Odpověď: "Pleju len..."

A pokud jsi četl článek, tak mě zajímá i období do 30 let. To není jen puberta. Ale dalších 12 let dospělosti. 18 - 30. To je dost dlouhá doby, nemyslíš? V té době počet zázraků a veřejných kázání = 0 ? Dlouhých 12 let se vůbec nic nedělo, ačkoli byl Syn Boží? Nebo byl Synem Božím jen v období 30 - 33? To přece těžko. Byl jim pořád. Tak pokud byl pořád, tak by mě to pořád zajímalo. Proč tam v Bibli není? 

Ježíš žil život světce jen 30 - 33, a předtím odpočíval? Nebo se nijak neprojevoval (což mi připadá nemožné, vždyť to v něm muselo být už předtím, nikdo neprocitne ze dne na den, nestane se člověkem, specifickou individualitou až ve 30 letech. Je to velmi podivné. Už jen s ohledem na to, že člověk má následovat Krista celý život a nemá žádné odpočívací období. Na člověka jsou kladeny nároky nejen 3 roky v životě. 

Křesťané si opravdu nevidí do pusy. 

Poselství křesťanů zní takto:

Bravo! A já jsem ten, co prý hledal nadpřirozeno a křesťané se museli bránit suchou logikou a fakty... 

Aha....

O jeho výchově matkou či otcem ani ťuk, ve 13 letech se prej stávali židé muži, mohli se ženit mohli rozmlouvat v synagogách,mohli před "naší pubertou" tvrdě makat, mohli sexuálně uspokojovat své půdy,scizoložit mohli jen v cizím manželství,ve svém mohli mít více žen...

Mně se prostě nejeví jejich puberta jako ta naše...děti( dívky i chlapci) společně ve školce,škole,venku,pořád spolu. Otec v židovské rodině byl za boha...a tak mu jistě vysvětlil že sexuální půd je boží dar,a množení se povinnost!

Budiž. 

Tak to jedno není. Zda chodím nebo nechodím nemá žádný význam v morální rovině, nehraje to žádnou roli při spáse. Naproti tomu sexualita hraje zásadní roli. O sexu a především jeho regulaci je celá Bible. Od začátku až do konce. Tedy o regulaci pohlavního pudu ve smyslu potlačení. A to se Ježíšovi, zdá se, podařilo. A docela snadno, jak vyplývá z jeho textu, že stačí jen pohledět chtivě na ženu a už jsi zhřešil. On to nikdy neudělal a mě by zajímal ten důvod. Páč z reálného života vím, že takový člověk neexistuje. Dokonce ani asexuálové nejsou asexuální ve smyslu 0% z pohlavního pudu průměrného člověka. I kastrovaní lidi nějaký zbytkový pohlavní pud mají. Je mi to celé podezřelé. Zajímala by mě, zda měl Ježíš nějakou sexuální orientaci. Dosud jsem nepoznal člověka, který by neměl žádnou sexuální orientaci. 

Já ne. Už jsem to tu psal vícekrát. Pro mě je důležitější pravda než víra. Pro spoustu lidí je důležitější víra než pravda. Pokud bych zjistil, že to je fake, nemělo by to pro mě cenu. Proč bych měl svůj život dramaticky měnit podle něčeho, co je napůl nebo zcela smyšlené? Pokud to jen seskládali jinak, ale obsah nepozměnili, tak to by nebyl problém. Ale já u toho nebyl, nemohu si to ověřit. Musím věřit zázraku, že Bůh to zázračně vedl a zapsalo se to přesně a bez chyby. 

Ad víra: Pokud nejde o víru jako důvěru, jako vztah, ale jako "víru, že", tak tu beru jako nutné zlo. Nutné proto, že mi zbylo po vyčerpání všech možností, jak něco uchopit jinak.

