Bohu se nelíbí, když člověk žije podle Tóry, kterou Bůh člověku dal, aby podle ní žil? Japak to, Willy? Jak jsi k tomuto došel?

Já jsem něco takového někde tvrdil? Ale když už jsi zmínil Tóru, nepatří do SZ? A nemáme nyní Nový zákon, Novou smlouvu? A není i ve SZ napsáno: spravedlivý bude žít z víry? - Ab 2:4, Ř 1:17. Znáš vůbec Novou smlouvu? 

Vím o smlouvě v Kristu, že Božím lidem budou ti, kdo budou mít do své mysli napsaná a do svého srdce vyrytá Boží příkázání. Jestli tedy nemáš ve svém srdci touhu žít podle všech Božích přikázání a odporuješ jim, abys je neplnil, pak o tvé víře v Boha pochybuji. Kdo věří Bohu, neruší Zákon, ale plní jej z víry a nikoliv z povinnosti a nikoliv z vlastní spravedlnosti, ale že má pokorné a obřezané srdce skze Božího ducha.

Že vím, jaké bývají výklady křesťanů fundamentálně absolutní a nerozumí, že evangelium Janovo je psáno v jazyku 'Sod' a používají tedy slovo 'bůh' v absolutním smyslu, zvýrazňuji, že Ježíš není Bůh (v absolutním smyslu), tak jako jím nebyl ani Mojžíš a ani ostatní, kdo bylu nazváni Bohy samotným Hospodinem.

Judaismus je o pokoře a výrazem pokory je pro něj poslušnost Bohu a jeho Zákonu a je si dokonce vědom toho, že bez víry není možné se Bohu líbit a že je člověk spasen s pouhopouhé milosti.

Pokud člověku něco brání v tom, aby omilostněn plnil Zákon z vděčnosti a lásky k Bohu, ptám se, co tomu brání a jestli si myslí, že byl osvobozen od života v poslušnosti Bohu podle jím stanovených přikázání, abychom v nich žili. Není přeci evangelium o království Božím o svobodomyslnosti, ale je závazkem učiněným z čistého a opravdu pokorného srdce. 

Nic nového pod sluncem. Žádné nové myšlenky. Co píšu jistě nemám jen sám ze sebe. Čtu, čerpám, nezakládám si sám na sobě. Tvé pochybnosti o jejich a mém znovuzrození respektuji. Věřím v Jednoho Jediného Boha a v jeho Syna - Ježíše Krista, Pána a Boha nového věku. 'Já jsem' (ha-Šem) řekl: 'Jste Bohové', o co více je Bohem Syn Boží'. A přeci není Bohem 'v absolutním smyslu'. Tím je jen Jeden Jediný. Tak věřím. 

J10,33Odpověděli jemu Židé, řkouce. Pro dobrý skutek tebe nekamenujeme, ale pro rouhání, totiž že ty, člověk jsa, děláš se Bohem.34Odpověděl jim Ježíš: Však psáno jest v zákoně vašem: Já jsem řekl: Bohové jste. 35Poněvadž ty nazval bohy, k nimž řeč Boží stala se, a nemůže zrušeno býti písmo,36Mně pak,kteréhož posvětil Otec a poslal na svět, vy pravíte: Rouháš se, že jsem řekl: Syn Boží jsem?

Víra je v Kristu, láska je v Kristu, poslušnost je v Kristu, v Kristu máme všechno, co potřebujeme. Jsem-li v Kristu a žiju-li skrze Něho Jeho životem, je možné neposlouchat Boží přikázání? Opakovaně kladu důraz na život, nikoli na dodržování, zachovávání či poslušnost. V tom je mezi námi právě ten zásadní rozdíl. 

Apoštol Pavel jako Žid a farizeus dodržoval Zákon a byl v tom horlivý a bez úhony, ale pronásledoval Pána Ježíše v Jeho svatých. Když se s Pánem setkal a poznal Ho, považoval to, čeho si předtím cenil, za ztrátu, pro nesmírnou vzácnost poznání Krista Ježíše, jeho Pána. Pro Něho se všeho zřekl a pokládal to za odpad, aby získal Krista (Fp 3:8). Když získáš Krista, získáš v Něm všechno, co potřebuješ ty, a všechno, co potřebuje Bůh, aby z tebe učinil v Kristu takového člověka, jakého tě chce mít. Bez Krista nejsi nic, nemáš nic a nemůžeš nic dělat - tedy pro Boha, nejsi ani živý Bohu!

100x můžeš opakovaně něco psát, co zase 100x vlastními slovy rušíš, a nejen slovy ...

Jsem spravedlivý, neboť Kristus je moje spravedlnost a tudíž mi není dán Zákon, ale místo Zákona mi byl dán život Toho, Kdo Zákon naplnil a Kdo nemůže Zákon porušovat - Pána Ježíše Krista, který se jako poslední Adam stal ve vzkříšení Duchem oživujícím (1K 15:45b) a jako takový přebývá a žije v mém duchu. A Jeho životem chci žít, jak je důstojné Boha - pro Boha, skrze Jeho Krista a Jemu, jako Pánu, Jemuž patřím a sloužím ve spoléhání se na Boží milost ve spojení a společenství s Bohem, závislý na Bohu, aby moje způsobilost a moc ke službě byla z Boha podle Jeho zalíbení a potřeb a ne ze mne. 

