Křesťanství je prolhané. Je to vymyšlené. Bajky a pověsti. FAKE

Dále náboženství předkládá neověřitelné bajky, nadpřirozené události a neviditelné postavy. Od první stránky je bible podvod. 

myslíš ,,vedecký komunizmus,,... alebo Darwinizmus?... alebo...

skús napísať do google napr ,,veriaci vedci,,... ja som tak učinil a našiel som napr. toto:

Pobožný může být vědec i dneska, viz Grygar ale ve své práci postupuje vědeckými metodami. Čili se nemůže oddávat nadpřirozeným sračkám nebo esoterice nebo modlení, ale musí reálně něco dělat. 

Díky pobožnosti a pobožnému přístupu nebylo vynalezeno nic. Ty jsi asi středoškolák nebo ZŠ někdo, kdo nechápe, co to je věda. 

Bible nevede k ničemu prokazatelné dobrému. Kde to vidíš? 

Bible nikde otrokářství neobhajuje ani neříká, že to je správné, pouze upravuje podmínky tak, aby s otrokem bylo nakládáno jako s lidskou bytostí. Už v zahradě Eden Bůh stvořil ženu muži ROVNOU, tak nevím, kde vidíš ten nižší level ;) Názor na LGBT v bibli je názorem pisatelů z 5. století před Kristem,... jaký jiný názor asi mohli mít. Kristus naopak ODMÍTL kamenovat ženu cizoložnou a tím nám dal příklad. Proč USA mají vysokou kriminalitu to nevím, ale vím, že když křesťanství bylo opravdu v anglosaských zemích na vrcholu,  tak si lidi ani nezamykaly domy, kola prostě nic, protože se nekradlo a to vím z vyprávění těch, co to pamatují. Neříkám, že celá bible vede k dobrému, ale nemůžeš ji přece odsoudit celou. Je třeba z ní vybírat, interpretovat ji, atd. ...

Biblická "rovnost".

Ty si padlý na hlavu, něco je tam očividně napsáno - nenenene tady v knížce to není. To přiznej jako chlap, že to tak Bible říká, nebo se nevymlouvej.

Toho o ženách je více

Muž přece nebyl stvořen pro ženu, ale žena pro muže.“(Korintským 11:7)

„Ženy nechť ve shromáždění mlčí. Nedovoluje se jim, aby mluvily, mají se podřizovat, jak to říká zákon (Korintským, 14.34)

.Stejně i vy ženy, podřizujte se svým mužům; 1. List Petrův 3)

Exodus 22 - zabíjejme čarodějnice, to dělají dosud v Saudské Arábii (konec

To je starej (možná i pohanskej) zvyk,... kterým se přece dneska nebude nikdo řídit ;) Ale jo je to srandovní máte pravdu!!! :D

Exodus 22 - zabíjejme čarodějnice, to dělají dosud v Saudské Arábii (konec

Stejně tak i čaroděje, analogicky. Stejně, jako byla první svedena Eva, tak starověcí lidé předpokládali, že žena je lehčeji zmámena tímto pokušením (viz kartářky a vědmy v TV atd.)

Soudcům 19 - tady s pannou si dělejte co chcete, ale muž, ten je nad, tomu nic nemůžete, to se nesluší, ale žena, ta je ve vaší moci

Tady nejde o muže jako muže, ale o to jak si tehdy lidé vážili hosta.

1. Korintským, 14. kapitola

A pročpak by tam nemělo být, co tam je? Že chceš nebo si přál něco lepšího do ní vložit?? Tys student teologie ... a máš ji za nedokonalou?? 

Zkus tedy napsat lepší ...

To mi připomnělo jeden starý příběh z minulého století. Spokojená rodina s dětmi, chodili do letniční církve. Manžel patřil mezi vůbec nejaktivnější členy tzv. mládeže. Svou víru bral tak vážně, že se nakonec rozhodl studovat teologii na fakultě CČE...

A výsledek? Snad to netrvalo ani rok, co tam do nich hučeli, jak v Bibli skoro nic není pravda, až to mladý nadšený letniční a dary obdařený manžel nevydržel. Přestal věřit téměř všemu, co ve svém sboru do té doby načerpal, odpadl od víry, jeho chování se rapidně zhoršilo, začal mít problémy nejrůznějšího charakteru a záhy opustil rodinu - prostě skončilo to přijetím ateismu a rozvodem. Tu školu zřejmě ani nedostudoval.

