..."Když je pak někdo občanem nebeského království, narodí se mu dítě, které je také občanem nebeského království..."...

Nikdo z nás se nerodí (podle krve) jako občan nebeského království. Všechny nás křesťany adoptoval nebeský Otec až ve křtu. Podle krve jsme stále potomky Adama a Evy - tedy potomky vyhnanců z ráje, bez nároku na dědictví ráje. Po Adamovi dědíme úděl vyhnance.

Po Kristu (skrze křest) dědíme pak nebeské království.

..." Křest ve vodě neznamená obléknutí do Krista - Ve křtu jsme byli spolu s Kristem pohřbeni. "...

Vytrhnout takto ze souvislosti může také znamenat vyrobit herezi ("je psáno" - oblíbená strategie satana....).

(Gal 3,27)

Vždyť vy všichni, kteří jste byli v Krista pokřtěni, Krista jste oblékli.

Ve křtu umírá spolu s Kristem starý člověk podle těla (Adamův dědic) - Ř 6,8; je spolu s Kristem pohřben a je spolu s Kristem také vzkříšen (Kol 2,12) - už jako dítě Boží - jako spolu s Kristem vzkříšený dědic, jako křesťan.

(Kol 11-13)

V něm jste byli také obřezáni obřízkou, která nebyla udělána lidskou rukou, nýbrž spočívala ve svlečení těla hříchů, v obřízce Kristově,  když jste byli spolu s ním ve křtu pohřbeni a v něm jste byli spolu i vzkříšeni skrze víru v působení Boha, který ho vzkřísil z mrtvých.  I vás, když jste byli mrtvi v proviněních a neobřízce svého těla, spolu s ním obživil, když nám všechna provinění odpustil ....

Souhlasím, že názor autora článku (Myslivce - ale není v tom ani zdaleka jen sám!) - že totiž člověk - křesťan - nemůže během svého dalšího života odpadnout od Boha, je skutečně jen nehorázným a nepravdivým bludem.

Staňa.

--- Ve křtu umírá spolu s Kristem starý člověk podle těla (Adamův dědic) - Ř 6,8; je spolu s Kristem pohřben a je spolu s Kristem také vzkříšen (Kol 2,12) - už jako dítě Boží - jako spolu s Kristem vzkříšený dědic, jako křesťan. ----

(Kol 11-13)

V něm jste byli také obřezáni obřízkou, která nebyla udělána lidskou rukou, nýbrž spočívala ve svlečení těla hříchů, v obřízce Kristově,  když jste byli spolu s ním ve křtu pohřbeni a v něm jste byli spolu i vzkříšeni skrze víru v působení Boha, který ho vzkřísil z mrtvých.  I vás, když jste byli mrtvi v proviněních a neobřízce svého těla, spolu s ním obživil, když nám všechna provinění odpustil ....

Křest je pokristěním člověka!

Rozebereme si ten tvůj příšerný a nesmyslný výraz POKRISTĚNÍ, který zde tak často užíváš. Už samotný výraz v sobě nese znaky rouhání a hereze.

Co si to vůbec ty modláři dovoluješ se takto o Kristu vyjadřovat. Jako by to byl nějaký nátěr kterým lze někoho pomalovat. Uvědomuješ si vůbec hloupost výrazu POKRISTĚNÍ? Pokud ne poskytnu ti různé analogie. Pomalování, pocákání, poturčenec..

Výraz POKRISTĚNÍ užíváš v souvislosti s výrazem OBLÉKÁNÍ Krista, jako by byl Kristus nějaká kůže kterou přes někoho natáhneš. Apoštol Pavel se o "oblékání Krista" vyjádřil expresivně, jelikož na mnoha jiných místech nemluví o oblečenÉm Kristu, mluví o ŽIVOTĚ V KRISTU. A jeho nejznámější výrok je "nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. Expresivní vyjádření- oblékání Krista, je ve smyslu oblečení zbroje, ve smyslu, že nás Kristus ochraňuje, že nás posiluje tam kde jsme slabý.

Žádným pokristěním na sebe Krista neoblékáš, tak jak to zde popisuješ ty. Upozorňuji tě, že toto tvoje vyjadřování a příšerné výrazivo je nedůstojné křesťana a dehonestací Krista.

