Problém takového výkladu vidím v tom, že toto je sice teoretické vnímání našeho Boha, Otce, našich hříchů - pokud je vyznáme a Pán Ježíš nás před svým i naším Otcem očistí - nicméně to skutečně neznamená, že bychom nehřešili. To pouze znamená, že náš hřích není počítán - pro Kristovu oběť, a pro milost Boží.

Z Božího pohledu to svým způsobem tak vnímáno být může. Ale z pohledu lidského to rozhodně pravda není. A Bible je psána především pro lidi, z úhlu pohledu člověka, na Zemi. Je z toho trochu jasné, proč jsem s tímto třetím pohledem měl až tak velký problém, že jsem ho vůbec neuvedl, a tedy s ním nijak seriózně nepočítal? Cožpak nelze Písmo mnohem jednodušeji vyložit podle bodu 2)?

Nemá to naprosto nic společného s milostí Boží - pokud ji chápeš správně, a nemám důvod si myslet něco jiného, pak bychom si zajisté v tomto tématu velmi dobře rozuměli. Podstatu problému vidím trochu jinde. A to video mi přijde podstatně moudřejší, než pouhé tvrzení, že křesťan nemůže hřešit.

Zeryk tele kdysi ... nelze připomenout, co by bylo úplně ale úplně zabudnuto :)

A snad, kdo by se nade mnou nepohoršil, přečetl by si vše, co jsem psal, zauvažoval, proč tak píše ten, kterého osobně poznal a možná by se i dovtípil. :)

Ono například je přikázání Zákona pro smrt neposlušného syna z rukou jeho rodičů a pro jejich žalobu, co se nikdy nevykonalo. A to jen tak bokem.

Ježíš na kříži, než zesnul, zvolal: 'B-že můj, proč? jsi mne opustil?' Bylo to opravdové zvolání nebo hrané? Očekával, že ho B-h ani na kříži neopustí pro jeho spravedlnost? Vždyť se sám nijak proti B-hu ani lidem neprovinil a byl bezelstný. Proč ho B-h opustil, nezasáhl a Ježíš nesestoupil z kříže? Odpověď je nasnadě :)

A tak si představ, Willy, že i ten nejspravedlivější a nejsvatější člověk na celém tom světě, byl odsouzen k smrti a to dokonce ke smrti předčasné - smrti z odsouzení. Ale B-h jej ospravedlnil. Pakli ospravedlnil, pak byl souzen a odsouzen podle přestoupení Zákona (u lidí) a když ospravedlněn pak ospravedlněn podle Zákona u B-ha.

Že mne Willy nepoznal, ač mne viděl, nezná mne :(

Zjevně jsi neuvěřil proroku Izaiášovi potažmo Bohu, který skrze něho dal vědět lidem, co se s Pánem Ježíšem stane - viz 53. kapitola. Vyberu dva verše,  které podle toho, jak píšeš, odpovídají tvému smýšlení: Jenže to byly naše nemoci, které snášel, a naše bolesti, které nesl; a my jsme si o něm mysleli, že je zasažen a ubit Bohem a zkrušen. Ale on byl proboden za naše přestoupení, zdeptán za naše provinění, na něho dolehla kázeň pro náš pokoj a jeho šrámy jsme uzdraveni. 

A není divu - vždyť mnoho Židů dodnes Izaiášovu proroctví nevěří a dokud nebyly nalezeny v Kumránských jeskyních svitky od Mrtvého moře, mysleli si, že kniha Izaiáš je křesťanský podvrh. Měl bys od Boha zjistit pravdu, která tě vysvobodí od těchto tvých pošetilých a pravdě neodpovídajících myšlenek.

Tele rozumí dobře, také i dobře čte: Jenže to byly naše nemoci, které snášel, a naše bolesti, které nesl; a my jsme si o něm mysleli, že je zasažen a ubit Bohem a zkrušen. Ale on byl proboden za naše přestoupení, zdeptán za naše provinění, na něho dolehla kázeň pro náš pokoj a jeho šrámy jsme uzdraveni.

B-h svého Syna jistě nezabil, ač si to mnozí doteď myslí. Ale dopustil to.

Ve chvíli, kdy Bůh učinil Pána Ježíše hříchem, Jej opustil, protože s Ním nemohl mít, jako s člověkem obtíženého hříchem, nic společného. A jelikož odplatou za hřích je smrt, bylo neodvratné, aby Ježíš zemřel. Otázkou bylo: kdy? Odpověď najdeme v J 10:17-18 - přísně vzato zemřel proto a díky tomu, že položil svou duši - „Proto mne Otec miluje, že já pokládám svou duši, abych ji zase přijal. Nikdo ji ode mne nebere, ale já ji pokládám sám od sebe. Mám moc ji položit, a mám moc ji opět přijmout. Tento příkaz jsem přijal od svého Otce.“ Ve chvíli, kdy pokládal svou duši, zvolal mocným hlasem: „Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha.“ 

To znamená, že o chvíli, kdy, jak a svým způsobem i proč Ježíš zemře, rozhodoval jako Boží Kristus podle Otcova příkazu On sám po té, co Ho Bůh opustil.

Tak hřích je přestoupení Zákona. Není to osoba, není to věc.

Učinil ho tedy 'nevírou, neláskou, rouháním, nectěním, neúctou, vraždou, lží, nenávistí, závistí, žádostivostí ... a dalšími myšleními a konáními ... a to za nás. Toho, který hříchu nepoznal ..  Ješua se samozřejmě hříchem nestal, ale vše to naše B-h dopustil, aby na něho dolehlo a on to jako němý beránek vedený k utracení snášel pro náš mír.

Duše živá ... to je člověk. Bez ducha Božího je člověk jen tělo. Duše je oživené tělo - psyché. To jistě Ješua (s)trpěl. Duše je však ve SZ i v NZ synonymum pro život. Jistěže vydal sám sebe na smrt jako 'svatý korban sebeoběti' a B-h to dopustil a Ješuovu sebeoběť přijal. Proto ho také i opustil. Ješua nebyl nedovzdělaný, aby nevěděl, že 'hříšníků B-h nevyslyší'. Přesto Ješua zvolal: 'B-že můj, proč jsi mne opustil'? Agónie, křeč, jen naučené Písmo v záchvatu, hra jako důkaz, že je  Mesiáš nebo přeci jen nevěděl proč nenásledovalo pokračování Davidova Žalmu?

Duch v rukou Otce, duše položená na kříži, jen mrtvé tělo v hrobě ... který z Krista přijal zase duši (život)  :)  Že není pro Tele vše doslovným fundamentem jako pro Willyho, rozumím :)

Zvláštní nesmysl. Úseky z knihy Izajáše jsou nejčtenějšími haftar ami z proroků čtených při týdenních oddílech parašot z Tóry. Četl z ní haftaru už Ješua. To ještě nebylo živáčka křesťana.

Willy, lidé neumírají podle Zákona za druhé. Na světě je i bylo vždy mnoho těch, kdo nesli na sobě provinění druhých a umírali za druhé. Zákon je spravedlivý a veškerá jeho přikázání jsou svatá a spravedlivá a proto také v něm svatý a spravedlivý B-h nikde nestanovil, aby někdo nesl vinu za provinění druhého a byl za vinu druhého souzen a potrestán. Pakli někdo bere vinu druhého na sebe, nečiní tak podle Zákona a nemůže být ani podle Zákona souzen za provinění druhého. Co by se asi tak muselo stát, aby nebyl hříchem vinný člověk odsouzen ani souzen podle Zákona? Je přeci několik možností :)

Leonete, o tu doslovnost, tedy o pravý význam a smysl Písma tu jde, i po těch všech upravených a hlavně dogmaty vsugerovaných výkladech živených po staletí strachy z odmítnutí, vyloučení, zavržení, pronásledování, usilování o život .... A nejde zrovínka ani (jen) o katolíky dnes ... 

Stará přirozenost, tělesná: jistě máš za to, že všichni lidé mohou hřešit (neřeším zda ano nebo ne), tedy věřící (jakkoliv), tak i nevěřící (v cokoliv). Tedy všichni lidé mají tu přirozenost, co je svádí k hříchu?