Ad pravda: A není pravda i jiná než historická? Co třeba pohádka o Budulínkovi? Co je jejím poselstvím? No přece, že děti samy doma ponechané nemají otevírat cizím. Je ta pohádka pravdivá? No jasně. Ale pokud by se někde objevila zpráva, že byla nalezena liščí nora s kosterními zbytky prokazatelně patřícími Budulínkovi a zbytky hrášku, tu pravdivost té pohádky to přece vůbec neovlivní. Ta se nevypráví proto, že se to stalo, ale kvůli tomu ponaučení. Ani v dějinách Izraele se tolik křesťanů nevrtá proto, že by měli takový zájem o dějiny starověkých národů. Zeptej se jich třeba na dějiny Egypta, většinou o nich nebudou vědět ani zlomek toho, co znají z Bible o Izraeli. Tak pro si je čtou? Kvůli dějinám Izraele? Ne, kvůli tomu poselství, které je za nimi. A to prosím bez ohledu na jejich historickou přesnost. Neříkám, že tam není, říkám, že není podstatná. Ano, Bůh to zázračně vedl, ale nedával lidem do úst slova a poněkud hereticky věřím, že většinou ani ne přímo myšlenky. Věřím, že Bůh inspiroval pisatele Bible spíš svou samotnou existencí a přítomností. Cheš-li, tak podobně, jako třeba rozkvetlá louka inspiruje básníka k napsání básně. Mimochodem, o anatomii brouků se v ní mnoho nepoučíš, jestli víš, kam mířím. Čili Bible poskytuje věrný obraz Božího charakteru. Nemusí ale nutně poskytovat věrný obraz o čemkoli, co se nám zamane. Třeba o Ježíšově sexualitě, o původu jeho Y chromozómu, nebo třeba o ekonomickém rozkvětu Izraele za vlády krále Omrího (který je tam hodnocen jako špatný, ale prý je z toho období právě proto, že z ekonomického hlediska spravoval Izrael velmi úspěšně, je jako jediný zmíněn v historických pramenech sousedních národů, teď si nevzpomínám, jestli egyptských nebo babylonských).

Přátelská rada, pokud Ti jde o to, jak se vypořádávali v Novém zákoně se sexualitou, vzdej to s Ježíšem, tam nic nenajdeš, ale spíš zkus věnovat pozornost apoštolu Pavlovi, tam budeš úspěšnější. Slyšel jsem, že pan docent Jiří Beneš (řekl bych ne úplně ortodoxní adventista sedmého dne) na téma sexuální orientace apoštola Pavla kdysi napsal kázání. Bohužel jsem neměl čest ho slyšet.

A na závěr veselá a povzbudivá otázka k diskuzi, opět se budu trochu navážet do protestantského folklóru: Nemáš dojem, že navzdory folklóru závažněji hřešíme spíš tím, co neděláme a měli bychom, než naopak?

Já se na to dívám z perspektivy věčnosti, kdy bude lidská sexualita zapomenuta a spíš si budeme vyčítat - ano, my sami sobě nikdo jiný - co jsme udělat měli a mohli, ale jaksi se na to nedostalo... Pardon, jsem drobátko mystik... :-)

 Nejsem žádný exotek, co by vyžadoval něco mimořádného. Sexualita se týká každého a redukci sexuality chce Bible po každém člověku. Po některých lidech redukci až na 0. 

Asi máme každý jinou Bibli. Moje Bible je o omezování sexu od začátku až do konce. Tohle nesmíš, tohle ne a tohle taky ne. A co je ti dovoleno? Číst si Bibli.... A co je v ní napsáno? Že nesmím sexovat. A Co teda mám dělat? Čist Bibli. A co je v ní napsáno? Že nesmím sexovat. A co teda mám dělat? Číst Bibli....

Realitou je, že žádný jiný Bůh mimo toho, který se popisuje v Bibli, není. Boha si musíš vyrobit ve své mysli četbou Bible. Jinak neexistuje. Pokud komunikuješ s Bohem, komunikuješ pouze s představou Boha, kterou sis vyrobil ve své hlavě už dříve čtením Bible a dalších náboženských knih. Představu Boha jsi dále získal podle popisu dalších křesťanů. 

Ano, o Pavlovi jsem tady už psal hlavní článek. Jmenuje se Pavlovy speciality.

Já na dojmy nedám. Co tedy máme, máš, mám dělat? Tys dostal nějaké instrukce? Od koho? Kdy? 

Ale varlata a penis máš mezi nohama taky. Nebo se pletu? 

Redukci snad ne, spíš usměrnění. Každopádně věřím, že nás Bůh neposuzuje všechny stejně, ale zohledňuje to, s čím jsme se do světa dostali. Ale konkrétní věci, kdybys chtěl příklad, bych rozvedl spíš v mailu mezi čtyřma očima.

