Po obnově můžeš pouze a dlouze toužit, anebo se spolehnout na Boha a nechat se jím obnovit. 

  Přesto by mne zajímalo, jestli někdo v některém z těch popsaných sebeklamů žije, jestli má některý z těch sebeklamů reálný podklad. 

  Nemyslel jsem si nikdy, že Bůh lidi spasí násilím, ani si nemyslím, že je člověk spasen pouhou vírou a určitě jsem nebyl spasen pouhou vírou. Na škapulíře a cosi jiného, co by nám zajistilo věčnost, jsem nikdy nevěřil. Zda se pustím či nepustím Boha neřeším (přijde mi to jako nesmyslná neužitečná spekulace).

  Také jsem si jeden čas chvilkami myslel že mi nějak pomůže "přijetí" Ježíše. Z toho mne vyvedlo to, že jsem ústně, volné a rozumově "přijal" Ježíše za Pána svého života několikrát, ale odpuštění a spasení nikde. "přijal" jsem takto Ježíše asi pětkrát a účinek to mělo tehdy nulakrát. Takže tento sebeklam mi nevydržel dlouho.

  Stačí takto?

  Pak jsem si procházel diskuze a ještě tu psal trochu o sebeklamu Greg 8 příspěvků a Nepřihlášený 6 příspěvků, pak asi 20 lidí 1-4 příspěvky k sebeklamu, ale to byly vesměs odpovědi na několik desítek sebeklamů popisovaných okem. Navíc jsem měl na článek 40 minut ve vlaku, tak jsem toho nestačil více zpracovat, jinak by byl delší :-)

  Toník

Jak jsi byl spasen?

  Spasen jsem byl obětí Pána Ježíše Krista na kříži a jeho mocí. Když žil Ježíš na zemi, byl odsouzen, popraven a vzkříšen z mrtvých, tak to nedělal sám za sebe, ale dělal to pro nás. Vzal na sebe naše hříchy a provinění, naše nemoci a bolesti, náš soud a smrt a vynesl je na kříž. Vyměnil svůj život za náš ve věčné smlouvě, smlouvě v krvi. Byl odsouzen a zemřel, abychom my nemuseli. Jeho dílo, je tedy ta záchrana, Ježíš je ta záchrana.

  Téhle zprávě o Pánu Ježíši, když přijde v moci, říkáme "evangelium". S mocí evangelia jsem se setkal asi ve dvaceti letech a jak jsem jí přijal popisuji v jenom článku "Jak Cizinec k Ježíši přišel". Prakticky se spasení do mého života dostalo první noc poté, co jsem vstoupil do té věčné Boží smlouvy, přijal jí, stal se její součástí. Jak se to stalo, to nevím, jelikož jsem při tom spal, takže to nemůžu popsat. Mohu popsat až důsledky toho spasení, protože ty si pamatuji dobře.

  Toník

Pěkný svědectví, díky. Já se ptal proto, že to na první pohled vypadá, že se vymezuješ proti jednomu z 5 pilířů reformace (sola fide), ale protože už jsem četl nějakou tu tvojí diskuzi s okem, tak je mi jasné, že nejsi římský katolík. Přemýšlel jsem tedy o mechanismu (teologii), jak bys mohl obejít první a základní Boží dar (pouhou víru), nekašlal na Písmo a přitom otevřel další Boží dary. Podle mého to možné není. Zřejmě jde ale jen o zmatení pojmů, tak prosím o dovysvětlení, dík.

  Pokud ano, tak proti tomu jsem se nevymezoval.

-----  a co vyznáš-li ústy a srdcem věříš : Ježíš je Pán ?

je to pro Timga "dostačující" ? -----

Ahoj Zeryku ,fakt nemám zájem nikomu křivdit, ale končí to slovy : budeš spasen. Tak jsem se tedy oka v pravdě ptal , zda je spasen.  Je to přece nezasloužený dar z milosti. Nebo ne?

   

         . 

 

vím že:  "...sami sebe se ptejte, zda ...sami sebe zkoumejte..." Jsme-li rodina, nejde mi tou otázkou o to, aby se nějak ukázal že "já obstál", ale o to , aby oko činil to, co je v Kristu správné. A tak když se ho někdo na spásu dnes zeptá, nechť spásu a život věčný dnes vyzná .. A to, i kdybych já neobstál.. Toť  vše.    Jak píše ap. Pavel.  Vždyť nic nezmůžeme proti pravdě, nýbrž jen ve jménu pravdy. 