(Řekněme) Nová přirozenost, duchovní: máš za to, že ji mají věřící v Mašiacha Ješuu. Mohou mít duchovní přirozenost i jinakvěřící nebo dokonce nevěřící? Tedy všichni lidé? Je pro tebe nová, něčím co nebylo nebo nová něco co bylo obnoveno (obrozeno)? Nevěřící, jinak věřící ... mohou mít tu duchovní přirozenost, co hřešit nemůže (protože není hříšná, nesvádí ke hříchu)? Mohou být i nevěřící puzeni k dobrému a mohou je také nějak umrtvovat?

Myslím, že nevěřící, či jinak věřící (kteří se nenarodili s Ducha, jak říkal Pán Ježíš), tak mají jednu přirozenost, a ta vede k hříchu, ale samozřejmě ti lidé mohou konat i dobře, občas jednat (podle lidských měřítek) velmi hezky. Nicméně vždy platí, že mohou zhřešit, a tedy jako celek by byli navěky odděleni od Boha - pro ten hřích.

No a ti, co se narodili znovu, z Ducha? Nevím ani, zda si myslet, že je to jiná identita, spíše bych se přikláněl k tomu, že je tím obnoveno naše původní já, novou přirozenosti Boží, a v podstatě v nás během našeho života vedou ty dvě přirozenosti jistý boj, jak to třeba popisoval apoštol Pavel. To, co je zrozené z Boha, opravdu hřešit nemůže - ale co přesně v nás to je, to se opravdu nějak exaktně popisovat neodvažuji. Mohlo by to být akorát předmětem dalších jalových sporů, o což zejména tady, kde mnozí nemají ani úplné základy, a přesto jsou ochotní jít do jakéholiv sporu, opravdu nestojím. Jde mi o tom, aby můj pohled byl co nejvíce harmonický se všemi mně známými verši z Písma. Klidně napiš véce, svůj pohled. Rád si jej přečtu.

Píšeš o dvou přirozenostech v člověku. A není možné, že by tyto dvě přirozenosti mohl mít každý člověk? Nejen věřící (v Krista)? Třeba je ta jedna přirozenost, co tíhne ke zlému, a ta druhá, co tíhne k dobrému. A ta, co tíhne ke zlému, nemůže jinak, než jen hřešit, tak jako se přitahují magnetky je přitahována zlem a pak je tu protipólná přirozenost, která tíhne pouze k dobrému a nemůže proto prostě hřešit, že je přitahována dobrem.

A pakli tomu chceš, poskytnu ti pohled Šaulův: Ř7 18Vím totiž, že ve mně, to jest v mém těle, nepřebývá dobré; neboť chtít dobro dokážu, ale konat už ne. 19Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci. 20Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to již já, ale hřích, který ve mně přebývá. 21Nalézám tedy tento zákon: Když chci činit dobro, je při mně zlo. 22Podle vnitřního člověka radostně souhlasím se zákonem Božím. 23Vidím však jiný zákon ve svých údech, který bojuje proti zákonu mé mysli a činí mě zajatcem zákona hříchu, jenž je v mých údech. 24Já nešťastný člověk! Kdo mne vysvobodí z těla této smrti? 25Bohu buď dík skrze Ježíše Krista, našeho Pána. Tak tedy tentýž já svou myslí sloužím jako otrok zákonu Božímu, ale svým tělem zákonu hříchu.

A SZ pohled: Gn4: 6Hospodin Kainovi řekl: Proč jsi vzplanul hněvem a proč tvoje tvář opadla?  7Cožpak nebudeš pozdvižen, budeš-li jednat správně? A jestli nebudeš jednat správně, ve dveřích číhá hřích. Dychtí po tobě, ale ty nad ním máš vládnout.  Gn2 :7Hospodin Bůh vytvořil člověka z prachu ze země, a do jeho chřípí vdechl dech života; a člověk se stal živou duší. 

Ga5 (Pavlík):  17neboť maso svou tužbou směřuje proti Duchu a Duch proti masu a tyto věci si navzájem odporují, abyste nekonali ty věci, jež si přejete; 

Pokud se někdo narodí znovu z Ducha, narodí se to, co před tím v člověku bylo mrtvé, tedy nemělo žádný vliv, i kdyby to existovalo v mrtvé podobě. A toto Boží, pak nadále nějak v člověku působí to, co po je opravdu čisté před Bohem, ale prolíná se to s těmi dalšími dvěmi rozlišitelnými touhami po přirozeně zlém, a přirozeně samospravedlivě dobrém. Patrně toto se nejvíce blíží tomu, jak bych tomu as měl nebo chtěl věřit. Nevím, jestli to jde sladit s úplně všemi verši, které bys na tato témata v Bibli našel - a patrně jich bude hodně mnoho. Jinak něco z toho, co se ptáš, jsem spíše hledal v sám v sobě, abych vlastně své prožívání těchto věcí nějak vůbec převedl do slov - zatím jsem se tím až tak hluboce nezabýval.

Dobře, teď vím určitě, že nejsi "ortodoxní letniční nebo charismatik", a asi jsi nikdy v nějaké takové skupině nikdy nebyl, protože píšeš, že jsi nikoho takového nikdy nepotkal. Tak se Ti za to velice omlouvám, za své přestřelení; prostě mi některá tvá počáteční slova tak něco připomenula. Poznáváme se ... :)

Jinak, pro Tebe, mým krédem od počátku po obrácení bylo hledat pravdu především v Písmu, nevěřil jsem na žádné tradice, pozdější výklady. Považuji zjevení Nového zákona Pravdy za jediné směrodatné a úplné zjevení pro následovníky Krista, považuji jej za dostatečně náročné, že jej nikdy za svého pozemského života nemůžeme plně pochopit (např. Zjevení, odkazy na SZ, a další), a proto mne stále zajímá cokoliv, co je založené na původním originálním zjevení, či křesťanství, proto jsem otevřený kdykoliv změnit svůj libovolný postoj ohledně NZ (bude-li podloženější, než to, čemu jsem věřil doposud), i proto si myslím, že není špatné diskutovat (má-li to patřičný rámec, možná řekněme i úroveň), a i proto je pro mne zajímavý Tvůj přístup, neboť evidentně nejsi pod vlivem klasické křesťanské denominace, a máš znalost židovské tradice, jež byla aktuální i v prvním století, a dokážeš přinést nové pohledy, navíc docela seriózním způsobem. Je zde momentálně na Granosalis velmi málo Tobě v tomto podobných. Jediné, k čemu bych si asi už nikdy nedokázal posunout je zpochybnění plné rovnosti Krista s Bohem, Jeho věčné existence, a v podstatě ani představy, že Duch Svatý se podle Bible projevuje jako osoba, jež je de facto totožná Bohu - nepotřebuji k tomu, žádná trojiční dogmata, ani mi však nijak zásadně nevadí, vycházím prostě z toho, co se můžeme dočíst v Písmu.

Mám obavy, že na těchto závěrečných tezích se patrně nikdy neshodneme, a to až do doby, než nám je jednoznačně zjeví Pán osobně, nicméně i tak považuji Tvé pohledy za přínosné - velmi přínosné. Dalo by se někde dočíst více o Tvém pozadí, či vývoji Tvé víry? Jak jsi se z ROFC postupně dostal až tam, kde jsi dneska, a co Tě k tomu vedlo? Zajímalo by mne to opravdu upřímně.

Ano. Také Tood Levin, Joel Baker, Gerard Vandervegt, Thomas Lilliendahl ... a mnoho dalších. A víš, že jsem rád, že jsem je znal.

