 |
Právě je 466 návštěvník(ů)
a 0 uživatel(ů) online:
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme
116491509
přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Povzbuzení: Smrt a duchaření
Vloženo Sobota, 09. květen 2015 @ 10:47:46 CEST Vložil: Tomas |
poslal Frantisek100 Kdo by se nebál smrti? Ta nejistota a pocity marnosti,
smutku a i beznaděje. Je něco jiného, když umírá člověk, který je starý a má za
sebou velkou část života a něco jiného, když umírá mladý člověk. Ale nechci
rozebírat tyto pocity a bolesti.
Podívejme se na to, jak to vidí Pán Ježíš? Především s lidmi velice cítí ,
několikrát svojí Boží mocí smrti zamezí. A to není proto, že by ten zesnulý volal po
vzkříšení, ale kvůli smutku těch žijících. Máme v evangeliích několik příkladů,
kdy vrátil život lidem, kteří již okolím byli považováni za zesnulé a oplakáváni nebo dokonce jako Lazar už i
pohřbeni.
A Pán Ježíš cítí s
těmi žijícími. A ten zázrak činí ne kvůli těm zesnulým, ale kvůli žijícím. A to
je důkaz obrovské Boží lásky a milosti a také Boží empatie, která často chybí
náboženským fanatikům. Pán Ježíš díky Boží moci prostě zruší všechny přírodní
zákony, které se týkají smrti. On tu moc jako Stvořitel má. A sděluje nám jednu
věc. Smrt je spánek. Přirovnává smrt ke spánku, protože ve všech případech
úmrtí mluví o tom, že zesnulí spí. Už tím nám říká něco radostného. Smrt není trápení.
O ničem nevíme. A v Kazateli je krásně psáno toto:" Prach se vrátí do země, kde byl a duch se vrátí k Bohu, který jen dal."
Takže něco, co nelze plně našimi smysly představit, odchází k Bohu. Asi tak,
jako z PC, který už je špatný, se všechna data a software přetáhnou někam
jinam. A tak duše lidí jsou v " Boží databázi" čili v knihách".
Víc se tím nezabývejme!! Kdyby bylo pravdou, že můžeme komunikovat se zesnulými,
tak by byl přece Pán Ježíš první, který by nám to oznámil. Kdo spí, tak neví o
sobě a nemůže ani komunikovat.
Jak je tedy nebezpečné duchaření a řada jeho odnoží?!! Dnes je duchaření dokonce i dost rozšířené,
ale to není z Boha, ale od nepřítele Boha, aby lidi zmátl. Ostatně duchaření je
stará záležitost, před níž varoval už SZ.
Saul se choval tak, že
nerespektoval Hospodina. Když do jeho země vtrhla mocná armáda nepřátel a on
uviděl, jak je obrovská, dostal strach. Chtěl, aby mu Hospodin poradil, co má
dělat, ale ten mlčel. Proč by měl hned reagovat na Saula, který ho jindy neposlouchal?
Atak Saul se obrátí na ženu, která umí vyvolávat duchy. Chce komunikovat se
zemřelým Samuelem. A při této seanci pak vidí Samuele vystupovat ze země. To
nemá logiku. Duch přece odchází k Bohu, vzhůru, ale tady jde duch ze země. A Saul se dozví takové věci,
které ho zlomí a on se strachy zhroutí k
zemi.
Kdyby se raději obrátil k Hospodinu, poprosil ho za odpuštění,
pak by možná vše bylo jinak.
Přemýšlejme o tom a
diskutujeme!!! Je to oblast velmi zneužitelná.
|
Re: Smrt a duchaření (Skóre: 1)
Vložil: Karels (haohan@seznam.cz) v Pondělí, 11. květen 2015 @ 09:40:42 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Vyvolávání duchů zemřelých je zapovězená praktika - dokazuje existenci duchovního světa, ale nic víc není přínosná. Slyšel jsem také negativní zkušenosti těch, co to dělali...
Magie je zapovězená praktika, žádná bílá, černá, červená magie neexistuje, pro nás je jenom zakázaná magie.
Výstupy z těla. Také vím z doslechu, Potom se to těm lidem dělo bez toho, aniž by chtěli. Zazvonil zvonek v jeho bytě a on vystoupil ze svého fyzického těla a šel se podívat, kdo je za dveřmi. (prostě měl pak tyhle schopnosti, aniž by meditoval) Také jsem slyšel, že těm, kdo to praktikují se některým prý stalo, že už se nemohli vrátit do svého fyzického těla. (snad to byli démoni, kteří jim v tom zabránili)
Je to hrůza... Ale věříme v Pána Ježíše Krista. Já tyhle věci nechci ani blíže zkoumat.
Podobně židovská kabala - je to sice učení, ale jsou tam praktiky k meditaci (recitace Božího jména - 32 a 64 písmenného např.) - hrozí jedincům vážná psychická újma, je to na to jeden rabínský příběh o čtyřech rabínech, kteří vystoupili do nebe. (zřejmě nějakou meditativní praktikou). /všichni pocházeli z různého období historie, proto ten příběh má pedagogický charakter, oni se nemohli ve skutečnosti setkat ve stejné době/
Jeden se z toho zbláznil, druhý odpadl od víry, třetí ... to už nevím, jenom jeden se tam porozhlédl a pak se vrátil... (čtvrtý byl rabi Akiva, právě ten se vrátil neporušený) Tyhle a různé další příběhy mě naprosto odrazují něco podobného dělat (možná i můj naturel) Proto jsem až vysazený proti různým praktikám letničních a charismatiků - mně se osobně hnusí, jakákoliv mystika....
