poslal Nepřihlášený „Z nitra totiž, z lidského srdce, vycházejí zlé myšlenky, smilství, loupeže, vraždy, cizoložství, chamtivost, zlovolnost, lest, bezuzdnost, závistivý pohled, urážky, nadutost, opovážlivost, rouhání. Všecko toto zlé vychází z nitra a znesvěcuje člověka“ (Marek 7:21-23).
Ježíšův výrok nám jednoznačně odhaluje podstatu lidského srdce. Tady však něco nesedí. Proroci hovořili o zákonu zapsaném v srdcích, tedy alespoň u někoho. Avšak na světě nenajdeme jediného člověka, který by neměl lidské srdce alespoň částečně ve stavu, který Ježíš popisuje, neboť: ...jak je psáno: ‚Nikdo není spravedlivý, není ani jeden, nikdo není rozumný, není, kdo by hledal Boha; všichni se odchýlili, všichni propadli zvrácenosti, není, kdo by činil dobro, není ani jeden. Hrob otevřený je jejich hrdlo, svým jazykem mluví jen lest, hadí jed skrývají ve rtech, jejich ústa jsou samá kletba a hořkost, jejich nohy spěchají prolévat krev, zhouba a bída je na jejich cestách; nepoznali cestu pokoje a úctu před Bohem nemají.‘ (Římanům 3:10-18)
Při
úvodním zamyšlení nad Božím zákonodárstvím jsme rozvinuli Pavlův výrok z Římanům 2:14,15 o zákonech zapsaných v srdcích každého člověka, nehledě jestli něco o Bohu Hospodinu ví nebo ne. V
dalším jsme pokračovali v potvrzování Pavlova výroku v Římanům 2:12, kde lidé, kteří vytěsnili jakýkoliv zákon, tedy i ten zapsaný každému člověku Bohem do srdce, propadnou nemilosrdně smrti. A ti druzí, kteří alespoň nějaký zákon měli, byť to byl zákon v srdci usvědčovaný svědomím, budou podle zákona souzeni. Kdo z lidí, kdo z nás včetně mne, neměl zlou myšlenku, závistivý pohled, kdo z nás neprojevil chamtivost? Všichni tedy propadneme Božímu spravedlivému soudu, před kterým se lze ochránit pouze jedním: Skrýt se za Kristem, naším přímluvcem, zachráncem a vykupitelem.
Dominantním znakem, který rozlišuje zákon zapsaný v srdci od lidských zákonů je zákonodárce. Zákony psané v srdci dokáže zapsat jenom Bůh. Ten je také dokáže obnovovat. Důkaz nám říká jak Písmo, například Jeremijáš 31:33:
Toto je smlouva, kterou uzavřu s domem izraelským po oněch dnech, je výrok Hospodinův: Svůj zákon jim dám do nitra, vepíši jim jej do srdce. Budu jim Bohem a oni budou mým lidem. (Jeremjáš 31:33)
Všimněme si, že Hospodin píše jen do srdcí společenství Božího lidu, zápis do srdcí se podle Bible netýká všech.
Důkazy o zásahu Boha do srdcí nalezneme u obrácených křesťanů. Proměna, jakou zažili, se udála jen díky Boží moci. Zde není místo popisovat ty tisíce či milióny svědectví, která obrácení dotvrzují.
Nelze však jednoznačně dokladovat, že zápis do srdcí se týká jen Božího lidu Bible. Týká se všech Božích vyvolených. Snažím se dlouho rozpoznat, zdali obrácení je určené jen křesťanům. Soudím, ačkoliv jsou jiní, kteří toho vědí podstatně více, že obrácení, přesněji řečeno proměna smýšlení do stavu přibližujícímu se k Božímu obrazu, není jen u křesťanů. Především je známa všem vyznavačům Hospodina, tedy i Židům. K tomu lze vyhledat mnoho spisů, zejména z lidové zbožnosti chasidů.