//Chápu, že zkušenost z minula může být motivem lidem v podobném "poblouznění" (nemyslím to vůči nikomu nijak zle, ale jako relativní vnímání těch, co "vystřízlivěli"), pomáhat - ano, je to fajn - taky jsem to nemyslel tak, že by to bylo zbytečné, ale jenom tak, že sám bych neměl dostatečnou motivaci toto trpělivě číst, řešit, vysvětlovat a hledat důvody k mému postoji - vyjma případu, že bych věděl, že se bavím s někým, kdo hledá - ne s někým, kdo má jasno (navíc v něčem, co v Písmu není).//

Nediskutuji pro nápravu, ale především kladu otázky k zamyšlení. Já nikomu oči otevřít nedokážu, to se hold stane :) A nad nikým hůl nelámu ... jsem rád za všechno s čím jsem přišel do styku, co jsem vše slyšel (dobré ... nedobré), co jsem vše četl, nad vším tím, nad čím jsem mohl rozvažovat, nad vším tím, nad čím se mi mohou a mohl honit v hlavě myšlenky ...

//... proto jsem otevřený kdykoliv změnit svůj libovolný postoj ohledně NZ (bude-li podloženější, než to, čemu jsem věřil doposud), i proto si myslím, že není špatné diskutovat (má-li to patřičný rámec, možná řekněme i úroveň), a i proto je pro mne zajímavý Tvůj přístup, neboť evidentně nejsi pod vlivem klasické křesťanské denominace, a máš znalost židovské tradice, jež byla aktuální i v prvním století, .... (dál raději necituji)//

Těžko říci, zda cokoliv ode mne přijmeš. Možná. Pakli ano, budeš možná muset poněkud změnit svůj pohled na SZ, abys mohl změnit svůj postoj ohledně NZ. Například to uvědomění si, že NZ je výkladem SZ, že co je psáno v NZ je založeno na znalosti a vnitřním poznání SZ, že o čem píší pisatelé NZ, má svůj kontext založený na SZ, pojmy co používá NZ mají svůj základ ve SZ a také v tradicích, zvycích, výkladech židovských SZ ... a pak číst a přemýšlet. Naučit se trošičku (dost) smýšlet židovsky, pokusit se i něco poznat v praxi, což neznamená, že by ses musel stát židem, ale jde o dobré porozumění tomu, co myslí žid tím, co říká. Nejsem všeho znám, čtu, čtu, čtu, především, cosi pratikuji, abych lépe chápal,; neznám vše, stále se učím, stále pronikám ...

//Jediné, k čemu bych si asi už nikdy nedokázal posunout je zpochybnění plné rovnosti Krista s Bohem, Jeho věčné existence, a v podstatě ani představy, že Duch Svatý se podle Bible projevuje jako osoba, jež je de facto totožná Bohu - nepotřebuji k tomu, žádná trojiční dogmata, ani mi však nijak zásadně nevadí, vycházím prostě z toho, co se můžeme dočíst v Písmu. Mám obavy, že na těchto závěrečných tezích se patrně nikdy neshodneme, a to až do doby, než nám je jednoznačně zjeví Pán osobně ... //

A tak to zatím ani neřeš. Napsal jsem toho tady dost, vysvětloval, fakt se snažil, a nejen já, jiní dříve ... je zde znaleší zeryk i JirkaBrei. Já jsem jen více ukecaný. Jen podotknu ... nikdy jsem nijak nezpochybnil rovnost Mašiacha Ješuy s B-hem, a to co do božství, moci, spravedlnosti atd. atd. Jako nelze zpochybnit zplnomocného, kterému byla udělena plná moc ke zprostředkování a k zastupování. Jednu věc však Mašiach mohl učinit, nemusel B-ha poslechnout a mohl se povýšit nad své pověření nebo (pro to své pomazání). ... O věčné existenci jsme nemluvili, budu přesnější o preexistenci, tedy naprosto samostatné živoucí existence před nastolenými věky. Popsal bych to takto na příkladu Avrahamově: v něm jsem žil odpočátku, co on žil, neboť nepochyboval o zaslíbení, kterého se mu dostalo. Tak v B-hu nejen Mašiach, ale i my jsme živi od předvěků na věky, co B-h na nás a předně na Jméno Mašiachovo pamatuje. O Duchu B-žím (svatém) napsal jsem se i tobě dosti :). Jakpak by nebyl osobní a s B-hem totožný, vždyť jeto jeho Duch, a B-h vše činí svým Duchem. A je to B-h sám, co působí svým Duchem vše. Mimochodem, právě proto Duch nemá (své vlastní osobní) jméno. Tak jsem to v kostce napsal, jistě zde budu stále vysvětlovat, kdo je to obraz B-ha neviditelného, kdo je Duch Hospodinův. A je možné o tom přemýšlet životně obrazně, jak i tvůj duch působí na tvé děti a je v nich přítomen, ač ty jsi na hony vzdálen místu, kde se oni zrovna nacházejí) ... ale nechám to, snad jednou porozumíš, že všechna ta nařčení, jako že nevěřím v božství Ješuovo, že Duch je jen nějaká činná síla či moc, že Ješua není Bůh, ač není On - B-h, a přeci mohou být jedno, ale nikoliv jeden ... tak to prostě mezi sebou odložme. Že já vím a znám učení o trojici a že jsou toho plná kázání, tu jen mírně zmíněno ... stačí, dostane se do mysli a ovlivňuje smýšlení člověka ... každý špyt :) .. A pakli nechceš, nečti to raději nebo buď zásadově proti. A já ti to vyčítat nebudu. Lidé chtějí mít svou jistotu. Já zase miluji houšt lesa. Jinak však ... nevěřil bych, nevěřil bych-li tomu, čemu věřím ... :) a jak i zde můžeš na GS vidět, nejsem zdaleka sám. Znovu mám za poznalejší, JirkuBreie i zeryka. Jejich příspěvky, ač se ti třeba nebude zdát formulace či způsob vyjadřování... mohou ti být daleko přínosnějšími.

//Dalo by se někde dočíst více o Tvém pozadí, či vývoji Tvé víry? Jak jsi se z ROFC postupně dostal až tam, kde jsi dneska, a co Tě k tomu vedlo? Zajímalo by mne to opravdu upřímně.//

Možná jsem se okrajově o pár věcech zmínil, ale nemyslím, že by ses o tom kdy někde dočetl. Nijak jsem o tom zvlášť nepsal a nemyslím, že by to k něčemu bylo. Já jen prostě žiji, poznávám, čtu, přemýšlím ... a to i v noci :) kolikrát se z toho polospánku nejsem schopen vyspat :) No a není to o nějaké zásluze, vypracování, záměru, o inteligenci, lepším člověku ... naopak s tím mám problémy, co pamatuji a co říkali rodiče, prej už před školou. Jen uvažuji jinak. A cosi genetického tam asi bude. Prostě jsem vždy měl své ale ... i jiný pohled, i jiný názor, poněkud jiné vyjadřování, i jiné životní reakce ... říkám často o sobě, že jsem jen prostě jinak jinačejší, než jsou jinačejší jiní ... a také nemohu být druhým tím, kým by chtěli, abych jim byl, ač jim budu tím, kým bych jim býti měl :) A popravdě, tady na GS jsem nalezl sobě nejvíc nejvíce blízkého :) Ale není to jen o jinakosti telete, prostě se smím vžít i do myšlení druhého a přijmout jeho výrazový a myšlenkový styl. Ale když mluvím či píšu tak, jak jsem ... i když to česky stylisticky a slohově správně napíšu ... málokdo rozumí. A tady je to docela i poznat. A jestli mi to vyhovuje? Mně ano :) A pakli má kdo zájem, budu mluvit a psát i jeho řečí. Divný možná, viď? :) 

Takže moc nečekej nějaký životopis. Jde o to, jaký životopis zrovínka spolu píšeme.

Nevíš náhodou, kým jsi podle typologie MBTI? Pokud toto neznáš, není špatné dočíst se o tom trochu více, pokud Tě tedy zajímají i jiné věci, než ryze křesťanské - nepíšu přímo Boží, protože Bůh nám dal úplně všechno, co máme. A zrovna toto mi docela pomohlo porozumět nejen jiným lidem, ale více i sám sobě.

