poslal Frantisek100
Přestavme si tu hroznou
situaci, kdy Pán Ježíš právě umřel. Je pátek odpoledne. Tělo je třeba pohřbít
a hrozí, že skončí v hromadném hrobě s oběma ukřižovanými. Zmizelo
by nenávratně jeho tělo, zmizela by časem i památka na něho. Učedníci mimo
Jana se rozutekli. Kdo zůstal?
Vedle několika žen jsou zde dva významní muži. Nikodém a další muž, Josef
z Arimatie. Vážený člen židovské velerady. Určitě byl u toho,
když se velekněží radili, jak Ježíše zlikvidují a odsouhlasili vydat ho
Římanům. On však nemohl, ačkoliv se snažil Ježíše bránit, dělat nic. Možná,
že i věřil, že se Pán Ježíš nedá zajmout. Kdo ví? On však
stejně jako Nikodém je tajný ctitel Pána Ježíše. Za života Pána Ježíše mu
nepomohl, nyní cítí, že musí něco udělat, ať to stojí cokoliv. Zvláštní.
Vidí, že už Ježíš nemá žádnou moc. Na kříži visí jeho tělo bez ducha a
života. Ta tam je Boží moc, která z něho vyzařovala během jeho působení.
Ti, co se dříve veřejně hlásili k Pánu Ježíši, jsou většinou rozutečení.
Petr dokonce Pána Ježíše vydatně zapíral a Jidáš, když zjistil, že nevyšlo,
co zamýšlel, zešílel. Možná na oba muže, pokud byli blízko popravy, vše, co
se kolem dělo, také zapůsobilo, stejně tak jako na římské vojáky a mnohé
diváky. Teď však čas běží a je třeba postarat se aspoň o tělo Pána Ježíše.
Josef se však nestydí za Ježíše. A tak je zvláštní, že o jeho jednání
se dokonce píše ve všech čtyřech evangeliích, což je
vzácnost.
Když nastal večer, přišel jeden bohatý muž z
Arimatie, jménem Josef, jeden z Ježíšových následovníků. Dal se ohlásit u
Piláta a prosil, aby mu vydal Ježíšovo tělo. Pilát mu vyhověl. Josef zavinul
Ježíšovo tělo do čistého plátna a uložil do hrobu, který si dal před nedávnem
vytesat ve skále. Vchod do hrobky dal po pohřbu uzavřít těžkým balvanem. Pak
odešel.
Josef z Arimatie, vážený člen velerady, který také
vyhlížel Mesiášovu vládu, přišel odvážně k Pilátovi a žádal Ježíšovo tělo.
Místodržitel se podivil, že by Ježíš tak brzy zemřel. Zavolal si velitele
popravčí čety a zeptal se ho na to. Když mu to setník potvrdil, přikázal
vydat Ježíšovo tělo Josefovi. Ten koupil plátno a když sňali Ježíšovo tělo z
kříže, zavinul je a uložil do vlastní hrobky, vytesané ve skále. Před vchod
přivalili kamennou desku.
Jeden z členů velerady, Josef z Arimatie, čestný
a ušlechtilý člověk, nesouhlasil s postupem a rozsudkem ostatních. Patřil k
těm, kdo uvěřili zvěsti o Božím království. Ten teď navštívil Piláta a
vyžádal si tělo mrtvého Ježíše. Sňal je z kříže, zavinul do plátna uložil do
hrobky vytesané ve skále, kde ještě nikdo nebyl pochován.
Ježíšovo tělo si na Pilátovi vyžádal Josef z
Arimatie. Byl to Ježíšův učedník, který se dosud bál k němu veřejně přiznat.
Pilát souhlasil a Josef Ježíšovo tělo sňal z kříže. Pomáhal mu přitom
Nikodém, který měl kdysi s Ježíšem noční rozhovor. Ten přinesl velké
množství vonných látek. Ježíšovo tělo s těmito vonnými věcmi zavinuli do
plátna, jak to Židé dělávají při pohřbívání. V zahradě nedaleko popraviště
byla nová, dosud nepoužitá hrobka, vytesaná do skály. Tam Ježíše uložili,
protože do začátku soboty nezbývalo mnoho času.
Josef se chová nesmírně statečně. Nedělá to
z vypočítavosti. Vždyť Pán Ježíš je mrtvý a nemůže mít z něho žádný
prospěch. Naopak on cítí potřebu něco dělat. Odváží se
předstoupit před nejvyššího vládce v zemi. A Pilát se diví. Jak to, že
Ježíš zemřel tak brzy? Obyčejně umírání na kříži trvá více než den. Je to
možné? A nakonec se rozhodne, že tělo Ježíše tomuto váženému občanovi
vydá. Pravděpodobně dokonce zadarmo, ačkoliv se za toto muselo hodně
zaplatit. A tak Josef s Nikodémem sundají tělo Páně a zavinou do plátna.
Nikodém ještě přinese velké množství vonných látek. Čas spěchá. Je
třeba tělo rychle pohřbít, než bude sobota. A je symbolické, že je
pohřben do nového hrobu, kde ještě nikdo nebyl pochován. Je to hrob vytesaný
do skály na Josefově pozemku. Je to i místo vzkříšení.
Před šesti dny volaly
zástupy lidí: „Hosanna Synu Davidův. Požehnaný, který přichází ve jménu
Hospodinově! Hossana na výsostech!!“
Možná mnozí, vlastně většina,
věřili v osvobození od římské nadvlády, ale vše dopadlo jinak. Asi
vnímali Ježíše spíše politicky než jako Boha. Jak strašně rychle lidé
zapomínají a jak mylně mohou být jejich představy a přání.
Blízko několika tisíců lidí ( Jeruzalém je přeplněný
lidmi v důsledku velikonoc) umírá Bůh v lidském těle, aby
v zastoupení člověka spasil lidi. Nikdo si to neuvědomuje a věrní
se rozutečou.
Naštěstí ne všichni se schovají a zapomenou, ne všichni
Pána Ježíše zapřou.
Josef s Nikodémem nesmírně riskují a dávají
všanc svoje společenské postavení. Vždyť tohle jednání je může zničit.
Ale oni uvažují jinak. Oni mají k Pánu Ježíši vztah a cítí k Němu
povinnost, když tak nemohli učinit za jeho života, aby aspoň udělali
něco pro Něho teď.
Díky Bohu, že nezapomínají všichni a nesmíme zapomenou
ani my.
Možná kolem nás existují takoví Josefové a Nikodémové,
kteří nevystupují okatě, aby je každý viděl, ale v potřebné chvíli
prokážou, že patří Kristu a neváhají i riskovat.
A tak jsou mi Josef z Arimarte a Nikodém
velice sympatičtí a vážím si jich
Kéž by i v nás byla taková odvaha, když se jedná o
Pána Ježíše!!!!!