Slyšel jsi někdy o pánovi jménem Šabbataj Cevi? Narodil se v roce 1626. Jednoho dne přišel na to, že je mesiáš. Získal si spoustu následovníků a vybral mezi nimi 12 nejbližších, kteří symbolizovali 12 kmenů Izraele. Prý dělal i zázraky. Pak byl v roce 1666 postaven před Sultána a dostal na výběr - poprava nebo konverze k islámu. Vybral si to druhé, což mnohé šokovalo. Pokud bys byl žid a věřil, že je někdo mesiáš, jaksi nečekáš, že konvertuje k islámu. Přesto se našlo dost lidí, kteří v Bibli (tj. Talmudu, Starém zákonu) našli důkazy o tom, že přesně to má mesiáš udělat. O velikonocích (pesachu) roku 1668 byl prý naplněn Duchem svatým a od Boha zjistil, že ho mezi muslimy zavedl proto, aby je přivedl k Tóře. A skutečně se mu podařilo nemálo lidí přivést ke své směsce judaismu a islámu. Jeho krok (faktické zrušení Tóry) byl chápán jako naplnění Tóry. Např. uvolnil předpisy ohledně jídla. Byl uvězněn a na Jom Kippur roku 1676 zemřel. Neví se, jestli přirozenou smrtí či byl oběšen (tomu věří jeho následovníci). Jeho smrt prý měla nějaký spasitelný význam a své sliby a to, co má mesiáš udělat, provede kdy? Po svém druhém návratu. Ta sekta dodnes existuje (zejména v Turecku) a hlásí se k ní několik set tisíc lidí. Přesné číslo není známo a největší skeptici mluví o 100 000.

Tak snad chápeš, proč mě zajímá historicita toho, co se píše o Ježíšovi. Mezi křesťany je běžné, že se odvolávají na slova Ježíše jako konečnou autoritu. Mně osobně Ježíš "dostal" výrokem v L 23,34 a bylo pro mě hodně nepříjemným zjištěním, že přesně toto je výrok, který si s největší pravděpodobností někdo později vymyslel - a nebyl to ani Lukáš. Rukopisná tradice je tu neúprosná. Pokud bych si (už kvůli své víře ohledně konečného usmíření všeho v Bohu) měl vybrat jeden jediný výrok Ježíš, o kterém bych si strašně moc přál, aby byl autentický, pak je to právě tento. Pokud se střetne víra a fakta, mají fakta přednost. Na základě textové kritiky bych dokázal obhájit původnost výroku, ale rukopisy jsou proti. K té textové kritice jen příklad jednoho argumentu: toto je přesně ten typ výroku, který je docela skandální. Ježíš tu prosí Otce za odpuštění Jeruzalému a Bůh ho nevyslyší a za pár let nechá Jeruzalém srovnat se zemí. 

Lukáš čerpal z mnoha zdrojů a Marie by moc informací neposkytla, protože u většiny toho, o čem Lukáš píše, nebyla. Ta tradice vznikla jako odpověď na zvídavou otázku, odkud ten který evangelista vůbec věděl o tom, co se stalo. 

Ano, to je pravda. Je to celkem klasická obhajoba protimluvů a rozporů v evangeliích. Bohužel už však není dodávána druhá část - tato nespolehlivost je důvodem, proč jsou očitá svědectví nespolehlivá a soud je musí posuzovat a hledat pravdu nespolehlivým (nepřesným, nepravdivým) svědectvím navzdory. Svědkové nalezení prázdného hrobu se diametrálně liší, což lze asi pochopit, ale pak to znamená, že minimálně 3 ze 4 popisů jsou naprosto nepravdivé. Nebo jsou nepravdivé všechny.

Greg tu dával odkaz na zajímavé video o hnutí víry. Ve skutečnosti jich je na YouTube k dispozici více. Mám takový pocit, že ten borec, co mluvil o Gn 2,19, je tam také. Já to ale viděl asi před rokem. No a to jsou prosím lidé, kteří si říkají křesťané. A i tady mezi námi je najdeš. :-)

Tak na to se zeptej některého z jeho učedníků. Osobně žádného neznám. Pro samotný judaismus to mělo obrovský doklad, ale pokud jsi o tom četl nějakou odbornou studii, pak to víš.

Zatím jsem nepotkal nikoho, koho by kdokoli odvrátil od páchání zla (hříchu). Ty někoho takového znáš? Jinak takovéto subjektivní hodnocení je sice přirozené, ale nic nám neříká. Poptej se muslimů, co v jejich životě způsobilo přijetí poselství Mohameda, nebo těch, kteří následují Kršnu - ti mluví prakticky stejně jako křesťané.

Tak s tím nesouhlasím. Tato věta totiž znamená, že kdo Krista nenajde, pravdu nehledá. Na to, abych si toto myslel, znám příliš mnoho upřímných lidí, kteří Krista nenašli. Při svém rozhledu jistě znáš jméno Bart Ehrman. Ten začal jako evangelikál a studium Nového zákona ho přivedlo k agnosticismu. Takže jeho hledání pravdy skončilo odejitím od Krista. Nemyslím si, že je méně upřímný než já, a rozhodně je v oblasti novozákonní biblistiky, rukopisů a řečtiny podstatně více vzdělaný než já. Takže Krista najde pouze ten, koho se Kristu rozhodne dát Otec. Nezáleží tu na upřímnosti (na tom, kdo se namáhá), ale na tom, kdo se smilovává. 

Jsem ti ale vděčný za upřímnost a otevřenost toho sdělení. Je tu spousta lidí, kteří odmítají víru v nepodmínečné předurčení v Kristu, ale jsi první, kdo měl odvahu odpovědět na otázku, proč tedy jedni lidé Krista přijmou a druzí ne. Je-li tu místo pro cokoliv lidského (nějaké svobodné rozhodnutí atp.), pak je samozřejmě otázka přijetí či nepřijetí Krista odvislá nějak od charakteru, inteligence a vědomostí každého z nás. Já si toto nemyslím, protože znám dost lidí, kteří hledají pravdu mnohem usilovněji, než jsem to dělal před svým křtem, jsou chytřejší než já a skoro každý tady ví o Bibli víc než jsem věděl já, když jsem dostal Boží milost v Kristu.

Sám na sobě jsem poznal tu změnu, ale podobnou jsem viděl i u zcela jiných náboženství. Můžeš klidně začít tady.

Ano, kde chodil Pán Ježíš, tam byli lidí štastni a cítili se jako v ráji. Ale ne vždy. Jindy ho vyháněli a na Golgotě dokonce ukřižovali. Království Boží se přiblížilo a bylo  s lidmi, a přesto to mnozí nevnímali.

Ráj bude na nové Zemi, ano. Tam, kde nebude nikdo plakat.