XXX  V této studii se budeme zamýšlet nad autoritou Bible. Studii tohoto předmětu bude vhodné zahájit slovy samotného Krista zapsanými v J 10,34-36. Kristus zde mluví k Židům a obhajuje své prohlášení, že je Syn Boží, které židé napadali. Kristus podpírá své prohlášení citací z knihy žalmů ze Starého zákona, který označuje výrazem "zákon váš", říká toto: "Však psáno je v zákoně vašem: "Já jsem řekl: Bohové jste. Poněvadž ty nazval bohy k nimž řeč Boží stala se, a nemůže zrušeno býti písmo, mně pak, kteréhož posvětil Otec a poslal na svět , vy pravíte: Rouháš se, že jsem řekl: Syn Boží jsem?" V této odpovědi Ježíš sám užil dvou titulů, kterých od té doby používali jeho následovníci více než jiných k označení Bible. Prvním z těchto titulů je Slovo Boží (v kralickém textu řeč - obojí odpovídá originálnímu slovu "logos") druhým je písmo . Bude užitečné zamyslet se nad tím, co nám každý z těchto hlavních titulů říká o povaze Bible. Když Ježíš nazývá Bibli Slovem Božím, ukazuje, že pravda v ní zjevená nemá svůj původ u lidí, ale u Boha. I když bylo mnoho různých lidí různými způsoby použito k tomu, aby ji doručili světu, byli tito lidé pouhými nástroji. V žádném případě nemá poselství, nebo zjevení Bible svůj původ v lidech, ale pouze a výhradně v Bohu samém. Naproti tomu, když Ježíš užívá titulu Písmo, ukazuje Bohem určené vymezení Bible. Výraz Písmo znamená doslova "to, co bylo napsáno". Bible neobsahuje úplnou známost, nebo záměr všemohoucího Boha ve všech aspektech, nebo podrobnostech. Neobsahuje dokonce ani všechna Bohem inspirovaná poselství, která kdy Bůh skrze lidské nástroje dal. Dokazuje to skutečnost, že Bible sama odkazuje na mnoha místech na slova proroků, která nejsou v Bibli zapsána. Vidíme tedy, že i když je Bible naprosto pravdivá a autoritativní, je také vysoce selektivní. Její poselství jsou určena především pro lidstvo. Jsou vyjádřena slovy a pojmy, kterým lidé mohou rozumět. Jejím ústředním tématem a záměrem je duchovní dobro člověka. Zjevuje předně podstatu a důsledky hříchu a cestu vysvobození z hříchu a jeho důsledků skrze víru v Krista. Všimněte si nyní Ježíšových slov u J 10,35. Nejenže zde dává svou osobní pečeť a souhlas hlavním titulům Bible - "Slovo Boží" a "Písmo", ale také zcela jasně dává svou pečeť a souhlas naprosté autoritě Bible, když říká: "... a nemůže zrušeno býti písmo." Toto krátké rčení "nemůže zrušeno býti" v sobě zahrnuje všechna prohlášení o nejvyšší a božské autoritě, která kdy byla o Bibli učiněna. Celé svazky by mohli být napsány pro obhajobu Bible , nebo proti Bibli, ale v poslední instanci řekl Ježíš vše co bylo třeba, ve čtyřech krátkých slovech: "Nemůže zrušeno býti písmo". 

