Když jsem byl dítě, věřil jsem rodičům. Proč? Protože jsem vycítil, že mně mají rádi a tak jsem jim věřil. Víra byla tedy vztahová záležitost. Je to vlastně jinak vyjádřeno důvěra. Když se podíváme do Bible, tak Abraham věřil ne jenom v to, že Bůh existuje, ale byl to pro něho vztah. A když někomu důvěřujeme, tak se snažíme ho i poslouchat. Tady je ovšem problém. My jsme často nevěrní a nespolehliví. Abraham Boha neposlouchá a zapomíná , jakého má přítele. Ale Bůh ho má rád. Jde o oboustranný vztah. Pomáhá mu z jeho vlastních průšvihů. utěšuje ho, zkouší jeho víru a důvěru, aniž by mu uškodil. Je to dobrý přítel. A to je víra, o které bychom se měli bavit. A každý zažívá nějakou osobní zkušenost.

    Člověk, který tohle osobně nezažil a neobrátil se k Bohu, tohle nechápe. On vlastně takový vztah zdánlivě ani nepotřebuje. Má plno lidských přátel, je zdravý, úspěšný... Takových lidí, kteří nepotřebují Boha jako přítele, je mnoho. Ale třebaže máme za přítele Boha, neznamená to, že nemáme problémy i trápení. Ostatně, ty měl i Abraham. A je ještě jeden problém. Máme svobodu a ovládají nás různá pokušení. Abraham se vydal do Egypta a vůbec tam nemusel. Přece už byl v cíli své cesty. Něco ho tam lákalo. I nás leccos láká. A ještě horší je, když se setkáme s něčím či někým, kdo toho našeho přítele špiní,zneužívá, ukazuje nepravdivě či převráceně. Bible je považovaná za Boží Slovo. Jistě, ale obsahuje i to lidské, chybující, špatné a nedobré. Obsahuje i lidská přání, touhy, radost, bohužel i mstu a nenávist. Ze vztahu já a můj přítel Bůh se může stát náboženství. Co potom?? To už není vztah.

 

   Na rozdíl od Abrahama máme úžasnou výhodu. Božího přítele můžeme vnímat v lidské podobě v Pánu Ježíši. A evangeliích poznáváme Boží charakter, Boží vlastnosti  a poznáváme, proč tu Pán Ježíš žil jako člověk a proč dovolil  pro sebe takovou mučednickou smrt. Ten vztah může být  ještě hlubší než byl u Abrahama.

 

    Je smutné, že Bible se může stát příčinou konfliktů, třenic a dokonce i válek. Vlastně je to proto, že z Bible vyrůstají různé náboženské směry  a každý si hájí to své. Dnes máme spoustu sekt a strašného zneužívání víry v Boha. A bylo by tomu tak, kdyby lidé vnímali víru jako náš osobní vztah k Bohu??

 

      Nezabývejme se tím, zda byla či nebyla celosvětová podoba, ani vraždami a násilím v Bibli atd. Ostatně mnohé z toho je určeno lidem v určitě době a pak pro nás už je to jako historie užitečná pro poučení. Otázka stvoření je popsána na svou dobu stejně úžasně. Na začátku existuje inteligentní bytost, která tvoří a nedělá to kouzelným proudkem, ale  je to práce v čase a v určitých fázích. Už to je obrovská moudrost  A člověk? Záhada. Na člověku se ukazuje něco, co je strašně škodlivé. Prostě to je ten hřích. Infekce jednání, kterým člověk škodí sám sobě i světu. Proto jsou ostatní planety tak daleko, aby je člověk nikdy nedosáhl. Choval by se tam podobně jako dobyvatele v nových krajích.

 

 V nás lidech není nic dobrého. Žádné, že člověk to zní hrdě, jak říkal Gorgij, neplatí. Člověk je nejstrašnější tvor Země. A přece Bůh má rád člověka a chce, aby byl jeho přítelem. On zná tajemství, která my neznáme.

Mějme ho jako přítele a pomůže nám to!!