Kristus není nátěr ani není oblek!

Varuj se toho!!

Naroubováním na Krista ve křtu se člověk stává křesťanem - nijak jinak, než mocí Ducha za viditelného znamení křestní vody je naroubován.

Toto je naprostým základem křesťanské víry.

  To, že se svátostí křtu miminek stane křesťan a je neroubován na Krista je virtuální svět.

  U nás prošlo svátostí křtu miminek 3 miliony lidí, 30% populace. Křesťanů je z nich jen velmi malý zlomek.

  V Polsku prošlo svátostí křtu miminek přes 90% populace. Přesto je v populaci podobné procento křesťanů, jako v Čechách. V Číně se svátost křtu miminek téměř nepraktikuje - přesto je v Číně větší procento křesťanů než v Čechách či Polsku. Promořenost populace svátostí křtu miminek není tedy ani v korelaci k poměru křesťanů ve společnosti.

 To, že se svátostí křtu miminek stane křesťan a je neroubován na Krista je virtuální svět.

"...

Když Bůh jedná, co na tom spatřuješ virtuálního?

Když tě král povýší do šlechtického stavu, změní snad tím tvé srdce, že budeš hned i šlechetně jednat?

Člověku je přece třeba se s tímto novým stavem vnitřně ztotožnit - přijmout ho za svůj. Jde o to, že nový stav otevírá nové možnosti kvality žití, které původní stav neměl. Tyto možnosti je ale třeba člověkem využít, naplnit - jinak by byla změna zbytečná.

I naroubované ratolesti se mohou vylomit a uschnout - tolik snad ještě uznáš.

  Nic. Proč bych měl spatřovat něco virtuálního na tom, když Bůh jedná?  

  Jak tebe napadlo slovo "virtuální" v souvislosti s jednáním Boha?

  To určitě ne.

  Moudrý král povyšuje do šlechtického stavu lidi šlechetného srdce. Na základě toho, jaké mají lidé srdce.

  Zlý král povyšuje do šlechtického stavu lidi, kteří mají náklonnost ke zlému a slony lhát a pomlouvat.

  A povýšení do šlechtického stavu na charakteru, na srdci člověka nic nezmění - člověk s dobrým srdcem zůstane i nadále dobrý a člověk, který má sklony ke zlému si je ponechá. Jen ta změna jejich situace vynese díky novým možnostem více navenek charakter těch dvou: Ten první bude dělat ještě více dobra a šlechetných věcí a ten, co má sklony ke zlému se povýšením ve zlém ještě rozvine.

  V tom se liší nové narození, ta nová smlouva: Ta právě člověka mění, mění jeho charakter, a to ne povrchově, že by člověka jen nějak po-malovala na těle, ani v duši, že by se jen změnily pocity či myšlenky člověka nebo jeho rozhodnost, ale mění člověka mnohem hlouběji: V jeho nitru. Změní se charakter člověka. Na rozdíl od mrtvé vody má totiž ta živá voda, kterou dává Bůh svému lidu, jednu podstatnou vlastnost: Má moc přemoci zlo, které je v každém člověku. A také to zlo přemůže, protože ta živá voda je zároveň čin, skutek.

  Liší se v tom od svátosti křtu miminek, která nic takového neumí: Lidé se v ní nestanou Božími dětmi a zůstává jim dále náklonnost ke zlému. A pak mají potřebu svou situaci i prosazovat v diskuzích a omylem si myslet, že všichni ostatní jsou na tom tak, jako oni sami.

  Toník

..."a rozdíl od mrtvé vody má totiž ta živá voda, kterou dává Bůh svému lidu, jednu podstatnou vlastnost: Má moc přemoci zlo, které je v každém člověku. A také to zlo přemůže, protože ta živá voda je zároveň čin, skutek."...

To všechno platí jedině v případě, že člověk s Bohem spolupracuje, že odpovídá vlastním rozhodnutím pro život s Bohem. Jinak ne.

