Kázání o Jeremjášovi    

První čtení: 1 Tesalonickým 3,1 - 4:  „Když jsme to již nemohli déle vydržet, rozhodli jsme se zůstat v Athénách sami a poslali jsme Timotea, našeho bratra a Božího spolupracovníka v evangeliu Kristově, aby vás utvrdil a povzbudil ve vaší víře, aby se nikdo nedal zviklat v těchto souženích; neboť sami víte, že to je náš úděl. Když jsme byli u vás, předpovídali jsme vám, že na nás přijdou soužení; a to se také, jak vidíte, stalo.“

Druhé čtení: Matouš 19,10 - 12:  „Učedníci mu řekli: "Jestliže je to s mužem a ženou takové, pak je lépe se neženit." On jim odpověděl: "Ne všichni pochopí to slovo; jen ti, kterým je dáno. Někteří nežijí v manželství, protože jsou k tomu od narození nezpůsobilí; jiní nežijí v manželství, protože je nezpůsobilými učinili lidé; a někteří nežijí v manželství, protože se ho zřekli pro království nebeské. Kdo to může pochopit, pochop.“

Čtení ke kázání: Jeremjáš 20,7 – 11: „Přemlouvals mě, Hospodine, a dal jsem se přemluvit. Zdolal jsi mě a přemohl. Po celé dny jsem jen pro smích, každý se mi vysmívá. Sotvaže promluvím, upím, přivolávám násilí a zhoubu, neboť Hospodinovo slovo mi přináší jen potupu a pošklebky po celé dny. Řekl jsem: "Nebudu je připomínat, už nebudu v jeho jménu mluvit", avšak je v mém srdci jak hořící oheň, je uzavřeno v mých kostech, jsem vyčerpán tím, co musím snášet, dál už nemohu. Z mnoha stran pomluvy slyším. Kolkolem děs! "Udejte ho!" "Udáme ho!" Kdekdo z těch, s nimiž jsem pokojně žil, čeká, až se zhroutím. "Snad se dá nachytat, pak ho přemůžeme, zajmeme ho a pomstíme se mu." Ale Hospodin je se mnou jako přesilný bohatýr, proto moji pronásledovatelé upadnou a dál nebudou moci, velice se budou stydět, že nebudou mít úspěch, jejich věčná hanba nebude zapomenuta.“

Kázání: 

          Milé sestry a drazí bratři,

          dnešní kázání bude inspirováno osudem proroka Jeremjáše. Soudím, že tento velký starozákonní prorok se může stát naším dobrým duchovním průvodcem v postní době. Možná to zní překvapivě, jelikož Jeremjáš není křesťanem, nýbrž Židem. Nicméně Židé jsou našimi staršími bratry ve víře, jak to často opakuje papež František, a to i přes prosbu římského rabína, aby se tomuto označení raději vyhnul. Navíc Jeremjáš je prorokem čili vidoucím, který svému lidu ukazuje to, jak situaci vidí sám Bůh. A každý křesťan by měl být do určité míry prorokem, který jednotlivcům či společnosti zjevuje Boží vůli. Proto mezi duchovními dary čili charismata nezapomíná apoštol Pavel zařadit důležitý dar, dar proroctví (1 K 12,10). A církev jako celek by měla plnit ve společnosti tolik potřebnou prorocko-kritickou funkci. Žel církve u nás na to v podstatě rezignují, asi uchlácholeny (nejen) majetkovými restitucemi. 

        Vraťme se však k našemu proroku. Bůh Jeremjášovi na počátku jeho prorocké dráhy řekl: „Stalo se ke mně slovo Hospodinovo: "Dříve než jsem tě vytvořil v životě matky, znal jsem tě, dříve než jsi vyšel z lůna, posvětil jsem tě, dal jsem tě pronárodům za proroka.“ (Jr 1,4 - 6). Jeremjáš byl tedy vyvolen za proroka již před svým početím a narozením. I nás křesťany Bůh takto vyvolil, a to dokonce již před stvořením světa, jak píše apoštol Pavel v Listě Efezským:  „Pochválen buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás v Kristu obdařil vším duchovním požehnáním nebeských darů; v něm nás již před stvořením světa vyvolil, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří. Ve své lásce nás předem určil, abychom rozhodnutím jeho dobroty byli skrze Ježíše Krista přijati za syny.“ (Ef 1,3 - 5). V Listě Římanům naše vyvolení apoštol Pavel rozvádí následovně: „Které předem vyhlédl, ty také předem určil, aby přijali podobu jeho Syna, tak aby byl prvorozený mezi mnoha bratřími; které předem určil, ty také povolal; které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také uvedl do své slávy.“ (Ř 8,29 - 30).

