Poté, co synové Izraele obsadili Kenaánskou zemi jako své dědictví dané Bohem, vybudovali v Judsku město Jeruzalém a v něm chrám, který naplnila Boží sláva. Původně chtěl tento chrám postavit král David, ale nebylo mu to dáno, Bůh Davidovi dovolil toliko shromáždit materiál na stavbu, chrám však postavil Davidův syn Šalomoun.

Kvůli neposlušnosti a nevěře byl Šalomounův chrám zbořen, město Jeruzalém zničeno a synové Izraele vyhnáni ze země jejich otců. Po jisté době se směli vrátit a některým z nich bylo dáno vystavět město a chrám znovu. Avšak pamětníci Šalomounova chrámu plakali, neboť obnovený chrám zdaleka nedosahoval slávy toho Šalomounova.Je to zvláštní, poněvadž v době vyhnanství, ukázal Bůh proroku Ezechielovi ve vidění nový chrám, který byl odlišný jak od Šalomounova, tak od toho, který byl posléze po dobu 46 let v Jeruzalémě budován, a Bůh Hospodin Ezechelovi přikázal, aby tento chrám synům Izraele podrobně popsal spolu se všemi zařízeními, ustanoveními a pravidly, jak se v tomto Božím domě chovat. Nešlo tedy už jen o zachovávání Zákona a Desatera, ale byl tu takříkajíc vyšší level, vyšší úroveň vztahu s Bohem, k Bohu a lidem. Nicméně tento "Ezechielův" chrám nikdy v Jeruzalémě postaven nebyl a do dnešních dnů nestál.

Oproti tomu byl Jeruzalémský chrám, v němž působil i Pán Ježíš během svého lidského života na zemi podle Jeho proroctví zhruba v 70. roce AD zbořen a od té doby žádný chrám není.

Bible zjevuje, že všechny tyto starozákonní události jsou předobrazy a stíny budoucích věcí a skutečností těch věcí neboli "tělesem", který vrhá ten stín, je Kristus. Pán Ježíš řekl, zbořte tento chrám a ve třech dnech jej vystavím - tím chrámem bylo Jeho tělo. Apoštol Pavel napsal, že chrámem Ducha Svatého je naše tělo a jistě tím nemyslel primárně naše padlé lidské přirozené tělo hříchu a smrti, nýbrž tělo vykoupené, nepomíjivé, nesmrtelné, mající podobu těla Kristova, tj. vzkříšeného Krista, tzn. tělo oslavené. Je také napsáno, že od nynějška neznáme nikoho podle těla, nýbrž podle ducha.

To ukazuje, že Boží dům je duchovní, nikoli fyzická stavba a že stavebním materiálem, jakkoli se může zdát, že jsou jím lidé, je ve skutečnosti trojjediný Bůh sám - Bůh, který se zabudovává do člověka a Bůh, který zabudovává člověka do sebe. Dokonale to Bůh učinil v případě člověka Ježíše, Jehož tělo bylo Božím chrámem a jehož nynější mystické Tělo - Církev je též chrámem a dokonale to učiní i do budoucna v budoucí věčnosti v podobě jednoho nového souhrnného člověka, který bude chotí Beránkovou, novým Jeruzalémem, Božím svatým městem, v němž je chrámem Pán Bůh všemohoucí a Beránek (Zj 21:22) a v tom chrámě jsou sloupy, které jej drží = vítězní věřící ze sboru ve Filadelfii (Zj 3:12). Celé město je Božím stánkem s lidmi, kteří budou Jeho lidem a On naším Bohem, který s námi a de facto v nás bude přebývat.

A jinak řečeno podle zjevení, jehož se dostalo apoštolu Pavlovi (Ef 5:31-32) je nový Jeruzalém s chrámem vlastně jedním novým univerzálním milujícím se manželským párem, kde jeden trojjediný Bůh, Otec znázorněný zlatem = jako zdroj života a přirozenost, Syn = 12 bran z perel (dveře) a Duch = 12 drahých kamenů (proměňující dílo Ducha Svatého), jimiž jsou ozdobeny základy hradeb města, postavených z jaspisu (Zj 21:18) = vzezření Boha (Zj 4:3, 21:11), je Manželem a jeden nový souhrnný trojdílný (duch, duše a tělo) člověk je manželkou - chotí Beránkovou. 

Kéž se nad námi Bůh smiluje a dá nám uvidět tento Jeho Boží věčný záměr a vloží do našeho srdce tuto touhu Jeho srdce stejně jako její naplnění, aby tak bylo dosaženo cíle Božího budování. Amen.