(1 Sam 10,9-11)

I stalo se, že když se obrátil, aby šel od Samuela, Bůh mu změnil srdce v jiné a v onen den se naplnila všechna ta znamení. Když přišli do Gibeje, hle, skupina proroků šla proti nim; uchvátil ho Duch Boží a prorokoval s nimi.  Stalo se, že všichni, kteří ho dávno předtím znali, viděli, že prorokuje s proroky; lidé říkali jeden druhému: Co se to stalo s Kíšovým synem? Cožpak je také Saul mezi proroky?

Moc dobře víme, že Saul v závěru života zklamal, že se od Hospodinových cest odvrátil.

A moc dobře víš, že nové narození není pouze ze "živé vody" - tak to Kristus neučil - nové narození je z vody a z Ducha svatého.  Jsi tak zacyklený, tak zabedněný ve svých omylech, že ani tak jasná slova v Písmu si nechceš připustit. Nechceš je vidět. Jsi slepý! ....

Slepý a zabedněný jsi ty oko.

Apoštol Pavel přiváděl k novému životu tisíce lidí skrze Evangelium, skrze zvěstování Evangelia.  Nikoliv skrze křest. Apoštol Pavel nekřtil - a lidé přes jeho službu docházeli nového života.

1 Kor 4

Víra je ze slyšení Božího slova - a tato víra pak přivádí ke křtu.

Ve křtu koná sám Duch svatý, člověka spojuje s osobou Krista a tak se člověk narodí znovu - z křestní vody a z Ducha svatého. (J 3,5). Žádným svým uvěření člověk nezíská moc se narodit znovu - to je dílem Ducha svatého ve křtu.

Pořád nechceš pochopit, že při tvé herezi se kamsi vytratila ona voda.

"Živá voda" = Duch svatý.  Hovoří - li Kristus o vodě a o Duchu svatém, nehovoří přece o stejném!

B) Narození z Ducha= oživení lidského ducha k životu věčnému.

Křest= zkrácený pojem popisující duchovní skutečnosti v bodě A i B.

Oko, ty máš v hlavě na prvním místě křest jako obřadný úkon, což  je zcela nepodstatné. Na prvním místě je ZNOVUZROZENÍ- NAROZENÍ! 

Znovuzrození, narození kajícníka v boží milosti (vody), a znovuzrození lidského ducha v Duchu svatém pro život věčný. Může křtít jiný člověk, ale jenom za podmínky že bod A i B se u křtěného naplnil, a on bezpodmínečně Krista ve křtu přijal za svého spasitele. Bezpodmínečně proto, že pokřtěný jest ve Jméno boží.

Oprávněně křtít vodou může jenom ten, kdo Kristem pokřtěn ohněm Ducha byl, jelikož jenom ten v pravdě Ducha rozpozná zda může či nemůže dotyčného pokřtít. 

Křtít totiž může přímo Kristus ohněm Ducha, a k tomu asistence lidí netřeba. Je zavádějící nazývat seslání Ducha pouze Letnicemi. Seslání Ducha je křest ohněm Ducha který uděluje přímo Bůh. Jan křtitel se o tom vyjádřil víc než jasně. Já vás křtím vodou (boží milost a pokání), a ten kdo přichází po mně Vás bude křtít ohněm Ducha svatého. A to se taky o Letnicích stalo. Seslání a sesílání Ducha je křtem Krista, křtem ohněm Ducha.

Pokřtění ohněm Ducha jsou vyvolení boží, a jedině ti poznali v pravdě Ducha co znamená křtít ve jménu Otce, Syna a Ducha svatého. 

Žel dneska "křtí" každý komu z kapsy čouhá VŠ diplom teologie a pravý smysl, účel, správné pojetí křtu se prakticky vytratilo. A nejhorší ze všech parodií na křest je řk šaráda.

To Bůh rozhoduje o tom zda nás jeho vyvolený pokřtí, anebo nás pokřtí On sám svým Duchem. A jak vypadá "křest" pro rozhodnutí lidské? U křtěného neproběhlo pokání, boží milost ho neproměnila, Duch svatý neoživil k věčnému životu, ale pro duchovně vyprázdněný obřad se i tak nazývá pohan křesťanem. Nazývá se tak pro obřad, ne proto že se znovuzrodil. A strašné je, že takových "křesťanů" jsou stamiliony. A všeobecně se ví, kdo je vyrobil, i kdo vykuchal duchovní obsah křtu!