Ne, Bibli máme celkem podobnou :-) Jde jen o to, co v ní hledáme. Umím si představit člověka, který v ní bude hledat a zdůrazňovat třeba jídelní omezení a předpisy a tvrdit, že Bible je celá o jídle. Třeba. Ona je Bible celá o spoustě věcí. Ale snažím se Tě pochopit. Znám člověka, který nikdy nebyl ženatý a má s tím problémy a když přijde řeč na Bibli, klade důraz na podobné věci jako Ty a jakoby hledal od ostatních schválení pro to, jak si s tím radí. I tohle myslím, že Bůh vidí, ví a zohledňuje, že je v jiné pozici, než kdyby mu podařilo najít stálou partnerku - má to těžší.

Realitou je, že žádný jiný Bůh mimo toho, který se popisuje v Bibli, není. Boha si musíš vyrobit ve své mysli četbou Bible. Jinak neexistuje. Pokud komunikuješ s Bohem, komunikuješ pouze s představou Boha, kterou sis vyrobil ve své hlavě už dříve čtením Bible a dalších náboženských knih. Představu Boha jsi dále získal podle popisu dalších křesťanů. 

Upřímně řečeno, takovouhle myšlenku bych od Tebe nečekal. Jeden z důvodů, proč nás kvakery nepovažuju za protestanty je zásada Sola Scriptura. Neodmítáme ji pro její původní význam - domýšlím se, že se jí chtělo říct, že co se týče církevního učení a organizace, je závazné jen to, co je v Bibli - ale kvůli tomu, v co se časem zvrhla. Tedy v to, že co není v Bibli, neexistuje. Zatím za nevíc do očí bijící příklad extrémizmu v téhle oblasti jsem považoval zákaz brambor v Anglii poté, co se dostaly z Nového světa do Evropy. Tenkrát to zdůvodňovali tím, že se o nich nezmiňuje Bible. Tobě se ho podařilo překonat :-)

Ne, Bůh tu byl a je zcela nezávisle na Bibli. Bible je jen malým odrazem jeho charakteru, pořízeným jedním z mnoha národů světa v omezeném úseku jeho dějin. Jak myslíš, že Boha vnímali lidé před napsáním Bible? Já myslím, že jim vůbec nechyběla, nebyli totiž odkojeni chybným chápání Sola Scriptury. Už na začátku své křesťanské éry jsem si všiml, že mě zvlášť přitahuje ve Starém zákoně období patriarchů. Oni znali boha, žili s ním, ale žádný psaný text k tomu tenkrát neměli. Ani psané příkazy, ty byly sepsány až později. I křesťané na počátku církve žili pár desítek let bez psaných evangelií a zbytku Nového zákona. Měli živou zkušenost s Ježíšem nebo s těmi, které ovlivnil.

 I já jsem nejdřív uvěřil - Boží existence mi zapadla do mé tehdejší životní zkušenosti, začalo mi to dávat smysl, a pak teprve jsem se chtěl dovědět víc, tak jsem začal číst Bibli. Snad by to šlo i bez ní, ale uznávám, hůř.

Co dělat? Co třeba dělat ze světa, ve kterém žijeme, trochu příjemnější místo k životu. Vylepšovat vztahy mezi lidmi, péče o místo, kde žijeme, napravování aspoň toho, co je v našich silách. Já se třeba snažím učit děti bavit se i jinými věcmi než těmi, ve kterých jsou baterie (vedu kroužek deskových her). Kdo mi to řekl? Bůh mě k tomu inspiroval. Ale neboj, hlasy neslyším :-) Inspiroval podobně, jako věřím, že inspiroval pisatele Bible, svou existencí a přítomností.

Jak u koho. V mém případě se po mně chce absolutní nula. 

Také doufám, že Bůh neměří všech současných 7 miliard lidí podle jednoho metru vyrobeného před tisíci lety několika židy...

 mailovou adresu na mě máš. 

No, mělo to být jasně napsáno, aby nevznikaly spekulace. Já si spíše myslím, že nemasturboval nikdy v životě, ale taky si myslím, že na běžného člověka nemohou být kladeny takové nároky, když nemá k tomu takové uschopnění, jako měl Ježíš. Prostě nejde závodit s někým, kdo má výhodu už na startu....

Tomu nevěřím. Pokud je to pravda, bylo by trestuhodné, že tak důležité informace evangelisté a zapisovači opomněli, či zatajili. 

V Bibli se píše, že měl moc od Ducha svatého. 