Vřeštění vůči duchovním bytostem, vyhlašování Božího království, zážitky z nebe... /nevím, co si mám o tom myslet/
|
|
|
Re: Smrt a duchaření (Skóre: 1)
Vložil: unshaken (unshaken@outlook.cz) v Neděle, 10. květen 2015 @ 17:02:20 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Pěkná úvaha. O duchaření vím jen podle vyprávění svědků. Vždy končilo špatně a nebýt setkání se skutečným Bohem to byl jen návod k rychlejší smrti. Některá vyprávění byla taková, že i dodnes jim odmítám věřit. Prostě hrůza. |
|
|
Re: Smrt a duchaření (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pondělí, 11. květen 2015 @ 07:02:09 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | ..."Kdyby bylo pravdou, že můžeme komunikovat se zesnulými, tak by byl přece Pán Ježíš první, který by nám to oznámil. Kdo spí, tak neví o sobě a nemůže ani komunikovat. Jak je tedy nebezpečné duchaření a řada jeho odnoží?!!"...
Je pravdou, že je možno komunikovat se zemřelými. A je to pro žijícího člověka velmi nebezpečné.
Právě proto, že vyvolávání duchů "funguje" a už to je důkazem, že smrt není spánkem v tom smyslu, jak jej známe my v pozemském životě. Člověk ovšem nedokáže rozpoznat tu skutečnost, který že z duchů zemřelých je nyní pod vládou zlého ducha a vlivem praktikování spiritismu se stávaly případy, že zlý duch takové lidi praktikující spiritismus, opravdu posedl a ovládl.
Proto také bylo vyvolávání duchů Hospodinem přísně zakázáno jako jeden z nejzávažnějších hříchů.
Něco ale úplně jiného jsou naše prosby adresované zemřelým svatým, aby se za nás přimlouvali (viz třeba nápis v katakombách: "Svatý Petře a Pavle, orodujte za nás" ). To není spiritismus, to není vyvolávání duchů, ale je to vyjádřením vědomí naší skutečné pospolitosti ve shromáždění celé církve kolem Krista. Skrze Krista máme aktivní společenství i s "oblakem svatých", kteří nás obklopují (Žd 12,1)
Kdyby člověk neměl schopnost vstupovat do duchovního světa a komunikovat v něm, nemohl by vlastně ani komunikovat s Bohem. Modlitby lidí by šly do prázdna. |
Re: Re: Smrt a duchaření (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Pondělí, 11. květen 2015 @ 16:56:31 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Kyklop Oko: Právě proto, že vyvolávání duchů "funguje" a už to je důkazem, že smrt není spánkem v tom smyslu, jak jej známe my v pozemském životě.
Kyklope! Vyvolávání duchu nefunguje!! Vyvolávání duchů je VŽDY vyvoláváním zlých duchů, a proto je to Bohem ZAKÁZANÉ! Opovažuješ se "fungujícím" duchařením dokazovat posmrtný život, jenom abys dokázal pekelné učení tvé padlé římské církevní nevěstky!!! |
]
Re: Re: Smrt a duchaření (Skóre: 1)
Vložil: mikim v Pondělí, 11. květen 2015 @ 19:01:31 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Očíne, ten nápis 'svatý Petře, a Pavle orodujte za nás' napsal nejspíš nějaký pohan a cvok v té tobě. Oroduje za nás pouze Kristus. Petr a Pavel se obrátili v prach a čekají na zmrtvýchvstání při 2PJK. Jejich duch odešel k Bohu a čeká až jej opět Ježíš spojí s novým tělem a vytvoří opět duši živou - člověka. Duch bez těla a ani tělo bez ducha nemůže u lidí existovat.
U Žid. 12x1 je oblak svědků, nikoliv oblak svatých, to je jen další katolický výmysl.
Nikdo z křesťanů nemá přístup do duchovního světa a ani se v něm nepohybuje jako ty. My se můžeme modlit jen přímo k Bohu a Ježíši, jen oni jediní nás vyslyší, nikdo jiný nemá tu pravomoc. |
]
Re: Re: Re: Smrt a duchaření (Skóre: 1)
Vložil: oko v Úterý, 12. květen 2015 @ 07:58:08 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Milý Mikimausi (v tomto čase na haluzi).
I cvoci zde dost často píší, v tom s tebou souhlasím. Jen nemají tu schopnost na sobě poznat, že jsou cvoci. A když se navíc často vyjadřují hrubě a sprostě, poněvadž jinak ani neumí - takové je jejich nitro - jenom splašky a kejda - škoda s takovým ztrácet čas.
I když jsem schopen každé tvrzení cvoka vyvrátit právě třeba i Písmem, je to věc vcelku zbytečná, protože každá hereze má tu vlastnost, že u cvoka způsobuje blok logického myšlení.