Nechci žít svůj přirozený život, který se nikdy nemůže stát důstojným Boha, už proto ne, že byl odsouzen na kříži Golgoty spolu s Pánem Ježíšem jako pro Boha nepřijatelný a nepoužitelný a tím byl ukončen. 

Skutečnost, že někdy svým přirozeným životem žiji, tzn. žiju-li podle těla, neznamená nic jiného, než co popsal apoštol Pavel v 7. kapitole listu Římanům (15-21): Nerozumím tomu, co dělám; vždyť nedělám to, co chci, nýbrž činím to, co nenávidím. Činím-li však to, co nechci, souhlasím se Zákonem, že je dobrý. Ale pak již to nekonám já sám, nýbrž hřích, který ve mně přebývá. Vím totiž, že ve mně, to jest v mém těle, nepřebývá dobré; neboť chtít dobro dokážu, ale konat už ne. Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci. Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to již já, ale hřích, který ve mně přebývá. Nalézám tedy tento zákon: Když chci činit dobro, je při mně zlo. 

Jinak řečeno, věřící v Krista jsou v celoživotním procesu proměny duše, který probíhá za jejich spolupráce s Bohem a spočívá v obnově mysli tak, aby měli mysl Kristovu (1K 2:16b, Fp 2:2,5), což se děje tím, že Kristus roste v jejich duchu a pak se šíří do jejich duše a tak obsazuje naplňuje nejen jejich ducha, ale i duši, skrze níž pak může učinit tělo, které vydali Bohu jako živou, svatou a příjemnou oběť, což je rozumná služba, poslušným nástrojem a otrokem spravedlnosti k posvěcení - Ř 6:13,19; 12:1-2.   

Zákon obsahuje nějakých 613 'přikázání', z toho 248 doporučujících pozitiv a 365 zákazů a nedoporučených negativ. Byl vydán Bohem pro dobro celému lidstvu a nikoliv jen jednotlivcům. Restrikce Zákona jsou proti těm, kdo jednají zle. Kdo rozumí, že Zákon je k dobrému všem, zákon naplňuje. Nejen uznává, že je dobrý a svatý, ale jedná podle něho. 

'Tajemství' (odhalené) nazávěr. Jestliže v tobě přebývá Duch Boží, pak Bůh vzkřísí i tvé smrtelné tělo skrze něho, aby Jeho spravedlnost byla naplněna v tobě, pakliže chodíš nikoliv podle 'mrtvého smýšlení podle těla', ale obživeného 'smýšlení podle Ducha'. Co nebylo možné Zákonu pro tuto lidskou slabost, to se stalo možné z moci Ducha, přebývajícího v tobě. Tak nejen budeš radostně souhlasit se Zákonem, ale činit i svým tělem (skrze své tělo) to, co Zákon žádá. Kdykoliv nejen vyznáváš, ale i plníš požadavky Zákona z moci Ducha přebývajícího v tobě, tehdy je činíš nikoliv skrze 'umrtvené tělo', ale skrze 'vzkříšené', 'obživené' Duchem, jednajícím podle 'myšlení Ducha'. Jsme dlužníky, abychom chodili a tedy žili (v těle) podlé Ducha a ne podle toho, k čemu tíhne naše myšlení podle těla (k sobeckosti). Bez obživení tvého těla Božím duchem, nevykonáš vskutku to, s čím souhlasíš svým 'nejvnitřnějším člověkem'. Snad tomu rozumíš. Nepsal Pavel v Ř8 o budoucím vzkříšení těl ...

Ano, rozumím tomu a znamená-li tvá poslední věta otázku, odpovídám:

Ty jsi jako pohan došel milosti u Boha.

Žiješ z víry k víře v Syna Božího podle zákona, který je v Duchu a dílo Zákona máš vepsáno do svého srdce a ve své mysli. Podle Zákona jsi sice byl shledán vinným a usvědčen z hříchu, ale dostalo se ti Boží milosti v Kristu z víry v něho. Smíš tedy nyní i nadále hřešit, když jsi pod milostí a ne pod Zákonem? Hřích je přestoupení Zákona. Bez Zákona bys nepoznal nejen, co je hříchem, ale tak ani co je spravedlností. Máš-li Zákon Boží vyryt do svého srdce a vepsán skrze Ducha do tvé mysli a dílo toho Zákona je ve tvém svědomí, tak ti ono svědomí skrze toho Ducha zjevuje, zda skutečně žiješ podle toho Zákona, který nebyl jen literou vytesán do kamene a přepsán na list papíru (papyrusu), ale byl vyryt do tvého masitého srdce jako tvůj život, ze kterého jsi živ. Cílem Zákona je spravedlnost. Tato spravedlnost však byla skrze víru z Boží milosti tobě darována. Máš-li ji, smíš tak z Boží milosti Zákon rušit nebo svou vírou Zákon naplňuješ a potvrzuješ tak, že dílo Zákoba máš vepsáno ve svém srdci? Kdo byl vrahem a tak přestupníkem Zákona, smí i nadále vraždit? Kdo kradl, krást? Kdo lhal, lhát? Kdo měl za nic dílo Boží, rušit šabat? Kdo pohrdal Božími přikázáními, nežít v souladu se Zákonem Božím?

Když na to přišlo, odvolával se 'apoštol pohanů' na učení Zákona podle jeho přikázání. Sám žil v souladu s přikázáními Zákona a tudíž podle nich. 