//Více diskutujících mi podsouvá, že to není a nemůže být pravda, protože podle nich hřeším. Jenže nikdo z nich mne osobně nezná a nikdy jsme se nesetkali. Nevědí jak žiji a zda hřešim, jen si to myslí, na základě svého svědomi, ne mého.//

Popsal jsi zde, kvůli čemu napsal apoštol Jan (Johanan) svou epištolu )i evangelium). Tak ti zde cituji 1. kapitolu jeho epištoly (první):

A teď si to, leonete, srovnej s Tvými slovy:  //"Kdo zůstává v Synu, nehřeší. Nemůže, protože v Něm žádný hřích není. Tak že mi tady většina diskutujících vnucuje představu, že to nemůže platit a že to špatně chápu. Skutečně?"// Jan napsal, že pokud bychom říkali, že nemáme (kdy-nyní) žádný hřích, sebe sami oklamáváme a pravda v nás není (prostě lžeme). A také napsal, že pokud bychom říkali, že jsme nezhřešili (nikdy, před, nebo že ten hřích není hříchem), obviňujeme B-ha jako lháře a není v nás jeho slovo. (prostě ho křivíme).

Tedy se znovu ptám. Co tedy? Nejde o tvůj život, věřím, že je v pořádku. Nejde mi o tvé svědomí, i to může být a věřím, že je v pořádku. Ale jde o to, co z tvých slov plyne - oklamání, sebeklamná nauka.

Pokud tedy chceš, a máš za to, že se v tvém smýšlení a ve tvém výkladu naprosto mýlím, zkus to vysvětlit bez opomíjení úvodu Janovy první epištoly.

Tvůj starší příspěvek jsem četl a že jsem sledoval linii toho, co chceš říci, ponechám stranou tvou neznalost toho, co jsou knihy skutků a co knihy života, a že se do knihy života a do knihy smrti zapisuje až po zvážení a posouzení lidského života B-hem. Nechám stranou i mýlky ohledně Tóry a tvých přirovnání.

Vypíchnu to nejzarážející:

//Boží dítě, které je čerstvě narozené z Boha, ještě nemusí být utvrzené a může občas zhřešit z nevědomosti, jestliže si neuvědomuje svůj skutečný stav pře Bohem, a poslouchá-li další neutvrzené spolubratry, může se domnívat, že zhřešil a tak je mu nabídnutý výše uvedený text o vyznávání hříchů. Pokud je toto Boží dítě upřímné a vnímá svého ducha, jistě velmi rychle zjistí, že tluče na otevřenou bránu a činí něco, co nemusí. Neboť mu Pán ukáže verše a místa, které hovoří o jeho skutečném postavení před Pánem. //

A pokud chápu dobře, tak nemusí vyznávat své hříchy z nevědomosti, z nechtěnosti atd. ač i o nich ví a dozvěděl se o nich. Je to tak?

Jeden by měl dbát o druhého, napravovat nedostatky druhého, vzájemně se zachovávat v posvěcení.

Nikdo by neměl pohrdat kázní druhého a měli by se snášet v lásce a zachovávat smír Kristův.

Leonete, na mou přímou otázku jsi neodpověl. Je kladná nebo záporná, nebo ne tak ani tak?

Není třeba naslouchat svému dobrému svědomí, je zapotřebí ho utlumit, poslechnout tvého boha, a hodit to za hlavu....

Ok. Nemám dalších otázek. Stačí mi to.

A tak k tomu leonetovu : --"Kdo zůstává v Synu, nehřeší. Nemůže, protože v Něm žádný hřích není.---By stačilo prostě napsat : Amen, ne? 

2) starý člověk - viz Ř 7. kapitola, přirozený, tělesný s hříšnou přirozeností.

Jsem-li v Kristu, tzn. v D/duchu, chodím-li podle Ducha a nechám-li se vést Duchem, nemohu hřešit a dokonce ani zhřešit. Ale zhřešit mohu, když nejsem v duchu a pro takový případ tu máme Kristovu krev, která nás skrze a díky vyznání hříchu očišťuje od veškeré nepravosti,a Pána Ježíše Krista jako Přímluvce u Boha, která nás smířil a smiřuje s Bohem jako náš Advokát-Obhájce poukazující na svůj kříž a na svou krev, prolitou na odpuštění hříchů, vylitou na slitovnici v nebeské velesvatyni.

Pozičně je v Kristu každý znovuzrozený věřící v Krista, ale dispozičně je v Kristu jen věřící, který je v Duchu, žije podle Ducha a nechá se vést Duchem Božím - jedině tehdy je Božím synem. Tělesný přirozený hříšný člověk není Boží synem; byl odsouzen a ukončen, zemřel na kříži spolu s Kristem, jsa s Ním také pohřben, ale vzkříšen a na nebeských místech s Kristem posazen je a bude jen nový člověk.

Nový člověk tedy hřešit nemůže, ale starému to jde docela dobře a já rozhoduji o tom, který z nich se projeví navenek. Skrze nového se může a má projevovat a být tak vyjádřen Kristus. Skrze starého nemůže Bůh dělat nic. Může si ho použít maximálně k tomu, že si ve chvíli, kdy se projevuje staroch, uvědomí nový člověk, že člověk je v těle a ne v duchu a změní to. K tomu je třeba, aby člověka ovládal jeho znovuzrozený duch a ne jeho přirozená duše, kterou je třeba, ba nutno zapírat, hubit a nenávidět kromě jiného také z důvodu Pavlem zmíněné skutečnosti v Ř 8:6-7 Myšlení těla znamená smrt, myšlení Ducha život a pokoj. Myšlení těla je totiž v nepřátelství vůči Bohu, neboť se nepodřizuje Božímu zákonu, ba ani nemůže.  

To, co se nám kdosi snaží namluvit, by o člověku platilo v jediném případě - kdyby byl v duchu a žil podle Ducha jako nové stvoření v Kristu 24 hodin denně 7 dní v týdnu. Jediným takovým člověkem byl Pán Ježíš Kristus, nikdo jiný ani před Ním ani po Něm. Ale díky Bohu v budoucí věčnosti takoví budou všichni svatí.

----To, co se nám kdosi snaží namluvit, by o člověku platilo v jediném případě - kdyby byl v duchu a žil podle Ducha jako nové stvoření v Kristu 24 hodin denně 7 dní v týdnu. Jediným takovým člověkem byl Pán Ježíš Kristus, nikdo jiný ani před Ním ani po Něm. Ale díky Bohu v budoucí věčnosti takoví budou všichni svatí----

Ale Willy , zase odkládáš do budoucna.. Měl bys  být rád . Vždyť máme žít tak , jak žil ON. Chodil, byl s OTCEM neustále.Otec byl a je v Něm. To dokážeme, jen když v něm budeme zůstávat a ON v nás.  A tak v Něm zůstávejme. 

Ef 6,18  V každý čas se v Duchu svatém modlete a proste, bděte na modlitbách a vytrvale se přimlouvejte za všechny bratry i za mne,

slovo Boží ve vás zůstává, a tak jste zvítězili nad Zlým. (1.list Janův 2,12-14)

//Více diskutujících mi podsouvá, že to není a nemůže být pravda, protože podle nich hřeším.

Naopak mne už tu někdo napsal, že leonet nehřeší. Faktem je, že o svém hříchu psal i apoštol Pavel a přesto nikdy nezpochybňoval své spasení. Prostě musel bys číst všechno, a ne si vybírat jenom něco. Jestli Ti tedy jde o to hledat Ježíše a jeho věčnou Boží Pravdu. Jinde se píše:

Co to tedy znamená? Pokud znovu narozený nehřeší, proč by vůbec měl spasení uvádět ve skutek? Odpověď bych mimo jiné hledal zde:

Dvěma pánům lze sloužit, ale jen jednoho z nich milovat a druhého nenávidět. Nelze sloužit spravedlnosti i hříchu a obé milovat. Pokrytci zavírají oči, leonete a prohlašují sebe za ty bez hříchu.

Ale u tebe nevím. Třeba skutečně létáš stále v oblacích slávy :)

Život za život ... Ábelův za Kainův, Lámechův za Kainův ... tak myslíš?

B-h na každém člověku vyhledává z jeho rukou krev za život jím zavražděného člověka. Od každého kdo zabil.

'Neboť život těla je v krvi a já jsem vám ji dal na oltář k získání smíření pro vás, neboť je to krev, která získává pro člověka smíření.' 

Leonete, ptej se raději proč krev nevinného? 