Právě takto se zatvrdili i farizeové vůči Ježíši.
..."Oroduje za nás pouze Kristus."... Písmo ovšem říká i něco jiného: (Ř 8,26-27) A tak nám také Duch pomáhá v našich slabostech. Vždyť ani nevíme, za co bychom se měli modlit, jak je potřeba, ale sám Duch oroduje za nás nevýslovným sténáním. A Ten, který zkoumá srdce, ví, jaké je smýšlení Ducha, že podle Boží vůle prosí za svaté....
Ježíš není jediný, kdo za nás oroduje. Další orodovníci jsou (podle svědectví samotného Krista) třeba i naši andělé, kteří neustále stojí před Boží tváří.
(Mt 18,10) Dávejte si pozor, abyste nepohrdli ani jedním z těchto maličkých. Neboť vám pravím, že jejich andělé v nebesích stále hledí na tvář mého Otce, který je v nebesích.
Tvé tvrzení je tedy nepravdivé, jak jsem právě dokázal Písmem.
..."Petr a Pavel se obrátili v prach a čekají na zmrtvýchvstání při 2PJK. Jejich duch odešel k Bohu a čeká až jej opět Ježíš spojí s novým tělem a vytvoří opět duši živou - člověka"...
Proč by čekali? Oba už odešli z tohoto světa a už nyní jsou spolu s Kristem. Věčnost je stálá přítomnost, není čekáním na budoucnost. Takové čekání by pak trvalo celou věčnost! :-) (Fp 1,20-24) Toužebně očekávám a doufám, že v ničem nebudu zahanben, ale se vší otevřeností, jako vždycky i nyní, bude Kristus zveleben na mém těle, ať životem, ať smrtí. Vždyť žít pro mne znamená Kristus a zemřít zisk. Jestliže tedy mám žít dále v těle, znamená to pro mne užitek z práce a nevím, co bych zvolil. Přitahuje mě obojí: Mám touhu odejít a být s Kristem, což je mnohem, mnohem lepší; ale zůstat v těle je nutnější pro vás. ...
I toto tvé tvrzení je tedy nepravdivé, jak jsem právě dokázal Písmem.
..."Duch bez těla a ani tělo bez ducha nemůže u lidí existovat."... To si zrovna nemyslím. Ježíšovo tělo leželo mrtvé v hrobě a přesto Pán odešel na místo mrtvých - a to dokonce kázat duchům ve vězení (1 Pt 3,18-19).
I toto tvé tvrzení je tedy nepravdivé, jak jsem právě dokázal Písmem.
..."U Žid. 12x1 je oblak svědků, nikoliv oblak svatých, to je jen další katolický výmysl."...
Oblak svědků je oblakem svědků víry, mučedníků pro víru (Žd 11 kap.) - svědků, kteří nás nyní obklopují a jsou živí u Boha. Jestli oni nejsou svatí odleskem svatosti Boží, kdo potom je? Vždyť tvoří spolu s Kristem tělo církve vítězné v nebi! (Mám touhu odejít a být s Kristem,...) |
]
Re: Re: Re: Re: Smrt a duchaření (Skóre: 1)
Vložil: mikim v Středa, 13. květen 2015 @ 00:10:39 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | 1. Oko: Duch za nás oroduje?
Římanům 8:26 Ano také i Duch svatý pomocen jest mdlobám našim. Nebo zač bychom se měli modliti, jakž by náleželo, nevíme, ale ten Duch prosí za nás lkáními nevypravitelnými.
Římanům 8:27 Ten pak, kterýž jest zpytatel srdcí, zná, jaký by byl smysl Ducha, že podle Boha prosí za svaté.
Napsal jsem, že za nás oroduje (prosí) podle Bible jen Kristus a Bible potvrzuje, který je to ten Duch Boží, který za nás oroduje, stačí se vrátit pár veršů u Římanům, které jsi uvedl nazpět:
Římanům 8:9 Vy pak nejste v těle, ale v Duchu, poněvadž Duch Boží přebývá v vás. Jestližeť pak kdo Ducha Kristova nemá, tenť není jeho.
Duch není nějaká další třetí osoba, ale je to v tomto případě Duch Boží neboli Duch Kristův, který za nás oroduje. Takže jsem měl pravdu, jestli je napsáno, že za nás oroduje Kristus nebo Duch Kristův, je to jedno a to samé.
Římanům 8:34 Kdo jest, ješto by je odsoudil? Kristus jest, kterýž umřel za ně, nýbrž i z mrtvých vstal, a kterýž i na pravici Boží jest, kterýž také i oroduje za nás.
2. Oko: Proč by čekali? Oba už odešli z tohoto světa a už nyní jsou spolu s Kristem. Věčnost je stálá přítomnost, není čekáním na budoucnost. Takové čekání by pak trvalo celou věčnost! :-) (Fp 1,20-24)
Ap. Pavel:
Filipským 3:10 Chci ho znát, znát moc jeho vzkříšení i účast na jeho utrpení! Chci se s ním ztotožnit i v jeho smrti,
Filipským 3:11 abych, ať už jakkoli, dospěl ke vzkříšení z mrtvých.