XXX  Když dáme správnou váhu biblickému prohlášení, že lidé spojení s jejím vznikem byli v každém případě pouhými nástroji, a že každé poselství nebo zjevení, které je v ní obsaženo, má svůj původ v Bohu samém, pak nezůstává žádný rozumný, nebo logický podklad pro odmítání prohlášení Bible o úplné vlastní autoritě. Žijeme v době, kdy lidé dovedou vypouštět do prostoru družice a pomocí rádia a radaru a elektronických zařízení jim dovedou doručovat zprávy, přijímat od nich informace a řídit jejich dráhu na vzdálenost tisíců, nebo miliónů kilometrů. Když člověk může dosáhnout takových výsledků, potom jen naprosto nevědecká mysl zaslepená předsudky, by mohla popřít, že Bůh je schopen stvořit lidské bytosti s takovými duchovními a duševními možnostmi, aby je mohl řídit a aby s nimi mohl zajistit spojení. Bible tvrdí, že právě toto Bůh učinil a stále to činí. Objevy a vynálezy moderní vědy nezlehčují prohlášení Bible, ale naopak usnadňují upřímným lidem otevřené mysli představit si vztah mezi Bohem a lidmi, který Bible umožnila. Bible jasně ukazuje, že zde byl určitý svrchovaný neviditelný vliv , kterým byl Bůh spojen s duchem a myslí lidí, kteří psali Bibli a zajišťoval jejich vedení. Tento neviditelný vliv je Duch svatý - vlastní Boží Duch. Např. ve 2Tm 3,16 apoštolů Pavel říká: "Všeliké písmo od Boha jest vdechnuté a užitečné k učení, k trestání, k napravování, k správě, kteráž náleží k spravedlnosti." Slovo "vdechnuté" je v přímém spojení se slovem "Duch". Byla to tedy činnost Božího Ducha - Ducha svatého, která byla tím neviditelným, ale neomylným vlivem, který ovládal a řídil pisatele různých částí Bible. Snad ještě jasněji to říká apoštol Petr v 2 Pt 1,20n. Nejprve ve verši 20 říká: "Toto nejprvé znajíce, že žádného proroctví písma výklad nezáleží na rozumu lidském."Neboť jak jsme si již vysvětlili, žádné poselství, nebo zjevení Bible nemá svůj původ v člověku, ale v Bohu. Potom ve verši 21. Petr pokračuje a vysvětluje jak to bylo. "Nebo nikdy z lidské vůle nepošlo proroctví, ale Duchem svatým puzeni byvše, mluvili svatí Boží lidé." Řecké slovo, které je zde přeloženo "puzeni", znamená doslova "unášeni", nebo bychom také mohli říci "vedeni po své dráze". Tedy tak, jak dnes lidé řídí v prostoru dráhu svých družic součinností rádia a elektroniky, tak Bůh řídil lidi, kteří psali Bibli, součinností Ducha svatého a duchovních a duševních schopností lidí. V konfrontaci s možnostmi současné vědy by odmítání této možnosti u Boha bylo výrazem čiré zaujatosti. Ve Starém zákoně je nám tatáž pravda božské inspirace představena jiným obrazem, přejatým z mnohé starší historie než je vypouštění družic do prostoru. V Ž 12,7 nám žalmista David říká: "Výmluvnosti Hospodinovy jsou výmluvnosti čisté, jako stříbro v hliněné peci přehnané a sedmkrát zprubované. "obraz je vzat z procesu čištění stříbra v hliněné peci. (Takové pece užívají Arabové k různým účelům dodnes). Tento obraz představuje proces psaní bible takto: Hliněná představuje lidský prvek. Stříbro představuje lidské poselství, které má být doručeno skrze člověka. Oheň, který zaručuje naprostou čistotu stříbra tj. naprostou přesnost poselství, představuje Ducha svatého. Číslovka sedmkrát ukazuje tak jako v mnoha oddílech Bible - absolutní dokonalost díla Ducha svatého. Tento obraz nás tedy ujišťuje, že úplná přesnost Božského poselství v Písmu je zajištěna dokonalou činností Ducha svatého, přemáhajícího všechnu křehkost lidské hlíny a odstraňujícího každou strusku lidských chyb z bezvadného stříbra Božího poselství člověku. 

XXX  Pravděpodobně žádná postava Starého zákona neměla jasnější pochopení pravdy a autority Božího Slova, než žalmista David. V Ž 119,89 říká: "Nejpřednější věc slova tvého jest pravda;" Zemanův překlad: "Počátek tvého slova jest pravda" a podle anglického překladu KJV: "Slovo tvé je pravda od počátku." V hebrejském Písmu se první kniha - Genesis - nazývá podle svého prvního výrazu: "Na počátku". Tedy když David říká : "Počátek tvého slova je pravda", tato jeho slova se vztahují zvláště ke knize Genesis. V posledních jednom až dvou stoletích byla vedena vytrvalá kritika Bible a byly napadány téměř všechny části Starého zákona tak i Nového zákona. Největší útok však byl zaveden na knihu Genesis a na další čtyři knihy; tedy na prvních pět knih Bible, známých jako Pentateuch, jejichž autorství je připisováno Mojžíšovi. Je tedy pozoruhodné, že téměř tři tisíce let před tím, než tyto útoky na knihy Mojžíšovy přišly na mysl lidí, vydává David přes celé věky toto svědectví víře věřícího Božího lidu: "Slovo tvé je pravda od počátku." Jinými slovy:Bible je pravdivá celá od Gn 1,1 dále. Jsme-li ochotni dát slovům jejich jasný a zřejmý význam , nemůže být žádných pochyb o tom, že Kristus a jeho apoštolé stejně jako všichni věřící Židé jejich dnů přijímali absolutní pravdu a autoritu celého starozákonního Písma včetně pěti knih Mojžíšových. V popisu Kristova pokušení na poušti zapsaném v Mt 4,1-10 čteme, že Ježíš odpověděl na každé satanovo Pokušení přímou citací ze starozákonního Písma. Třikrát uvádí svou odpověď rčením "psáno jest" a pokaždé přímo cituje z páté knihy Mojžíšovy - Deuteronomia. Je pozoruhodné, že nejenom Kristus, ale také satan uznávají absolutní autoritu této knihy. 