B-h přeci není lačný krve, aby v ní ukájel svůj hněv.

Veškeré ty zvířecí potoky krve, s níž se drhlo kartáčem, vše co přišlo do styku s obětmi  .... veškerý ten pohled na to vše ... smíření se jí získává pro nás a ne pro B-ha. A přesto vše nedocházelo u mnohých k očištěštění toho nejdůležitějšího a naprosto stejný hřích byl konán dál a takový člověk jím byl stále vinen, oběť neoběť, ... Vyprázdněný tradiční rituál ... 

Měl by ses ptát ... co by 'smíti' měla krev, aby byl už člověk konečně bez hříchu. Kolik krve ještě bude vycucáno z Ješuy při eucharistiích a večeřích Pàně ... 

Co měla očistit krev nevinných zvířat zabíjených hříšníkem a co krev naprosto nevinného a spravedlivého člověka?! Co mají smýt ty potoky krve všech lidí, co umírají rukama a vinou hříšníků, aby už nikdy nehřešili proti druhým?!

CO tedy?! Proč ty potoky krve obětí?! Proč ty oběti člověku a proč ty oběti B-hu?!

  A však sektáři ,vedeni lidskými vášněmi vedoucími do bojů, neustále pokoušejí trpělivost Boží. Zdráhají se Božímu vedení, roztržka tělesná, nepřestávají hřešit:

Co je to asi tak hřích a co znamená hřešit? Nějaká definice?

Dosud jsem si málo všiml, že bych zde nějak zásadně vedl s někým spory o rodokmeny a vedl hádku o Zákon. Nemohu vést hloup spory o Zákon s někým, kdo Zákon jako celek naprosto zamítá. A to ani debatu s někým, kdo ze Zákona zná sotva desatero a neví, že celý Zákon je shrnut ve dvou z jeho 613 přikázání, a že vlastně všechna, krom těch obřadních, jsou citována v Berit Chadaša (NZ). Kdyby tedy bylo s kým :) A s těmi, se kterými by i bylo, se nijak nepřu. :) Ovšem timgu, trochu bokem sleduji a občas cosi připomenu ke tvému sporu o "apokalypsu" Proroků, který vedeš s Laurou, Willym, Dzehenutim ... :)

A když už cituješ z Tt3 pak to, co předchází ocituji zase já: 1Připomínej jim, ať se podřizují vládcům a vrchnostem, ať je poslouchají a jsou připraveni ke každému dobrému skutku. 2Ať nikoho neurážejí, ať nejsou svárliví, nýbrž mírní, a ať ukazují veškerou tichost ke všem lidem. 3Neboť i my jsme kdysi byli nerozumní, neposlušní, bloudící, byli jsme otroky žádostí a všelijakých rozkoší, trávili jsme život v špatnosti a závisti, byli jsme odporní a navzájem jsme se nenáviděli. 4Když se však zjevila dobrota a lidumilnost Boha, našeho Zachránce, 5zachránil nás ne na základě skutků, které jsme my učinili ve spravedlnosti, nýbrž podle svého milosrdenství skrze koupel znovuzrození a obnovou Ducha Svatého, 6kterého na nás vylil hojně skrze Ježíše Krista, našeho Zachránce, 7abychom se ospravedlněni jeho milostí stali dědici v naději života věčného. 8Věrohodné je to slovo, a chci, abys na ty věci kladl důraz, totiž aby se ti, kdo uvěřili Bohu, soustředili na to, jak mají vynikat v dobrých skutcích; je to krásné a lidem užitečné. 

A nemohu nevzpomenout jiná Šaulova slova z Ga5: 13Byli jste přece povoláni do svobody, bratři. Jen aby se vám ta svoboda nestala záminkou pro tělo. Vy však skrze lásku služte jedni druhým. 14Neboť celý Zákon je naplněn v jednom slovu: ‚ Budeš milovat svého bližního jako sebe samého.‘ 15Jestliže se však navzájem koušete a požíráte, dávejte si pozor, abyste nebyli jeden druhým pohlceni.  16Říkám však: Duchem choďte a žádost těla nedokonáte.  17Tělo žádá proti Duchu a Duch proti tělu, neboť stojí navzájem proti sobě, abyste nečinili to, co byste chtěli. 18Jste-li vedeni Duchem, nejste pod Zákonem. 19Skutky těla jsou zřejmé, jsou to cizoložstvo, smilstvo, nečistota, bezuzdnost, 20modloslužba, čarování, nepřátelství, svár, žárlivost, hněvy, soupeření, rozdělení, sekty, 21závisti, vraždy, opilství, hýření a podobné věci. To vám předpovídám, jak jsem již dříve řekl, že ti, kdo takové věci dělají, neobdrží dědičně Boží království. 22Ovocem Ducha je však láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, 23mírnost, sebeovládání. Proti takovým není žádný zákon. 24Ti, kdo patří Kristu Ježíši, ukřižovali tělo s jeho vášněmi a žádostmi. 25Jsme-li Duchem živi, Ducha také následujme. 26Nehledejme marnou slávu, navzájem se neprovokujme a jedni druhým nezáviďme.

Pokud jde o Zákon, až tak moc ho popravdě neřeším, protože jej spíše vnímám jako trestní i právní zákoník vydaný pro Židy, spíše než pro křesťany. Domnívám se, že i kdyby člověk teoreticky do slova plnil Zákon, stále může být velmi hříšný, protože Zákon spíše řeší vnější projevy našeho hříšného nitra. Ježíš "požadavky" posunul v podstatě mnohem dále, navíc právě i to naše svědomí (nemáme-li ho úplně otupené, neustálým působením vnějších vlivů, jež jsou v rozporu se záměrem a cílem našeho stvoření), tak nám mnohdy může ukazovat vyšší standardy, než se dočteme v samotné liteře Zákona. Nejsem si jistý, zda mi rozumíš, nicméně uvedu jeden příklad za všechny:

Ne, nemyslel jsem to tak, že ta zjednodušená formulace pochází z ROFC, ale že je hodně rozšířená a stala se tradiční (nic ve zlém až dogmatickou), tedy ovlivňuje myšlení člověka a jeho pohled na to, co je hřích. Nejsem vyloženě proti, ta formulace má jistě cosi do sebe. Jà jen podotýkám, že hřích je spíše důvodem proč člověk míjí ten cíl nebo ještě lépe, proč vůbec na ten cíl nemíří, nezaměřuje se na něj. A co je příčinou toho, že člověk hřeší a necílí na ten cíl? Ale co když je každý člověk naprosto přesvědčen o tom, že míří na ten správný cíl? Pak jde spíše o to, že se míjí proto, že nepoznal správný cíl a byl podveden a popleten a to je příčinou toho, proč hřeší. Adam s Evou zhřešit přeci nechtěli, ale byli podvedeni, svedeni, obelháni. Nebyli by však, kdyby netoužili po něčem, co jim nebylo dovoleno. Dokud nebyli obelstěni, raději se stromu ani nedotkli - a to byla jejich poslušnost z obavy z trestu smrti. O tuto obavu přišli, když byli podvedeni a bylo jim hadem řečeno, že jistě nezemřou, ale budou jako B-h znající dobré a zlé. A oni opravdu nezemřeli a stali se jako B-h ... jedním z nich (bohů - elohim, zde myslí židé na B-ha a anděly), znajíce dobré a zlé. Včem tedy byli podvedeni hadem? Vždyť nyní prohlédli a mohli spatřit to, co dříve neviděli - svou nahotu a nestydatost. B-ha se nebáli a nyní se ho začali bát. B-h člověku vyměřil hranice mezi tím, co může a co nesmí.  Určil všemu stvoření jeho hranice, stanovil řády, zákony. Kdykoliv člověk tyto hranice překračuje, narušuje tím B-hem stanovený řád, pořádek, vztahy všeho, tak jak to B-h stvořil jako přirozený běh, řád, pořádek, zákony jeho stvoření. Ať už se jedná o vztah mezi B-hem a člověkem, mezi lidmi, mezi člověkem a zvířaty, přírodou ... 

