Víte, já si uvědomuji, že lidé přesto, že existuje tolik filmů a videí a knih, tak stále o Pánu Ježíši toho mnoho neví. A otázkou je zda, to co ví, správně chápou.

 

Položme si tedy otázku. Nevěděli by lidí více, kdyby v době Pána Ježíše existovala média.

 Lidé by ho mohli sledovat on line až do konce života. Ale pomohla by taková informace    pochopit Ježíše?  Smysl jeho jednání ?  Splnilo by se to, co se splnit mělo a co řídil Bůh? Ale pak jsem si uvědomil, že v Bibli je psáno, že víra je ze slyšení.

 

Řím 10,17

Kraličtí píší ze slyšení a slyšení skrze slovo Boží.

 

Slyšení Božího Slova, slyšení evangelií??!!!

 

 A tak jsem si představil kralické před 500 sty léty. Dostali to nejcennější. Bibli.

 

 Tehdy je málokdo uměl číst a kdo uměl, ten četl. Co četli? Bibli. Dovedu si to živě představit, jak sedí někde v chaloupce anebo v lese a jeden čte, druzí poslouchají a případně se i ptají. Proto má tato Bible tolik vysvětlivek. A ze slyšení vzniká víra. Pravá víra. Navíc je to slyšení ve vlastním jazyce a ne třeba v latině jako bývalo v kostelech a je to čisté Boží slov, které není propasírované  a znetvořené nějaký učenci, teology a třeba i falešnými proroky.

 

Všichni jistě znáte tu zkušenost, že máte-li nějakou oblíbenou knížku  a pak se dočkáte filmového zpracování, tak pak se stává , že  řeknete, bylo to hezky udělané, ale není nad to si to přečíst. Když to čteme, více se do děje vžíváme a prožíváme.

 

A právě proto nám Bůh zanechal psané slyšení, které napomáhá k vzniku a k růstu k víry. Právě z tohoto slyšení si nejlépe představíme celý děj a o to více ho prožíváme, než někde ve filmu   Zapojí se nejen naše představivost, ale i city  a prožíváme děj tak , jako bychom tam byli.

 

A tak jsem si řekl, že tímto způsobem ze slyšení Božího Slova bychom se mohli někam pomocí Božího Slova podívat. Chci číst vám Boží Slovo,  maximálně sem tam něco doplnit nebo spíš upozornit, abychom si všimli toho, co bychom možná přehlédli. Inspirací je mi právě tato kniha Bible kralická.

 

A tak se  v představách přenesme do getsemanské zahrady v noci ze čtvrtka na pátek o velikonocích  roku 33.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

A tak si představme skoro noc. Před tím měli učedníci poslední společnou večeři se svým Mistrem.

V Lukáši je pak  na adresu Petra doplněno i toto“

 

 

Toto se stalo cestou ještě při večeři  a po ní co se všichni se vydali na Olivovou horu. Byl večer. Jeden učedník chyběl. Který?

Jan 13 kap.

 

30Jidáš přijal skývu, a hned vyšel ven. Byla noc

 

 

Víte, je zajímavé, že Pán Ježíš jim tak jasně vše vysvětluje. Mně pastýře budou bít a vy moje stádo se rozprchnete. Ale já budu vzkříšen.

 

 

Projdou se horou a přichází do getsemanké zahrady, olivového háje.

 

V Lukáši je napsáno:

Pan Ježíš prožíval často smutek. Plakal, když plakali ostatní. Víme jak truchlil, když zemřel Lazar, ale to nebyla úzkost. Úzkost je horší než zármutek. Jak je podobný nám v lidem v tom, že i on se v té úzkosti bojí samoty.  Když je nejhůř a máme úzkost, potřebujeme také   mít nablízko někoho, kdo je nám blízký a s námi cítí. A pán Ježíš neprožívá jen zármutek , ale úzkost. Proto je prosí, budťe se mnou  a bděte. Bůh prosí lidi, aby byli s ním. Kousek poodejde a padne k zemi.

Stalo se  někdy, aby Pán Ježíš padl k zemi a modlil se takto? Většinou čteme, že pohledl vzhůru, ale teď padl tváří k zemi. Jakoby už teď bral na sebe všechny ty lidské hříchy a bojí se, že to nezvládne, nedokáže, nesplní úkol, pro který byl poslán.

 

A tak podobně jako my lidé, by rád se tomu, co se má stát už za pár hodin, vyhnul.

Tato modlitba trvá hodnu a učednici možná zaslechli jen  pár slov, protože pak usnuli.

 

 

Až je pátek časné ráno, je ještě hodně tma, skoro celý Jeruzalém ještě spí, kromě těchto  učedníků a těch, co připravovali Ježíšovo zatčení a soud. Jidáš je ten, kdo zrazuje a také je tam proto, aby pomohl v té tmě, kdy jdou rozeznat jen stíny postav, identifikovat Ježíše.