V kázání na hoře u Mt 5,17 n Kristus říká: "Nedomnívejte se, že bych přišel rušiti zákona aneb proroků. Nepřišelť jsem rušiti, ale naplniti.(Výrazu "zákon a proroci" bylo všeobecně užíváno starozákonních písem a celku.) Amen zajisté pravím vám: Dokudž nepomine nebe i země, jediná literka aneb jeden puňtík nepomine ze zákona, až se všecky věci stanou. (Výraz "zákon" byl užíván hlavně k označení pěti knih Mojžíšových, ale také mohl být rozšířen k označení celého Starého zákona.) Slovem "literka" je v původním textu název nejmenšího hebrejského písmene "jod", jehož tvar zhruba odpovídá našemu apostrofu. Slovo "puntík" označuje malou vlnku, nebo růžek v rohu hebrejského písmene, který slouží k odlišení toho písmene od jiného písmene velmi podobného tvaru. Tedy Kristus zde říká, že originální hebrejský text Písma je tak přesný a autoritativní, že ani nejmenší část textu, menší než čárka, nemůže být změněna, nebo odstraněna. Je těžko si představit, jakých výrazových prostředků by musel Kristus použít, aby ještě důrazněji a úplněji stvrdil absolutní přesnost a autoritu starozákonních písem. 

V průběhu celého svého pozemského vyučování důsledně zachovával tentýž postoj k starozákonním písmům. Např. u Mt 19,3-9 čteme, že když přišli farizeové s otázkou o manželství a rozvodu, Kristus jim odpověděl odkazem na popis stvoření v prvních kapitolách Genesis. Svoji odpověď zahajuje otázkou: "Což jste nečetli, že ten, kterýž stvořil s počátku, muže a ženu učinil je?" Ještě jednou si všimněte, že ve slovech "s počátku" je přímý odkaz ke knize Genesis. Opět, když saduceové vznesli otázku o vzkříšení z mrtvých, čteme u Mt22,31-32, že jim Kristus odpověděl odkazem na popis Mojžíše u hořícího keře, který se nachází ve druhé knize Mojžíšově - Exodus. Stejně jako farizeům i saduceům Kristus dává odpověď ve formě otázky: " O vzkříšení pak mrtvých zdaliž jste nečtli, co jest vám povědíno od Boha, kterýž dí:Já jsem Bůh Abrahamův, a Bůh Izákův, a Bůh Jákobův? " Kristus zde cituje z knihy Ex 3,6. Když cituje tato slova napsaná téměř před patnácti stoletími, říká saduceům své doby: "Zdaliž jste nečetli, co je vám povědíno od Boha?" Všimněte si výrazu "co jest vám povědíno od Boha". Kristus tedy nepohlíží na knihy Mojžíšovy jako na pouhý historický dokument o minulosti, ale jako na živé a aktuální autoritativní Boží poselství lidu své doby. Uplynutí patnácti století neubralo Mojžíšovu zápisu jeho životnosti, přesnosti ani autority. 

Kristus nejen, že přijal naprostou přesnost starozákonních písem v celém svém učení, ale také uznával jejich absolutní autoritu a vládu nad celým během vlastního pozemského života. Od jeho zrození do smrti a vzkříšení bylo vše řízeno nejvyšší zásadou vyjádřenou slovy "aby se naplnilo". To, co se pokaždé mělo naplnit, bylo některé důležité místo Starého zákona. Pro ilustraci uveďme tato události z pozemského Ježíšova života, z nichž o každé zvlášť je napsáno, že byla naplněním starozákonních písem: Zrození z panny ; narození v Betlémě; útěk do Egypta; život v Nazarétě; pomazání Duchem svatým; jeho služba v Galilei; uzdravování nemocných; odmítnutí jeho učení a jeho zázraků Židy; používání podobenství; to, že byl zrazen přítelem; byl opuštěn svými učedníky; byl nenáviděn bez příčiny;byl odsouzen se zločinci; jeho oděv byl rozdělen losem; když žíznil byl mu nabízen ocet; jeho tělo bylo probodnuto, ale kosti mu nebyli zlámány; byl pohřben v hrobě bohatého; třetího dne vstal z mrtvých. 

Zdroj:

http://www.uzdraveniprokazdeho.cz/materialy/Osobnosti_CUS/Derek_Prince/Derek_Prince-Zaklady_viry-A.pdf