Smí tedy ten, kdo v Ježíše jako Krista uvěřil, přestupovat Zákon, když je pod milostí Boží a ne pod Zákonem? Nesvědčí pak Zákon pro takovému o tom, že Boží zákony a dílo Zákona nejsou v jeho srdci a že v Krista a Bohu nevěří? Postačuje snad projevená lítost beze viditelné proměny? Bez víry, která touží po životě ve svatosti v posvěcení od Boha? Žít v souladu s požadavky Zákona, totiž Písma, totiž Božího slova a podle něj?

Ještě jednou tedy zopakuji svůj dotaz: A tedy i podle Zákona? 

:-) Co ti v tom brání? Mrtvá litera Písma (a to je Zákon i s Proroky) je mrtvou těm, kdo ji nemají ve svém srdci. Nepomíjí a nechátrá a neumírá taková litera, která je v srdci člověka. Pakliže tam není a není víra Bohu, že on své slovo neruší, a nemá-li v něm člověk zalíbení, papír i s tou literou se rozpadne v prach a i z toho kamene vymizí ... Díky však Bohu, že Zákon byl vepsán do lidských srdcí Izraelitů již před Kristem a také po něm, neboť by nikdo nezapsal slova Boží na svitky 'papíru' a ty bys je nemohl číst a tak ani nad nimi přemýšlet, připomínat si je a podle nich i jednat. :-) A nemohl bys je ani citovat ...

Jediné úsilí a snahu, kterou má věřící vyvíjet, je růst v tomto životě (2P 1:5-7), tzn. nechat růst Krista jako život v sobě, dát Kristu veškerý potřebný prostor a podmínky pro Jeho nárůst v nitru věřícího. K tomu je nezbytně nutné sebezapření, nesení kříže a následování Pána (Mt 16:24).

Musel Pán Ježíš nějak přemýšlet, zdali se to či ono bude líbit Otci, zdali to není přestoupení Zákona? Nemusel! Otec byl v Něm a On v Otci. Nežil dodržováním Zákona, žil životem svého Otce, Jehož skutky činil, Jehož slova mluvil, Jehož svým životem vyjadřoval, ztělesňoval, Jehož mocí uzdravoval, vysvobozoval a křísil z mrtvých, ba dokonce odpouštěl hříchy, což může jen Bůh. Kdyby nebyl Bohem v těle, ale jen člověkem, nebyl by toho schopen. 

Bůh dal synům Izraele na výběr: vyberte si život nebo smrt a poradil jim, aby si vybrali život. Vybrat si Zákon (dodržování Zákona) znamená vybrat si smrt, vybrat si život dnes znamená vybrat si Syna Božího, Ježíš Krista, který je tím životem, a Jeho, pro Něho, skrze Něho a Jemu žít. 

To se sice stalo, ale jak zpíváme v jedné písní, občas straší. Prostě, když jsem v těle, jsem ve starém já a ne v Kristu, v duchu a výsledkem je smrt. Když zůstávám v Kristu, chodím podle Ducha a myslím na věci Ducha, výsledkem je život a pokoj - viz Ř 8. k.

Nejsou určena mně.

Nová smlouva.

Děkuji za odpověď ohledně tvého vnímání Zákona. Také to tak Zákon vnímám, a učím se, že milosrdenství je více, než jsou oběti. Obětuje se za hřích, milosrdenství se dává z čistého (Bohu milého) srdce. Jde o dva přístupy k Bohu. Pokud činíš tak, že není třeba obětí za hřích, naplňuješ to, co Bůh skrze Zákon po člověku vyžaduje a k čemu ho má také přivést zamyšlení nad sebou samým. Skrze své oběti si člověk Boha nenakloní, ale může si být jist, že mu požehná při každém jeho dobrém díle.

Co mezi mými řádky čteš a si z toho o mně vyvozuješ, nemíním komentovat. Záleží to na tobě, jak chceš vnímat a jak vnímáš důvody toho, proč co píšu. Každý ať hledá ty důvody v sobě. A já samozřejmě i podle tvých slov pátrám v sobě a neobhajuji se. Takové důvody jsem sice pro sebe nenašel, ale mohlo by se stát, že bych se v nich nechtěně i ocitl, protože jinakost může vést k domýšlivosti o sobě. Ne, neznám vše, znám málo, a i to, co znám, neznám nejlépe a jistě chci poznat tak, jak bych měl znát.

Jenže pro tebe ... toto není život, který se Bohu líbí ... píšeš, že nemůžeš jinak, že Kristus je ve tvém srdci, ale taková přikázání jako o šabatu v něm vryto buď nemáš, nebo ...?

Ano, nestačí jen přemýšlet, ale vejít ve skutku do šabatu. Putuje se ve dny všední, vchází na přelomu konce dnů všedních a šabatu. Stále má Boží lid den odpočinku před sebou a stále putuje. Stále trvá Dnes, den kdy vcházíme, každého našeho dne pro nás zní, abychom svá srdce nezatvrzovali, abychom nevešli pro svou nevěru, a každého našeho dne vcházíme vírou pro svou poslušnost Božímu slovu pod vedením Jehošuy (Ježíše) Mesiáše, tak jako vešli do zaslíbené země synové Izraele pod vedením Jehošuy (Jozua). Každého našeho dalšího dne, trvá ono zaslíbené Dnes. A jako ti, kterým bylo za Mojžíše zaslíbeno, aby vešli, ale nevešli pro svou nevěru, tak i Dnes. A tak je to i se mnou. Každého dne vcházím a dávám pozor zda se mé srdce nezatvrdilo ve vzdoru Božím přikázáním a zda putuji pouští nebo jsem vešel v odpočinutí a v zemi zaslíbené činím to, co Bůh dal svému lidu jako Smlouvu v této zaslíbené zemi, aby v jeho přikázáních žil a Jemu v nich sloužil. Pokud jsem vešel, zůstávám v nich Bohu věrným a činím s radostí to, co se Bohu líbí z vděku, že mi dal svého Syna, původce mé spásy, dokonavatele mé víry, vůdce do země zaslíbené, bez jehož následování bych nikdy do šabatu nevešel. Dodržování Zákona Božího (nikoli jen desatera a nikoliv jen sobotního dne) nemám za prostředek spásy, ale za projevenou věrnost, vděčnost a lásku k Bohu.