Pokud jsi mi tedy porozuměl, mám hřích za touhu člověka prosadit si svou vlastní vůl proti té B-ží. Být zaměřen na sebe - já sobě a druhým  Bohem. Být a chtít být jako B-h Pánem (Adonáj) všeho tvorstva a být zodpovědným jen sobě. Chtít být více než 'jen' člověkem - B-žím synem stvořeným ze země.

Co týče Tóry, to slovo je odvozeno od kořene 'učení či naučení'. Tóra je o historii, jednání B-ha s člověkem, o chování člověka .. prostě je o výchově, naučení, poučení, nàpravě a předně o projevené B-ží vůli a řádu života ... není to jen jakýsi trestní a právní řád. Je to B-hem vyřčená a zapsaná projevená vůle pro člověka, jak má žít. A není o vnějších projevech, ale o naprosto vnitřních. Ješua nenapsal nic nového, čemu Tóra člověka nevyučuje.

Citoval jsem ti z Tóry Mošeho slova od B-ha z Dt30. Nerozumíš?

Toto je asi tak shrnutý můj postoj, nicméně perfektně přesně význam slova hřích v originále asi neznám, neboť jsem věřil těm formulacím, a la ROFC, i když to nevyjadřuje přesně mou víru.

Avraham uvěřil B-hu a teprve za cca 30 let na to vykonal skutek :)))) Ten byl opravdu dobrý. :) 

Tak to máš opravdu ke smlouvě v požehnání a do obřízky srdce v chození před B-hem v bezúhonnosti skutečně asi (ne?)dostatek času. :( 

Jsi člověkem bez závazků? A víš kolikrát B-h zaslíbil Avrahamovi potomka ze Sáry? A kolikrát jen se k tomu smluvně zavázal a až kdy?

A tolik let zaslíbení a následování vírou a neplodná Sára neotěhotněla přes všechny B-ží zaslíbení. Ale když se B-h s Avrahamem uzavřel smlouvu v obřízce, aby chodil před ním v bezúhonnosti (i nadále) ... stalo se do pár měsíců ...

Leonet, ono záleží na B-hu, kdy uzná ... a víra je (při)počtena (ke) spravedlnost. Avraham byl ospravedlněn ze skutků, no z nebo skrze víru (věrnost). Avraham svou víru neproklamoval slovy. Jó, ten vtípek byl dobrej :)

Předvídám, leonete, že máš děti :) Potrestal bys svého nevinného syna za provinění své dcery? (Nebo naopak). Anebo bys odpustil svému synu, kdyby i přesto, že tvá dcera vzala dříve provinění tvého syna na sebe, (jako že za to může ona? nebo že je tím vinna ona? nebo že za to nemůže její bratr, ale ona?) a on si žil dále rozmařilým životem?

Řekněme, že by i nastal takový případ, že bys potrestal zcela záměrně a vědomě a chtěně svého nevinného syna namísto toho druhé svého vinného. Neočekával bys, že že se ten vinný syn bude kát, bude toho všeho litovat, bude to pokládat za nespravedlivé, bude jednat tak, aby nic takového už nebylo. Neočekával bys, že ho to naprosto zasáhne v srdci a povede to k jeho změně uvažování, když někdo jiný trpí a je trestán za jeho špatnost? A pokud by se nic nezměnilo, a on si myslel, že to prostě bratříček vždy odnese a vyžehlí, nechal bys to tak?

Přesto dotaz k upřesnění.

Pokud by se tvůj syn nenapravil přes veškerou domluvu, napomenutí, kárání i přísné švihání .... dojde trestu. Pro tebe skončí na čas v pekle ... co pak? Předpokládám, že ani tehdy nepřestaneš mít svého syna za syna a nezavrhneš ho, protože ho miluješ, ač ti působí zklamání a bolest. V 'pekle' si odpyká trest ... co potom? Jak pak na něj budeš pohlížet, až si odpyká trest?

Konkrétně o tvých dětech (máš-li nevím) jsem nepsal. O svých ale ano. Necháš své děti jejich 'osudu' v jejich rukou, ač jednají zle?

Zavrhl bys své děti někdy nadobro a dokonce je i zabil nebo nadobro nechal trpět za jejich viny?

Konkrétně o tvých dětech (máš-li nevím) jsem nepsal. O svých ale ano. Necháš své děti jejich 'osudu' v jejich rukou, ač jednají zle?

Zavrhl bys své děti někdy nadobro a dokonce je i zabil nebo nadobro nechal trpět za jejich viny? Nahnal bys je a zanechal bys je v ohnivém jezeře? Jak tu psal 'myslivec' -šlus konec výmaz ...

Ty tedy věříš, že tvé děti budou spaseny. Věříš jak? Ruce v klín založené ... ? Čekáš co oni a B-h ... 

Psal jsi, že trest není výchova? Myslím si opak. Trest není k zavržení, ale k nápravě, výchovou ke spravedlnosti, k pokání, ke změně, pro smíření ... ke 'spálení' hříšníka, aby očištěn byl přijat do spravedlnosti.

Když píšu o dětech, pak o všech, věřících - nevěřících, poslušných - neposlušných, spravedlivých - nespravedlivých, dětech světla i tmy, božích i ďáblových ... B-h je otcem všech lidí, Otcem všech duchů.

Ono ani ti, kdo vůbec Zákon neznají, třeba ateisté, automaticky nehřeší a nikdo automaticky nečiní spravedlnost. Ale kdo koná spravedlnost, je spravedlivý a kdo hřeší je hříšník. 

Ti kdo přijali Ducha svatého, také nijak automaticky spravedlnost nečiní, že. A ti, kdo jsou pod Zákonem nijak automaticky nehřeší, že. Ale kdo se nechá vést Duchem ... následuje Ducha svým životem. 

Co je B-hu nepřátelské je soustředění se sama na sebe (verš7), protože se nechce a ani nemůže podřídit Zákonu B-žímu. A kdo žije z moci B-žího ducha (Ducha) a nechává se jím vést, ten se jistě radostně podřizuje B-žímu zákonu (Zákonu). Již ne z vlastních sil se podřizuje B-žímu zákonu, ale z moci Ducha, protože se podřizuje B-žímu duchu a nechává se jím vést. A tak jestli kdo říká, že je živ z moci Ducha, jistě se Zákonu neprotiví. Kdo se však Zákonu protiví, jistě se B-žím duchem vést nedal. Dává ti to rozum? 

Pokud se někdo Zákonu protiví, protiví se vedení B-žího ducha, který se nemůže protivit B-žímu slovu Zákona, která jsou jím prodchnuta. A tak lze poznat děti B-ží a děti ďáblovy, viď. Spravedlivý je ten, kdo činí spravedlnost .... nikdo ať nikoho neklame.

Zákon Ducha "života" osvobozuje člověka od zákona hříchu a smrti. A zákon hříchu a smrti není B-žím zákonem (Zákonem). B-ží Zákon nikoho ke hříchu nesvádí, pochází od B-ha a B-h nikoho k hříchu nesvádí, leonete. Pokud chybí touha po spravedlnosti a životu ve spravedlnosti a svatosti, a chybí pokora, tam Duch B-ží vládnout nemůže. Stejně to platí, pakli je někdo neodolatelně váben vlastní žádostivostí k hříchu, přeci. Zákon u člověka nemohl docílit (duchovní) proměny, není-li v člověku duch, který by toužil po nápravě. A pro slabost naši, nebyli jsme schopni (a dosud jen tak nejsme vždy schopni) naplnit spravedlnost požadovanou Zákonem. (Pakli chybí to uschopnění, přeci :) A když je v někom vzdor vůči Zákonu, uschopnění k nechání se vést Duchem asi nenastane.

A jestli ty víš, co je to za spravedlnost, kterou (B-h skrze) Zákon na člověku požaduje? No a nyní má být ta spravedlnost požadovaná Zákonem naplněna (docílena, má se stát skutečností) v nás - tedy v těch kdo se neřídí vlastní vůlí, ale vůlí Ducha ... Tedy ta spravedlnost B-ží vyžadovaná Zákonem. A copak je to za spravedlnost, leonete?

