I když jsem ten rok zpovzdálí sledoval dění na stránkách, zdálo se mi, že není vůbec třeba zasahovat do zdejších diskusí, protože se mi nezdály až tak něco řešící, kromě několika málo jedinců, kteří káží evangelium se svatou trpělivostí vhod i nevhod. 

To, co mne nakonec přesvědčilo, abych se sem vrátil aspoň na krátkou dobu, byl František 100, který 48 let hledá v Bohu lidské kladné vlastnosti, aby Ho mohl uznat svým Pánem. Dodneška se mu to nepodařilo a tak přešel k urážení a obviňování toho Nejsvětějšího, Boha, který je původcem všeho, mimo jiné i spravedlnosti a spásy zvráceného lidstva. 

Pokud se toto urážení a veřejná produkce údajného konání zla Bohem stalo normou v ateistickém světě, pochopil bych to. Ale že necítí potřebu se nad tím vzrušovat i ti, kteří tvrdí, že mají věčný život díky zástupné Kristově smrti, co tady vůbec dělají, když toto mlčky přecházejí, a spíše útočí na věřící, kteří se mu v tom snaží zabránit ( Myslivec, Bumerang, Momonka, Helena ).

Když jsem splnil svůj úkol a Františkovi jsem oznámil co jsem měl na srdci, to jest, aby přestal urážet v přímém přenosu před celým národem Boha, Krista a vše, co je mi svaté a nedotknutelné, chtěl jsem zklamán z těch, kteří si spíše všímají, že byl urážen bumerangem Františkův otec v souvislosti jakou mu dal výchovu, než to, že byl, je a bude dále urážen náš nebeský Otec odejít. 

Co mě ale následně po mém odchodu zasáhlo, je to, co mi napsali ti, jichž jsem si v minulosti vážil: