Co to je zodpovědnost?

    Když někomu někdo něco slíbí, že udělá, tak je v tom slibu zodpovědný za to, co slíbil, že udělá. Pokud to udělá, tak je zodpovědný vůči tomu, komu to slíbil, ale když to neudělá, to z různých důvodů, tak je vůči tomu, komu to slíbil nezodpovědný. Z tohoto vyplývá i zodpovědnost vůči zákonu. Zákon nařizuje, přikazuje a zakazuje určité chování a skutky. Člověk, kterému se tento zákon líbí, se tomu zákonu podřizuje a slibuje zákonodárci, že bude jednat podle toho, co zákon přikazuje a zakazuje. Když to takto činí, tak je vůči tomu, kdo zákon vydal zodpovědný. Když ty skutky zákona nečiní, tak je nezodpovědný. 

  Stará smlouva mezi Bohem a člověkem byla přesně o tom, že Bůh vydal zákon a izraelský národ slíbil Bohu, že bude činit skutky popsané tím zákonem, čímž se stanou zodpovědnými vůči Bohu. Tuto smlouvu s Bohem uzavřeli pouze Izraelité-židé, to znamená, že to Bohu slíbili. Žádný jiný národ to Bohu neslíbil, a ani po žádném jiném národu to Bůh nevyžadoval. Když si tedy člověk mimo židovský národ žil jak sám chtěl, tak neměl žádnou zodpovědnost vůči Bohu, protože Bohu nic neslíbil, tím pádem nemusel nic dodržovat, a tak byl zodpovědný pouze sám k sobě, nebo k jiným, jak sám chtěl, což znamená, že když si něco ve svém srdci předsevzal, že učiní, tak byl zodpovědný sám sobě za to, že to udělá. Když už jde o společenství dvou a více lidí, a navzájem si něco naslibují, potom jsou zodpovědní jeden vůči druhému, že to, co slíbili, také udělají. Mezi osobní zodpovědnost člověka vůči sobě samému patří také to, že si slíbí, že si nebude sobě, ani druhým nic slibovat. V tomto stavu je potom zodpovědný za to, že nemusí činit žádné skutky ani vůči sobě, ani vůči druhým, protože slíbil sobě i druhým, že nebude nic dělat. To však neznamená, že nebude nic dělat, ale znamená to, že nikomu nic neslíbil, tak tím není zajatý ve své zodpovědnosti za to, co slíbil, ale dělá v každé chvíli jen to, co ho napadne. Člověk takto žijící, stojící mimo Boha vedle Boha, nemůže činit nic jiného, než hřích, protože až vykonání Božího zákona je svaté, dobré a spravedlivé. Jelikož vykonání Božího zákona je pro člověka nemožné, to k vůli slabosti těla, viz. Ř. 8,1-5, tak člověk, který tvrdí, že může vykonávat skutky podle Božího nařízeného slova, a slibuje to Bohu, že to takto bude činit, aby byl tímto svým konáním svatý, tak tento člověk se stává lhářem, buďto nevědomě, protože to neví, že to nemůže vykonat, alespoň ne podle Božích představ, protože zatím nepoznal pravdu s Ježíšova slova, nebo vědomě, protože je pyšný, a chce za každou cenu, aby to tak možné bylo, aby to i Bůh takto přijal. O to se po celé dějiny lidstva snaží NÁBOŽENSTVÍ. Satan byl první s touto myšlenkou, a každý, kdo se snaží Boha přesvědčit, že má na to, aby splnil, co Bohu slíbil, má tuto myšlenku ze stejného zdroje, to je od Satana. V pravdě Ježíšova slova Bůh od člověka něco přece žádá, ale v žádném případě to nejsou skutky konané člověkem podle Božího slova, protože to již Bůh dokázal, že to není možné, že člověk není schopen vykonat to, co Bůh žádá ve skutcích. Člověk si ty skutky Božího slova přizpůsobil tak, aby je konat mohl, a tak skrze náboženství to podsouvá Bohu, jako plnění JEHO VŮLE, v čemž se pak raduje z vlastní zodpovědnosti vůči Bohu. Že na to Bůh nezhlíží, stejně jako na to neshlédl u Kaina, člověk zasažený svou zodpovědností nevidí, nepoznal zatím pravdu, která by jej vysvobodili z tohoto náboženství vlastní zodpovědnosti za své skutky.

   Co tedy Bůh žádá po člověku? Je to VÍRA V JEHO ZODPOVĚDNOST ZA JEHO SKUTKY KONANÉ BOHEM. Bůh řekl: ,,JÁ TO UDĚLÁM". Co udělá Bůh? No přece všechno co slíbil.

     ,,Budeš milovat Boha svého nadevšecko, a budeš milovat bližního svého, jako sebe samého."

  Kdy se to stane? Až to Bůh vykoná. Kdy to vykoná? Až člověk zabalí své vykonávání Božího slova s vírou, to je s vnitřním přesvědčením, že to, co Bůh chce, není žádný člověk schopen vykonat, tím pádem to ani nemůže Bohu, ani nikomu jinému slíbit, a tak není zodpovědný, protože nic neslíbil.

  Jak je to s vírou? To je také Boží zodpovědnost, protože toto také slíbil, že to On s námi udělá, skrze své slovo, které má moc způsobit to, co říká, to na místě, kde přebývá. A před Božím slovem se nikdo neskryje, protože je všudypřítomné v každý čas.

           ON TO UDĚLÁ, A TO JE ZODPOVĚDNÉ.