Jestli v někom vyvolávají Boží přikázání jen odpor, neměl by se zamyslet nad sebou, proč tomu tak je?

Myslíš si, že všichni to mají jako ty, že je Zákon nevede k pokoře a k pokání a ke změně života, že jej plní jen z povinnosti a pro své povýšení z pýchy, a že v Zákonu neshledává dobro, ale jen hřích, že v něm nenalézá Boží milost a milosrdenství? Má člověk zavírat oči před svým zrcadlem, kter v pravdě odhaluje jeho nitro, a vidět se jen v tom lepším světle? Neměl by srovnávat pravdivý odraz sebe v zrcadle s obrazem Krista, činit pokání a proměňovat svůj odraz v zrcadle k podobě Krista, jenž mu byl předsraven? Nevede tohle spíše k pýše a k odmítání reality o sobě? Je pravým pokáním a přijetím Boží milosti v Kristu, popření reality o sobě, nebo změna? Pakliže byl někdo znovuzrozen, a přitom je jeho odraz v zrcadle pokřivený, má to přehlížet? Zahledět se v obraze Krista a proměňovat se do jeho podoby, neobnáší to i vědomí toho, jak skutečně vypadám? Mne tedy Zákon povzbuzuje a vede k dobrému, abych byl shledán v Kristu takovým, jak mi dal 'znovuzrodit se' z Boha. Plnění Zákona ve mně působí radost, a když smutek, pak myslí podle Boží vůle k nápravě, což mi pak působí radost. Ale tu největší radost mi působí, když tak mohu být k dobrém všem okolo sebe. Nečiním se moudrým sám u sebe, abych si myslel o sobě, že jsem byl učiněn 'v Kristu' spravedlivým a tak cokoliv činím, že je zázračně a automaticky spravedlivé a dobré. Ale to píšu jen o sobě. 

... když člověk vidí micvot jen 

jako povinnost, a ne jako něco, co sám chce dělat, 

pak neplní micvot s radostí v srdci, ale jsou pro něj 

jen nepříjemným břemenem, neboť nechápe, co 

znamená plnit B-ží vůli. Potom je však jen otázkou 

času, kdy začne být otrávený a bez zájmu. Když 

naopak chápe micvot jako výsadu a možnost 

poděkovat za to, co od B-ha dostává, bude micvot 

plnit s radostí. 

Dospělost ve víře tedy neznamená poznání Zákona, ale plnost poznání Syna Božího, dospělého muže, růst v míru postavy Kristovy plnosti, abychom nebyli děti, ale pravdiví v lásce a rostoucí v Krista, nikoli tedy poznáním Zákona, který nic nepřivedl a nemůže přivést k dokonalosti.  

Willy, spolupráce je vyvinutí snahy, úsilí, práce na naplnění Božího slova. On ti dodá síly, zmocní, povzbudí, učiní způsobilým, ale bez tvého přičinění a námahy na Božím díle, to je utopie. A vlastně se tak jakoby vysmíváš apoštolovi Pavlovi, jeho spolupracovníkům, ostatním apoštolům atd. V souboji s hříchem nechceš prolít abi kapku své krve ... ostatní ano. A Ježíš, aby naplnil vůli Boží a ne svou ... potil krev. 

Tvé myšlenky se však nejen v tomto tvém příspěvku ubíraly jiným směrem, než mé, a obsahují vedle otázek, které odmítám i nepodložená obvinění (mám nyní na mysli i ta dřívější), která jsou nespravedlivá, ačkoli jsem tě v reakci na ně v minulosti upozornil, že je to jinak, než píšeš. 

Například vím, že mé schopnosti a možnosti a má síla, tedy i úsilí, pramení nejen z Boha, a Bůh chce, aby tak činil i ze své vůle, moci, síly, lásky, tedy celou svou duší, srdcem, myslí, silou, mocí, vůlí. A myslet si, že to bude vždy 'fajnové' a 'půjde to jako po másle', to není realita života s Bohem. Tedy ne má. Žiji normální život.

Jak to víš? Tvé přirozené schopnosti a možnosti, tvá síla i úsilí nejsou z Boha, nemají svůj zdroj v Bohu. Tvůj přirozený život byl ukončen na kříži Golgoty a Bůh chce, aby se Kristus, Kristův život stal tvým životem, jímž budeš žít a tak se Jeho schopnosti a možnosti i síla staly tvými. 

