Nu36,1Tehdy předstoupili předáci rodů z čeledí synů Gileáda, syna Makíra, syna Manasesova, z čeledí synů Josefových a promluvili před Mojžíšem a před předáky, vůdci rodů synů Izraele. 2Řekli: Mému pánu Hospodin přikázal, aby dal synům Izraele zemi do dědictví losem, a mému pánu bylo Hospodinem přikázáno, aby dal dědictví našeho bratra Selofchada jeho dcerám.  3Jestliže se provdají za někoho z příslušníků jiného kmene synů Izraele, jejich dědictví bude ubráno z dědictví našich otců a bude přidáno k dědictví pokolení, k němuž budou patřit; a naše losem přidělenédědictví bude ukráceno.  4A jestliže budou mít synové Izraele milostivé léto, potom bude jejich dědictví přidáno k dědictví pokolení, k němuž budou patřit, a dědictví pokolení našich otců bude ukráceno o jejich dědictví. 5Nato Mojžíš přikázal synům Izraele podle Hospodinova příkazu: Pokolení synů Josefových mluví správně. 6Toto je to, co Hospodin přikázal dcerám Selofchadovým: Mohou se provdat za koho je jim libo, pokud se provdají do čeledi náležející k pokolení jejich otců. 7Dědictví synů Izraele nesmí přejít od pokolení k pokolení, ale každý ze synů Izraele se přidrží dědictví pokolení svých otců. 8Každá dcera, která obdrží dědictví z pokolení synů Izraele, se provdá do jedné z čeledí náležející k pokolení jejího otce, aby synové Izraele obdrželi každý dědictví svých otců. 9Dědictví nesmí přejít od pokolení k pokolení, ale každé pokolení synů Izraele se přidrží svého dědictví. 10Jak Hospodin Mojžíšovi přikázal, tak dcery Selofchadovy učinily. 11Machla, Tirsa, Chogla, Milka a Nóa, dcery Selofchadovy, se provdaly za syny svých strýců. 12Provdaly se do čeledi synů Manasesa, syna Josefova, a jejich dědictví zůstalo v pokolení čeledi jejich otců. 13Toto jsou příkazy a nařízení, která dal Hospodin synům Izraele prostřednictvím Mojžíše v moábských stepích u Jordánu naproti Jerichu.

Věcná debata nemá s možností připuštění zázraků nic společného, tedy nijak to nekoliduje. Jednak zázraky nevysvětlují vše - především samotné jednání Boha, Ježíše, lidí, a dalších vstupujících faktorů musí mít 'hlavu a patu', a potom, pokud se bavíme o textu, který je na zázracích založený a chceme jej vykládat, je zcela věcné vycházet z toho, že to, co tam je napsané, byla podle pisatelů pravda - a buď jí věřit budeme, a budeme v tom upřímní, nebo tomu věřit nebudeme. Pak náš výklad nebude založen na Duchu svatém, ale na předsudcích. A taky se v tom vykládání budeme neustále zamotávat, protože to konzistentně prostě vysvětlit nejde. Písmo by mělo být vykládáno samo sebou v Ducha a Pravdě.