Závěr: Myslím, že pro některé věřící v absolutní neomylnost Bible musí být docela šok, když se setkají s tím, co se vyučuje na mainstreamových teologických školách. Pokud do té doby brali svou důvěru v Bibli vážněji, než jen jako jednu z mnoha podpůrných knih k šíření lásky mezi lidmi, není to patrně snadné si takové přesvědčení zachovat i po studiu.

No záleží asi dost na tom, jak si člověk vykládá ta slova 'neomylnost', 'pravda', 'víra'. To se pak asi i stává, že je pro něj pak ta bible i 'omylná, zpochybnitelná, nepravdivá, bezdůvěrná, není třeba ji brát vážně' ... jistě záleží na tom, zda je pro člověka poznání vírou a víra vyznánín nebo je jeho vyznání poznáním, kterému věří. To se pak i stává, když člověk nepoznává, že vyznává i předává myšlenky jiných i své, nabyté 'zjevením' a věří jim i vyznává je za tu 'neomylnou pravdu'. A je jedno zda je 'katolík' či 'evangelík' či 'letniční, charismatik' ... když se předávají 'gnóze', říkají tomu 'zjevené poznání'.

Nevím, co učí na těch fakultách, ale vydím tady jakési plody a není to o bloggerově osobnosti. Přeji mu upřímně, aby vše 'přežil ve zdraví'. Možná je lepší věřit tomu co čtu svým životem, než všemu tomu, co o 'životě víry' zaslechnu. Ale pro každého je nakonec ta cesta 'jeho', byť bychom po ní kráčeli i společně a nemusí být mou ta 'jeho', byť bychom i šli cestou stejnou.

Snad mi ani nešlo o to, 'co se kde učí', jedno zda na nějaké teologické fakultě nebo v nějaké z církví či na 'farách' nebo na 'biblických skupinkách', ale spíše o to, 'co sebe člověk učí'. 

Není marné přísloví, že 'co jíme, to jsme', ovšem onen jídelníček si tvoříme dle svých vlastních chutí a vybíráme si ty potraviny ze všech, které nám chutnají. A dokonce i ty námi vybírané potraviny a z nich tvořená jídla, pro která si ty potraviny vybíráme, každému jednotlivci 'nějak osobně či osobitě' chutnají. Každý dává přednost jiným chutím a ač i volíme stejnou potravinu, neznamená to vždy, že ji máme rádi v jejím stejném stavu. Někdo jablka sladší a někdo trpší ... tím se spíše dozvídáme, jací jsme my a jakých jsme chutí, zároveň i s tím, co a jaká je ta potravina. 'Co se tedy kde učí, ještě nic nevypovídá o tom, jak se učíme my'. Ač dva říkají či slyší nebo vidí totéž, nemusí zrovna říkat, slyšet či vidět (číst) totéž.

Já miluji chodit do lesa, do hlubokého lesa a nevyšlapanými cestičkami. Mám rád ten hluboký les i spleť lidských myšlenek.

A čehož se obávám, promiň, je ten pocit vlastní neprůstřelnosti, své vlastní jistoty... 

Víra pro mne není přesvědčení ani vyznání ani poznání, vírou přeci poznáváme, přesvědčujeme se, vyznáváme. Vyznávat učení, dogmata, micvoty Tóry, B-ha, Ješuu ... není pro mne vírou. Víra není zformulované učení, dogma ... a ani to, čemu je 'nutno věřiti' ...

Z mého pohledu na takovou 'víru' je například 'judaismus' ve srovnání s takovými 'křesťanskými vyznáními víry' čirý ateismus. A řekl bych, že z tohoto mého pohledu mají snad ateisté blíže k B-hu, než takoví 'křesťané' (rozhodně nikoliv všichni!), pro něž je víra vyznáním dogma (zformulovaného učení, kterému je nutno věřiti a jeho vyznávati) a vyznání toho dogma jejich poznáním B-ha, jim předaného 'jiskrou  zjevení' ducha svatého.

Jsem jen 'tele' :-)

Sám bych za 'víru v Boha' rozhodně neoznačil něčí dogmata (o Božích věcech), ale v tom nejryzejším vyznamu bych ji označil především jako "důvěru v Boha". Je to pro mne něco docela jiného než potřeba mít něco, co jsem nazval "vnitřně bezrozporným myšlenkovým systémem, který je v podstatě argumentančně neprůstřelný" - což ovšem nemusí vůbec znamenat, že je ve všech ohledech pravdivý, jednoznačný nebo neměnný. Naopak s dalším poznáním se může vyvíjet a měnit. 