//K tvému oblibenému: činit spravedlnost - Zřejmé je, že biblické „činit spravedlnost“ není totéž jako konat spravedlnost mezi lidmi. Biblicky činit spravedlnost je konat pro druhé ne to, co si zaslouží, ale to, co potřebují – pokud jsme schopni...//

Nevím jestli je zrovna mým oblíbeným činit spravedlnost, ale jen opakuji slova apoštolova:  "Dítky, ať vás nikdo nesvádí. Kdo činí spravedlnost, je spravedlivý, tak jako on je spravedlivý.  Kdo činí hřích, je z Ďábla, neboť Ďábel hřeší od počátku." No a vzhledem ke kontextu, konat spravedlnost je naprostý protiv toho, když někdo koná hřích. Být spravedlivý sám pro sebe a před sebou, a konat skutky spravedlnosti druhým na obdiv, to není spravedlnost, ale svévole, která se nechce a ani nemůže podřídit B-žímu Zákonu, leonete.

//Ty si myslíš, nebo to tak píšeš, že ti "kdo se nechají vést Duchem, radostně se podřizují Božímu Zákonu". Stále to opakuješ, ale ještě jsi nenapsal nebo necitoval, co myslíš tím Zákonu. Nemůžu si totiž pomoci, ale v Písmu je víc zákonů. Viz 7 kap. listu Římanům...//

Stále jsem si nic zde neopakoval, ale dobře, nechám tvé důrazy a popichy rypychy stranou. Co myslím Zákonem jsem napsal naopak dost zřetelně a právě že jsem ti poukázal na to, že "zákon hříchu a smrti" není Zákonem B-žím, jako ani není Zákonem B-žím "zákon života v Duchu (nebo Ducha života). Co jsou ty dva zákony, které proti sobě "rytěřují" v člověku, bys mohl vědět už z popisu stvoření člověka, ale také i z toho, co B-h řekl Kainovi.

Leonete, žádný dobrý skutek nenahradí skutek zlý a ani zlý skutek nezruší skutek dobrý. 

//Ř4 - jen víra je pouhá pára z úst, víra-nevíra, pusté nic, jen prázdný slib// srovnej s Jk2: 17Tak i víra: nemá-li skutky, je sama o sobě mrtvá. 18Někdo však řekne: ‚Ty máš víru a já mám skutky.‘ Ukaž mi tu svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru na svých skutcích. 19Ty věříš, že je jeden Bůh. Dobře činíš. Také démoni tomu věří, avšak chvějí se. 20Chceš však poznat, ó nerozumný člověče, že víra bez skutků je neúčinná? 21Cožpak náš otec Abraham nebyl ospravedlněn ze skutků, když na oltáři obětoval svého syna Izáka? 22Vidíš, že víra působila spolu s jeho skutky a že v těch skutcích se stala víra dokonalou. 23I naplnilo se Písmo, které praví: ‚Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počteno za spravedlnost‘ a byl nazván Božím přítelem.  24Vidíte, že ze skutků je člověk ospravedlňován, a ne jen z víry.  25A nebyla podobně ospravedlněna ze skutků i nevěstka Rachab, když přijala posly a propustila je jinou cestou? 26Neboť jako je tělo bez ducha mrtvé, tak je mrtvá i víra bez skutků.

//Ř3 - převelice důležité verše 25-27; byla tu doba B-ží shovívavosti; už není; je zde doba spravedlnosti z víry - Ježíšovy poslušnosti z víry; člověk se nevykazuje skutky, ale vírou beze skutků, což však neznamená, že spravedlivé dobré skutky činit nemusí - viz Jk2; naopak - požadavek je o mnoho vyšší, tak jako spravedlnost věřících má být o mnoho větší, než nevěřících farizeů, co činili spravedlivé skutky pouze na odiv - ne tedy všichni// 25Jeho Bůh ustanovil za prostředek smíření skrze víru v jeho krev, aby ukázal svou spravedlnost s ohledem na prominutí prohřešení, jež byla spáchána již dříve 26v čase Boží shovívavosti, a aby ukázal svou spravedlnost v nynějším čase, takže sám je spravedlivý a ospravedlňuje toho, kdo žije z víry Ježíšovy. 27Kde je tedy chlouba? Byla vyloučena! Jakým zákonem? Zákonem skutků? Nikoli, nýbrž zákonem víry. 28Soudíme totiž, že člověk je ospravedlňován vírou bez skutků Zákona. 

//k Ex 19// - slova smlouvy jsou Deset slov a slova Mojžíšova z Órebu a také slova Mojžíšova z Moábu; Ex34,28; Dt28,69; Ex24,7; Ex19,5 atd... Poslušnost B-hu = poslušností všemu, co řekl a zaznamenal Mojžíš = poslušností Smlouvě = poslušností Zákonu (Tóře) = poslušností ústně řečenému i písemně zaznamenanému B-žímu slovu.

//Nejdřív slibovali, že budou poslouchat Boží hlas a teď ze strachu, aby nezemřeli, říkají, ať s námi Bůh nemluví: Vidíš také ten rozdíl v přístupu lidu k Hospodinu? //

Všichni slyšeli B-ží hlas a co mluvil - Tóru:  EX19:  9Hospodin řekl Mojžíšovi: Hle, přijdu k tobě v hustém oblaku, aby lid slyšel, když budu s tebou mluvit, a aby ti navždy věřili. A Mojžíš oznámil Hospodinu slova lidu.  Ex19: 19Zvuk beraního rohu byl stále silnější a silnější, Mojžíš mluvil a Bůh mu hlasitě odpovídal. Dt4: 10Pamatuj na den, kdy jsi stál před Hospodinem, svým Bohem, na Chorébu, a kdy mi Hospodin řekl: Shromáždi mi lid a oznámím jim svá slova, aby se mě učili bát po všechny dny, co budou naživu na zemi, a učili tomu i své syny. 11Přistoupili jste a stáli pod horou. Hora plála ohněm doprostřed nebes, byla tma, oblak a hustá temnota.  12Hospodin k vám mluvil z ohně. Slyšeli jste zvuk slov, ovšem podobu jste neviděli, nic než hlas.  13Oznámil vám svou smlouvu, kterou vám přikázal plnit, Deset slov, a napsal je na dvě kamenné desky. 14Mně v té době Hospodin přikázal, abych vás učil ustanovení a nařízení, abyste je plnili v zemi, do které procházíte Jordánem, abyste ji obsadili. 15Kvůli svým životům se mějte velmi na pozoru, -- neboť jste neviděli žádnou podobu v den, kdy k vám Hospodin mluvil na Chorébu z ohně -- 16abyste nejednali zvráceně a neudělali si tesanou modlu jakékoli podoby, žádnou sochu: Napodobeninu muže či ženy, 17napodobeninu žádného zvířete, které je na zemi, ani napodobeninu žádného okřídleného ptáka, který létá po nebi, 18napodobeninu ničeho plazícího se po zemi, ani napodobeninu žádné ryby, která je ve vodě pod zemí. 19Ani nepozvedej své oči k nebesům, aby ses díval na slunce, měsíc a hvězdy, celý nebeský zástup a nechal se svést, klaněl se jim a sloužil jim, protože Hospodin, tvůj Bůh, je přidělil všem národům pod celým nebem. 20Vás však Hospodin vzal a vyvedl vás z pece na tavení železa, z Egypta, abyste byli jeho lidem, dědictvím, jak je tomu dnes. 