Máš do jisté míry pravdu. Ale co když je to tak, že někdo žije v takové tmě, že ta tma to světlo zastiňuje natolik, že jej prakticky nevidí?

Pro někoho tak může být prvním krůčkem k poznání Pána zjištění, že to, v čem žije nyní, je založené na falešnosti, umělosti, nepravdě, možná i na vědomé lži - že tam něco prostě 'nesedí' a je třeba pořádně zkoumat základy, na nichž jejich přesvědčení stojí. Takže spíše v tomto bych viděl smysl, ve zboření předchozí písčité stavby, kterou si katolíci a další sektáři zuby nechty drží. 'Správná pochybnost' pak může být tím spouštěcím momentem.

J 1:4-5 V Něm byl život a ten život byl světlo lidí. A to světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.

Pokud bys byl přesvědčený, že jablko padá zhora dolů na zem, že sníh se v horku rozpustí na vodu, asi by Ti kdokoliv i sebesilnější světlo mohlo ukazovat cokoliv, pokud bys neměl jinou zkušenost, aby by Tě nic nepřesvědčilo. Nebo myslíš, že ano? Pokud, pak tomu nerozumím, jak.

Kdo takto osvícen uvidí Boha v Kristu, bez ohledu na to, jaké měl předtím zkušenosti, pozná Pravdu a ta jej vysvobodí (kromě jiného) od každého klamu a pokud v tom světle/pravdě bude chodit a tím životem, který v Kristu přijme, bude žít, změní se jeho zkušenosti tak, aby odpovídaly skutečnosti/pravdě, která je v Kristu Ježíši. A nikdo nikdy jej už nemůže přesvědčit o jiné "pravdě", protože jiná pravda není.

Ano, věřící může sejít z cesty, může klopýtnout, dokonce i padnout, ale Pán, Jemuž patří, má moc jej pozvednout; ztratí-li se, nalezne ho a přivede nebo přinese zpět. To se však týká jen těch, kdo patří Pánu. Ti, kdo Pánu nepatří a za něž tudíž Pán Ježíš nemá před Otcem nebo vůči Otci odpovědnost, takové nechá nebo dokonce vydá Bůh jim samým napospas, ba dokonce, aby uvěřili lži, poněvadž nepřijali lásku k pravdě.

Tož tak.

  V tuto chvíli by mne zajímalo, zda ty sebeklamy mají reálný podklad někde mimo ŘKC a někdo ty sebeklamy někde žije, nebo zda vychází pouze z učení ŘKC a jeho výkladů.

  Mohu sám za sebe: Když jsem byl v ŘKC, nechtěl jsem opustit věci, které nebyly z Boha. Až když jsem uvěřil evangeliu a přijal ho a později se stal křesťanem, Bůh mne postupně vyváděl z těch věcí, které nebyly od Boha, i z toho, co má Bůh v ohavnosti.

  Jak to mají druzí, to se musíš zeptat jich.

  Apoštol Pavel psal velmi výstižně: Buďte stále připraveni k obhajobě před každým, kdo by od vás žádal, abyste vydali počet z naděje, kterou máte, avšak s tichostí a s bázní, majíce dobré svědomí, aby ti, kteří hanobí váš dobrý způsob života v Kristu, byli zahanbeni v tom, v čem vás pomlouvají jako zločince.

  Tak tomu rozumím: Sem chodí na křesťanský server různé existence, lháři, pomlouvači, sprosťáci, hrubijáni, náboženští fanatici, úchylové, komunisté, ateisté a kdekdo další, pomlouvají, útočí na křesťany a křesťanství, hanobí a posmívají se našemu způsobu života. 

  Jsem kdykoliv připraven obhájit křesťanský způsob života bez ohledu na postoje bezbožníků a také to dělám a zároveň jsem připraven vydat počet z naděje, svědectví života, ke kterému křesťanství vede i to, co Bůh v mém životě udělal. Na to svědectví je ale potřeba aby někdo žádal a zároveň určitá tichost a pokora na obou stranách, jinak nemá moc takové svědectví smysl. Proto tu téměř ne-"evangelizuji", protože tady je takový prostor pro vydání svědectví jen velmi malý. 

  Zato je tu poměrně velký prostor na to ptát se druhých lidí a někteří odpovídají a otevřeně. A jeto cenný zdroj informací.