Ty máš podle zjevení Písma zapírat sám sebe, hubit svou duši, život duše a dokonce mít svou duši v nenávisti, abys ji získal v Kristu obnovenou novou v budoucím věku. Máš nést svůj kříž (smrtící nástroj), který odstraňuje tebe a přivádí na scénu Krista, Jímž, skrze Něhož a Jemuž máš žít a následovat Jej - Mt 16:24-25. Má to jednu podmínku - musíš chtít, chtít jít za Pánem. Pokud nechceš, nepůjdeš k Němu ani za Ním a Bohu nebudeš k ničemu.

Žiji normální život. Normální život věřícího v Krista je Kristus (Fp 1:21, Ko 3:4).

Jak to víš? Tvé přirozené schopnosti a možnosti, tvá síla i úsilí nejsou z Boha, nemají svůj zdroj v Bohu.      No vím, Bůh mě stvořil. Vše co mám dobrého, mám od něho. On vdechl v chřípí člověka svého ducha života a člověk se tak stal duší živou - mající jeho ducha. On dal nadání lidským synům, víš, Willy.

Tvůj přirozený život byl ukončen na kříži Golgoty a Bůh chce, aby se Kristus, Kristův život stal tvým životem, jímž budeš žít a tak se Jeho schopnosti a možnosti i síla staly tvými.       tak můj přirozený život jistěže nebyl ukončen na kříži Golgaty, ale nežiji už ten život sobě, ale Kristu a skrze něho Bohu, a on mne posiluje, (do)dává mi sílu, mé dobré schopnosti motivuje, jinak působí (vypůsobuje) ve mně chtění a činění. Jako nástroj, který má své vlastnosti tak, jak byl stvořen, a který používá Bůh, jenže jsem z masa a má své chtění, tak se podřizuji tomu, co on chce, protože to nyní chci i já.

Ty máš podle zjevení Písma zapírat sám sebe, hubit svou duši, život duše a dokonce mít svou duši v nenávisti, abys ji získal v Kristu obnovenou novou v budoucím věku. Máš nést svůj kříž (smrtící nástroj), který odstraňuje tebe a přivádí na scénu Krista, Jímž, skrze Něhož a Jemuž máš žít a následovat Jej - Mt 16:24-25. Má to jednu podmínku - musíš chtít, chtít jít za Pánem. Pokud nechceš, nepůjdeš k Němu ani za Ním a Bohu nebudeš k ničemu.     Pěkný rozpor s tím, co píšeš výše. Ujednoť si to. Buď neseš kříž a následuješ ho z vlastního chtění, a činíš z vlastní vůle, co chce on, nebo jsi loutka. Takže co tedy?

Normální život věřícího v Krista je Kristus (Fp 1:21, Ko 3:4).    Normální život ve smyslu běžného života, Willy. Žiji reálně pro "vizi života", ne "ve snění o realitě života". Když píšeš, normální život věřícího je Kristus, tak už to prosím tebe někdy napiš, jak ho - Krista - konkrétně žiješ v realitě života. Mělo by to asi být něco jiného, než žijí lidé, žijící běžným životem? Popiš to.

Třeba najdeš rozdíl mezi 'smlouvou' a 'zákonem', výchovou 'dítěte' a 'dospělého', mezi 'teorií' a 'praxí', mezi 'naukou zákona' a 'jeho praxí', mezi tím mít 'zákon na papíře' a mít ho 'v mysli i srdci' .... jak se chceš odvolávat na novou smlouvu 'víry', když nevíš z Božího Zákona, co je správné a nemáš slova Božího Zákona ve své mysli a ve svém srdci zapsaná? A máš-li slova Boží zapsaná v mysli a srdci (co jiného je Tóra, než slovo Boží), pak bys je měl znát nejen zpaměti, ale podle nich žít. Odchovaný člověk Zákonu, který má vepsán do své mysli a vyryt do svého srdce Zákon, bude ho teprv činit v praxi Kristova života. Učit se Zákonu je dobré, ale daleko lepší je ho žít v Kristu a skrze život a nikoliv teorii nauky poznávat Krista. A my máme lepší smlouvu a lepšího učitele a ručitele smlouvy, než byl Mojžíš a zákoníci a než jsme my, kteří jsme nauku Zákona sami měli uvést do praxe svého života. Kdo by tě lépe mohl učit Zákonu a to v praxi života než Kristus, který i zde na zemi Zákonu učil a mluvil i o tom, jak jej máme uvádět do praxe svých životů. Ale pokud odmítáš Boží slovo, jímž je Zákon, jako nepotřebné jej poznávat a činit v praxi, pak ti zůstane jen teorie, která nikoho nepřivede k dokonalosti. Říci, že nemusíš žít podle Zákona, mi přijde jako vzdor Bohu. Ač tedy na pohany Bůh neklade jiných požadavků, než 7 Noachických, z nichž jen jeden je požadavkem aktivně pozitivním. Ale pakli se připojuješ ke Kristu, podléháš jeho výuce, a on učil (učí) svým Duchem Zákonu jako ten, kdo má moc. A jestli máš snad za to, že vyznáním Ježíše jsko Krista, se jako čarovným proutkem stane, že již znáš veškerou Tóru a žiješ ji jako Kristus, pak bych tě měl už za člověka z říše pohádek a ne života. Ale tohle snad tak u tebe není.