 

Proč tak brzy? No, aby bylo co nejméně svědků. , aby se lidé třeba nevzbouřili, mnozí by možná se ozvali, vždyť Pán Ježíš tolika lidem pomohl, Proto takový spěch. A Pán Ježíš to ví.

 

 

Málokdy někdo políbil někoho tak falešně jako Jidáš. Proč to dělá? Co tím sleduje? Stojí mu to za těch pár stříbrných? Jsou v tom  jenom peníze anebo chce pána Ježíše vyprovokovat, aby jednak konečně jako král??? Vždyť má k tomu od Boha moc  a sílu. Nevíme. Ale asi nešlo jen peníze? Kdyby šlo jen o peníze, mohl být spokojen a nemusel spáchat sebevraždu.  Peníze v tom asi nebyly, kdoví?

 

To oslovení příteli je zvláštní. To muselo Jidáše překvapit.  Ježíš  v něm nevidí nepřítele. Tím oslovením mu odpouští. Uvědomil si to Jidáš? Uvědomil si, že mu Pán Ježíš nic nevyčítá? Nebyla tu pro něho poslední šance. Pánu Ježíši se omluvit a padnou k nohám. Promarnil.

 

 Za to Petr reaguje tak, jak je typické pro jeho povahu. Prudce  a emotivně.

 

Nebojí se. Možná, že věří, že Ježíš se s Ježíšem mu nic nehrozí.

 

Ale Pán Ježíš? Co udělá?

 

 

A v Lukáši je doplněno“

· 

Nikdo z učedníků  tato slova nechápe . Jaká škoda. Prošli tak dlouhou náboženskou výchovou  a měli toho nejlepšího učitele a přesto vůbec nerozumí tomu, co se děje. A Petr. Vždyť on je svědkem posledního Ježíšova zázraku. Jakoby mu Pán Ježíš tím chtěl pomoci, aby to pochopil. On má stále tu moc a bude jí mít stále, při mučení, výsleších i na kříži. Do poslední chvíle života může zmáčknout pomyslnou stopku. Ale pak by vyhrál nepřítel Boží. A on přece bojuje. Jinými zbraněmi než užíváme my lidé.

Ano, Pána Ježíše se mohli zmocnit kdykoliv, ale to by neprošlo tak hladce, bylo by mnoho svědků, kteří by tomu bránili a pak by se nemohlo naplnit to, co splnit mělo.

 

Všichni učedníci po těchto slovech odejdou. Jak smutné. Opustí ho. A asi se tak mělo stát. Stejně tak, jak by mu mohli pomoci?

 

Ale dva z nich Petr a Jan tak úplně od Ježíše neodešli. Oba pronikli až do dvora velekněze, odkud mohli pozorovat, co se   s Ježíšem bude dít. Zatímco o Janovi nic nevíme a třeba se v té tmě lépe ukryl nebo chovat nenápadně, Petr byl na tom hůře. Viděl vše a zhrozil se. Viděl ponižování Ježíše a nemohl pochopit, jak Ježíš, který poroučel přírodním živlům,  křísil mrtvé, vyháněl démony, je tak tu strašně bezbranný a bezmocný, jak beránek…

 

Proč si Petr nevzpomene na to, co jim Pán Ježíš říkal ještě při večeři. Jasně jim řekl

 

Mluvil o utrpení, které nastane a to brzy, ale oni nechápali.

 

A tak se u Petra, a nemůžeme se tomu divit, že ho přepadne strach. Zvláště, když v tom světle u rozdělaných ohňů, protože je ještě tma, je podle tváře identifikován, jako jeden z Ježíškách učedníků.

Cituji: Jan  17

·  ·  25Šimon Petr stál ještě u ohně a ohříval se. Řekli mu: „Nejsi i ty z jeho učedníků?“ On to zapřel: „Nejsem.“

·  26Jeden z veleknězových sluhů, příbuzný toho, jemuž Petr uťal ucho, řekl: „Což jsem tě s ním neviděl v zahradě?“

·  27Petr opět zapřel; a vtom zakokrhal kohout.

 

 

A ze strachu  je někdy blízko k zbabělosti a k zapření Pána Ježíše. Zakokrhání kohouta Petrovi připomene pravdu a on se rozpláče. Je sice zmatený, ale víra zůstává. Proč? Přece jsme slyšeli, co mu mimo jiné Pán Ježíš večer mu řekl:

 

 

 

 

 Ježíš je úplně sám.

 

Ještě časné ráno. A Ježíš spoutaný je přiveden k Pilátovi. Chtěli, aby ho nechal popravit. Pilát to odmítá   vrací je zpět k Herodovi a odtud putuje Ježíš zpět k Pilátovi.