//Tak i dnes mnozí takzvaní křesťané, raději plní nějakou literu nějakého zákona, jen aby nemuseli poslouchat Boží hlas. Ze strachu, že by zemřeli...?//

Nevím, jaké máš pocity, o kterých zde cosi naznačuješ, leonete, ale jistě B-ží hlas neslyší ten, kdo prostě B-ha neposlouchá ... Jk1: 14Každý, kdo je pokoušen, je strháván a váben svou vlastní žádostivostí.  15Žádostivost pak počne a rodí hřích, a dokonaný hřích plodí smrt. 16Nemylte se, moji milovaní bratři. 17Každé dobré dání a každý dokonalý dar je shůry, sestupuje od Otce světel, u něhož není proměny ani zatmění z odvrácení. 18On se rozhodl a zplodil nás slovem pravdy, abychom byli jakousi prvotinou jeho stvoření. 19Víte to, moji milovaní bratři: Každý člověk ať je rychlý k naslouchání, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu. 20Neboť lidským hněvem se Boží spravedlnost nevypůsobí. 21Proto odložte veškerou nečistotu a přemíru špatnosti a v tichosti přijměte zaseté slovo, které má moc zachránit vaše duše. 22Buďte však těmi, kdo slovo činí, nebuďte pouze posluchači, kteří klamou sami sebe. 23Neboť je-li někdo posluchačem slova, a ne tím, kdo je činí, ten se podobá muži, který v zrcadle pozoruje svou přirozenou tvář; 24podíval se totiž na sebe a odešel, a hned zapomněl, jaký byl. 25Kdo se však zahledí do dokonalého zákona svobody a vytrvá, kdo se nestane zapomnětlivým posluchačem, nýbrž činitelem skutku, ten bude blahoslavený ve svém jednání. 26Domnívá-li se někdo, že je zbožný, a přitom nedrží na uzdě svůj jazyk, klame své srdce; jeho zbožnost je marná. 27Zbožnost čistá a neposkvrněná před Bohem a Otcem je toto: navštěvovat sirotky a vdovy v jejich soužení a zachovávat se neposkvrněným od světa.

Tož ty brebto :)) Leonet je přeci spasen z víry pro víru a stačí ...

//Proč Kainová oběť nebyla přijata? Protože nevěřil Bohu!!! Hřešil stejně, jako ďábel. Kdyby přijal, že je hříšník, a věřil Bohu, musel by obětovat to nejlepší, ze svého stáda. Ale protože nevěřil, myslel si, že když Bohu obětuje to nejlepší ze své úrody a přidá své úsilí, bude přijat a nebyl. //

Kain B-hu věřil, leonete. B-h nehledí na velikost daru, ale na srdce. Proč asi došlo ke sporu mezi Kainem a Ábelem? :) Ábel nebyl prvorozený ...

//Už tady je ukázán význam zvířecí oběti pro hříšníka. Ne vlastní úsilí, ale správná oběť!!! // 

Ale vůbec nee. Chudý nemusel obětovat zvíře. A člověk má dávat z výtěžku své usilovné a poctivé práce to nejlepší, čemu B-h požehnal.

//Jinak mne mrzí, že to nejdůležitější jsi přešel mlčením...//

Napiš, co je pro tebe nejdůležitějším .... 


//1 J3, 9 Kdo je narozen z Boha, nedopouští se hříchu, protože Boží símě v něm zůstává; ba ani nemůže hřešit, protože se narodil z Boha.//

Na tento verš jsem zde reagoval snad 4x? Hned v prvním příspěvku jsem se odkázal na kdysi sem vložený článek osobního výkladu 1.Janova listu ... nečteš hold asi vše. Pochopitelné ....

//Stále stejná písnička, ty se snažíš druhým namluvit, že mají dodržovat Zákon, aby činili spravedlnost a Písmo říká, že kdo je narozen z Boha, nemůže hřešit. //

Stále stejná písnička o leonetově domýšlivosti o druhých.

//Oboje nemůže platit. Vyber si.  //

Nemusím si vybírat jako leonet. Kdo nemůže hřešit, Zákon svými skutky nepřekračuje. Kdo Zákon svými skutky překračuje, hřeší.

Tedy, pokud zůstáváme s Synu, hřešit nemůžeme - většinou bohužel v Synu takto nezůstáváme. To je naše nová přirozenost, nově zrozená - své znovuzrození máme neustále uvádět ve skutek:

To nové v nás, to se zrodilo z Boha - necháme-li se vést tímto, nehřešíme - v novém stvoření to ani možné není. Jenže stále tu zůstává naše stará přirozenost. Myslím, že nejlépe toto vše vyjádřil apoštol Pavel ve svém listu Římanům:

Možná někteří křesťané dnes mají pocit, že jsou dokonalejší než apoštol Pavel, nicméně právě i o tomto je video, které jsem sdílel. Je to o našem každodenním boji s hříchem. Zbytečně bych to celé téma nekomplikoval, tyto verše, včetně těch citovaných leonetových poskytují dostatečně úplný pohled na tuto problematiku, a věřím že prakticky všechny ostatní budou do tohoto základního pohledu zapadat.

 A také si myslím  že spory , rozbroje a hádky o Zákon, jsou hloupé, zbytečné a k ničemu. Proto se jim vyhýbám.  

 

To že , zákon je duchovní, je v bibli ( Písmu) napsané...

Proklamace nejsou "středobodem" , trpělivě očekávám "pozitivní dopad učení" o bezhříšnosti ...

A k tomu má co říci vlastní rodina... Blízcí a známí... Nepomůže se "Chvástat" křížem ...Nebo novým stvořením, znovu narozením, jistotou spasení a bezhříšností....Když chybí svědectví rodiny...

jen krátce. Myslím že leonet se s vámi  baví o zákonu Ducha v Kristu, který osvobozuje od zákona hříchu a smrti.

 A tak když si někdo v sobotu zajede s rodinou na výlet, nehřeší. Toť vše.. Nakonec, Pánu také farizeové vyčítali , že nezachovává sobotu.. Nepochopili nic ! A to i přesto, že jím Pán jasně říká, že je pánem i nad sobotou. (Neřekl že je Pánem týdenní soboty, jak si jeho slova dnes někteří vykládají) ON je Pánem nad každým dnem, jeho odpočinutí, které trvá od založení světa. A to je ten sedmý den, JEHO odpočinutí. (Boží království)

pokud Leonet nehřeší, pak je to jedině dobře, nemyslíš? Vždyť je nám psáno, že máme být svatí, jako ON je svatý. Je to o Boží milosti a míře posvěcení. Vždyť  podobenství o družičkách jistě také znáš. 

---Mimochodem, co si o tom myslíš ty ?  Proč se nějaký bratr dopouští hříchu, když z principu nemůže, není to možné ?---

 Jistě že je to možné, protože věřím, že i Tvoje dítě nebylo ihned po narození dospělé , tedy ,  utvrzelé,  posílené a postavené na pevný základ. (Viz.můj vrchní komentář)

leonet:
...chodí podle Ducha a kdykoliv zarmucuje Ducha, ihned to poznává ve svém nitru-srdci, nepotřebuje literu Písma, aby věděl, že činí něco, co se Duchu nelíbí. A může to také ihned napravit na duchovní rovině. 


rosmano:
A to napravení v duchovní rovině se neděje takto:

Jestliže vyznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti.  ?

timg:

Stačilo prostě napsat  Amen.  Myslím že i pokora patří k napravení duchovní roviny i v rodině.

Proto také ap.Pavel píše:

Ahoj Zeryku, chápu tak: 

 

  Pokud si v sobotu počítáš kroky, tak si je počítej.

Z epištoly do Říma je jasné, jak někteří uvažovali a jak vidím, stále uvažují o B.ží rozhojňující se milosti.

B-ha nikdo z lidí nikdy nespatřil a ani spatřit nemůže. Nespatřil ho ani Ješua a ani jeho apoštolé.

A Ješuu? Toho mnozí spatřili na vlastní oči a také se některým zjevil. A jak psal Kejfa (Petr), ač jsme ho neviděli a ani nyní nevidíme, milujeme ho ... Není tedy problém ve vidění ho a poznání, ale v lidském uvažování. Za dob apoštolů (ale i dnes, jak vidím), byli ti, kdo prohlašovali, že ho spatřili a znali, ale jejich život byl asi velice zvrácený v hesle, čím více hříchů, tím více milosti, netřeba se zabývat tím, jak žijeme.

Takže se prostě jedná o ty, kdo hřeší svobodomyslně, připouští hříchu a nic si z toho hlavu nelámou. Jsou spaseni ze svých zjevení gnózí.

Jen osobní, ač zveřejněný.

Poklepáním na ramena u Telete šetři ... budu hledat, co je špatně.

Není spravedlivého člověka na zemi, který by činil dobré a nehřešil.

Říkám však: duchem choďte a žádosti těla nedokonáte.