Až už se mě , prosím, nesnaž přesvědčit, že Zákon a poznání Zákona je víc než Kristus a poznání Krista, poněvadž se ti to nemůže povést. Nevím, jestli si to uvědomuješ, ale svým způsobem mě svádíš, abych se místo toho, abych pevně držel to, co mám v Kristu, opustil Krista kvůli Zákonu, což nikdy neudělám. A možná si neuvědomuješ ani to, že se ti Zákon se vším tím okolo může stát modlou. A apoštol Jan ihned potom, co napsal, že Pán Ježíš Kristus je pravý Bůh a věčný život, píše: Dítky, uchraňte se model. Amen. A přesně to teď dělám! Tož tak.

Tož tak, Willy, dokážeme se shodnout, že kdo věří v Krista, nemůže žít životem protivícím se Zákonu, ale životem v souladu se Zákonem.

Nesnaž se mne však a nikoho jiného ani zde, přesvědčit o tom, že tě přesvědčuji o něčem takovém, co nevyšlo z mé hlavy, ale naprosto a jedině z tvé, že prý je Zákon nad Krista! To bys neměl dělat, protože tohle není z mé hlavy, ale jen z tvé. Kristus sice jako člověk a Žid byl podroben Zákonu a také nejen pod ním žil, ale podle něho žil a naplnil ho, nikoliv vyprázdnil, ale byl vyvýšen do moci Božího Syna na Boží pravici, a nyní již není Zákonu podroben, ale je ustanoven nad Zákon jako jeho 'vykonavatel' - soudce, skrze něhož bude Bůh soudit a do jehož rukou vložil soud. Avšak ti, kdo říkají, že jsou v Bohu a Kristu, musí žít tak, jak žil on, když byl poslušný Bohu ve všem, a nijak se proti Zákonu neprovinil, ale svou vírou, kterou dosvědčil i skutkem, Zákon naplnil. Jestli znáš přikázání Zákona, zjistíš, že se týkají spořádaného života. Chrám byl zbořen, obřízku provádí on a kultická přikázání jsou znemožněna, také ta ohledně králů, kohen, levitů a mnoho dalších, avšak mnohá jsou platná v přeneseném smyslu.

A co se týče toho, že by Ježíš byl ten pravý Bůh, srovnej si, co psal Jan. Je jen jediný pravý Bůh, podle Ježíše a on prý to není:

1J5,19Víme, že jsme z Boha a celý svět leží v tom Zlém.20Víme, že Syn Boží přišel a dal nám schopnost poznávat toho pravého, a jsme v tom pravém, v jeho Synu Ježíši Kristu. On je ten pravý Bůh a věčný život.21Dítky, uchraňte se model! Amen. 

O nic takového se nesnažím. Ale kdo mne tu tedy, když píšu o životě, o Kristu, o žití Krista, skrze Krista a Kristu neustále bombarduje Zákon, poznání a dodržování Zákona?! Místo toho, abys uznal, že poznání Krista a život v Kristu je nad poznání a dodržování Zákona, jak to jasně napsal apoštol Pavel a jak to tu píši i já, tak pořád dokola Zákon. A věz, že Janova slova On je ten pravý Bůh a věčný život se vztahují k Ježíši Kristu v předchozí větě!

                                                                        Amen.

Pokud nerozumíš tomu, že Zákon vychovává člověka ke Kristu a Kristus je jakýmsi vyvrcholením Zákona, naplněním, pak je jasné, že máš k Zákonu averzi. Ale Kristus nejde proti Zákonu a ani Zákon proti Kristu. Jsi tedy 'pravý Žid' nebo 'pohan uvěřivší z národů'? 

Kdybych tomu nerozuměl, napsal bych, že tomu nerozumím, ale byl jsem to já, kdo to zmínil, abys tomu porozuměl ty - totiž že s Kristem přišlo naplnění Zákona a ospravedlnění z víry v Krista, změna smlouvy, ale hlavně a především život, božský věčný život, jímž mají věřící žít a tak automaticky a spontánně naplňovat Boží požadavky. Nejde totiž jen o naplnění Zákona, ale i o službu živému Bohu, která musí být v životě a z Boha jako zdroje, nikoli z nás samých. Boží milostí jsem to, co jsem a Boží milost, doufám, není a nebude v mém případě marná. 

Apoštol Pavel nedělil věřící na pravé Židy a uvěřivší pohany, naopak psal, že z těch obou Kristus v sobě stvořil jednoho člověka a učinil pokoj, takže nechápu tvoje počínání a dělení, i když jsem si jistých rozdílů vědom. 

Ano, kdo je v Kristu je Izrael Boží.

I lidé z národů patří do Davidova domu , který z trosek vystavěl a zbudoval Boží Mesiáš - Král Izraele  , a pomáhají budovat, přesně tak , jak předpověděli proroci. S tím nic, tele , neuděláš.

Rozumím tomu, a také o tom píšu: o Smlouvě Boží spočívající v Božím Zákonu (zákonech, přikázáních) vepsaném do lidské mysli a vyrytém do lidského srdce. Žd10,15Dosvědčuje nám to i Duch Svatý, neboť po slovech: 16‚Toto je smlouva, kterou s nimi uzavřu po těch dnech, praví Pán: budu dávat své zákony do jejich srdce a napíši je do jejich mysli,‘ 17dodává: ‚a na jejich hříchy a jejich nepravosti již nikdy nevzpomenu.‘ 

Toto Písmo (výše) je to, na které se Pavel odvolává, a ty se na něho odkazuješ, je to slovo Zákona.

V minulém příspěvku jsem použil osobní formu a budu jí k tobě nadále užívat, abys porozuměla, že píši jednoduše své úvahy, své dotazy, jako každý z nás zde. Co ty mi píšeš, je také z tvé hlavy.