  Toník

Prospěšnost informací o tom, co a jak žijí lidé, je diskutabilní jak pro tazatele, tak pro tázané, pokud nenásleduje správná moudrá reakce a debata nepřinese kýžené ovoce, Kéž nám dá Pán moudrost a ta správná slova, která mají zaznít, ať už v otázkách nebo odpovědích. Nicméně nikdy vlastně nevíme, co a jak z toho, zde napíšeme, jestli tedy vůbec, si Pán použije.

Pán měl vždy slova života a tak kéž i naše slova dávají lidem život, tj. Krista a nechme na Pánu a na nich, co se stane.

  V článku je uvedena u každého bodu reference na zdroj, pokud vás některý bod zaujme, stačí kliknout a dostanete se do zdrojové diskuze. U některých bodů jsem uváděl i odkaz do křesťanského učení k danému tématu (například u 11. a 12.), v takovém případě uvádím referenci na křesťanské učení proto, že s ním souhlasím.

  Pokud by vás (či někoho) zajímaly mé postoje k jednotlivým bodům, jsem schopen stručně shrnout.

  Ano, rozumím. Někdy diskuze tímto směrem vede, čímž přestává být diskuzí.

  Asi není přesná citace? Hledal jsem, kde jsem toto použil. Ale i tak nevadí: Pokud jsem toto psal, psal jsem to nejspíše v kontextu Pavlových slov z Ef 2 kapitoly a v souvislosti s tím, co jsem žil, tedy že jsem byl smrtelně nemocný a smrt už byla hodně blízko. V té době jsem žil bez Boha, v temnotě, beznaději. Smrt mne tedy zastihla v tom stavu, o kterém poměrně výstižně píše sv. Pavel na více místech, byť nedokonala své dílo, díky Bohu.

  Pokud někdo stojí o to porozumět, pochopit o čem se píše, myslím že není těžké tu situaci vysvětlit a porozumět si.

  Druhá možnost je, že člověk porozumět nechce a pak si místo otázek k tématu vykládá text podle sebe, každý pak jinak.

  Rozumím. Nevím, zda je to až tak úplně absolutně, ale asi ano. Ani já jsem nevnímal svůj způsob "života" jako špatný, až teprve v konfrontaci s křesťanským učením jsem si uvědomoval, že není úplně v pořádku to, co žiji. Ale v náboženství je poměrně hodně silných "strachových záklopek", které člověka vrátí zpět a podobné pochybnosti nedovolí, což se stalo i mne. Těžko může sama mrtvola sebe procitnout ze hříchu.

  Ano, určitě.

>>Asi není přesná citace?<< Viz. zde: http://granosalis.cz/modules.php?name=News&file=article&thold=-1&mode=flat&order=1&sid=10622#129652 >>Rozumím. Nevím, zda je to až tak úplně absolutně, ale asi ano.<< Tady jde právě o to porozumění si. Asi narážíte na konec mé věty, který je zdůvodněním: protože mrtvý nic nevnímá, kdežto živý ano i svůj hřích. Být mrtvý jako zemřelý, tedy doslovné vyjádření, anebo být mrtvý za života, tedy obrazné vyjádření. Vy jste doslovně mrtvý nebyl, i když jste umíral. To nakonec žijeme všichni, spějeme ke smrti, umíráme tzv. za pochodu života. Pokud používáme obrazná vyjádření toho, co žijeme, pak používáme obrazy z reálného života. Například kdo hřeší, jako by nežil. Kdo žije spravedlivě, žije pravý život. Lepší vyjádření proto je živoucí místo živý. Adam stvořený ze země se stal živoucím, osvíceným, oduchovnělým - abych použil rozdílný výraz pro veškeré živé duše, tedy i zvířata. Prostě, probuď se, kdo spíš a zazáří tobě Kristus. Ze spánku nebo oblouznění smrtí k pravému životu. >>Těžko může sama mrtvola sebe procitnout ze hříchu.<<Samozřejmě. Ke zmrtvýchvstání potřebuje impulz, roznětku, jiskru, co zapálí knot života. Ze spánku se však člověk probouzí buď tím, že ho něco náhle probudí nebo po únavě, která ho přivedla ke spánku, nabude energie a probudí se jaksi samovolně. Každopádně spící není totéž co mrtvý. Mrtvola tedy neprocitá ze spánku. Zase je třeba mít na vědomí, že jde o obrazné vyjádření. 

  Oboje neobrazně, reálně.