Koloským 2:8 Dejte si pozor, aby vás někdo neunesl prázdným klamem filosofie založené na lidské tradici, na principech světa, a ne na Kristu.
2 Timoteovi 2:16 Vyhýbej se světským tlachům, které odvádějí lidi stále dál od Boha.
2 Timoteovi 2:17 Takové řeči se šíří jako rakovina. Vedou je lidé jako Hymenaios a Filetos, (a Oko)
2 Timoteovi 2:18 kteří zbloudili z cesty pravdy a podvracejí víru některých lidí řečmi o tom, že už nastalo vzkříšení.
V posledním listě, který napsal apoštol před svou smrtí - ve 2. listu k Timoteovi, vylíčil působivě ještě znovu jedinou biblickou naději v otázce smrti:
2 Timoteovi 4:7 Bojoval jsem dobrý boj, svůj běh jsem dokončil, víru jsem zachoval.
2 Timoteovi 4:8 Teď na mne čeká koruna spravedlnosti, kterou mi v onen den udělí Pán, ten spravedlivý soudce - a nejen mně, ale všem těm, kdo s láskou vyhlížejí jeho příchod.
Pomyšlení na smrt není pro opravdového křesťana vůbec spojeno se zoufalstvím. Je si jist: přijde vzkříšení. Pro věřící lidi je smrt spánkem, po němž následuje nádherné probuzení do věčného života.
Věřící lidé se probudí ze spánku smrti do věčného života:
Jan 11:23 Dí jí Ježíš: Vstaneť bratr tvůj.
Jan 11:24 Řekla jemu Marta: Vím, že vstane při vzkříšení v den nejposlednější.
Jan 6:39 Tatoť jest pak vůle toho, kterýž mne poslal, Otcova, abych všecko, což mi dal, neztratil toho, ale vzkřísil to v nejposlednější den.
Jan 6:40 A tatoť jest vůle toho, kterýž mne poslal, aby každý, kdož vidí Syna a věří v něho, měl život věčný. A jáť jej vzkřísím v den nejposlednější.
Jan 6:44 Však žádný nemůž přijíti ke mně, jediné leč Otec můj, kterýž mne poslal, přitrhl by jej; a jáť jej vzkřísím v den nejposlednější.
Jan 6:54 Kdož jí mé tělo a pije mou krev, máť život věčný, a jáť jej vzkřísím v nejposlednější den.
Daniel 12:13 Ty pak odejdi k místu svému, a odpočívati budeš, a zůstaneš v losu svém na skonání dnů.
Skutky apoštolské 2:29 Muži bratří, sluší směle mluviti k vám o patriarchovi Davidovi, že i umřel, i pochován jest, i hrob jeho jest u nás až do dnešního dne.
Skutky apoštolské 2:34 Neboť jest David nevstoupil v nebe, ale on praví: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé,
Židům 11:39 A ti všickni svědectví dosáhše skrze víru, neobdrželi zaslíbení,
Židům 11:40 Protože Bůh něco lepšího nám obmýšlel, aby oni bez nás nepřišli k dokonalosti.
Až Ježíš opět přijde, budou bohabojní lidé ze všech dob a míst shromážděni a uvedeni do Boží přítomnosti:
Matouš 24:30 A tehdyť se ukáže znamení Syna člověka na nebi, a tuť budou kvíliti všecka pokolení země, a uzříť Syna člověka přicházejícího na oblacích nebeských s mocí a slavou velikou.
Matouš 24:31 Kterýž pošle anděly své s hlasem velikým trouby, a shromáždíť vyvolené jeho ode čtyř větrů, od končin nebes až do končin jejich.
Totéž, co zvěstoval Ježíš, vyjádřil jinými slovy apoštol Pavel:
1 Tesalonickým 4:13 Nechciť pak, abyste nevěděli, bratří, o těch, kteříž zesnuli, abyste se nermoutili, jako i jiní, kteříž naděje nemají.
1 Tesalonickým 4:14 Nebo jakož věříme, že Ježíš umřel a z mrtvých vstal, takť Bůh i ty, kteříž by zesnuli v Ježíšovi, přivede s ním.
1 Tesalonickým 4:15 Toto zajisté vám pravíme slovem Páně, že my, kteříž živi pozůstaneme do příchodu Páně, nepředejdeme těch, kteříž zesnuli.
1 Tesalonickým 4:16 Nebo Pán náš s zvukem ponoukajícím, s hlasem archanděla a s troubou Boží sstoupí s nebe, a mrtví, kteříž jsou v Kristu, vstanou nejprve.
1 Tesalonickým 4:17 Potom my živí pozůstavení spolu s nimi zachváceni budeme do oblaků, vstříc Pánu v povětří, a tak vždycky se Pánem budeme.
1 Tesalonickým 4:18 A protož potěšujtež jedni druhých těmito slovy.
Doufám milý Oko, že jsem tě těmito slovy potěšil, jak mi doporučuje ap. Pavel.
Lukáš 14:14 A blahoslavený budeš. Neboť nemají, odkud by odplatili tobě, ale budeť odplaceno při vzkříšení spravedlivých.
