Napadají mne dva důvody proč by tomu tak mohlo být. Nevěří sami sobě a tomu co říkají a nebo se prostě radovat nedovedou a nemohou. Z principu jejich postoje k víře a životu.

V naší farnosti, pokud si pamatuji, se celá dlouhá léta konal velký nábor do semináře různými formami.

Pravdou je, že do semináře za doby mé paměti sem tam nějací mladí muži nastoupili, ale většina jich odešla v prvním nebo druhém roce studií (po konviktu a 1. ročníku SŠ). 

Dva kněží se opravdu nakonec stali knězi, ale oba postupně založili rodiny a odešli z kněžského působení v církvi.

Kdo se totiž aspoň krátce v těchto kruzích pohyboval, pochopí ihned, že jde o studentskou recesi - o (nejen) u katolických bohoslovců obvyklou syrovou sebeironii. Je to prostě sranda - nacvičená pro rodinné příslušníky, řeholní sestry z širokého okolí a (v neposlední řadě) vlastní představené v semináři.

Do semináře je opravdu přijímána jen malá část uchazečů a mnozí jej nedokončí. Stejně jako mnozí odcházejí z klášterů během noviciátu. Nebo jim pokračovat v řeholním životě nedoporučují řádoví představení. Zatímco my jsme to díky své zbabělosti a lenosti ani nezkusili. Modleme se i za ty kteří selhali ve svém povolání po složení svatých slibů a pomáhejme jim. Any se vrátili nebo aby je svatý otec z titulu své moci řádně vyvázal a aby prožili hodnotný křesťanský život. Aby se jednou s pomocí Boží k oltáři vrátili. Stejně jako ti kteří otevřeně a záměrně zradili a stavějí se proti nám. Neproklínejme je, nepřejme jim nic zlého a modleme se za ně. Jako za svého biologického otce, bratra nebo syna, který upadl do pokušení. Tak jako sami za sebe.

Kéž se ti mládenci na videu stanou našimi pastýři a zachrání a přivedou do Nebe tisíce a miliony. Kéž si svou veselou mysl udrží ve všech těžkých zkouškách života a zvlášť toho zasvěceného. 

Vzpomněl jsem si na ubohou princeznu Míkal. Na to jak se pohoršila když svatý král David "nedůstojně" tančil z radosti nad Hospodinovou archou. Nikdy nezapomínejme být alespoň trochu blázni pro Hospodina.