 

 Pilát tomu moc dobře nerozumí. Jedině rozumí tomu, že by chtěl být králem. A tohle vnímá Pilát spíše politicky než nábožensky. Králem? Tenhle mírumilovný člověk. A tak s ním začne diskutovat, aby poznal jeho názory. Pán Ježíš toho  moc nenapovídá, ale zase úplně nemlčí

 

Nejpodrobněji jet tento rozhovor popsán  v Janovi. Pilát si pozval Ježíše přímo do paláce, kam nikdo z židů nesměl, protože by se přítomností v paláci pohanů poskvrnili o velikonocích. Takže Ježíš tam vejde a odehrává rozhovor pouze mezi Pilátem a   Ježíšem. Píše to Jan, kterému obsah rozhovoru zřejmě zjevil Duch svatý. Jak jinak by se to mohl Jan dozvědět.

 

A tady je obsah:

 

 

 Pilát by nejraději Ježíše propustil. Připadá mu nevinny a politicky neškodný, římský stát rozhodně neohrožuje. A možná mu je i sympatický. Ale lid, žádny lid, tak brzy ráno, co by tam dělal lid. To jsou sluhově z Kaifášova domu a žádný lid.  Lidé poslaný tam kněžími.Ti, kteří mají zájem jen na jednom, zničit Ježíše.

 

 

Pilát si to uvědomuje, že to nebude tak jednoduché., Jak z toho ven? Zkusím tohle, uvidíme.

 

Mazaná diplomatická klička.  Rozhodnou to sami židé.

 

A ti se rychle rozhodli:

 

Víte, co píše Slovo Boží o těchto lidech:

 

 

Pilát to slyší. Hm, tak touto cesto to nejde. Zkusím to jinak.

 

 

Proč zbičovat? Nevěří Pilát nakonec tomu, že se snad lidé slitují, až uvidí zbičované tělo Ježíše, který nikoho nezvraždil, nikoho neokradl,  nic  zlého nespáchal ??? To by to pravdu musel být ten lid  a lidé, kterým Pán Ježíš pomohl, ale tady jsou jiní,. Služebníci velekněze a Heroda .

 

Co svědomí  a pohled na zbičovaného Ježíše? Proč neměli svědomí? A měli svědomí lidé i jindy v dějinách při různých revolucích a převratech a válkách?  Také leccos křičeli a ani nevěděli proč.Kdo zavinil války? Bůh? Ne, a lidé ovládáni jako zde těmi autoritami, za nimiž stál nepřítel Boží. Bože odpusť jim, oni neví, co činí. Opravdu neví. Někteří neví. Jak poučné pro nás, abychom také se někdy nezachovali podobně, i když nevědomky.

 

Víte jak vypadaly důtky na bičování ? Hrozné. Vlákna, olovo a zuby z ryb.

 Po několika ranách byla rozervaná kůže  a hole maso  a plno krve. Strašné.   Římští vojáci na tohle byli zvyklí.Tohle dělají římští vojáci, kteří se ještě Pánu Ježíši posmívají a bijí do tváře

Ale pořád to není konec.

 

Písmo líčí situaci dál.

 

 

 

Opět nastává rozhovor mezi 4 očima. Pilát je zaskočen a překvapen Tohle není normální. Co se tady děje.

 

A ještě jednu roli Pilát má? Musí napsat nápis, která pak vojáci připevní na kříž. Nápis, kam se psalo, kdo to je a čím se provinil

 

 

 

A nyní co následovalo dál. Cesta na Golgatu.

 

Když jsem poprvé uslyšel slovo Golgata, vůbec jsme tomu  nerozuměl. Bylo v roce 1968  v jednom shromáždění, kde jeden kazatel hovořil o Pánu Ježíši. A několikrát tam padl výraz Golgata Beránek Boží za naše hřích… Pozoroval jsem lidi kolem . Většinou skoro plakali a vzdychali a já nevěděl proč. Byl neznalý , hloupý. Ještě nějakou dobu čekalo, než jsem se v tom trošku vyznal.Dovedu si představit, že když slyší někteří mladí lidé toto dnes a o Pánu Ježíši nic neví, diví se podobně jako tehdy já.

 

Co je to Golgata? Kopec u Jerusalema, tehdy za branami Jerusalema, kde bylo popraviště a hroby. Hroby ve skalách , pro bohatší  a pak také hromadný hrob asi v podobě jámy, kam se házela těla těch , kteří zemřeli  na kříži.Tam málem skončilo i tělo pána Ježíše, nebýt statečného Nikodéma a Josefa z Arimatie.