Před tím jsem se nevyjádřil přesně (každý občas trochu zjednodušujeme), a řekl bych, že abych vůbec mohl věřit, důvěřovat Bohu, předpokladem je, že nebude nutné znásilňovat zdravý rozum a že budou existovat možné odpovědi na jakékoliv základní námitky. Zdůrazňuji slovo 'možné', neboť ty odpovědi ani nemusí být nutně pravdivé, mohou být v budoucnu nahrazeny odpověďmi lepšími, více se blížící skutečné pravdě, která nám stejně zůstává relativně skrytá. Toto celé nemá nic společného ani s církveními či osobními dogmaty, či učeními. Možná bychom se museli bavit více v konkrétní rovině, aby některé věci, mám na mysli, i co píšeš Ty, byly zřejmější.

Možná jsi ještě narážel na ten úplný závěr "je to víra hraničící s jistotou". Řekl bych, že tady jsem pojem 'víra' použil v úplně jiném smyslu, než je víra v Boha. Prostě neznám a ani jsem nenašel žádnou jinou alternativu, ať již teistickou, nebo ateistickou, kolem níž bych byl schopen si ten vnitřně bezrozporný systém vytvořit - vždy mi tam zůstanou nějaká zásadně hluchá místa - je to tedy víra v to, že už tu alternativu nikdy nenajdu, protože mi to nejde, neumím to, a jsem si tímto zjištěním poměrně jistý. Pokud v Tobě vyvolává obavy toto, dalo by se vysvětlit čím? Mně osobně to přijde poměrně užitečné zjištění, vnímám to třeba jako stavbu na skále, nikoliv na skále, nicméně mohou na to být různé pohledy.

Spíše 'jsme to, jak jíme' než jen 'co, jíme'. To jsem vyobrazoval. Např. 'hovězí' přežvýkává, tráví poměrně složitou trávicí soustavou, u jiných je jen hlt - krátký proces - ven. A potravina stejná.

Víra je abstrakce nikoliv konkrétnost, ale zjevuje se v konkrétnostech. Víra spočívající ve slovech, není víra, ale jsou to jen slova. Utápění se vznešených myslí. Člověk činící a přitom takovou nevírou nevyznávající, vyznává svou víru skutky.

Stavba na skále a nikoliv na skále nebo na skále? B-ha si nevyobrazuj ani svou myslí spíše a naslouchej mu a nikoliv sobě?

...nikoliv na písku (měl jsem původně ta slova přehozená, omylem jsem opravil jen to první :-( ) - možná sis to domyslel (omlouvám se)

Jinak tím, že je víra tak abstrakní, tak se dá o některých věcech diskutovat, nebo i rozjímat donekonečna (jak jsem si teď všiml oko a cizinec, řeší 'svobodu' už mnoho let :-) ) A mám za to, že i nepřesný pojem 'jistota' má své oprávněné místo v myslích věřících. Jinak bychom nečetli třeba:

A zejména nejznámější:

Samozřejmě by se zase dalo složitě diskutovat nad tím, co tato slova v originále znamenají, jak tomu který křesťan rozumí, nicméně mít v některých věcech takovou míru jistoty ve víře, že to vypůsobí stejné skutky, jako bychom tu jistotu opravdu měli, se nezdá býti špatné nebo nebiblické.

Jinak hezký příklad víry hraničící s jistotou je víra v to, že naše datum narození uváděné na rodném listě i OP je skutečně pravé. Nikdo z nás si to nepamatuje, každý člověk toto přijímá vírou na základě toho, co mu řekli rodiče, co mu úředníci zapsali do rodného listu. Téměř každý to bere jako jistotu. Neznám nikoho, kdo by o tomto pochyboval. A skutečně málokdo si uvědomuje, že vlastně i tomuto údaji pouze věří, nic víc. Podobné to může být i s tím, zda jsme se opravdu narodili našim rodičům, atd.

Ano, pěkně popsané, asi si rozumíme. Tedy snad v tom, že víru nelze oddělit od svého jednání, ale v našem jednání se zjevuje to, čemu skutečně a jestli vůbec věříme. Tady ta jistota, kterou může vystopovat ve shodě toho, co vyznáváme slovy jako svá přesvědčení 'o pravdě' a v našem jednání 'pravdě'. V tom našem jednání se zjevuje ta naše pravdivost, pro mystičtější - ta Pravda 'Páně'. A možná se ve tvých úvahách a vyjádřeních pletu.

