Grano Salis - Skutky lásky jsou silnější než skutky Zákona

Já jsem se chtěl zamyslet nad láskou a hlavně láskou Boží, protože skrze lásku a Boží lásku poznáváme pak i samotného Boha. Nerad bych, aby to byla fráze. Protože vše se snadno dá zprofanovat a ta hodnota, kterou to má, pak nějak vychladne. Vzpomínám na to, že moje první poznání Boha bylo setkání s jeho láskou. Láskou, kterou zprostředkovali sami věřící a ani si možná neuvědomovali, že ten skutek jejich lásky měl Boží hodnotu. Vrátím se do vzpomínek. Jsem mladý kluk, který hledá mnoho opovědí na svět kolem a je přesvědčený materialista. Nepřipouštím si Boha jako osobu, spíše někde hluboko ve mně je jakási myšlenka, že za vším něco inteligentního stojí, že ten svět nevnikl jen tak samo sebou.

Z farářů a kostela mám strach. To jejich divné oblečení a v kostele takové ponuré ticho a zima. Znám faráře hlavně z pohřebních průvodu a jde z toho na mne strach. U nás v městečku se konají vždy pohřby z domu smutku na hřbitov na kopci. Bojím se toho, abych někdy nemusel kráčet za pohřebním vozem, kde v rakvi bude tatínek či maminka. Za pohřebním vozem jsem nikdy nešel, ale zažil strašný pocit, když vidíte rakev v krematoriu, kde leží maminka , pak o rok později i tatínek . Poslední pohled na rakev, která pomalu mizí, a zavírají se dveře toho smutečního podia. Za pár dní si vyzvedávám u pohřebního ústavu urnu a vezu ji vlakem domů v tašce vedle učebnic. Pak jsem poprosil hrobníka, aby ji zakopal do našeho hrobu, kde leželi maminčiny rodiče. Trochu popela, tak málo, že by zůstalo z člověka ?. Ale jsem tu přece ještě já .Mladý člověk si na všechno zvykne. V mládí je naděje a když je navíc člověk zdráv a nic ho nebolí, tak tenhle stav je také darem Boží lásky i milosti. Tohle si ještě neuvědomuji. Poslouchám v rozhlase po drátě písničky, chodím do kina a nevynechal jsem kino, ani v den, kdy jsem se vrátil z tatínkova pohřbu. Vždyť bych se doma zbláznil. Jsem rád, že se musím učit na maturitu a moje myšlenky jsou zaměstnávány právě jí. Jsem volný svobodný. Protože otec zemřel dna měsíc před mou zletilosti, nedostal jsem asi ani nějakého opatrovníka. Mám sirotčí důchod a ve škole mně dali zdarma obědy. Mám se tedy dobře. Ještě jsem dostal sociální stipendium , což na středních školách nebývá zvykem. Bydlím v nájemním bytu v jedné místnosti. Topím uhlím a studna s vodou je na dvoře. Jsem celkem spokojen. Třeba v budoucnu budu se mít lépe, ale teď to neřeším. Párkrát mne některé spolužačky pozvaly na oběd, ale já vím, že to je jen projev určitého soucitu, ale to já nechci. Doma si ohřeji raději konzervu a to mi stačí. Kolem našeho baráku chodívá skromný pán s kosou, hráběmi a s vozíkem pro trávu své do zahrádky. Sedím na lavičce. Za drátěným plotem vede právě ta cesta, kudy tento pán chodívá. Znám ho od vidění a jeden z jeho synů mi před rokem daroval Nový zákon. Asi jsem si ho právě prohlížel a nerozuměl jsem úvodu Matoušova evangelia, kde je na několika stránkách popsáno pokolení Josefa. Nerozumí tomu. Pán procházející kolem se zastavil a oslovil mne. „ Františku, přijď k nám n v neděli na oběd, My tě rádi uvidíme“ Zarazil jsem se. Vždyť mne nezná a já jeho. Usmívá se. Je starší hubenější a jeho ruce jsou upracované. V jeho usměvavých očích vidím něco tak upřímného a krásného. Je mi blízký. Překonán ostych a další neděli vcházím do jejich domečku. Vítají mne. Jeho moc hodná paní dokončuje nedělní oběd a celá místnost touto dobrotou náramně voní. Než je oběd hotov povídáme si o běžných věcech života. Žádné vyzvídání a litování. Mám pocit, jako bych tu byl odjakživa. Tak krásně je mi tu. Oběd je hotov. Nad talíři s teplou polívkou se vznáší voňavá pára. Já mám takovou chuť. Všichni sedíme. Nastává ticho. „ Františku, my se vždy před jídlem modlíme, pokud Ti to nebude vadit.“ Kývám, že mi to nevadí. Sleduji je oba. Sklonili hlavu a mají přivřené oči. Skloním ji také. Poslouchán slova modlitby, kterou jsem nikdy neslyšel. Není to básnička, jak jsem si původně v duchu představoval. Je to hovor k někomu na druhé straně. S někým, kdo tu je a přitom není vidět. A já vnímám tichá slova díků k Pánu Bohu a k Pánu Ježíši a na závěr poděkování i za Františka, který mezi ně přišel, poděkování i prosbu, aby tak, jak chrání je, chránil i jejich hosta Františka“ Jsem dojatý, ale modlitba končí. Rozzářené a radostné tváře mých hostitelů mi popřávají chuti a pobízejí k jídlu. Moc jsem si pochutnal. I malé pivko mi přišlo vhod.. A než jsme se rozloučili, dostal jsem kávu a na něm šlehačku, kterou pán ušlehal ručně pomocí metličky. Docela jsem tu jeho trpělivost v šlehání obdivoval. Je mi tu tak krásně. Loučím se a odcházím do svého bytu. Jsem tu sám, strašně sám. Klekám a chtěl bych také zkusit se modlit, ale nejde to. Rozbrečím se. Dnes jsem poznal něco, co jsem neznal. Něco záhadného. Čím to je? Musím tomu přijít na kloub, ale to nebude tak snadné. Nepřítel Boží mne tak snadno nedá do rukou Pána Ježíše. Bude to ještě dlouhý boj a cesta a Boží Duch se mnou, i když ho ještě tak nevnímám. A poznání lásky a Boží lásky je to položilo základ, pevný základ. Je na čem stavět, i když zatím není potřebný materiál. Jsem mladý a v mládí je naděje. Se mnou je Bůh a Boží láska, i když to ještě tak silně nevnímám. Jsem ještě jen duchovní děcko. A já si dnes uvědomuji, že nebýt tohoto setkání s láskou, nikdy bych neuvěřil. Vidíte, jak důležité jsou skutky lásky, jsou silnější než skutky Zákona.

	Hledej
	Je a svátek má Marek. Vytvoření registrace