Nevím tedy, že by kdy Bůh takto kteréhokoliv člověka skrze svá učení Zákona učil. Učení Zákona se takovým postojům člověka protiví a odsuzuje je.

               

Ale vždyť já byl povolán také jako pohan. Věříš tomu, že v Kristu je rozdíl mezi pohanem a židem ? Osobně tomu nevěřím. Není totiž rozdíl.. A tak jak jsem napsal : Kdo je v Kristu (Bohu Izraele) je Boží Izrael , patří k Božímu lidu!  A nepolevím. Už jsi mi také několikrát  psal,  že mě, (Timgovi) nebyla dána Boží zaslíbení... A já ti  to prostě nevěřím!  Protože všichni kdo jsou v Kristu, jsou potomstvo Abrahamovo a dědicové toho, co Bůh zaslíbil. A ta zaslíbení byla Bohem dána všem, kdo Něj věří. 

Můžeš mi napsat přímo, co si myslíš, že JÁ zde vyzdvihuji? Děkuji,

protože, já mám za to, co Pavel, že mnozí z Izraele nepochopili, co

jim bylo zvěstováno .. byli jako on horliví pro Boha, jen bez pravého

poznání. Není chyba v Zákoně, tedy zvěsti Boží učiněné skrze Mojžíše,

ani vady na Jeho či Mojžíšově straně. Co tedy tedy JÁ zde vyzdvihuji?

Třeba nikoliv to, co myslíš ty a nikoliv to, co jsi vyzvihovala a činila a 

k čemus vedla ty (pod Zákon). 

Nemyslím si to stejné, jako ty. Mnozí z těch, co byli pod Zákonem v Krista věřili, prorokovali o něm, na Boha se spoléhali, ještě dříve než se narodil Ježíš. Mnozí v něho uvěřili, dříve než byl ukřižován. Lásku i milosrdenství měli. Ty asi píšeš o Izraeli, jako celku. Tak jako platí: uvěřeno jemu v národech, tak že uvěřil ostatek Izraele. Vejde plnost pohanů, zachráněn bude celý Izrael .... Proto mám za to, že uvěřeno bylo Kristu předně a prvně v Izraeli a oni v něho také uvěřili a pak národy. A jako ani evangelium nezasáhlo v srdci k víře všechny z pohanů, tak ani tehdy a ani dosud všechny z Izraele.

Vím, že to netvrdíš a netvrdím to ani já. O tom, co psal Pavel, proč že cíle Zákona oni nedošli, čeho a proč Izrael nedosáhl, ale jen vyvolení z Izraele, psát nebudu. Co však mně brání přijmout milost, milosrdenství, dobrotu, požehnání, obdarování, ospravedlnění, i nakonec lásku od jiných? Třeba si cením sebe více, mám o sobě vyšší mínění než o jiných, že jsem výjimečný, co činím, je dobré, lepší než druhých, zakládám si na svém životě, na tom co jsem sám vybudoval a vystavěl, věřím jen v sama sebe, že jsem fakt dobrý ... nepochopení, neporozumění, zatvrzení, domýšlivost, chtít být lepší než druzí, výjimečný mezi všemi  ... tak to však může být i bývá mezi těmi, kdo Ježíše Kristem vyznávají ... výlučnost, výjimečnost, já uvěřil ... a i člověk tohle píšící, se může přetvařovat a být falešný ... vím. Ale Pavel psal o horlivosti Židů, že ji může dosvědčit, ale že jim chybí pravé poznání, a o také o žárlivosti, kterou chce vzbudit na pohany (podle proroctví), že se urazili na Kristu ... stal se jim nedostatečný ... ale nikoliv všem, vždyť první v něho uvěřili Izraelité - apoštolové, učedníci, z farizejů i zelótů i saducejů i janovců i kumránců ... A o sklonech jsem tu už psal.

Pýcha je zrádná, i to, co člověk dostává nezaslouženě, pak může považovat za svou exkluzivitu. Tak si asi mnozí i mysleli, že si mohou žít bezzákonně a Boží milost tak rozhojní. Vše je dovoleno ... jsme přeci pod Boží milostí ... 

A japak to je, timgu - v Kristu. Nechtěl bys ten čarovný slogan "v Kristu" nebo "v Duchu" poněkud rozvést?

Co se týče šabatu, tak Pán Ježíš zachovával Bohu jistě každý den, ovšem o žádném jiném dni není psáno tak, jako o šabatu, aby jsme ho světili mezi ostatními dny a byl nám svatý mezi ostatními dny, tedy alespoň Židé a proselyté a ti, kdo pochopili, že skrze obřízku srdce mají Bohu o to více zachovávat Zákon. A šabat Ježíš zachovával jako Žid. Šabat je jistě stínem budoucích věcí a realitou je Kristus, co zachovával Bohu všechna micvot (přikázání Tóry - Zákona), co jich jen je (613) a naplnil Zákon "do slova a do písmene ". 