Každému by se mělo dostat těch informací, které potřebuje, které žádá. Nic se nemá tajit. Jakmile se něco tají, jdu pryč od toho. 

Je psáno, že neudělal žádný hřích. Takže ani lumpárny. Ovšem v dnešním kolektivu jsou příliš slušné děti za podivíny. Jestli to bylo tehdy normální, netuším. 

Tak to mi dej odkaz, když je to zdokumentováno.

Vzhledem k tomu, že podle Bible masturbace není hřích(alespoň se o tom v Písmě nikde nepíše), takže proč by nemohl, že? Ježíš byl ze 100% člověk a pokud mu Otec předal moc k  uzdravování tak mohl uzdravovat s Jeho mocí, případně byl 100% člověk a 100% Bůh, a sám Bůh skrze něho dělal zázraky:

Filipským 2x6-8: Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl. 7  nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka 8  se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži.
Skutky 2x22: Muži izraelští, slyšte tato slova: Ježíše Nazaretského Bůh potvrdil před vašimi zraky mocnými činy, divy a znameními, která mezi vámi skrze něho činil, jak sami víte.
Skutky 10x38: Bůh obdařil Ježíše z Nazareta Duchem svatým a mocí, Ježíš procházel zemí, všem pomáhal a uzdravoval všechny, kteří byli v moci ďáblově, neboť Bůh byl s ním.

...Každému by se mělo dostat těch informací, které potřebuje, které žádá. Nic se nemá tajit. Jakmile se něco tají, jdu pryč od toho. 
nemusíme vědět všechno a hned, vše se dozvíme postupně až příjde čas...
...Je psáno, že neudělal žádný hřích. Takže ani lumpárny. Ovšem v dnešním kolektivu jsou příliš slušné děti za podivíny. Jestli to bylo tehdy normální, netuším. 
když někoho třeba poškádlil nebo polil vodou apod, tak to zcela jistě nebyl hřích...spíš tak nějak jsem to myslel..., že by Ježíš byl jen celý život vážný a nikdy se nesmál, tak samozřejmě tomu absolutně nevěřím.
...Tak to mi dej odkaz, když je to zdokumentováno.
na každém šprochu, pravdy trochu...ale asi to hudou blbosti...
http://www.esoterikweb.cz/clanky-nahled.php?id=1000

Ale ty píšeš: 

Jak mohl Ježíš ve věku do 30 cestovat do Indie s jizvami na rukách a nohách od hřebů, když ukřižován byl až v jeho 33 letech věku? To jako měl jizvy na těle už preventivně dopředu? 

Omylní lidé (křesťané) mi povídají, že tu existuje jedna kniha, kterou psali jenom lidé (a lidé jsou omylní, jak jsme si před chvíli dokázali), ovšem tito omylní křesťané trvají na tom, že ačkoli Bibli psali omylní lidi, je neomylná. Hm. Prostě zázrak. To je asi úplně největší zázrak ze všech zázraků, co jsem zatím slyšel...

Buď Bibli věříš nebo ne, napsali to před 2000 léty, tak to dnes nemusíme dobře chápat, dnes by to jistě napsali možná srozumitelněji...

Římanům 10:11  Vždyť Písmo říká: "Kdokoli v něj věří, se jistě nezklame."

Věř Písmu, nevěř lidským řk. , charismatickým, pravoslavným aj. výmyslům a tradicím a nemůžeš dopadnout nikdy špatně...

A co se ti moc v Písmu nezdá, že by toho byl Bůh schopen nebo nebyl, hoď za hlavu, jednou se vysvětlení dočkáš, pokud budeš spasený...

Nemohu potvrdit. Zklamán jsem byl tolikrát, že se divím, že tu ještě sedím na GS.

Radí mi omylný člověk, co si plete před  30 a po 33 ... :-)

...a svůj zákon napíši do jejich nitra, a nebudou muset učit jeden druhého... Ha! Mám tě..

Ježišovo detstvo

Ježiš prežíval svoje detstvo i mladosť v malej kopcovitej dedinke. Nebolo na zemi miesto, ktorému by jeho prítomnosť nebola poctou. Jeho návšteva by bola vyznamenaním aj pre kráľovské paláce. On však obišiel domy boháčov, vládne dvory i známe strediská vzdelanosti a zostal v zapadnutom a opovrhovanom Nazarete.

