká. Na
tomhle případu mě ale zaujalo pár věcí. V naší zemi je sice možné ledacos
ale že by si policie nedošla sama pro klíčový důkaz, že by pro něj poslala
jiného člověka, ani ho nedoprovodila a
nechala na něj sahat, ve Filipově pokoji a potom při kopírování ? Že by si
nikdo z rodiny nevšimnul že pan farář káže proti praktikování
homosexuality, zvlášť když o tom věděla matka a další členové rodiny ? Předtím
ani potom ? Jejich strýc který mluvil na pohřbu je také farář ? Katolická
církev zřídila v Anglii pro homosexuály zvláštní ordinariáty které poměrně
nedávno zrušila. S tím že není nutné homosexuály vyčleňovat, když se mohou
zúčastnit života běžných farností. Zvláštní je i chování nebohého těsně před
sebevraždou. Které sebevražednému rozpoložení neodpovídá. O tom co se stalo v kostele
již bylo semtam něco napsáno a obvykle toho mělo být o něco víc. Ze strany
homosexuálních aktivistů. Věci které
panu faráři pravděpodobně předem neoznámili.
Myslím že by nebylo od věci tu sebevraždu ještě důkladně
prošetřit. Jestli to byla opravdu sebevražda. Stejně jako ten dopis na
rozloučenou. Jestli byl vůbec psaný vlastní rukou a nebo třeba jen na počítači.
Což by sdělovacím prostředkům mohlo stačit jako důkaz čehokoliv. Celá ta věc je
velice sofistikovaná. Do nejmenšího detailu. Geniální dítě kterým Filip zřejmě
byl by to sice teoreticky mohlo zvládnout ale otázka je jestli to doopravdy
udělal.
Myslím že by nebylo od věci kdybychom se za něho a za celou
rodinu modlili. Momentálně mohou být ve značném ohrožení. Takové případy
přitahují nepřátele Boha a Církve jako světlo noční můry. Aby na nich
parazitovali nejrůznějším způsobem, pokoušeli se je zničit a jejich
prostřednictvím přivést do záhuby jiné. |
Re: Re: Poslední přání syna Filipa (Skóre: 1) Vložil: ssns v Pondělí, 31. březen 2014 @ 19:47:56 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Poutnicku, ty jsi fakt neuvěřitelnej. Jak vůbec můžeš vyplodit takové plky? Na které fakultě jsi studoval psychiatrii, že tak dobře víš, jaké chování je před sebevraždou odpovídající? Vsadím se, že z psychiatrie mám více semestrů než ty. Buď si jistý, že každá násilná smrt se prošetřuje. Ten dopis byl napsán rukou a je dokonce dostupný na netu.
A jestli chceš vidět takové faráře v akci, dojeď si do Berouna, kde mají v kostele sv. Jakuba za jednoho z kněží frajera z Opus Dei a uvidíš sám. Je to dost tragikomické, když on horlí proti homosexualitě a při mši mu na varhany hraje kluk, který chodí s jiným klukem a každý tam to o něm ví. Je to taková pěkná ukázka toho, jak to u vás funguje. |
]
Re: Re: Re: Poslední přání syna Filipa (Skóre: 1) Vložil: poutnick v Úterý, 01. duben 2014 @ 08:41:52 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Nevím jak je to v Berouně ale takhle nějak by Církev fungovat měla. Odsuzovat hřích a zachraňovat hříšníka. Za Sodomu a Gomoru se přimlouval a prosil již praotec Abraham. Nebo byste to snad chtěl dělat obráceně ?
|
]
Re: Re: Re: Re: Poslední přání syna Filipa (Skóre: 1) Vložil: ssns v Úterý, 01. duben 2014 @ 18:04:02 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Poutnicku, těžiště mého komentáře je v tom, že to, co jsi napsal, je nehorázná věc. Jednak jsi se očividně nenamáhal ověřit fakta a druhak okamžitě přispěcháš s nějakou spikleneckou teorií. |
]
|
|
Re: Poslední přání syna Filipa (Skóre: 1) Vložil: martino v Úterý, 01. duben 2014 @ 11:46:10 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | To je závažné obvinění Církve. Bohužel hlavní viník jsou rodiče. Katastrofou pak je, že celou kauzu na stránkách bulváru vyvolala moderátorka ČT, Ester Janečková. Pokud bude chvilka času, podívám se na článek podrobněji, nyní čas nemám. |
|
|
Re: Poslední přání syna Filipa (Skóre: 1) Vložil: unshaken v Úterý, 01. duben 2014 @ 18:56:13 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Smutný případ. V článku však není ani slovo, že by chlapci někdo řekl dobrou zprávu, že každý hřích byl již odčiněn Kristovou obětí a každý hříšník má stejnou naději na záchranu, ať je homosexuál nebo ne.