 Ale přestavme si ještě tu cestu pána Ježíše. Je zbičován, vyčerpán, , ztratil mnoho krve a na ramenou má kladu, část kříže Víte kolik vážila? Asi 50a70 kg. To je jak pytel pšenice. A průvod spěchá, než zbudí zájem mnoha lidí. Vždycky se však najdou nějací zvědavci a možná se přijdou později podívat. Většina lidí se připravovala na velikonoce a měli jiné starosti a o Pánu Ježíši nic nevěděli nebo nevěděli, že byl zatčen,  a možná by ho ani nemohli poznat mezi těmi třemi odsouzenými. Už jsou za městem a Pán Ježíš pod tího klády padá.

 

 

 

Co udělají římští vojáci? Přece neponesou kládu místo zločince.

 

 Co je psáno: Cestou potkali jednoho člověka z Kyrény, jménem Šimona; toho přinutili, aby nesl jeho kříž.

Bylo tam tedy hodně lidí? V tuto chvíli ne. A není ani moc lidí na místě popravy, kam  mohli přicházet i později.

 

Možná pár takových zvědavců a určitě ti, kteří křičeli ukřižovat, aby podali informace kněžím o průběhu,  a také Jan s Ježíšovou maminkou tam přišli, , Nikodem a Josef s Aromatie, a několik žen, kteří Ježíše znaly a ctily. Pár desítek lidí. Někteří jsou hodně blízko,  a proto slyší i rozhovor Ježíše s odsouzenými a vše , co říká.

 

Já ještě připomenu jednu věc, kterou jsme se nedávno dozvěděl. Podle archeologických nálezů se zjistilo, že ukřižování probíhalo také tak, že se nepropíchly dlaně… ale ukázat na ruce místo, kde procházejí nervy, zápěstí. A odsouzení byli úplně nazí, o to více ponižující.

 

 

 

 

Ale tady bych už skončil. Každý si tento příběh si musí dočíst či doslyšet sám. Každý si to musí prožít ve svých představách. Musí si položit stokrát proč? Proč Ježíš tak trpěl, když měl moc tomu zabránit? Jaký to mělo smysl a jakou roli v tom příběhu má já sám?

 

Pán Ježíš umírá za několik hodin, protože jeho tělo je velice vysílené a současně přitom nastává i mnoho nadpřirozených jevů., které zvědavce pořádně vyděsí. A Nikodem a Josef se rozhodnou, že  tělo uloží do hrobky. Čas spěchá, je odpoledne a blíží se večer. Dojdou za Pilátem a ten jim kupodivu nedělá drahoty, On rozhoduje, co bude s tělem? Skončí a ztratí se v hromadném hrobě anebo dovolí jeho tělo  vydat oběma váženým občanům?Kdyby se tak nestalo, jak bychom měli důkaz o vzkříšení.

 

Cituji:

 

·  ·  Jan 19, 38Potom požádal Piláta Josef z Arimatie – byl to Ježíšův učedník, ale tajný, protože se bál Židů – aby směl Ježíšovo tělo sejmout z kříže. Když Pilát k tomu dal souhlas, Josef šel a tělo sňal.

 

 Vydá jim ho dokonce zadarmo. Svědomí nebo velkorysost? Pilát za 3 roky skončí svůj úřad, je odvolán na základě stížností židů a za císaře Caliguli,  a asi v roce 37 až  41 spáchá sebevraždu. Co je to pravda?? Vzpomněl si, jak před ním stál Ježíš a co vyprávěl o pravdě?     

 

 A Šimon z Kyrény , který byl přinucen nést  kříž, se stává křesťanem i s rodinou?

 

Přece o něm později čteme:

Cituji:

Řím16

·  13Pozdravujte Rufa, vyvoleného v Pánu, a jeho matku, která i mně byla matkou.

 

A kdo byl Rufus? Syn právě tohoto Šimona z Kyrény, který se svým bratem Alexandrem a maminkou, která ovdověla, se přestěhovali do Říma. Proto je Pavel znal  a oba synové se stali předními osobnostmi křesťanů v Římě. Jak to Pán krásně řídí?? 

 

 A křestany se stávají i Nikodém a s Josefem z Arimatie a  další

 

A Petr: Opět cituji:

 

A Petr ?

Skutkové apoštolů ho popisují jako toho, kdo byl velice silný  a plný Ducha Božího.

 

 

 

 

Když Adam s Evou otevřeli oči po svedení hadem, viděli na sobě i na okolí i na Bohu jen to špatné a přineslo jim to smrt. Slyšením Slova Božího se také otvírají oči, k jinému pohledu na Boha a k životu

 

 

 

·  Jan  1:14    |  A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.

 

 

 

A tak čtěme, slyšme, poznávejme a žijme tuto Boží pravdu !!!!

 

Amen.