Ale máme zde další Boží vyvolené. V Písmu se praví o Kýrovi, např. v Izajáši 45:1. Známe též mýty o obrácení
Buddhy. Něco mimořádného je obrácení indického krále
Ašóka, který byl přeměnou z krvavého násílníka do nenásilníka vzorem pro
Gándího. Slyšel jsem, že obrácení prožijí někteří muslimové. Pokud jste při svém poznávání Božích cest na proměnu srdcí nekřesťanů nebo nežidů nenarazili, tak já jsem došel k přesvědčení, že náš Bůh Hospodin se raduje z každého člověka činícího pokání a hledajícího spravedlnost, milosrdenství a lásku (Lukáš 15:7,10) a dokáže mu k jeho vlastní snaze přidat i svůj zásadní díl pravého srdečního zápisu. Ostatně, Ježíš nebude oddělovat ovce od kozlů podle příslušnosti k církvi, ale podle projeveného milosrdenství a spravedlnosti, jak se píše Matouš v 25:31 a následujících verších.
O té vyvolenosti je to na delší debatu. Kazatelé nám sice tvrdí, že Bůh má s každým člověkem svůj záměr. Z toho vyplývá, že když se člověk Božímu záměru poddá (nezapomínej, že člověk je Bohem určen ke svobodě a tedy zde nejprve musí být ochota se Božímu záměru poddat), stává se vyvoleným právě k tomu záměru. Kýros byl vyvolený k propuštění Izraele, Buddha k omezení utrpení, Ašóka k hlásání nenásilí. Avšak Ježíšovi následovníci byli vyvolení k Božímu obrazu zjevenému v Kristu. Může být něco lepšího?
Ježíš nás učí: „Neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce“ (Matouš 6:21). Říká nám to v souvislosti s ukládáním pokladů v nebi, kde je neničí rez ani zloději nemohou ukrást. Jednoznačně nás učí, že takovým pokladem má být třeba to, že se zbavíme majetku a rozdáme ho chudým:
Ježíš na něj s láskou pohleděl a řekl: „Jedno ti schází. Jdi, prodej všecko, co máš, rozdej chudým a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne“ (Marek 10:21).
Tak vidíš křesťane. Nestačí být jako Azték a vyrvat zaživa srdce jako oběť těm na nebi a jako náhradu za to své. Ale pěkně za svůj pracně nabytý majetek, poctivý a vydobytý pílí a námahou, přesně jak to po nás žádá biblická morálka, pořiď něco například pro bezdomovce nebo nezaměstnaného. Právě pro toho na tom rohu. Když to uděláš, on se třeba opije, lehne si do popelnice a ráno ho sešrotuje popelářský vůz. A ty můžeš jít místo něho žebrat. On má co chtěl, byl to právě jeden z těch, kdo nikdy nechtěl pracovat. Ale tvé srdce, to, o kterém Ježíš řekl dozajista pravdivě, tak tohle srdce naplněné chamtivostí, závistí, a kdoví čím zlým ještě, tak tohle srdce tím dostaneš do nebe. Tedy někam tam nahoře.
Tak tohle po nás Ježíši chceš?
Nemohu za Ježíše z Nazareta mluvit, ale vím určitě, že to myslel trochu jinak. Jednak vím, že aby člověk rozdal a obětoval všechno co má, na to musí být již proměněn a ne ledajak: Musí být opravdovým radikálním následovníkem Krista a ne se teprve jím stát. A musí to udělat z lásky k bližnímu, která nečeká odměnu. A nikoliv proto, že tam z nebe očekává něco ještě lepšího, takže se mu ta investice do bezdomovce vyplatí. Pokud se někdo zbaví majetku bez obrácení, pouze pro svou lásku k bližnímu (teď nemám na mysli rodinné příslušníky a Ježíš také neměl), tak si opravdu v nebi uloží velký poklad. Ale slyšeli jste o někom takovém? Určitě se najdou, pár jich v historii bylo. Nicméně nebe je velké a kvůli těm pár pokladům od několika jednotlivců by nestálo zato o nebeské úschovně mluvit.
Ježíš sám svůj výrok upřesňuje, když udivení učedníci se ho ptají, jak je tedy vůbec možné být spasen a tedy se do Božího království dostat:
Ježíš na ně pohleděl a řekl: „U lidí je to nemožné, ale ne u Boha; vždyť u Boha je možné všecko.“ (Marek 10:27)
Tady vidíme, jak se může stát, že s radostí můžeme konat nemožné: Když to Bůh na nás učiní. Ne když to budeme činit my, když se budeme snažit do úmoru a přemáhat se pro službu chudým. Teprve když poznáme, že Bůh není někde nahoře na nebi, i když tahle představa je zakořeněná ve všech kulturách, takže se z ní stal zvyk. Kosmonauti, družice, vesmírné sondy a teleskopy prozkoumaly z vesmíru již leccos a neobjevily žádné místo, kde by Bůh mohl přebývat.
