Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Docela bych se o nedávnou minulost katolické církve ani moc nezajímal, ale někteří fanatičtí katolíci Martino  a quido, který prý katolíkem není, ale chová se jako katolík Martino,  kteří mají klapky na očích, mně vyprovokovali k pátrání  a hledání pravdy. Věřící pravdu úmyslně tají a ti obyčejní a celkem hodní věřící se spíše bojí, aby se nezpronevěřili svým rodičům, kteří kdysi uvěřili v katolickou církev. Možná ,a to je nejvíc pravděpodobně, uvěřili násilím, což se v době katolizace dělo. A víra pomáhá. Ale na takovou víru nemá kapitál jen jedna papežská církev, která ji zneužívala. Ostatně dnes víru zneužívají i novější sekty.   Ale vraťme se ke zločinům církví. Válka v Habeši. Válka , na které se podílel Vatikán i papež. 

     4. října 1935 vpadla italská fašistická vláda ho Habeše. Přepadení Habeše pobouřilo ostatní státy, ale Vatikán mlčel. Veřejnost žádala proti Itálii sankce, ale Vatikán to nedovolil. Účast na přepadení mělo i duchovenstvo samo a papež akci podporoval. Vedl diplomacii s Francií, aby nedělal Itálii žádné problémy a současně prostřednictvím Banky di Roma přepadení financoval.      Hned v prvních dnech války s Habeší se přes sto arcibiskupů a biskupů domluvilo a vyhlásilo svou solidárnost s Mussolinim. (G. Salvemini: The Vatican and the Ethiopian war, Neither liberty ..., str. 191-200; a také L. Lehmann: Vatican policy ..., str. 18)      Na katolických kongresech a schůzích a na poradách biskupů se vytvářely různé rezoluce vítající válku. Válku biskupové ospravedlňovali a vyzývali Itali, aby válečná opatření vlády podporovali.      Časopis L´Osservatore Romano psal, ze: "kolonizace musí být dnes povazována za velkolepé dílo lidské solidarity, uskutečňované houzevnatostí a trpělivostí, velkou smělostí, silnou vůlí a bratrskou láskou." (A. Tondi: Jezuité, str. 82)      Milánský arcibiskup, fašista a jezuita Schuster, žehnaje italským vojákům odcházejícím do Habeše, mimo jiné 25. října 1935 řekl: "S pomocí Boží, všichni svorně do díla! Splníme svou vlasteneckou a katolickou povinnost. Je to nyní zvlášť důležité. Prapor Itálie přináší na pláně Habeše vítězství vítězícího znamení božského kříže!" "Hrdinná armáda na rozkaz své země a za cenu své krve otevře dveře Habeše pro katolickou civilizaci. V tuto minutu italský prapor na pláních Habeše vítězně vztyčuje Ježíšův kříž, trhá okovy otroctví a otvírá přímou cestu misionářům evangelia." (G. Salvemini: The Vatican and the Ethiopian war, str. 193;  A. Tondi: Jezuité; str. 82)      Etiopie vsak již dávno byla křesťanskou zemí. Ona nepotřebovala nový kříž a nové misionáře evangelia. Byly to pouze zuby jezuitů a Vatikánu, aby pomstily svůj neúspěch z roku 1634, kdy byli jezuité z Habeše vyhnáni a aby se dostali k bohatství země a současně pokatoličtili všechny Habešany.      Duchovenstvo pořádalo sbírky zlata a stříbra na válečné potřeby "na zničení kacířské etiopské církve". Mussolini dostal od biskupů zprávu: "Pro vítězství Itálie je italské duchovenstvo ochotno roztavit kostelní zlato a bronz zvonů." (G. Salvemini: The Vatican and the Ethiopian war, str. 193)      Světové politické a veřejné mínění žádalo uvalit na Itálii finanční a hospodářské sankce. Vatikán byl proti sankcím. Ředitel Banky di Roma, Pacelli byl připraven pomocí své banky prolomit případnou finanční blokádu a jejím prostřednictvím spojit Itálii s Morganem, Rockfellerem, Dupontem, Fordem, Taylorem, Chrislerem a Rotchildem v Americe. Druhý Pacelli, státní tajemník a syn ředitele Banky di Roma veřejně oslavoval Itálii, Mussoliniho a italského krále.      Pius XI. ponechal italskému duchovenstvu v podpoře války volné pole působnosti, ale sám před světem pod tlakem veřejného mínění hlásal lásku k celému lidstvu a vyzýval k modlitbám za mír. Rozhodně popíral, ze by šlo o dobyvačnou náboženskou válku a o vyřizování starých účtů s Habeší. Stále dokola žádal, aby Habeš a Itálie řešila "své vnitřní problémy" "mírovou cestou a mírovými prostředky." Neustále opakoval, ze se modlí za mír, za dobro obou národů a za spravedlivé a smírné řešení (G. Salvemini: The Vatican and the Ethiopian war, str. 198). Mlčel vsak, kdyz Itálie v poutech přivezla do Benátek hlavu koptické církve Matiase (L. Lehmann: Vatican policy ..., str. 18).      Jakou radost vsak projevoval z obsazení Addis Abeby italskými vojsky: "Pociťujeme potřebu účastnit se vítězného pocitu radosti tohoto velikého a dobrého národa u příležitosti nového míru, který má být předehrou skutečného míru v Evropě a v celém světě." (L. Lehmann: Vatican policy ..., str. 18)      A jakou radost projevoval, když Itálie provedla anexi Habeše! "Anexí Habese Itálií se naskýtají rozsáhlé možnosti pro misionářskou činnost." (L. Lehmann: Vatican policy ..., str. 18)      V americkém tisku vysla zpráva, ze Vatikán financoval válku v Habeši téměř v celém rozsahu "záměnou za sliby Mussoliniho, ze dovolí katolické církvi pozívat neomezených práv v anektovaném území." Vatikán zajišťoval i válečný materiál a suroviny. Finanční pomoc dostal nejen od USA, ale i od Německa a Francie.      Později stejně tak anexe Albánie Itálií nebyla papežem Piem XII. odsouzena. (Ch. Rankin: The Pope speaks, New York, 1940, str.66-67)      A hlava anglických katolíků, kardinál Hinsley se nestyděl před světem prohlásit: "zahyne-li v Itálii fašismus, nikdo nezachrání tuto zemi od zmatků. S fašismem též zahyne i dílo Boží." (L. Steel: The future of Europe, str. 224-225)   To je jedna kapitolka z nedávných zločinů. Je možné této sektě věřit???   Pane Bože, chraň nás od takého satanského náboženství!!!!!!!!!!!  A Ty , Martino, argumentuj  a dokaž,  že je to lež!!!