Současný papež František je velmi populární.

Toto je ta najumiernejšia verzia Jezuitskej prísahy:

V pôvodnej prísahe sa píše:že bude vraždiť dieti starcov všetkých čo nebudu poslušní papežovi.

Přísaha poslušnosti utajení labora kandidáta jezuitského řádu, jak se dochovalav překladu díla H. Meyerse, The Inquisitive Christians »Já, (jméno), nyní v přítomnosti Všemohoucího Boha, blahoslavené Panny Marie, blahoslaveného archanděla Michaela, blahoslaveného svatého Jana Křtitele, svatých apoštolů svatého Petra a svatého Pavla, všech svatých a nebeského posvátného zástupu, z celého srdce bez vnitřních zábran vám, můj duchovní otče, přísahám, že Jeho Svatost papež (jméno) je Kristův náměstek a je pravou a jedinou hlavou katolické neboli všeobecné církve na celé zemi a že dostal moc klíčů svazovat a rozvazovat, kterou Jeho Svatosti udělil můj Spasitel Ježíš Kristus. Má moc sesazovat kacířské krále, knížata, státy, společenství národů a vlády. Bez jeho svatého schválení je to všechno nezákonné a může to být klidně zlikvidováno - proto hodlám a také budu až do posledních sil bránit toto učení a práva a zvyklosti Jeho Svatosti proti všem uchvatitelům jakékoli kacířské nebo protestantské moci, obzvláště proti autoritě anglikánské a ortodoxní církve, kterou si tyto církve osobují, a proti všem jejím stoupencům, pokud se budou chovat jako uchvatitelé a kacíři, protivící se svaté matce církvi římské. Zapřísahám se a odmítám věrnost a poddanost jakémukoli kacířskému králi, knížeti nebo státu, jmenovitě protestantům, a poslušnost kterémukoli z jejich poddaných policejních soudců nebo úředníků. Dále prohlašuji, že učení anglikánské a ortodoxní církve, kalvinistů, hugenotů a ostatních, kteří nesou jméno protestantů, má být prokleto a také oni sami jsou zavrženíhodní a mají být proklínáni za to, že se tohoto jména nezřekli.

Dále prohlašuji, že budu pomáhat, asistovat a radit všem a každému agentovi Jeho Svatosti na všech místech, kde jen budu, v Anglii, Skotsku a Irsku nebo na jakémkoli jiném území nebo království, kam přijdu, a budu ze všech svých sil vyhlazovat kacířské protestantské učení a budu likvidovat všechny jejich domnělé mocnosti, královské či jiné. Dále slibuji a prohlašuji, že bez ohledu na to, že je mi dovoleno vyznávat jakékoli kacířské náboženství v zájmu propagace matky církve, budu všechny rady jejích agentů uchovávat jako tajné a osobní podle toho, jak mi je budou občas svěřovat, a nevyzradím je přímo ani nepřímo ani slovem ani perem ani za jakýchkoli okolností. Ale budu vykonávat všechno, co mi bude předloženo, dáno za úkol nebo co mi odhalíte vy, můj duchovní otče, nebo někdo z tohoto svatého kláštera. To všechno já, (jméno), přísahám skrze blahoslavenou Trojici a nejsvětější svátost svatého přijímání, kterou mám nyní přijmout, abych takto sloužil a z mé strany to vše neporušitelně zachovával. A dovolávám se všech nebeských a slavných zástupů nebes, aby dosvědčily tyto mé skutečné záměry a střežily tuto mou přísahu. Na svědectví toho si beru tuto nejsvětější svátost eucharistie a totéž dále dosvědčuji i svou rukou a pečetí na průčelí tohoto svatého kláštera.«”

IN: Meyers, H.H.: The Inquisitive Christians, Austrália, 1992, pp. 131-133

  K tématu jsem kdysi napsal článek. Taky je dobré si tu bibli přečíst, je to tam dobře popsané a porovnat s realitou:

  K "apoštolské posloupnosti": K posloupnosti biskupů v úřadě (jako je např. posloupnost papežů) je pro ŘK ještě důležitější posloupnost, to je "posloupnost kněžského svěcení, posloupnost svátosti". 

  Každý jáhen, kněz či biskup byl v ŘKC a jiných církvích vysvěcen nějakým jiným biskupem. A to, že byl vysvěcen biskupem je pro ty církve důležité. Obvykle ale není svěcen svým, předchůdcem v úřadě, ale někým jiným. Například současný papež František je nástupce papeže Benedikta, ale kněžské či biskupské svěcení nepřejal František od Benedikta, ale kněžské a biskupské svěcení přijal František od Ramona Josefa Casellano a od Antonína kardinála Quarracina. Z principu papežem vůbec nemusí být biskup, může se tedy stát papežem někdo, kdo nepřijal biskupské svěcení a neměl apoštolskou posloupnost a vysvěcen může být až v úřadu, což se i v historii stalo. Biskupské svěcení vůbec nemusí souviset přímo s Petrem, mohlo být přejato od kteréhokoliv apoštola. Papež taky někdy nějakou dobu "vůbec není" a ŘKC klidně existuje a učení ŘKC se nezhroutí. Na rozdíl od toho, kdyby nebyly svátosti a svěcení. K ŘKC více např. v tomto článku.

  Některé církve tuto "apoštolskou posloupnost" berou velmi vážně a prakticky a jejich biskupové si opravdu vedou faktickou posloupnost svěcení (seznam jmen kdo koho světil) od daného biskupa až do 1. století k některému z apoštolů, tuším že například koptská církev. V ŘKC se to takto nebere, pokud vím, apoštolská posloupnost daného člověka se bere jako axiom, ne jako něco, co je třeba dokázat. Pokud se člověk na skutečnou apoštolskou posloupnost (například jejich biskupa) katolíků zeptá, nastane kouřová mlžná clona, úprk a nějaký ten menší či větší osobní útok na tazatele. Ostatně, to můžeš vidět i pod tvým článkem, jak budou reagovat římští katolíci na to, že se zeptal.

  Teď ještě k praxi, k realitě: V životě jsem nepotkal jediného člověka, který by se stal křesťanem nebo který by byl pokřtěný v Duchu svatém aniž by potkal jiného křesťana, který by se za něj modlil, či který by na něj vkládal ruce či mu zvěstoval Slovo. Občas jsem "z druhé ruky" zaslechl, že se stalo, že by se někdo stal křesťanem "sám od sebe, jenom z bible", ale to byly fakt vyjímky. V realitě tedy zcela zjevně existuje něco jako posloupnost křesťanství i posloupnost moci Ducha svatého.

  Za mne osobně poznávám tu posloupnost podle toho, co jsem popsal v článku: Tedy ten, kdo následuje Ježíše a má jeho moc, dělá to, co on, to, co dělali apoštolové, učí stejné slovo, stejné písmo, jako Ježíš a apoštolové. Podle toho se poměrně snadno a jednoznačně poznají.

  Toník