Spíše bych však řekl, že člověk se skládá z duše, ducha a těla. Samozřejmě víme, že po skonu se duch vrací k Nebeskému Otci. Téma na přemýšlení je jiné a omlouvám se, zda z článku nevyplynulo. Budou mít účast zvířata na věčném životě? Hříchem se přeci neprovinila. Podali jsme je my, jelikož nám byla dána do správy. Budou mít účast všechna / žádná / pouze nějaká a jaká?

Toto fórum má veliké možnosti pro sblížení křesťanů, všech denominací. Jak často máte možnost mluvit s lidmi z jiné církve a vyslechnout si jejich náhled? To je super možnost k výměně názorů a sblížení se s bratry v Kristu. Můžeme rozplynout bludy ve výukách nebo v mylných představách o denominací. Tuto možnost zahazujete a pouze se přetlačujete kdo na koho vytáhne delší hůl.

Pojďme být jedno tělo.

nevím proč by článek na zamyšlení měl rozdělit křesťany. Nebo jsem tímto šlápl na "kuří oko"? :-) To je právě to, že se tady obecně nevede konstruktivní debata. Aby jsme byly jedno tělo, tak právě musíme vést debaty a společně přemýšlet. Ano jistě bude rozchod v názorech, ale právě proto můžeme konstruktivní debatou a podklady s písma dospět ke stejným názorům, nebo si alespoň druhý názor vyslechnout a klidně nesouhlasit. Jen není potřeba hned vytahovat hůl. 

K tvému  názoru, že zvířata nemají ducha, připomínám slova kazatele : Kazatel 3,21 - Kdo ví, zda duch lidských synů vystupuje vzhůru? A duch zvířat sestupuje dolů do země?

Ducha jednoznačně mají, jelikož to praví samotné Písmo. Člověk je učiněn k obrazu Božímu, ale neřekl bych, že zvěř musí být podhodnocena. duch bude shodný. 

Co se týče zvířat a jejich ducha, je tu jistá zásadní a podstatná věc, která je naprosto rozdílná. Lidský duch je osobní, tzn. že každý člověk má svého vlastního ducha, majícího svůj původ v Bohu - v Božím dechnutí do Adama, kdežto duch zvířat vznikl jinak - zvířata byla stvořena podle svého druhu, takže jejich duch je takříkajíc kolektivní - viz např. stáda a hejna (smečky, rodiny) zvířat stejného druhu, která nevznikají (duševní) komunikací mezi jedinci, ale právě díky tomuto kolektivnímu zvířecímu duchu. 

Nejde tedy o podhodnocení zvířat, ale o jiný způsob stvoření, za jiným účelem, s jiným úkolem ve stvoření.

Tož tak.

Neříkám, že mám pravdu, pouze, že nevidím oporu trojjedinečnosti. Mrzí mne, že tato nauka tvoří mnohdy rozkol mezi členy církve nebo církvemi. Ale neviděl bych v tom důvod opustit církev nebo hanit zastánce této nauky. Myslím si však, že jde o samostatné 3 osoby, viz Gen 18:1-3

Pokud jsou Bůh, Syn a Duch jedna osoba, jak mohl Syn přijmout Ducha po Janovu křtu? Přijal sám sebe? Navíc zde nad nimi promlouvá Bůh.

Mk 13:32 O tom dni či hodině nikdo neví, ani andělé v nebi, ani Syn, jedině Otec. ------ Syn nezná den ani hodinu, ale Otec ano. Pokud jsou jedna osoba, pak by i Syn znal den i hodinu.

Gen 18:1-3 1I ukázal se mu Hospodin u Mamreho dubů, když seděl u vchodu do stanu za denního žáru. 2Když pozvedl oči a rozhlédl se, hle, tři muži stáli proti němu. Když je uviděl, běžel jim od vchodu do stanu vstříc, poklonil se až k zemi 3a řekl: Panovníku, jestliže jsem nyní nalezl ve tvých očích milost, nepomíjej prosím svého otroka. ------ Zde jednoznačně jsou 3 samostatné osoby. 

Mt 27:46: Kolem deváté hodiny zvolal Ježíš silným hlasem: „Eli, Eli, lema sabachthani?“ To jest: ‚Můj Bože, můj Bože, proč jsi mne opustil?‘ ------ Při ukřižování na sebe přijal Pán Ježíš veškeré hříchy na sebe. Jelikož hřích odděluje od Boha, Oddělil Jej i od Syna. Opět jednoznačné ustanovení 2 rozdílných osob.

Po ukřižování Ježíš zemřel. Byl mrtví. Bůh musel být jednoznačně mimo a živý, aby jej mohl vyprostit z moci smrti.

A jak působí jediný prostředník a jediný Učitel nyní po svém nanebevstoupení? Jak? Lidsky? Anebo v božské moci sesílá a dává Ducha svatého ve kterém nás vyučuje?