  A já teď dělám chybu, že tu krmím trolla, jelikož nejsem bezchibný a dokonalý ;-)

Taky nejsem bezchibný. Přyznávám. :-))))

Pochopí to Martino se svým nižššším íkvé?

Martino, a pokud nepochopíš, tak jaké budou v řkc  prémie?

Nižšší....nižššíííí...nižšššííííí. Mysli politicky Martino..politicky!

:-))))))

  Ale musí to být z psychologického pohledu poměrně zajímavé.

  Ale musí to být z psychologického pohledu poměrně zajímavé.

Asi máš v mnohém pravdu.

Jenže, jak píšeš:  Ve skutcích končí sebeklamy....

To taky není tak jednoduché. Ty skutky může zase vnímat okolí, ale ten dotyčný jakoby byl raněn slepotou.

Anebo se ospravedlňuje, vysvětluje, mnoha a třeba i vznešenými slovy popíše, že tomu tak vlastně není...

Nejspíš je jenom jedna cesta - pravda, pravdivost, a to nejen při jednání s jinými, ale i vůči sobě. Ono to není vůbec lehké, bez Boha a jeho vedení by se z toho nikdo sám nedostal. To On je světlo, to On si "posvítí" a odhalí,..ale ještě mít vždycky dost ochoty mu naslouchat. Není to  příjemné, takové odhalení, přiznání. Ale když už člověk ví, co je třeba "uklidit", tak zase - s Boží pomocí to může být  nakonec...fajn. Něco se vždycky dozvím, něco se změní a ve výsledku k dobrému - když je to opravdu pod Jeho vedením. 

Nejspíš si toho vážím i proto, že jen pravda mi pomohla dostat se z vlivu sekty, jen pravdivě nahlédnout na život mi pomohlo mnohé si uvědomit, ......a pak se dá i něco s tím udělat.

Jirka

  Odněkud ty myšlenky musí pocházet. 

  Třeba si někdo opravdu myslí, že je osvobozen od pokušení, řeší smrt a zda do smrti zhřeší či nezhřeší, myslí si, že milovat jde bez vlastního přičinění. Možná si někdo myslí, že Bůh vyvolené spasí násilím. Snad si někdo myslí, že se vírou prohlásí za spaseného? Možná se někdo i vírou za spaseného prohlásil? Možná někdo oběť Pána Ježíše, naší jistotu, považuje za sebeklam. Možná si někdo myslí, že je dokonalý, že už nikdy neselže a že jeho život záleží na tom, jak dobře se drží. A že se bude držet Boha napořád. 

  Určitě si někdo namlouvá, že přijal jakousi záchranu, která je k ničemu. To jsem si namlouval taky, takže tomu věřím, že takový člověk existuje.

  Určitě jsem se kdysi omylem domníval, že dokážu odstranit hřích ze svého života a až několikaletá reálná praxe a jasné křesťanské učení mne ukázalo, že to je nesmysl. Ale možná se to někdo domnívá dodnes?

  Možná se někdo domnívá, že už další hříchy neudělá?

  

  Určitě se někdo domnívá, že vyznání a volní rozumové "přijetí" Ježíše za Pána života způsobuje odpuštění hříchů. S tímto omylem jsem se setkal mnohokrát a ovoce tohoto omylu je strašné, devastující, jak pro člověka, který v tom omylu žije, tak pro jeho okolí. Zajímalo mne, zda se k tomu někdo přihlásí a zda mu prakticky daná věc funguje.

  Taky jsme se bláznivě domnívali, že si hřích člověk volí svobodně - naproti realitě, zdravému rozumu i křesťanskému učení. Divil bych se, kdyby někdo nežil v tomto sebeklamu, že si sám svobodně volí hřích. Není takových lidí mnoho, většina, které jsem potkal, reflektuje realitu (čím jsou starší, tím více), ale chápu, že se někdo může ještě omylem domnívat, že se hřích volí svobodně.

  To ještě nevím, jestli takto nikdo neodpoví. Ale chápu.

  Ano, rozumím tomu stejně, že ty sebeklamy pochází někde z okolí/osobní zkušenosti autora s těmi sebeklamy. Zajímal by mne jejich zdroj.

