V dnešní době pojem Matrix vyjadřuje virtuální kybernetický svět. Matrix se dá velmi dobře připodobnit k tomu, co jsem kdysi v řkc žil. Na každý problém ve svém životě jsem hledal pomoc ve svátostech řkc, a to ve svátosti smíření a eucharistie. Po desítky let jsem poctivě k těmto svátostem přistupoval. Časem jejich vliv na mne vzrůstal, až přešel do závislosti.

Byl to takový zvláštní druh závislosti. Potřeboval jsem zpověď nejenom proto, že jsem hřešil, potřeboval jsem ji hlavně pro krásný super čistý pocit po ní, potřeboval jsem ji pro souhlasné pohledy osádky kostela, potřeboval jsem zpověď abych byl "našinec". To samé se týká i eucharistie. Lidi v kostele si hodně všímají kdo svátosti přijímá a kdo ne, kdo do klubu patří a kdo stojí opodál. Je to takové to tvrdé kostelní jádro. Znám osobně fanatické lidi v tvrdém jádru i jejich soukromé životy, byl jsem jeho součástí, byl jsem jako oni. Bývali jsme v častém kontaktu s farářem. Zvaní kněze na obědy v rodině, vysvěcování domu, návštěvy na faře, to byly časté aktivity, které měly za cíl být v neustále blízkosti kostela a kněze. Členové tvrdého jádra cítí posvátnou úctu ke knězi, a to hlavně v jeho blízkosti, důležité je vědět, že tento krásný svátostný pocit je navlas stejný jako svátostný pocit ze svátosti smíření a eucharistie, vychází ze stejného zdroje. Žel tehdy mě neznámého. Z tohoto zdroje vycházely všechny ty krásné super čisté pocity, kterými jsem se řídil, které jsem potřeboval jako drogu a o kterých jsem si myslel, že pochází od Krista. A v tomto kardinálním omylu jsem žil po 30 let, a v tomto dlouhém období se u mne neodehrál žádný duchovní růst! Žádné přiblížení se k Bohu. Bůh stále zůstával někde vně, a já potřeboval různá vyobrazení, abych na externího boha nezapomínal.