Stručný záznam o jeho mladosti je pozoruhodný svojím významom: „Dieťatko však rástlo a mocnelo, plné múdrosti, a milosť Božia spočívala na ňom“ (Luk 2,40). Na výslní lásky svojho Otca Ježiš „prospieval múdrosťou, vekom a milosťou u Boha aj u ľudí“ (Luk 2,52). Na svoj vek bol mimoriadne duševne čulý a bystrý, rozvážny a múdry. Mal ušľachtilo vyvážený charakter. Jeho duševné a telesné schopnosti sa rozvíjali podľa zákonitostí detského veku.

Ako dieťa bol Ježiš neobyčajne vľúdny. Jeho rúčky boli vždy pohotové ochotne poslúžiť iným. Prejavoval bezmedznú trpezlivosť (68) a neúchylnú vernosť. Jeho život pri všetkej neochvejnej zásadovosti zdobil pôvab nesebeckej láskavosti.

Ježišova matka bedlivo sledovala rozvoj jeho duševných a telesných schopností a v povahe dieťaťa postrehla pečať dokonalosti. S radosťou povzbudzovala túto bystrú a vnímavú myseľ. Pod múdrym vedením Ducha Svätého vedela svoje úsilie prispôsobiť nebeskému vplyvu pri rozvoji tohto dieťaťa, ktoré za Otca pokladalo len Boha.

Verní Izraelci od prvopočiatku venovali mnoho pozornosti výchove mládeže. Pán Boh prikázal, aby rodičia poúčali svoje deti už od najútlejšieho veku o jeho dobrote a majestáte, ako sa javí obzvlášť v jeho zákone a vo svedectve izraelských dejín. Vnímavej mysli sa mal prispôsobiť spev, modlitba i napomenutia Písma. Otcovia a matky mali poúčať svoje deti, že Boží zákon je výrazom Božieho charakteru a prijatím zásad tohto zákona do srdca sa v mysli a duši človeka utvára Boží obraz. Vyučovalo sa ponajviac ústne, no mládež sa učila čítať aj hebrejské spisy a z pergamenových zvitkov poznávala obsah Starej zmluvy.

Obce a mestá, ktoré v Kristovej dobe zanedbávali náboženskú výchovu mládeže, boli pokladané za Bohom zlorečené. Výchova však sformálnela. Tradícia veľkou mierou nahrádzala Písmo. Pravá výchova mala mladých ľudí viesť k tomu, „aby hľadali Boha, či by ho (39) azda nenahmatali a nenašli“ (Sk 17,27). Židovským učiteľom šlo predovšetkým o obrady. Žiakovu myseľ zaťažovali bezcenné podrobnosti, ktoré nemajú nijaký význam pre vyššiu, nebeskú školu. Skúsenosť získaná osobným prijatím Božieho slova nenašla miesto vo vtedajšom výc*****m systéme. Žiaci zaujatí množstvom podružných poznatkov nenachádzali pokojné chvíle pre spoločenstvo s Bohom. Nepočuli Boží hlas oslovujúci srdce. V túžbe po poznaní strácali zo zreteľa samotný Zdroj múdrosti. V bohoslužbe sa zanedbávalo to najpodstatnejšie. Zásady Božieho zákona zostávali zatemnené. To, čo sa pokladalo za vrchol vzdelania, bolo vlastne najväčšou prekážkou skutočného rozvoja. Rabínska výchova ubíjala duchovné schopnosti mládeže. Ochromovala myslenie a obmedzovala rozhľad. (69)

Ježiš nezískal svoje vzdelanie v synagogálnych školách. Prvým učiteľom mu bola matka. Z jej úst a z prorockých zvitkov sa dozvedal o nebeských veciach. To, čo pred svojím vtelením sám povedal Mojžišovi v záujme Izraela, učil sa teraz od svojej matky. Nielen v detstve, ale ani vo veku dospievania nechodil do rabínskych škôl. Nepotreboval vzdelanie z tohto zdroja, lebo učiteľom mu bol sám Boh.