Biblické nebe není totiž tam někde nahoře, ale nebe je tam, kde je Bůh.
Teprve když naše srdce zatouží po nebi, když naše srdce bude prodchnuto touhou po Božím království, tak teprve tehdy budeme schopni naplnit Ježíšovo učení a staneme se způsobilí přijmout závdavek Boží přítomnosti do našeho srdce.
Opravdu, celé Písmo, tedy pasáže, které nás mají přivést k Božímu království, neobsahují nic jiného, než instrukce co máme dělat a co ne. Tedy zprvu žádná velkolepá svoboda k dosažení dokonalého zákona svobody, jímž je srdce naplněné Bohem a Jeho přikázáními. Srdce, které se má tudíž obejít bez nějakých vnějších instrukcí. Naopak, jsou zde učitelé – proroci i náš velký Rabi či vystupňovaně Rabuni. Učit se, učit se, učit se, jak si nejspíš známý Uljanov zapamatoval z náboženství a co platí i pro nás. Jak jinak se dozvědět, co je hřích, jak jinak zjistit, co se Bohu líbí a co ne. Vhod přijde Desatero, byť je smluvním dokumentem mezi Izraelem a Bohem, přičemž sabat je symbolem této smlouvy, jehož porušení se mělo trestat smrtí. (Blíže viz
zde.) Naučíme se z kázání na hoře, že lze spatřit Boha. Tedy pokud má člověk čisté srdce. Jenže to není naše starost, čistit srdce neumíme. To vyčistí jen Bůh. Až ho budeme mít čisté, tak vyjma občasného umytí nohou již nic nebudeme potřebovat. Pak budeme moci říci, že máme zákony Bohem zapsané v srdci.
Že máme proměněné srdce a Boží zákony ve svém srdci poznáme podle pocitu dokonalé svobody. Víme co je hřích a máme svobodu mu dobrovolně podlehnout. Ale svobodně se rozhodneme, že takové jednání se Pánu nelíbí a proto se snažíme mu nepodlehnout. Máme nějaký pracně nabytý majetek a svobodu si ho ponechat. Ale také svobodu ho obětovat, pokud se to Pánu zalíbí. Aniž by nás na tom něco trápilo nebo bychom to pociťovali jako nějakou újmu.
Nesvobodný člověk, jak je psáno „otrok vášní a svých choutek“, je nesvobodný proto, že není schopen udělat svobodné dobrovolné rozhodnutí vzdát se hříchu. Zvláště ne ve prospěch Boha, vždyť ho ani nezná. Není schopen bez výčitek z chamtivosti vzdát se majetku. Porozumíme již dokonalé svobodě apoštola Pavla, byť nám ji představuje na masu obětovanému modlám?
[1 Korintským 8:8 – 9:1]
Pokrm nás Bohu nepřiblíží; nejíme-li obětované maso, nic neztrácíme, jíme-li, nic nezískáme. Dejte si pozor, aby se tato vaše svoboda nestala kamenem úrazu pro slabé. Když někdo tebe, který máš poznání, uvidí za stolem v pohanském chrámě, zda tím nepřivedeš svědomí toho slabého bratra k tomu, aby také jedl maso obětované modlám? Jenže tak bude ten slabý tvým poznáním uveden do záhuby – bratr, pro kterého Kristus zemřel! Když takto hřešíte proti bratřím a ubíjíte jejich slabé svědomí, hřešíte proti Kristu. A proto: je-li jídlo kamenem úrazu pro mého bratra, nechci už nikdy jíst maso, abych nepřivedl svého bratra k pádu.
Nejsem snad svoboden? Nejsem apoštol? Neviděl jsem Ježíše, našeho Pána? Nejste vy mým dílem v Pánu?
Dej nám Pane, abychom přijali Tvou svobodu i v tom, abychom se jako Ty dokázali svobodně obětovat. Amen