Tak jak je to Oko, jak? Kdo je božským neomylným Učitelem?Kdo? Snad papež? Kdo je jediným prostředníkem? Papež? Koho máme nazývat svým Otcem? Papeže?

Matouš 23, 8-11

 

Oko, považuješ i toto za lidskou nauku?  Když si nikdo z lidí nesmí dle Krista říkat Učiteli, kdo by pak učil nauce Krista? Dilema, co? Kristus dobře věděl, proč svou nauku nesvěřil lidem, ale svěřil ji Duchu svatému, ve kterém je 100% záruka pravdy! Papež má snad nějakou výjimku se svým magisterským úřadem s Matouš 23, 8-10? Matouš 23, 8-10 jsou přímá slova Krista, říká je svým učedníkům, platí tedy i na Petra. Jak vidět pro "Petra" papeže neplatí, jelikož se jimi neřídí a dokonce si přivlastňuje ve věcech víry učitelskou neomylnost.

Ono se dá víře naučit? Víra je božím darem a produktem boží milosti. Nebo snad neomylný papežský učitel disponuje s boží milostí jak se mu zlíbí? Papež ti Oko může darovat víru? Kdo je pro tebe zárukou pravdy? Papež který tě učí tomu, co prý od Ducha dostává, a proto "prý" je prý neomylný? Byl stejně neomylný i Štěpán VI když vykopal z hrobu svého předchůdce a soudil jeho ostatky? Ty potřebuješ papeže na to, abys poznal Kristovu nauku? To si o Kristu myslíš, že ti nedokáže v Duchu svatém zjevit a dát poznat přímo, bez jakéhokoliv člověka, tedy i bez papeže? Ty si snad moc hloupý na to, že potřebuješ lidské učitele teologie abys mohl přijímat poznání v pravdě Ducha?

Oko, kde byli teologové, papeži, a jiná prostřednická verbež, když byl poprvé vylitý Duch svatý, když se z bojácných apoštolů stali nebojácní a moudří svědci víry. Odkud se vzala jejich moudrost? Od lidí? Od kterých? Snad od papežů. teologů, ze studia knih? Anebo to byla moudrost Boha, moudrost Krista kterou jim v Duchu svatém daroval? Co Oko? Co?

Jak je možné že tehdy to šlo, a dnes to u tebe nejde? Jak? Co Oko?

Andělské bytosti nejsou bytosti dušové, jsou to bytosti duchové. Pojem duševno a pojem duc***** se odlišují v mnoha věcech. A to proto, že duch a duše není jedno a to samé! 

O lidské duši se může hovořit jenom a pouze v souvislosti se spojením světa duchovního a hmotného. Pokud oživující spojení zaniká, zaniká i duše. Duše je smrtelná, zaniká, a zbývá duch, který odchází k Bohu. V Písmu se o tom tak píše. V Písmu je jenom jedna zmínka o duších pod nebeským oltářem. Jenže to nejsou duše živých, jsou to duše zemřelých, tedy duše mrtvé.

V katolicismu existují zhoubné teze jako posmrtný život před vzkříšením a lidská duše žijící bez těla. Což je vlastně základem spiritismu. Mrtvá lidská duše již není lidskou bytostí! Vyvolávat mrtvé bytosti, uctívat je v obrazech a sochách, modlit se k nim, je vždy vzýváním zlých klamavých duchů, kteří ochotně na sebe berou podobu zemřelého. 

A tak zde najdeme exoty jako si třeba ty Oko, co pro náboženský řk fanatismus obhajují jasné zločince, co věří v jistou spásu až v posledním okamžiku života, co pohlíží na děje relativně a myslí si že tam na věčnosti již vzkříšení nastalo a tady ne. Je to smutný pohled na některé zdejší slepé, hluché, vůči pravdě tupé a vždy prolhané katolíky, kteří se neustále snaží dokazovat to, o čem nic neví. A těch dohadů s nimi a to o zcela základních věcech víry, nad čímž se kristovec pro samozřejmost ani nepozastaví. 

ad) //Izajáš 11:6-7 ... atd. //

Nic proti tomu, co jinak píšeš, mám za to, že správně, (ač nevím tedy, zda jsou si zvířata a celé tvorstvo, tedy i ryby, rostliny ... rozumově vědomi své naděje a touhy výhledu (času) zjevení B-žích synů).

Ten výrok v I11:6-7 je často takto pojímám, jako "vzhled" příštího světa, tedy fundamentálně "o životě zvířat - řádu života živočichů". Nicméně jde o trošičku vytržený výrok z kontextu celého Iz11. Nabízím poněkud jiný výklad: asi víš, co to znamená, když se řekne: jestřábi a holubice. Třeba, že v Bílém domě spolu zasedají a rokují jestřábi a holubice ...