1 Korintským 15:51 Aj, tajemství vám pravím: Ne všickni zajisté zesneme, ale všickni proměněni budeme, hned pojednou, v okamžení, k zatroubení poslednímu.
1 Korintským 15:52 Neboť zatroubí, a mrtví vstanou neporušitelní, a my proměněni budeme.
Tyto verše nejen od ap. Pavla hovoří zcela jasně, i když si přál umřít, věděl, že musí počkat na vzkříšení na den poslední jako všichni ostatní co žili před ním i po něm. Jedním veršem, že ap. Pavel chtěl být po smrti s Kristem nelze proti tolika jiným jasným veršům, které hovoří o vzkříšení v nejposlednější den, argumentovat.
3. Oko: Ježíš káže jako duch duchům ve vězení...
Vysvětlení, kterému věřím:
1. Petrova 3,18-20: Ježíš káže „duchům ve vězení“
Především musíme vycházet z toho, že Kristus po celou dobu dějin tohoto světa usiloval o spasení lidí. V Duchu tedy působil pro záchranu lidí „polapených“ v hříchu už v době Noemově, avšak jen osm lidí se nechalo zachránit. O působení Kristova Ducha skrze proroky starozákonní doby hovoří zcela jasně Petr již v 1. Petrově 1,10.11 (viz také Židům 4,2). Ježíš = Stvořitel (Kol 1,16) vedl tedy svůj lid v době Noemově, v době Mojžíšově (1 Kor 10,4) i během celých starozákonních dějin. „Duchové ve vězení“ v době Noemově tedy byli právě tak lidé jako osm zachráněných osob (duchů). Vůbec zde není řeč o nějakých nehmotných bytostech. Vždyť i dnes mluvíme o „velkém duchu“, „nepokojném duchu“ nebo o „divokém duchu“ a tím prostě označujeme různorodé lidi a nikoli snad „duše“, které opustily tělo. Předpotopním lidem bylo kázáno, ale jejich duch se nechtěl nechat vést Božím Duchem k dobru. Byli to duchovně spoutaní lidé, proto jsou nazýváni „duchy ve vězení“. Jedná se tu o žalář hříchu a nevěry. Jako Kristus, když žil na zemi, zvěstoval „zajatým“, že jsou „osvobozeni“, tak usiloval i skrze Noemovo kázání osvobodit předpotopní lidi z vězení hříchu (Srovnej Izajáš 61,1-2 a Luk 4,18-19).
Verše 1. Petrova 3,18-20 nevypovídají nic o stavu zemřelých lidí mezi smrtí a vzkříšením; nelze z nich ani odvodit naději, že by mohli po smrti ještě najít příležitost k obrácení. Lidé, kteří žili v Noemově době, jsou dosud stále ještě mrtvi. Ještě nepřišla hodina, v níž budou spolu se všemi bezbožnými vzkříšeni k soudu. Ale přijde a oni budou souzeni na základě rozhodnutí, které učinili po Noemově kázání. Noe zkrátka nekázal sám ze sebe, ale mluvil z vnuknutí Ducha. Byl to tentýž Duch, skrze něhož později vzkřísil Bůh Otec ze smrti Krista. Tento Duch je nazýván Duch Boží, ale i Duch Kristův a Duch Svatý. V 1. knize Mojžíšově 6 a 7 stejně jako v 1. Petrově 3,18-20 je smutně konstatováno, že v době potopy uposlechlo hlas Ducha svatého jen osm lidí. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Smrt a duchaření (Skóre: 1)
Vložil: oko v Středa, 13. květen 2015 @ 08:35:26 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | ..."2 Timoteovi 2:17 Takové řeči se šíří jako rakovina. Vedou je lidé jako Hymenaios a Filetos, (a Oko)"...
..."Doufám milý Oko, že jsem tě těmito slovy potěšil, jak mi doporučuje ap. Pavel."...
Právě takto jedná typický farizej..
..."Duch není nějaká další třetí osoba, ale je to v tomto případě Duch Boží neboli Duch Kristův, který za nás oroduje."...
Oroduje u koho? U Otce, který je stejným jediným Bohem co Kristus. I tento Duch svatý je stejným Bohem co Kristus i Otec. Bohem jedním jediným!
Zatím máš úplnou tmu ohledně vnitrobožských vztahů. Jestliže osoba - Kristus odchází a posílá za sebe někoho jiného (jinou osobu), třeba to umět rozlišovat.I když je to stále jeden a tentýž Bůh. (J 16,7) Já vám však říkám pravdu: Je pro vás užitečné, abych odešel. Jestliže totiž neodejdu, nepřijde k vám Utěšitel; jestliže však odejdu, pošlu ho k vám.
Ohledně vzkříšení z mrtvých třeba umět také rozlišovat pohled z běhu času (z tohoto pohledu bude vzkříšení z mrtvých až při zkáze světa - až běh času pro stvoření skončí - při posledním soudu.
Jiný pohled na soud je z věčnosti. Věčnost není svázána časem, zde je ustavičné prožívání přítomnosti. A do této přítomnosti přichází každý zemřelý člověk, když pro něho běh času a život na tomto světě už skončil.