  Jako například, že když si někdo myslí, že je dokonalý, že to u sebe nevidí? To bych neřekl. Naopak, člověk, který si myslí, že je dokonalý, to u sebe dobře vidí a také to dá jasně najevo. Že si nějaký oklamaný člověk, který si myslí, že si hřích volí svobodně neřekne, že si hřích volí svobodně a neuvidí, že si hřích volí svobodně? To bych neřekl. Už jsem potkal hodně různých lidí a dokážu si představit, že některé z těch věci si někteří lidé opravdu myslí.

  Křesťan samozřejmě ano. Pokud někdo spasení zažil a ví jak probíhá, těžko se přihlásí k nějaké "virtualitě" a omezením typu "pouhou ...". Ale někdo, kdo se potřebuje ideologicky vymezit, třeba vnímá, že spasil sám sebe svou pouhou vírou.

  Chápu, znám. To je ale jiný případ, než na který se ptám v článku. V článku se ptám opravdu na to, zda někdo zastává některý z těch názorů.

  Chápu. Proto mám mnohem radši realitu, svědectví života, než různé spekulace, nauky a teorie.

  Rozumím. Snad? 

  Otázky mého článku mířily opravdu jen na názory lidí, na to, co zastávají. Neřeším v článku pokrytectví ve stylu že někdo něco jiného vyznává a něco jiného žije.

  Toník

Sebeklam, či obelhání sebe je hrozně nebezpečné, teď se bojím o sebe..něco vidím a nevím jestli je to moje iluze, můj sebeklam... pokud je, tak druhým ubližuji a ublížím, pokud to budu řešit.... pokud vidím správně a "druhá " strana je v sebeklamu, tak ji ublíží moje mlčení. A pokud nebudu mlčet, tak ji ublížím taky, protože procitnutí ze sebeklamu je dost bolestivé...

...  Pán s tebou Jirka

PS: jinak asi jsem cvok, co si myslí, že se dá svobodně zvolit hřích, ale možná se lišíme v definici slova svoboda, věřím, že Bůh nám předkládá dvě cesty spravedlnosti a svévole. Jdeme po jedné nebo po druhé, ale ani Bůh ani nepřítel nestojí nám s revolverem u hlavy abychom si vybrali tak nebo onak... ale je pravda, že hřích je otroctví a v tom smyslu nejde svobodně volit, ale věřím, že jej jde nezvolit, ale svobodně zvolit hřích asi nejde... ale toto možná Oko nemyslel, možná myslel jen tu skutečnost, že většinou nejsme ve stavu, že nemáme jinou šanci než zvolit hřích, že máme možnost jej nezvolit. V možnoisti nezvolení hříchu možná vidí tu svobodu. Že Kain nemusel zabít Ábele, měl nad hříchem vládnout, že lidé většinou mohli jinak..ale budou asi i případy "posedlosti" kdy už jinak nemohli. Já věřím, že mohu hřích nevolit, ale ve své pravé postatě to neznamená, že svobodně volím hřích. Ale dokáži si slovní spojení "svobodně volím hřích" představit jako synonymum slova "mohu hřích nevolit".

Jak to vidíš s možností nezvolit hřích? Myslíš, že taková možnost není? Že otroctví hříchu je takové, že není ani možnost jej nezvolit? 

  Jirko, hodně výstižné, přesně...

  Diskuze s někým normálním a soudným na dané téma by mne opravdu vážně zajímala. Založím na to článek, už ho mám v hlavě a ještě dlužím něco k tématu wolkovi. Rozumím slovu Svoboda zhruba tak, jak je popsané na Wiki, jen na GS nejde dát odkaz na cokoliv, co obsahuje slovo "svoboda" ;-). Věřím, že Bůh předkládá člověku bezpočet cest spravedlnosti, tisíce i více, a docela jiný "bůh" pak cestu svévole.

  Jestli jsi schopen "svobodně" si zvolit hřích, tak je otázka: Jsi schopen si svobodně zvolit každý hřích, nebo jsi schopen svobodně zvolit jen některé hříchy? Například že by sis svobodně zvolil pobít ve městě bankovní úředníky a vykradl banku?

  No, tedy moje zkušenosti poměrně jiná. Například klasické dilema "Dát úplatek nebo nemít na výplaty lidí" bych úplně v klidu přirovnal k revolveru u hlavy. Bůh tedy určitě nestojí s revolverem u hlavy, ale nepřítel tedy na můj vkus někdy až dost často.

  Tohle je asi o definici slova "Svoboda".