       Jsme tedy obdobně jako prorok Jeremjáš Božími vyvolenými. Naše vyvolení ovšem neznamená, že to nevyžaduje z naší strany žádnou reakci. I prorok Jeremjáš musel přijmout své vyvolení a souhlasit se svým posláním, jak jsme slyšeli v úvodní části našeho dnešního textu ke kázání: „Přemlouvals mě, Hospodine, a dal jsem se přemluvit. Zdolal jsi mě a přemohl.“ (J 20,7). I my jsme museli přijmout své vyvolení a souhlasit se svým povoláním. Pokud jsme uvěřili v dospělosti, tak jsme se například nechali pokřtít. Křtem jsme se stali členy Božího lidu, a to se všemi „právy a povinnostmi“ či lépe řečeno výsadami a závazky. 

       Naše služba Bohu není přitom nikterak snadnou záležitostí. Není to cesta světské slávy a světského bohatství, nýbrž cesta kříže, jak připomíná sám Ježíš: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne.“ (Mk 8,34 či Mt 16,24). A jak jsme slyšeli v našem dnešním prvním čtení, našim údělem v tomto světě je soužení. Ani cesta proroka Jeremjáše nebyla snadná, spíše naopak. V našem dnešním textu ke kázání jsme slyšeli i tato slova: „Po celé dny jsem jen pro smích, každý se mi vysmívá. Sotvaže promluvím, upím, přivolávám násilí a zhoubu, neboť Hospodinovo slovo mi přináší jen potupu a pošklebky po celé dny. … Z mnoha stran pomluvy slyším. Kolkolem děs! "Udejte ho!" "Udáme ho!" Kdekdo z těch, s nimiž jsem pokojně žil, čeká, až se zhroutím. "Snad se dá nachytat, pak ho přemůžeme, zajmeme ho a pomstíme se mu."“ Prorok Jeremjáš dokonce proklíná den svého narození:  „Proklet buď den, v němž jsem se narodil. Den, v kterém mě má matka porodila, ať není požehnán.

Proklet buď muž, jenž zvěstoval mému otci: "Narodilo se ti dítě, chlapec", a udělal mu velkou radost.“ (Jr 20,14 - 15). 

       Nedivme se proroku Jeremjášovi za tato bolestná slova. Musel totiž čelit silnému nepřátelství lidu, krále i jeho velmožů. Jeremjášovo poselství se dokonce snažil zpochybnit falešný prorok Chananjáš, který hlásal to, co chtěli obyvatele Judska slyšet, byť to bylo v rozporu s pravými Hospodinovými úmysly (Jr 28). Chananjáš prorokoval, že Bůh zlomí babylonské jho, pod nímž se tehdy krátce nacházeli Judejci, ale Boží záměr takový nebyl. Bůh Jeremjášovi také řekl, aby se judský král vzdal velmožům babylonského krále, a tím zachránil sebe i město Jeruzalém. To však judský král Sidkijáš neučinil, Jeruzalém byl dobyt a král zajat. Jeho synové a velmožové byli popraveni a lid odveden do babylonského zajetí (Jr 39). 

         Předtím Bůh vůči Judejcům vyslovil ještě jeden zajímavý požadavek, který králi a lidu tlumočil prorok Jeremjáš. Všichni Judejci měli propustit na svobodu svého hebrejského otroka či svoji hebrejskou otrokyni, „aby nikdo z Judejců neotročil svému bratru“ (Jr 34,9). Měl by to být takový návrat k plnění Božího příkazu o odpuštění dluhů a propouštění otroků sedmého roku (tzv. milostivé léto či jubilejní rok). Judejec se mohl stát otrokem následkem chudoby, kdy nemohl uživit rodinu a tak se prodal jinému Judejci do otroctví, nebo když se dopustil krádeže a neměl čím nahradit loupež a také otec mohl prodat dcery do otroctví. K propuštění otroka stačilo šestileté období služby. Boží příkaz o propouštění otoků sedmého roku nebyl však často plněn. 

         Nyní se ovšem všichni velmožové a všechen lid před bohem zavázali propustit své hebrejské otroky a své hebrejské otrokyně a skutečně je i načas propustili na svobodu. Ale potom se zas obrátili a donutili otroky a otrokyně k návratu. Bůh to hodnotil jako znesvětění svého jména a vyhlásil proti Judejcům volnost meči, moru a hladu (Jr 34,17). Měli padnout do rukou svých nepřátel, město mělo být dobyto a vypáleno. A tak se také stalo.                              

           I my dnes nemáme následovat většinu, pokud jedná v rozporu s Boží vůlí. Např. co se týče otázek rodiny a sexuality, honby za majetkem a penězi či sociální a majetkové nerovnosti. I nám, naším církvím, našemu národu může hrozit, že Bůh nás vydá do rukou našich nepřátel (možná i islamistů). Pokud budeme ignorovat Boží stanovisko kupř. k výše uvedeným otázkám. Ale zpět k našemu proroku. Prorok Jeremjáš je zajímavý ještě jednou skutečností, kterou bych chtěl zmínit naposled. 