Apoštol Pavel určitě nepatřil mezi slaboduché, aby se těšil na smrt, aby už už byl spolu s Kristem - zatímco tvé představy jej nutí "spát" v nevědomí až do konce věků. To je logický nesmysl. Jen nad Pavlovy slovy zauvažuj!
A už vůbec jsi pominul bez povšimnutí naše zastánce u Boha (orodovníky) - naše anděly, kteří neustále hledí na Boží tvář. |
]
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Smrt a duchaření (Skóre: 1)
Vložil: mikim v Čtvrtek, 14. květen 2015 @ 18:22:47 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | ...A už vůbec jsi pominul bez povšimnutí naše zastánce u Boha (orodovníky) - naše anděly, kteří neustále hledí na Boží tvář.
a to se píše kde?
když někdo hledí na Boží tvář, tak za nás musí nutně orodovat? O tom se v Bibli nic nepíše, to sis zase něco vymyslel...
Duch svatý vychází z Otce nebo Syna jako jejich síla a moc, proto se o něm píše jako o duchu Kristovém či Božím. není to žádná osoba nebo dokonce třetí osoba, to v Bibli nenajdeš. To vymyslel nějaký katolík ve 4 st.
...I tento Duch svatý je stejným Bohem co Kristus i Otec. Bohem jedním jediným!
No to z Bible sotva dokážeš, opět je to jen něčí představa, že duch sv. je Bůh. Ano je součástí Boha Otce a jeho Syna Ježíše Krista. Součástí! Nikoliv nějaká další osoba! Proto jej může Otec i Syn ze sebe vyslat do naších srdcí třeba milionu lidem najednou. A to Ježíš jako osoba - člověk zde na zemi nemohl, protože zde na zemi neměl žádnou moc (slávu), veškeré uzdravování dělal prostřednictvím Ježíše jeho Otec, jak říká zcela jasně několikrát Ježíš. Kdyby tu slávu a moc zde na zemi Ježíš měl, sám by již svého ducha posílal do srdci lidí, nemusel by povolávat nějakou další třetí smyšlenou katolickou osobu.
Prostě se smiř s tím, že věřím, že od věků byl jeden jediný Bůh Otec, který někdy před počátkem zplodil svého Syna, kterému dal svou Slávu (i svého ducha) dříve než byla země a tím se Syn stal také Bohem. Z obou vychází síla a moc jejich ducha svatého, Tak tomu podle Bible věřím a nemáš šanci mě přesvědčit jinak, např. o nebiblickém učení o trojici o kterém se v Bibli nepíše vůbec nic. Ducha svatý není žádná třetí samostatně myslící osoba, ale jako duch Otce nebo Krista dělá jen to co oni chtějí. Proto se o něm píše, co vše dělá atd. Otec je jiná samostatně myslící bytost než Syn, i když jsou vzhledově oba stejní, Ježíš je obrazem Otce a jsou ve všem zajedno. Ježíš nebyl nikdy úplně od věčnosti, ale byl před počátkem nebo již jako Slovo na počátku. A jako Slovo už měl slávu, kterou přijal od Otce a byl Bohem.
Tož právě tak. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Smrt a duchaření (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 14. květen 2015 @ 20:57:48 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | ..."když někdo hledí na Boží tvář, tak za nás musí nutně orodovat? "...
Dokážeš vysvětlit, z jakého jiného důvodu Ježíš takto argumentoval v souvislosti s tím, kdyby někdo maličkým ublížil? Použij obyčejný selský rozum!
..."Duch svatý vychází z Otce nebo Syna jako jejich síla a moc, proto se o něm píše jako o duchu Kristovém či Božím. není to žádná osoba"...
Osoba Krista odchází k Otci a posílá své církvi za sebe jinou osobu. Posílá NĚKOHO, nikoli "něco".
..."že od věků byl jeden jediný Bůh Otec, který někdy před počátkem zplodil svého Syna, kterému dal svou Slávu (i svého ducha) dříve než byla země a tím se Syn stal také Bohem. "...
Bůh se Bohem stát nemůže, protože Bůh prostě stále je (Já jsem, který jsem - Ex 3,14).
Bůh nemůže mít svůj počátek, protože je věčný.
Nikdy neměl počátek a nikdy nebude mít konec.
Bez Syna by Otec nebyl Otcem.
Otec, Syn a Duch je vyjádřením věčných vnitrobožských vztahů. Náš Bůh je totiž vnitřně společenstvím.