Z otázky vyslovenej počas Spasiteľovho pôsobenia: „Ako zná tento Písma, keď sa neučil?“ (Ján 7,15) nijako nevyplýva, že by Ježiš nevedel čítať, ale že nedostal rabínsku výchovu. Keďže svoje poznanie získaval podobne ako my, jeho dôkladná znalosť Písma svedčí o veľkom záujme o Božie slovo už v ranom veku. Otvorenú mal aj veľkú knižnicu Božieho stvorenia. Ten, ktorý pred svojím vtelením stvoril všetky veci, zaujímal sa teraz o to, čo sám vlastnoručne napísal na zem, more a oblohu. Bez akejkoľvek hriešnej záťaže svetských prístupov zbieral zásoby hlbokého poznania z prírody. Skúmal život rastlín, zvierat i život človeka. Od útlej mladosti sledoval jediný cieľ: žiť pre blaho iných. Zdroje videl v prírode; pri skúmaní života rastlín a zvierat nachádzal nové východiská a možnosti. Z toho, čo videl, snažil sa stále odvodiť príklady na objasnenie Božích životodarných výrokov. Podobenstvá, ktorými za svojho pôsobenia tak rád spríkladňoval svoje naučenia o pravde, svedčia o tom, ako pohotovo vnímal vplyvy prírody a ako získaval duchovné poznanie z každodenného života.

Pri skúmaní príčin vecí Ježiš poznával nerozlučnosť Božieho slova a Božích činov. Sprevádzali ho nebeské bytosti a on rád premýšľal a rozprával o tom, čo je sväté. Od samých začiatkov rozumového chápania neprestal duchovne rásť v milosti a poznávaní pravdy.

Každé dieťa môže nadobúdať poznanie, ako ho získaval Ježiš. V snahe poznať nášho nebeského Otca z jeho Slova budeme (40) v blízkosti nebeských anjelov, myseľ sa posilní, povaha zjemní a zušľachtí. Budeme bližšie svojmu Spasiteľovi. Poznávanie krás a vznešenosti v prírode posilní našu lásku k Bohu. Spoločenstvo s Večným prostredníctvom jeho diela napĺňa dušu odvahou a ducha posvätnou bázňou. Modlitebné spojenie s Bohom (70) rozvíja duševné i mravné schopnosti a časté premýšľanie o duchovných veciach posilňuje duchovný život.

Ježiš žil v súladnom spoločenstve s Bohom. Kým bol dieťaťom, zmýšľal a hovoril ako dieťa, no Boží obraz v ňom nepoškvrňovala ani stopa hriechu. Nebol však bez pokušenia. Nazaretčania boli príslovečne bezbožní. Všeobecné pohŕdanie nimi vyjadruje Natanaelova otázka: „Či z Nazareta môže byť niečo dobrého?“ (ROH Ján 1,47; ECAV Ján 1,46). Ježiš žil v prostredí, ktoré bolo stálou skúškou jeho charakteru. Ustavične si musel dávať pozor, ak si chcel zachovať čistotu. Stal sa terčom všetkých útokov, ktoré ohrozujú aj nás, aby nám mohol byť príkladom v detstve, v mladom i mužnom veku.

Satan sa neúnavne snažil premôcť Dieťa z Nazareta. Aj keď Ježiša od útleho detstva chránili nebeskí anjeli, jeho život bol predsa ustavičným bojom proti mocnostiam temna. Pre knieža temnosti by bolo urážkou a nešťastím, keby mal na svete žiť niekto bez poškvrny. Nevynechal nijaký prostriedok, aby Ježiša zviedol. Nikto z ľudí nebude nikdy povolaný k svätému životu za tak ťažkej paľby pokušenia, akou prešiel náš Spasiteľ. (71)

Ježišovi rodičia boli chudobní a závislí od svojho každodenného zárobku. On teda dôverne poznal chudobu, sebazapieranie a nedostatok. Táto skúsenosť mala v jeho živote strážne poslanie. Svojou usilovnosťou maril nástrahy pokušenia. Nemárnil čas v pochybnej spoločnosti. Ako mohol, zatváral dvere pred pokušiteľom. K zlému činu ho nemohol zviesť ani zisk ani záľuba, pochvala ani kritika. Zlo vedel prezieravo rozpoznať a rázne ho odraziť.

Kristus bol jediným bezhriešnym človekom na zemi, a predsa temer tridsať rokov žil medzi bezbožnými obyvateľmi Nazareta. Táto skutočnosť je výčitkou tým, čo si myslia, že bezhriešny život závisí od okolia, šťastia alebo úspechu. Pokušenie, chudoba a protivenstvo sú priam výchovné prostriedky pre rozvoj čistoty a stálosti.

