Popravili nevinného člověka a kvůli tomuto nevídanému bezpráví vypukly revoluce. Vlci v rouše beránčím, služebníci satana oblečení v kněžská roucha, sloužící mše v mrtvém, lidu nesrozumitelném jazyce a zpoplatňující boží odpuštění, tak tito římští zatracenci odsoudili a popravili člověka hlásajícího boží slovo, člověka co za pravdu boží neváhal položit svůj život. Popravili nevinného, a po jeho smrti na něho lživě svádí rebelie, které po jeho smrti vypukly. 

A proč vlastně se tehdy lid vzbouřil? Lid se cítil nesmírně podvedený. Lid v pravdě božího slova pochopil obrovský podvod jakého se na něm papeženci dopouštěli. Nejpádnějším důkazem o papežském podvodu, o tom co je papežství- byla poprava Jana Husa. Papeženci pozdě pochopili, že na tomto soudě soudili sami sebe. Jasně tehdy světu ukázali a dodnes svým stejným zlým smýšlením ukazují světu co jsou zač. Pět set let trvalo než se papež za smrt Husa omluvil, ale tak jako všechno u řkc nelze tuto omluvu brát vážně. V této omluvě nebyla ani stopa lítosti nad smrtí nevinného člověka, nebylo v ní ani slovo o tom, že byl popravený nevinný člověk za to, že stál v pravdě božího slova. To co v omluvě bylo, byla lítost nad tím, že se na této popravě řkc podílela, však bez uznání chyb. Papežská formálně ekumenická omluva se dá přirovnat k myšlení zločince, který lituje zločinu při kterém byl přistižený. Lituje ne proto, že činil zlo, lituje toho, že se nechal chytit, protože zanechal na místě činu stopy a důkazy sám proti sobě. Taková je "lítost" papežského antikrista nad smrtí Husa. A tohoto ducha lze rozpoznat u zdejších zlých katolických diskutující jako je Martino a Oko. Bude jim a jim podobným Bohem naměřeno tak, jak měří jiným. Označují Husa za heretika a kacíře, a přitom dodnes nepředložili ani jeden důkaz o tom kdy a kde Hus hlásal nějaký blud. Předložit ani nemohou, za pět set let se žádný takový důkaz proti Janu Husovu nenašel. A tak jim zbývá jen lhát, vymýšlet si, špinit a povyšovat se nad vše co je od Boha. Výše zmínění diskutující zde prezentují názor určité skupiny katolíků papeženců, kteří jsou pro ideologii papežského antikrista schopní pronásledovat a zabíjet. A tací jsou mezi námi po staletí stále, touží po starých časech a dychtivě čekají na svoji příležitost. Obhajují zločiny papeženců středověkým smýšlením, kterému nějak podezřele dobře rozumí, a rozumí mu dobře proto, protože středověkým způsobem stále smýšlí. Jejich čas se však rychle krátí, a pokud cestu papežského antikrista neopustí, spějí ke své záhubě. Dvě třetiny zatracených na konci času je hrozivé číslo.