Bůh v jedné osobě nemůže být Bohem dokonalým - a pak to není Bůh - , protože každý z tvorů, který by s takovým bohem vstupoval do vztahu, by mu přinášel novou kvalitu (vztahovost), kterou jednoosobový bůh v sobě nemá a logicky ani mít nemůže. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Smrt a duchaření (Skóre: 1)
Vložil: oko v Středa, 13. květen 2015 @ 08:56:25 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | (1 Pt 3,18-22) Vždyť i Kristus jednou provždy trpěl za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby vás přivedl k Bohu. V těle byl sice usmrcen, ale v Duchu obživen. V něm také přišel a vyhlásil zvěst duchům ve vězení, kteří kdysi neuposlechli, když Boží trpělivost ve dnech Noemových vyčkávala, zatímco byl stavěn koráb, v němž jen několik, to jest osm duší, bylo zachráněno skrze vodu. Naplnění tohoto předobrazu -- křest -- i vás nyní zachraňuje, ne jakoodložení tělesné špíny, nýbrž jako odpověď dobrého svědomí Bohu, skrze zmrtvýchvstání Ježíše Krista, jenž přišel do nebe, byli mu podřízeni andělé, vlády a moci, a je na pravici Boží. "Vězení duchů" - je místo mrtvých (šeol, hádes), jak je jasné každému izraelitovi až do dnešních časů. Jestli umíš číst a roreznáš smysl textu, tak si to zvýrazněné přečti pozorněji: Ježíš byl sice na kříži v těle usmrcen, ale v Duchu obživen. V něm přišel kázat duchům ve vězení (vězení - to je místo mrtvých, které bylo označováno těmito výrazy: , šeol, hádes, peklo) - Ježíš byl úplným člověkem a proto po smrti těla odešel tam, kam odcházeli úplně všichni zemřelí lidé Starého zákona (viz Ježíšovo podobenství o boháčovi a Lazarovi) - odešel do "vězení" - (na místo mrtvých), aby těmto zemřelým zvěstoval radostnou zprávu o jejich vykoupení, o tom, že nebe je pro ně jeho obětí otevřeno. On jediný je "dveřmi" do nebe. (Já jsem dveře. Kdokoli vejde skrze mne, bude spasen a bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu. - J 10,9) "Kázal" - vyvedl tyto lidi do nebe. Včetně těch, kteří za dob Noemových se neobrátili, ale když pak viděli, že se Noemova předpověď naplňuje, litovali svých hříchů, učinili pokání a obrátili se k Bohu. Tělesně sice zemřeli vodou potopy, ale svou duši zachránili pro věčný život s Bohem. Těžko by Ježíš mohl kázat v Šeolu mrtvým, kteří ve "spánku" nic nevnímají a neslyší - a těžko by vůbec mohl kázat, kdyby i on sám nebyl živý. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Smrt a duchaření (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Středa, 13. květen 2015 @ 13:12:21 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | A zase si překrucuješ hubu Oko! Tentokrát jsou to pro tebe duchové. Není to tak dávno, kdy si v diskusi spojoval duši a ducha v jedno. A naráz jsou to duchové. Podle toho co jsi zde nažvanil snad dušové! |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Smrt a duchaření (Skóre: 1)
Vložil: oko v Středa, 13. květen 2015 @ 09:09:37 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | ..."Jedním veršem, že ap. Pavel chtěl být po smrti s Kristem nelze proti tolika jiným jasným veršům, které hovoří o vzkříšení v nejposlednější den, argumentovat."...
Jistěže mohu argumentovat i jediným veršem, protože Boží slovo má smysl jen jako celek a je vyjádřením pravdy jen jako celek. Nelze opomíjet žádné místo jen proto, že do našeho výkladu nepasuje. Pokud si výklady jednotlivých míst protiřečí, jsou ve smyslu docela určitě mylné.
..."V 1. knize Mojžíšově 6 a 7 stejně jako v 1. Petrově 3,18-20 je smutně konstatováno, že v době potopy uposlechlo hlas Ducha svatého jen osm lidí."...
Ani to není pravdou - i když je to jen nepodstatná maličkost. Noe byl ve své době jediný spravedlivý (Gn 7,1). Ostatních sedm osob bylo zachráněno kvůli němu, protože tvořili s Noemem přirozené společenství "těla rodiny" a byli tedy "zvnějšku posvěceni" Noemovou spravedlností.
Podobně jako jsou dneska v přirozeném společenství rodiny navzájem posvěcováni manželé a děti křesťanů (1 Kor 7,14) |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Smrt a duchaření (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Středa, 13. květen 2015 @ 13:16:42 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | No jistě, to je to takové to tvoje záslužné posvěcování abrakadabra, obleč si na sebe fajnové hadry, ať tě pánbů farář může posvětit kropenkou.
Všichni ti lidi byli zachránění pro boží milost. Tečka.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Smrt a duchaření (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 14. květen 2015 @ 09:12:08 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Podobně jako je tomu ve křtu, všech osm bylo zachráněno (spaseno) pro další pozemský život s Bohem. Na jeho průběhu a skutcích pak teprve závislelo i jejich věčné spasení po smrti.
Noe byl po smrti spasen, protože prožil tento život jako člověk spravedlivý, naplněný dobrými skutky, které pro něho nebeský Otec připravil.
Jeho syn Chám ovšem, přestože byl také spasen skrze vody potopy (předobraz křtu), konal pak skutky, které byly Hospodinu odporné. I když jako předtím spasený skrze vody potopy byl pro své skutky nakonec proklet. (Gn 9,22-25).