Ježiš vyrastal vo vidieckej domácnosti, svedomito a radostne vykonával domáce povinnosti. Pred svojím narodením bol veliteľom nebies a anjeli radi plnili jeho príkazy; teraz bol ochotným služobníkom, vľúdnym a poslušným synom. Vyučil sa remeslu a s Jozefom pracoval v tesárskej dielni. V obyčajnom robotníckom odeve chodieval ulicami mestečka, keď šiel do práce alebo sa z nej vracal. Svoju (41) božskú moc nikdy nepoužil na to, aby sa vyhol životnému bremenu, alebo aby si uľahčil námahu.

Práca v detstve a mladosti prispela k rozvoju jeho telesných a duševných síl. Svoje fyzické sily nezneužíval, ale rozvážne dbal, aby zostal svieži a v každom ohľade mohol čo najlepšie pracovať. Nemohol si počínať hocijako, ba ani s pracovným náradím nezaobchádzal ledabolo. Ako bol dokonalý v práci, tak dokonalý mal aj charakter. Vlastným príkladom učil, že usilovnosť v práci je našou povinnosťou a práca má byť vykonaná presne a dôkladne, lebo len taká práca si zaslúži uznanie. Výcvik mladých ľudí zameraný k užitočnej práci a k zodpovednosti za časť životného údelu rozvíja telesnú silu i každú duchovnú schopnosť. Každý by mal robiť niečo užitočné, čo by prospelo jemu samému a pomáhalo iným. Práca je podľa Božej vôle požehnaním a len usilovný robotník poznáva skutočnú slávu a radosť života. Božie uznanie a láskyplné uistenie sprevádza tie deti a mladých ľudí, čo radostne spĺňajú svoje domáce povinnosti, a tak pomáhajú otcovi a matke niesť bremeno zodpovedností. Tieto deti sa po odchode z domova stanú užitočnými členmi ľudskej spoločnosti. (72)

Ježiš po celý svoj pozemský život pracoval usilovne a vytrvalo. Očakával mnoho, a preto vynakladal mnoho úsilia. Na začiatku svojho pôsobenia povedal: „Ja musím konať skutky toho, ktorý ma poslal, dokiaľ je deň. Ide noc, keď nik nebude môcť pracovať“ (Ján 9,4). Ježiš sa nevyhýbal starostiam ani zodpovednostiam, ako to robia mnohí z jeho zdanlivých vyznávačov. Slabí a nevýkonní sú preto, lebo neznášajú takýto výcvik. Môžu mať síce vzácnu a príjemnú povahu, ale v ťažkostiach a pred prekážkami predsa zostávajú bezradní. Výcvik, aký si zvolil Kristus, môže aj v nás podnietiť podobnú istotu a rozhodnosť, stálu a neúchylnú povahu, čo všetko sa prejavilo v jeho živote. Milosť, ktorú dostával on, smieme potom prijímať aj my.

Dokiaľ náš Spasiteľ žil medzi ľuďmi, patril medzi chudobných. Zo skúsenosti poznal ich starosti a ťažkosti a mohol potešovať a povzbudzovať všetkých pracujúcich. Tí, čo správne chápu učenie jeho života, nikdy nebudú pociťovať potrebu nejakého triedenia ľudí a uprednostňovania bohatých pred chudobnými.

Ježiš pracoval radostne a ohľaduplne. Žiť podľa zásad Písma doma alebo v dielni, znášať napätie svetských starostí a pritom žiť poctivo so zreteľom na Božiu slávu, vyžaduje veľa trpezlivosti a duchovnej sily. A práve v tom bol Kristus ľuďom nápomocný. Nikdy sa nedal svetskými starosťami spútať natoľko, aby nemal čas či záujem uvažovať o nebeských veciach. Spevom žalmov a nebeských piesní neraz prejavil srdečnú radosť. Obyvatelia Nazareta ho často počuli (42) chváliť Boha a ďakovať mu. Spev ho spájal s nebom, a keď jeho spoločníci hovorili o únave, povzbudil ich príjemnou piesňou. Akoby jeho chválospevy zaháňali zlých anjelov a miestnosť napĺňala kadidlová vôňa. Myseľ jeho poslucháčov akoby opúšťala pozemské vyhnanstvo a odlietala do nebeského domova. (73)

Ježiš bol svetu zdrojom liečivej milosti a jeho život v nazaretskom ústraní bol plný súcitnej lásky. Prestarnutí, zarmútení a hriechom obťažení ľudia, deti pri nevinných hrách, lesní vtáci i trpezlivý ťažný dobytok – všetci boli šťastnejší v jeho prítomnosti. Ten, ktorého mocné slovo udržovalo svety, vedel sa skloniť aj k ranenému vtáčaťu. Nič neuniklo jeho pozornosti, nikomu neodoprel pomoc.