Co popisuješ o 'víře hraničící s jistotou', tedy o přesvědčení o dni svého narození podle záznamu v tzv. rodném listu z toho dne ... 

Plnou jistotu mohu mít jen v tom, že žiji, tedy že jsem. Tomu nemusím ani věřit, vidím to. Že jsem se někdy narodil je pak logický důsledek našeho poznání, že člověk se rodí z ženy a je počat z pohlavního styku muže a ženy. To, že jsem se narodil konkrétnímu muži a ženě a jistého dne, pak plyne z důvěry v to, že rodný zápis je bezchybný nebo, že mí rodičové si zapamotovali správně a že nelžou, že jsem jejich synem. Jde tedy o přesvědčení založeném na důvěře někomu, popřípadě něčemu. A vlastně ani o tom nemusím být přesvědčen, ale přijímám to jako fakt. Chtěl-li bych se o tom, přesvědčit, nesmím to jako fakt brát, ale hledat důkazy. Takto věřím jen něčemu, o čem jsem se nijak nepřesvědčil a spoléhám se na pravdivost druhých a doufám, že mi nelžou.

To o čem ale mluvím, není nějaké přesvědčení či naděje o něčem, co si myslím nebo v co doufám, že to tak je, tedy doufanlivé přesvědčení o pravdivosti svědectví druhých. Těm svědectvím mohu věřit a nemusím, že jsou pravdivá, ale teprve když poznám a přesvědčím se, že pravdivá jsou, tehdy mohu říci, že už jen nedoufám v jejich pravdivost a neklamnost těch, kdo mi podávají svědectví, ale že jsem jim plně uvěřil, protože jsem poznal sám, že co říkají, je pravdou.

A my máme poznávat jediného pravého B-ha a toho, koho poslal, Ješuu ha-Mašiach. Tak teprve, když plně sami poznáme, bude stát naše víra na té skále a nikoliv na svědectvích druhých, ne na nějaké nauce o 'víře', dogmatech 'v co věřit' a co 'vyznávat jako víru'.

Například Jizchak poslechl svého otce Avrahama, nasbíral si dříví na hranici, nechal se spoutat, položit, viděl obětní nůž ... a nakonec se přesvědčili s otcem o tom, jaký je B-h, že co řekl a zaslíbil nezruší. Prošli zkouškou až k hranici Jizchakovy smrti ... nabyli jistoty víry pro svou věrnost.

A pokud je víra jen o slovech vyznání 'pravé nauky víry', pak je jen klamná a nedůvěřivá, ač o sobě prohlašuje, že je pravdivá. Chybí její důkaz. A pak je taková víra jen o přesvědčivé inteligenci v prázdných slovech ...

Ale jde o to, že například Avrahamovi bylo B-hem počteno za spravedlnost to, že B-žímu zaslíbení uvěřil. A ač se i jeho některé skutky zdají být jako skutky bez té víry, B-h o něm prohlásil, že mu byl poslušný, uposlechl ho a zachovával jeho přikázání, ustanovení a zákony, (které mu uložil) Gen26:5'. A B-h mu to 'započetl' jako spravedlnost. Ospravedlnil jeho jednání tedy pro jeho víru v B-ha. A jak psal David, 'blahoslavený člověk, kterému B-h nezapočítává (ne počítá, nepřičítá) jeho hřích. Tedy darovaná spravedlnost B-hem přeci jen není o 'spravedlivých skutcích beze hříchu', ale je přeci jen je 'motivech' víry :) Určitě nezkazí nic ten, kdo nic neučiní? Anebo je vždy nespravedlivý skutek učiněn ze zlého motivu? Moše odmítl B-ží povýšení, že by zapudil Izraelce a z něho stvořil nový národ. Kdo ví, jak by se B-h zachoval, kdyby Moše jeho nabídku přijal? A později to B-h při Mošem zjevil ;-)

Z toho jasně vyplývá, že Pavel se snažil zachovat Status Quo tehdejšího systému. Kdyby se lidi řídili biblí, tak tu máme ještě otrokářství a ženy nemají volební právo. 

Co se týká hodnoty bible, tak jistě to není jen špatné. Ideologie jako celek je pro mě špatná, ale na jednotlivých postavách mohu najít něco dobré. Zatímco starozákonní Jahve je pro mě poděs a intrikán, tak Ježíš je lepší postava, ostatně na to jsem taky uč tady psal i mám video 

Na video se podívám a popřípadě jej okomentuji :)

Pavel se snaží především zachovat status operarius prostě, aby ty vztahy nějak fungovaly a mohlo se jít dál.