A tak i člověk spasený Kristem ve křtu může nakonec pro své zlé skutky dojít věčného zavržení. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Smrt a duchaření (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Úterý, 19. květen 2015 @ 13:06:19 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Vzpamatuje se Oko! Kdyby byla v SZ době možnost spasení pro dobré skutky, pro dobře prožitý život, proč by pak vůbec musel přijít Kristus?! 1)Spasený jsi Oko! Jsi spasený bez jakýkoliv zásluh! Jsi spasený ne jako spravedlivý, jsi spasený jako hříšník!! 2)Odpuštění hříchů můžeš kdykoliv dostat díky všudypřítomné boží milosti. 3)Hřích spásu neruší, spásu ruší ODMÍTNUTÍ, POHRDNUTÍ MILOSTÍ Boha.
Spasení jsou všichni od Adama až po ty co se ještě nenarodili. Spasený nebude ten, který boží milost spásy odmítne. Lidi před Kristem nemohli spásu přijmout. Žádná nebyla. Měli naději, že jednou spasitel přijde, ale tuto spásu přijmout nemohli, mohli budoucí spásu NEODMÍTNOUT! A to přesně někteří z nich udělali. Spása je geniálně jednoduchá. Kdo spásu NEODMÍTNE, ten je spasený. Spása není v přijetí spásy, je v neodmítnutí spásy. Kdo pro nějakou duševní indispozici nedokáže spásu odmítnout, ten je spasený. Ty největší zhoubné duchovní klamy jsou postavené na tom, abychom spásu pro náboženský fanatismus nevědomě ODMÍTALI, a snažili se spásu v náboženském fanatismu přijímat. To je princip pekelného podvodu ohledně spásy. Snažit se o spásu, když už spasený jsi. Dokonáno jest. Za všechny bylo již zaplaceno. Nyní stačí boží milost neodmítat. Žijeme stále v čase spásy a boží milosti. Využijme tuto dobu a přestaňme se snažit spásu přijímat, a začněme ji neodmítat. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Smrt a duchaření (Skóre: 1)
Vložil: oko v Středa, 20. květen 2015 @ 08:30:28 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Vykoupeni Kristem jsou všichni lidé bez výjimky.
Spaseni však mohou být pouze ti, kteří svou účast na Kristově výkupné oběti přijmou za svou a potvrdí ji praktickými skutky svého života motivovanými hořícím srdcem, pokáním a obrácením .
..."Lidi před Kristem nemohli spásu přijmout. "...
V případě Noeho a jeho rodiny já nehovořil o spasení v Kristu, ale hovořil o jiném spasení - o záchraně před vodami potopy - která je jenom předobrazem naší záchrany ve křtu (1 Pt 3,21). - Noe byl s ostatními spravedlivými Starého zákona spasen Kristem až v okamžiku Kristovy výkupné oběti na kříži (1 Pt 3,19). |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Smrt a duchaření (Skóre: 1)
Vložil: mikim v Čtvrtek, 14. květen 2015 @ 18:36:56 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Oko: Pokud si výklady jednotlivých míst protiřečí, jsou ve smyslu docela určitě mylné.
Ano verš, kterým argumentuješ si protiřečí s dalšími verši od ap. Pavla, které mluví zcela jasně a srozumitelně, že to bude až v nejposlednější den, kdy svatí budou vzkříšení, viz verše, které jsem uvedl v minulém komentáři a říká to i před Ježíšem Marta...Kdyby tomu tak nebylo, Ježíš by ji opravil a určitě by ji to upřesnil, že nemusí její bratr čekat, ale že půjde do nebe hned jak umře.
Jan 11:23 Dí jí Ježíš: Vstaneť bratr tvůj.
Jan 11:24 Řekla jemu Marta: Vím, že vstane při vzkříšení v den nejposlednější.
Oko probuď se!!!
Pokud se modlíš ke svatým, modlíš se k mrtvým, spícím v prach obráceným, kteří teprve čekají na vzkříšení při 2PJK!!!
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Smrt a duchaření (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 14. květen 2015 @ 20:41:06 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Existuje vysvětlení, které si v ničem neprotiřečí:
Z pohledu běhu našeho času bude vzkříšení z mrtvých jistě až při konci světa, při posledním soudu.
Zcela evidentně je zde tedy časová prodleva mezi smrtí každého z nás a okamžikem posledního soudu.
Ale náš lidský pohled není pohledem jediným!
Bůh je přece věčný, On stojí nad časem, on čas stvořil a on čas také ovládá. Smrtí těla přechází člověk do věčnosti. Ve věčnosti je docela jiné vnímání času, které přesahuje naše rozumové chápání, se kterým žádný z nás nemá osobní zkušenost. Je to, jako by se nezúčastněný pozorovatel zdálky díval na projíždějící vlak a na splašeného koně, který utíká směrem ke kolejím. Už dopředu vidí, že srážka bude nevyhnutelná... Zná tedy i budoucnost v běhu času.
Ve věčnosti je stálé prožívání přítomnosti. Ve věčnosti tedy poslední soud už jakýmsi, pro nás nepochopitelným způsobem zároveň probíhá. Rozměr běhu času zde nemá žádný význam. Ve věčnosti není žádné čekání, není žádná časová prodleva mezi smrtí těla a vzkříšením.
Proto apoštol napsal to, co napsal (Fp 1,23).
A Boží slovo musí platit! |
]
|
|
|
|