        Tou skutečností je to, že Jeremjáš se neměl oženit. Přikázal mu to sám Bůh: „Stalo se ke mně slovo Hospodinovo: "Neber si ženu. Nebudeš mít na tomto místě syny ani dcery. Toto praví Hospodin o synech a dcerách zrozených na tomto místě, o jejich matkách, které je porodily, a o jejich otcích, kteří je zplodili v této zemi: Zemřou na smrtelné nemoci. Nebude se nad nimi naříkat a nebudou pohřbeni. Budou hnojem na povrchu role. Skoncuje s nimi meč a hlad. Jejich mrtvoly budou za pokrm nebeskému ptactvu a zemskému zvířectvu."“           (Jr 16,1 - 4). Tento příkaz je přitom jaksi v rozporu s Božím obecným příkazem lidem: „Ploďte a množte se a naplňte zemi.“ (Gn 1,28). 

        S ohledem na tento příkaz Židé očekávali, že každý muž se do třiceti let ožení. Celibát čili stav svobodný pro ně nepředstavoval žádnou alternativu. Jeremjáš dostal od Boha výjimku, a to kvůli budoucímu vyplenění Judeje Babyloňany. Nový zákon již více počítá se stavem svobodným. Apoštol Pavel dokonce doporučuje: „Pokud jde o to, co jste psali: Je pro muže lépe, když žije bez ženy. Abyste se však uvarovali smilstva, ať každý má svou ženu a každá svého muže.“ (1 K 7,1). Názor samotného Ježíše jsme slyšeli v našem dnešním druhém čtení. Stav svobodný je možný, pokud je člověk nezpůsobilý k manželství z příčin vrozených či ovlivněných jinými lidmi. A nakonec se lidé mohou zřeknout manželství pro království nebeské. Celibát tedy Ježíš nevylučoval. Sám také podle svědectví evangelií zůstal svobodný.    

            Později se stav svobodný začal chápat jako stav duchovně vyšší než stav manželský. Týká se to zejména tradice katolické či pravoslavné. U protestantů došlo naopak k druhému extrému. Stav svobodný opět přestával být alternativou a vyzdvihován byl pouze stav manželský. Přitom je třeba chápat oba stavy jako rovnocenné. Rozhodující je to, jaká je Boží vůle v této věci pro každého konkrétního člověka. Žel mnozí křesťané, zejména protestanti, se v této závažné otázce jaksi zapomínají ptát Boha na Jeho vůli. A automaticky hledají nějakého partnera pro manželství. Mimochodem řečeno manželstvím je nutno chápat vztah muže a ženy. A sex by měl mít místo pouze v takto pojatém manželství. Předmanželský a mimomanželský sex představuje smilstvo a my víme, že smilnící nebudou mít účast v Božím království (1 K 6,9 či Zj 22,15).      

           Ať již ve stavu svobodném či manželském máme sloužit Bohu podle míry poznání a víry, kterou nám dal Bůh. Upnuti přitom na Krista (Ef 1,12), bez ohledu lidské mínění i na možné soužení. Teprve pak můžeme očekávat, že Bůh bude s námi jako přesilný bohatýr a dát padnout našim pronásledovatelům. Očekával to i prorok Jeremjáš, jak jsme slyšeli v závěru našeho čtení ke kázání. A Bůh Jeremjáše nezklamal. Jeremjáš přežil pád Jeruzaléma, byl propuštěn z vězení a mohl zůstat v Judsku. Později byl však odvlečen některými judskými fanatiky do Egypta, kde dále tepal nešvary svého lidu.  Věřím, že Bůh nezklame i nás, pokud mu zůstaneme vždy věrni. Amen.   

          

Modlitba po kázání: 

     Náš nebeský Otče, 

     děkujeme Ti, že jsme si dnes mohli připomenout příběh proroka Jeremjáše, jehož doba má tolik společného s naší dobou. A jeho situace s naší situací uprostřed pokolení zlého a převráceného. A tak nám Jeremjášův osud může pomoci lépe chápat, jak máme vlastně smýšlet a jednat.   

      Dej nám, nebeský Otče, ať lépe chápeme naše vyvolení ve Tvém Synu a našem Pánu a Spasiteli Ježíši Kristu. Ať si uvědomujeme své výsady i závazky, ke kterým jsme přišli díky naší odpovědi na naše vyvolení v Kristu. Ať Ti sloužíme co nejlépe, upnuti na Krista, bez ohledu na lidské smýšlení a bez ohledu na soužení, které nám může postihnout. S nadějí, že se nás vždy zastaneš a ochráníš nás před všemi pronásledovateli a před všemi Tvými odpůrci.    

       O to vše Tě nebeský Otče, prosíme, ve jménu našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista, který s Tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.  Amen.

                                                                       Stanislav Heczko