  A ty máš tuto víru?

  Přivedla tě tato víra ke křtu?

Slovo "pokristění" - vyjadřuje Boží mocí nadpřirozené  propojení s osobou Krista ve křtu.

Propojení s osobou Krista už navždycky (Kristova obřízka srdce - Kol 2,8-14)..

Ve křtu jsme byli spolu s Kristem pohřbeni a spolu s ním i vzkříšeni. (Kol 2;12-13).

Ve křtu zemřel spolu s Kristem starý člověk v nás (Ř 6,8), narodil se člověk nový, nebeský občan do novosti života (Ř 6,3-4).

Kristus sám nám vlastní rukou nenapsal ani řádku.

Pokud by to bylo třeba, myslíš, že by to neudělal?

Ale Kristus zcela nepochybně založil svou církev......

  A to je opravdu takový člověk po projití svátosti křtu propojen s Kristem už navždycky?

  I v pekle?

  Je s Kristem propojen i takový ateista, jehož život patří Satanu?

  Jak se to stane?

  To je jistě vaše škoda.

  Určitě by to udělal. 

  A udělal by to i kdyby to nebylo třeba. Normální lidi dělají spoustu věcí, které vůbec nejsou třeba. Natož Bůh.

  Nepochybně. 

  Ježíš Kristus pak založil svou církev v Jeruzalémě (a ne v Římě), bylo to v prvním století (a ne ve čtvrtém století) a založil svou církev na skále (ne na člověku).

  Toník

  V tom se liší situace lidí, kteří patří Bohu, patří do nebeského království. Dvěma občanům nebeského království se narodí zase občan nebeského království.

  Ano, to jistě může znamenat, však si také ty vytržením toho místa z kontextu některé vyrobené hereze předvedl. 

  Tak to ty ze souvislosti nevytrhuj.

  Já jsem jako vždy souvislost uvedl, stačí si kliknout a podívat se, v jaké souvislosti to bylo psané. Ta souvislost je křesťanům na křesťanském serveru dobře známá, viz například příspěvek Rosmana, který ti souvislost vysvětluje. Pokud ty souvislost neznáš a ty vytrhuješ to místo není nic jednoduššího, aby ses ty na souvislost podíval a prostudoval.

  Stačí tvé podivné nápady konfrontovat s realitou - viděl jsem mnoho křtů (a také mnoho svátostí křtu) a ani při křtu ani při svátosti křtu nikdo neumírá. 

  Ani to není potřeba, aby při křtu někdo umíral. 

  Tak jako není potřeba, aby umíral někdo při pohřbu.

  Jak víš, že toto je názor Myslivce? Domyslel sis to ve tvém virtuálním světě?

  Toník

..."Ani to není potřeba, aby při křtu někdo umíral. "...

( 6,3-8)

Což nevíte, že my všichni, kteří jsme byli pokřtěni v Krista Ježíše, jsme byli pokřtěni v jeho smrt?

Skrze křest jsme byli spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom i my, tak jako byl Kristus skrze slávu Otce vzkříšen z mrtvých, vstoupili na cestu nového života. Neboť jestliže jsme se stali s ním srostlými tím, že jsme mu byli podobni ve smrti, jistě mu budeme podobni i v zmrtvýchvstání. A víme, že náš starý člověk byl spolu s ním ukřižován, aby tělo hříchu bylo zbaveno sil a my už hříchu neotročili. Vždyť ten, kdo zemřel, je zproštěn hříchu.

Jestliže jsme s Kristem zemřeli, věříme, že spolu s ním budeme také žít.

  Proto jsme my zemřeli s ním.

  Mrtvoly určitě neumírají, mrtvoly je potřeba pohřbít. Spolu s Kristem. Může být slavnostně, ale hlavně vesele a radostně.

  Protože když se člověk loučí s tím nejhorším nepřítelem, s tím, kdo má moc zahubit duši i tělo člověka v pekle, je to radostná událost.

  Toník