------A japak to je, timgu - v Kristu. Nechtěl bys ten čarovný slogan "v Kristu" nebo "v Duchu" poněkud rozvést?----

Ahoj tele,

pro mne to není čarovný slogan. Když píšu v Kristu , myslím to tím opravdu v Duchu svatém. A v Kristu vím, že nejsem živ ze své síly, ale z moci Ducha. Rozhodující je tedy Kristova víra, která se uplatňuje láskou. To je to přikázání od začátku. To je ten královský zákon Ducha, který vede k životu v Kristu Ježíši, který nás osvobodil od zákona hříchu a smrti. 

 jsme Pánem (Jeho Královským zákonem Ducha sv. v našem srdci) osvobozeni od zákona hříchu a smrti. ( zákonem svědomí v Duchu svatém) A jsem hluboce přesvědčen, že ten nás vede k životu. On je naše odpočinutí, do kterého nám dal vejít. Milujeme tak Boha a bližní  již v moci Boží, jeho milosrdenstvím, ne ze své síly.  Ale z moci Ducha sv.,  tak jak nám z milosti dává. Souhlasím tak s Tebou, že  Jeho jho opravdu netíží. Časem mi dal pochopit, pokud mi teď porozumíš , - že Jeho jho je i velmi příjemné -  a to i přes to, že nás okolí vylučuje, proklíná, nenávidí, stejně tak, jak zákoníci a farizeové nenáviděli JEHO.

Zákon Boží netíží toho, kdo je živ z Ducha.

Zákoníci a farizejové (nikoliv všichni, mnozí v Ježíše uvěřili), vyučovali a plnili Boží Zákon svým zákonem hříchu a smrti. To je třeba rozlišit. Boží Zákon vydaný anděly a vyřčený skrze Mojžíše je svatý a jeho přikázání jsou spravedlivá. A jeho jho opravdu netíží. A kdo Zákon vírou a z víry plní, bude jistě vždy trnem v oku těch, kdo se Zákonu protiví, spatřují v něm své povýšení, z tvrdého srdce k němu přidávají svá nařízení, opomíjejí milost Zákona atd. A snad zde porozumíš i ty mně. 

Jen okrajem a bokem ... Zákon například nepraví nic o poděkování Bohu za jídlo na počátku stolování ...., ale až po jídle, po té co se člověk nasytí. :-) 

                      Samozřejmě že ano -  je :-) 

---------Zákoníci a farizejové (nikoliv všichni, mnozí v Ježíše uvěřili)---------

   Samozřejmě,  že ne všichni farizejové , například Saul , který byl obřezán osmého dne, a byl z rodu izraelského, z pokolení Benjamínova, Hebrej z Hebrejů; jde-li o zákon – farizeus; jde-li o horlivost – pronásledovatel církve; jde-li o spravedlnost podle zákona, byl bez úhony...

Vždyť sám Pán před zákoníky varuje, když praví „Varujte se zákoníků, kteří se rádi procházejí v dlouhých řízách, stojí o pozdravy na ulicích, o přední sedadla v synagógách a přední místa na hostinách.Vyjídají domy vdov a dlouho se naoko modlí. Ty postihne tím přísnější soud.“

Daniel 9 : 26-27

 

Věřím tomu, že Bůh nám ve veškerém svém Slovu=Tanachu říká vše, co je nám potřeba k tomu, abychom skrze ně (Písma) získali moudrost ke spasení vírou v Krista Ježíše, že ono (Písmo, tedy Zákon-Proroci-Spisy) pocházejí z Božího Ducha, jsou dobrá (tedy i Zákon) k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, abychom jako lidé Boží byli náležitě připraveni ke každému dobrému dílu, jak napsal apoštol Pavel  Timoteovi.  Znát tedy Zákon a získávat z něho moudrost ke spasení vírou v Krista, je pro člověka nejen dobré, ale i žádané nejen k tomu, aby byl jako člověk, který žije podle Boží vůle, připraven ke každému dobrému dílu, ale i ke spáse z víry v Krista.  Ale bez víry v Krista, bude člověku Zákon jen zákonem hříchu a smrti, a k odsouzení ...

----- Říkáte tomu 'Nová smlouva', já 'Obnovená'. Nebyl zrušen Zákon----

 Napiš mi, kde tvrdím, že byl Zákon zrušen. A ty na něm nezměníš ani čárku, ani písmenko ! V  Zákonu (v Písmu) je totiž jasně psáno o nové smlouvě: 

Učit zde Zákonu nikoho nechci a samozřejmě ani neučím. Připadá ti to tak?

Na tebe mám dotaz: Jaká jsou slova smlouvy, která byla uzavřena s domem Izraelským v den, kdy je vyvedl z Egypta.

A druhý dotaz: Jak zní ten Kristův Zákon?

Třetí: O kom to mluví prorok, že s ním uzavře Bůh novou smlouvu?  

Čtvrtý: Jaký Zákon (konkrétní slovo je použito) vloží do jejich nitra a napíše na jejich srdce?

Slova "nové" smlouvy známe.

Není Zákon zákonem hříchu a smrti a ani zákonem Ducha či Kristova. Požadavek Zákona vyžadovaný jeho přikázáními, aby je člověk naplnil, byl v nás naplněn zákonem Ducha (Krista, Boha). Ten požadavek Zákona v nás působí radostné toužení, že chceme i činíme to, co se Bohu líbí, jak chce, abychom žili. Nemůže jít požadavek zákona proti Zákonu a netoužit Zákon naplnit. (Tak to mám já). Nu není zákon jako Zákon.

Pátý dotaz: Co v tobě vyvolává požadavek Zákona, který čteš, o svěcení dne šabatu, desátcích, prvotinách, ponechání zapomenutého snopku, nezorání celé své úrody, obětech .... atd....? :-)

                                                                    Dobře , akceptuji.