Ako Ježiš rástol vekom a múdrosťou, tak rástol aj v obľube u Boha a ľudí. Získaval lásku všetkých sŕdc, pretože vedel so všetkými súcítiť. Pre ovzdušie nádeje a odvahy, v ktorej stále žil, bol požehnaním každého domu. Často býval v sobotný deň pri bohoslužbe v synagóge vyzvaný, aby prečítal určitý úsek z prorockých spisov; srdce poslucháčov sa zachvelo, keď zo známych slov posvätného textu zažiarilo nové svetlo.

Ježiš sa však vyhýbal každej okázalosti. Za svojho dlhoročného pobytu v Nazarete neprejavil svoju divotvornú moc. Netúžil po vznešenom postavení ani po tituloch. Jeho tichý a jednoduchý život zdôraznený aj mlčaním Písma o jeho prvých rokoch, je významným naučením. Čím tichší a jednoduchší je život dieťaťa, čím menej je v ňom umelého vzruchu a viacej súladu s prírodou, tým priaznivejšie sú podmienky pre telesnú i duševnú zdatnosť a duchovnú silu.

Ježiš je nám príkladom. Mnohí so záujmom sledujú obdobie jeho verejnej činnosti a zabúdajú na poučenie z jeho detských rokov. Práve Ježišov život v domácnosti je vzorom pre všetky deti a mládež. Spasiteľ zostúpil do biedy, aby nás poučil, ako môžeme mať úzke spojenie s Bohom aj za najťažších okolností. Žil pre radosť, na česť a slávu svojho Otca v obvyklých životných podmienkach. Svoje dielo začal tým, že svedomito konal obyčajnú remeselnú prácu podobne ako tí, čo si námahou zarábajú na svoj každodenný chlieb. Dielo Božie konal práve tak v tesárskej dielni, ako keď pred zástupmi robil divy. Každý, kto nasleduje Kristovu príkladnú vernosť a poslušnosť v skromnom domove, môže sa odvolávať na slová, ktoré o ňom skrze Ducha Svätého povedal Otec: „Ajhľa, môj služobník, ktorého podopriem, môj vyvolený, ktorého som si obľúbil“ (Iz 42,1). (43) (74)

Takto se často projevují mladí gayové. Většinou mají intelektuální zájmy, jsou spíše individualisté, jsou mírnější, nejsou tak draví, útoční, ale naopak spíše vnímaví, laskavější, atd. Naproti tomu heteráci jsou dravější, hrajou fotbal, mluví sprostě a krkají. 

Já netvrdím, že byl Ježíš gay, ale že by dneska díky svému chování mohl být za gaye považován. Jeho odpor k násilí, kamarádil se s děvčaty, ženami atd. Bral je jako sobě rovné. To bylo pro heterosexuálního muže té doby nepředstavitelné. Tam byl chlap samec, co si ženu podmanil a ta mu sloužila. 

A ten zbytek tvého článku nese rysy mystické literární tvorby a v Bibli to není. Ostatně ty taky nejsi konkrétní. Spíše je to vykreslování a opěvování ušlechtilého Ježišova charakteru, což je ale zřejmé, respektive se to předpokládá, pokud byl vyvoleným od Boha. 

Na moje otázky z článku ohledně puberty to vůbec neodpovídá, ale toho sis musíš být vědom. 

Právě že vůbec ne. Mystická nadpřirozená postava zcela se vymykající realitě obvyklé v tehdejší době i neobvyklá v dnešní době může být pouze zdrojem posvátné úcty. Ale je pošetilé chtít po někom, aby to napodoboval, když napodobovač je jenom z masa a kostí a éterická dokonalá bytost z něj stejně nikdy nebude. 

V tom článku máš neskutečné množství všemožných frází a básnických obratů, ale ani jeden konkrétní příklad ani příběh. Ve výsledku to pak působí neuvěřitelným, vymyšleným dojmem. Páč všichni víme, jak reálný život funguje a těžko někoho utáhneš na vařené nudli. 

Hele, měl Ježíš podle tebe varlata a penis nebo ne? Napiš na férovku. Dík.