Obviňovat někoho, že může za to, že poukazem na hřích způsobil něčí tragédii, je zrovna tak hříšné, jako nesdělit svému bližnímu či dokonce dítěti, že má nesmírnou naději, která, jak dobře víme, je nadějí i pro tento pozemský svět.
Všichni jsme tím vinni. Já i ty, všichni. Prosme Pána o odpuštění a čiňme co můžeme, abychom tu naději zvěstovali dál. |
Re: Re: Poslední přání syna Filipa (Skóre: 1) Vložil: pozorovatelnik v Neděle, 15. únor 2015 @ 17:44:01 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | No tak ve 14 letech těch hříchů musel mít za sebou už neuvěřitelné množství.... Vzpamatuj se, to bylo ještě dítě, panic.... Jenom o sobě věděl, že má takovou orientaci.... |
]
|
|
Re: Poslední přání syna Filipa (Skóre: 1) Vložil: Myslivec v Sobota, 05. duben 2014 @ 15:23:16 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Upřimnou soustrast kondoluje Myslivec
Pro bolest smrti syna, hledá se na kom je vina. Citově v názoru vydírat se nenechám. Pravdu slova v rýmu nyní já vám přenechám.
Plave zde "něco" v tomto vínu, rodiče jakoby nenesou žádnou vinu, nejsou to právě oni? Co nerozumí svému synu?
A nebyly to spíš než kněze řeči, že při výchově nastal někde přečin? Byl výjimečný, to ano, ale pomohli mu tíhu slávy rodičové při výchově nést? No, mohu se plést..
Ale vždyť odešel jak filmová hvězda, a to se mi vůbec nezdá. Ve čtrnácti! sepsal závěť, naplánoval vlastní smrt, poručil všem co bude po ní! To se přece puberťákům v divokých snech hlavou často honí. Ale pud sebezáchovy je vždy zastavuje. Když jejich rozum zpátky nastavuje do reality žití. Přitom se jim v hlavě přehraje, že v života hře se další level nehraje.
Co však bylo příčinou skutku strašného? Myslím, že chudák chlapec zhloupnutý byl výjimečností vlastní, z toho rodičové bývají tak radostní a šťastní, že přehlednou slávy tíhu duše nezměrnou. Ta může duši nedospělou v poblouznění zabít.
A právě na tom rodičové mají svůj viny díl. Když pak v bolesti hledají jiný cíl, než selhání při výchově vlastní. A snadným cílem byl ten kněz, a nyní on musí tu křivdu za selhání jiných do smrti si nést.
|
|
|
Re: Poslední přání syna Filipa (Skóre: 1) Vložil: brusle7 (brusle7@seznam.cz) v Neděle, 15. únor 2015 @ 17:58:35 CET (O uživateli | Poslat zprávu) |
U sebevražd je nejčastěji příčinou počínající duševní nemoc, kdy dotyčný neunese nějakou těžkou situaci, nebo u situací chce vydírat okolí.
Odborně se tomu říká setkání dvou faktorů - vlivy dispozice + prostředí (okolí).
Já tudíž nehledám viníka této tragédie. Nemám ráda výstražné sebevraždy s cílem upozornit ztrátou svého života na chyby v okolí (trestat výčitkami okolí).
Z toho důvodu nemohu za hrdinství uznávat ani sebevražednou smrt Jana Palacha.
Pokud chce člověk ze života odejít, respektuji jeho právo - ale bez záminek a obviňování druhých.
Skuteční hrdinové problémy hrdinsky řeší - a neutíkají z nich tak, že obviňují druhé.
|
|
|
Re: Poslední přání syna Filipa (Skóre: 1) Vložil: pozorovatelnik v Neděle, 21. únor 2016 @ 22:46:25 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Mnozí křesťané jsou jednak nevědomí lidé a jednak zlí lidé. Za svoji nabubřelost a pýchu budou jednou platit. I za pronásledování menšin. |
|
|
|
|