"Čau chlapi, loni jsem byl na super jízdě na jachtě v Chorvatsku...nechcete letos se mnou?"

"Eee...máš pro to nějaký důkaz? Napřed podpoř důkazy své tvrzení, že jsi v Chorvatsku loni byl, protože co se nedá dokázat, není pravda - to je fikce. A dál mi laskavě sděl, na základě jakých skutečností formuluješ hypotézu (:-D), že letos to bude opět jízda-lépe řečeno zábavný pobyt, ať se vyhneme metaforám."

"Ti hrabe kámo?"

O zaklínadle abrakadabra se jistě poprvé zmiňuje Quintus Serenus Sammonicus, který někdy kolem roku 200 n. l. sepsal latinskou lékařskou knihu. Kniha obsahuje vedle návodů na léčení také nejrůznější magické formule. Quintus Serenus Sammonicus píše:

Inscribes chartae quod dicitur abracadabra

saepius et subter repetes, sed detrahe summam

et magis atque magis desint elementa figuris

singula, quae semper rapies, et cetera figes,

donec in angustum redigatur littera conum.

Serenus, Liber medicinalis 

,,Napíšeš zaklínadlo, kterému se říká abracadabra; 

toto slovo opíšeš několikrát pod sebou, ale vždy odejmeš poslední písmeno;  

na každém následujícím řádku se bude zaklínadlo zmenšovat tím, že jedno písmeno odstraníš a ostatní ponecháš; 

to budeš činit tak dlouho, 

dokud nezůstane jedno písmeno a celý text tím nabyde kuželovitého tvaru.“

Magická formule se napsala v takovém počtu až z ní vždy po odpadnutí koncového písmene zůstalo jen jedno písmeno. Zřejmě se takto i postupně vyslovovala. A jak ubývalo kouzelné slovo vždy o jedno písmeno, tak měla zřejmě postupně mizet i nemoc. Tohle se nakonec stalo tak známé a populární, že se pak abrakadabra používala v nejrůznější souvislosti po celém světě a dodnes je nám formule známá z kouzelnických produkcí a případně z pohádkových příběhů.... (z mého článku) 

Ještě k chybnému nebo dezorientovanému chování Hospodina. Hned v knize Genesis.
Bůh tedy měl stvořen svět, na východ (kde to je?) ustavil Eden, kam vložil člověka. Nesmrtelného, neznalého zla ani dobra, prostě k obrazu svému. K tomu mu přistrčil Evu. Pár byl asexuální, bez hříchu.
Z toho sedá vyvodit, že:
– Záměr Boha bylo buď zachovat tento svět navěky v blaženosti, dva lidé, nesmrtelní v ráji. Pak ovšem nebyl vševědoucí, protože netušil, jak to dopadne. Dokonce asi byl natvrdlý, protože strom s oním jablkem byl strom vědění dobrého i zlého. Běžně by si jeden řekl, že je přirozené poznat dobro od zla. Nicméně Bůh se na to díval úplně jinak.
– Nebo záměrem Boha bylo nadat lidi poznáním, tedy rozumem (byli pak ještě k obrazu jeho?) a ve své nekonečné dobrotivosti je zahltit smrtí, martyriem a lopotou. A stále trestat veškeré lidské plémě.
– Ale následně se zachoval se zmateně – vyhnal Adama s Evou z ráje, potrestal je a jejich potomstvo dědičným hříchem a utrpením a zároveň jim vnukl slast ze sexu, a lidé se začali množit. Představte si svět, kdyby první lidé Boha poslechli.
Tyto věci nutně musí napadat rozumně uvažujícího člověka. Církve k tomu mají vykladače, kteří to a vše ostatní interpretují pokaždé a církev od církve jinak, dokonce jsou ochotni se kvůli tomu zabíjet.
Mě u toho napadá, že se v tom vyznat je skutečně těžké, až nemožné, protože zprávy o popisovaném dění máme od lidí, kteří třeba (také v Genesis o pár stránek dále) tvrdí, že Adam a Eva měli dva syny, Kaina a Abela, Kain zabil Abela (jak se na to máme dívat, když tvorové k božímu obrazu stvoření, v pořadí třetí a čtvrtý, jeden druhého zavraždí – to je to dobré, co si Bůh na konci prvého týdne pochvaloval?), tedy na světě byli tři lidé: Adam, Eva a Kain. Kain, zavržen Bohem, šel a oženil se a postavil město. Světe div se – s kým a pro koho? Je to taková divná pohádka, svědčí o inteligenci vypravěče. A to je teprve začátek.
Jak bych mohl věřit lidem, kteří takové bláboly sepsali, že znají onu Pravdu!
Jaroslav Štejfa