  Bývaly doby, kdy jsme měli "možnost" cestovat za hranice: Člověk například mohl doma sešít balón a hranice přeletět, udělat si vozík a přejet hranice na drátech vysokého napětí, postavit si doma ze starého auta tank a pokusit se prostřílet se ven, mohl vydlabat velký pařez a přeplavat Dunaj do Rakouska, unést vlak a prorazit hraniční zarážku, unést letadlo a přistát v NSR, vzít nůžky a prostříhat se v nestřežené chvíli dráty, prokopat tunel pod hranicí a ještě bezpočet dalších "možností" jsme měli, jak vycestovat za hranice. 

  Ani jedné z těch "možností" jsme ale neříkali "svoboda".

  Jediné, co totiž člověk nemohl, bylo jednoduše vzít auto a přejet kdykoliv hranice po normální silnici a za pár dnů se vrátit, čemuž říkáme "svoboda"

  "Mít možnost něco udělat" pro mne tedy není synonymum pro "mít svobodu to udělat".

  Ale to je na delší diskuzi.

Jak to vidíš s možností nezvolit hřích? Myslíš, že taková možnost není? Že otroctví hříchu je takové, že není ani možnost jej nezvolit? 

  Opět, "svoboda", nebo "možnost" něco udělat/něco neudělat?

  Samozřejmě, že otrok má možnost utéci svému otrokáři. Pak je celý život na útěku před majitelem a před Zákonem. A je možné, že se Zákonu i majiteli za značného úsilí bude vyhýbat až do smrti a prožije tak život bez toho otrokáře.

  Samozřejmě, že alkoholik mám možnost se neopít (a to tak, že nepije vůbec). Má možnost se celý život vyhýbat alkoholu. Je to extrémně namáhavé, vyčerpávající, často stresující, beroucí energii. Ale nemá takový stav nic společného se svobodou od alkoholu.

  Alkoholik má šanci na zázrak - externí vysvobození. Přijde někdo silnější, otrokáře zmidlí a alkoholika vysvobodí. Stává se. Ale na můj vkus ne zas až tak často.

  Nealkoholik má naproti tomu jak možnost, tak svobodu pít nebo nepít. Má od alkoholu svobodu.

  Jsou srozumitelné pojmy, jak je používám?

  Toník

Není to ve slově všeho zkuste a dobrého se držte? Zkusím vše, vyberu si si dobré a to, že nedobré sï nevybírám a nechci vybírat mně ve svobodě neomezuje. Já osobně nemohu snít vše co se prodává v masných krámech, rychle bych běžel, ale přitom mne to neomezuje a mám to svobodné.

Podobenství s úplatkem je dobré, ten revolver někdy u hlavy v tomto smyslu je, ale mezi námi, jsou v něm vždy slepé. Byť někdy zemřeme. 

Jirka

Myslivec: Cizinče chválím Tě za to, že jsi svůj život odevzdal Kristu.

Hele Oko, vidíš jak je snadné tvoje lživé a odsuzující paušální tvrzení otočit proti tobě?

A co teprve tvoji katoličtí soudruzi. Tím se hnusný obsah tvých komentářů už vůbec nezajídá. Stačí zkopírovat tvůj komentář a vydávat ho za můj a to je hnedka povyku.

Na stejný diskusní obsah máte vy římští modloslužebníci dva metry, jeden pro sebe a druhý pro jiné, vy plémě hadí!!

A nyní můžeš začít skučet, dovoluji ti to.

:-))))

- proto jsem ten článek taky psal a ty citace tvých sebeklamů uvedl. 

Druhý důvod byl ten, že mne zajímalo, kdo vše má podobné názory 

jako ty, případně žije to, co uvádíš.

  Ocitoval jsem tvoje reakce a dal jsem si práci s tím, že u každé 

z tvých reakcí jsem uvedl kontext. Každý si tedy snadno může 

kliknout a podívat se, jak mimochodně a demagogicky tvými 

"sebeklamy" reaguješ na normální diskuze a udělat si vlastní úsudek.

  Určitě mám zkušenost s tím, že když lidé oklamali sami sebe a tvářili se jako křesťani a spasení, že jim i celému okolí to bylo ke škodě. Jestli u toho měli příjemné pocity, nevím, možná ano.

  A přináší takový sebeklam skutečně křesťanská věrouka? Je snad něco takového součástí křesťanského učení?

  I pokud by takový sebeklam nastal - jak dlouho takový sebeklam člověku vydrží? Dny, týdny, déle?

  Jádrem sebeklamu je soustředění na sebe. Přesný opak křesťanství.