Tedy pokud jde o věřící osobně, pouze Kristus v nich skrze víru žijící může naplnit spravedlnost.

A Kristovcem se člověk nestává úkonem křtu, ale VÍROU a víra vzniká, když živé Boží Slovo spolu s Duchem Božím na příkaz Boží (2Kor 4,6) zasáhne srdce předem určeného člověka (Sk 2,37) a vdechne do něj právě tento Kristův život.

Křtem se ještě nikdo Kristovcem nestal. Nejsme v islámu, kde stačí odříkat šaháda. Žádný úkon ani rituál křesťana nedělá.

Proto je v ŘKC tolik formálních "věřících", prptože se snažíte rituály nahradit Boží práci, která se navíc děje pouze s Jeho vyvolenými od ustanovení světa, jejichž počet je předem uzavřen. 

..."A Kristovcem se člověk nestává úkonem křtu, ale vírou..."...

Víra je cosi těžko definovatelného a obtížně  odlišného od jiných stavů člověka; např. počátečního nadšení konvertity, které časem vyprchá. 

Pro pevnou  víru je charakteristický pevný vytrvalý a neměnný postoj , který se u člověka vytváří až po dlouhém čase jeho nepřetržitého soužití s Bohem. Bůh člověka vychovává, Bůh člověka vede, život s Bohem utvrzuje člověka ve víře skrze skutky, které v životě koná. Bez těchto skutků není víra opravdová.

U člověka, který teprve právě uvěřil, je jeho víra ještě nepevná, snadno ohrožitelná - a mnozí už takto znovu ve víře uschli, jako to obilí na skále, či v trní.

Ze slyšení Božího slova pochází víra - víra pak člověka dovede ke křtu. Až ve křtu se člověk narodí znovu z vody (křtu) a z Ducha svatého (J 3,5).

Kristovcem  (jak ty říkáš) - já říkám křesťanem, se člověk stává ovšem až v okamžiku, kdy oblékl Krista .

(Gal 3,27)

Vždyť vy všichni, kteří jste byli v Krista pokřtěni, Krista jste oblékli.

..."Křtem se ještě nikdo Kristovcem nestal..."...

Křtem však oblékáme Krista - ve křtu jsme byli osobně každý spojeni s Kristem v jeho smrti i vzkříšení.

Křesťanem se člověk nestává snad vlastní skvělostí a dokonalostí svojí víry, ale výlučně jenom z Boží milosti - ničím nezaslouženým darem.

A to právě křtem.

Ve skutečnosti žijeme v  tom stejném světě, jen některé věci vidíš přes "růžové brýle mámení".

V křesťanské víře existují fakta, která nelze donekonečna opomíjet - jinak člověk není vůči sobě, ani vůči jiným poctivý.

 A jedním z těchto faktů (jak říká můj kamarád: "Přes toto nejede vlak") je i skutečnost, že jsme se narodili jako křesťané skrze koupel vody, kterou doprovázelo slovo:

(Ef 5,25)

... jako i Kristus miloval církev a sám sebe za ni vydal,  aby ji posvětil, když ji očistil vodní koupelí v slovu,  aby sám sobě postavil slavnou církev, která by neměla poskvrny ani vrásky ani čehokoliv takového, ale byla svatá a bezúhonná. ...

(Tit 3,5)

...  on nehleděl na skutky spravedlnosti, které jsme snad vykonali, ale

Je spolehlivé toto slovo a já trvám na tom, že máš v této věci být nesmlouvavý, aby se ti, kdo vložili svou víru v Boha, snažili vynikat v konání dobra. A to je pro lidi dobré a užitečné.

Gregu, nepochybuji o tobě, že máš dobrou vůli, ale jste si v tomto s Willym hodně podobní;  našli jste si zalíbení v některých bludných učeních sekt.

Ale v tomto já opravdu nemohu v ničem slevit - nikdo na této zemi se nemůže nazývat po právu křesťanem, pokud neprošel koupelí křtu - koupelí vody, kterou doprovází slovo evangelia (Mt 28,18).

Nikdo po tobě nechce, aby jsi z něčeho slevoval, to je dokonce nemožné.

Vy katolíci doslovné verše vykládáte obrazně a obrazné verše doslovně, jako v případě křtu. 

Koupel znovuzrození ani vodní koupel v slovu neznamená křest, ale prostě Boží Slovo. 

Křest samotný s člověkem neudělá nic. Ten je pouze už potvrzením víry a tedy ke znovuzrození došlo vírou skrze Slovo již před ním. Slovo je ta koupel. Křtí se již věřící a znovuzrozený člověk. Viz. komorník královny a evangelista Filip. Komorník byl pokřtěn až po uvěření, tedy po znovuzrození skrze kázané Slovo. Také se ho Filip výslovně zeptal, než ho pokřtil, jestli uvěřil. 

Ono u protestantů vládne podobný omyl: Tam zase jedou tzv. "VYZNÁNÍ PÁNA JEŽÍŠE":" Vyznáš-li ústy svými Pána Ježíše a srdcem svým uvěříš-li, .......spasen budeš."

Ani zde nečiní křesťanem nějaké ústní vyznání (tedy rituál typu šahády) ale víra v srdci.

A zde je opět rozdíl mezi prostou rozumovou důvěrou a přitakáním a skutečnou vírou v srdci, způsobenou živým Božím Slovem. Tady se opět láme chléb mezi náboženským člověkem a novým stvořením. 

To, že věříte v to, že křest s vámi dělá něco vnitřního je také příčinou toho, proč jste miliardová formální církev. Proč jste církví starého náboženského člověka. Protože skutečně znovuzrozených lidí je mezi vámi jen pár procent, takže se početně od jiných církví ve skutečnosti až tak nelišíte.

..."Koupel znovuzrození ani vodní koupel v slovu neznamená křest, ale prostě Boží Slovo. "...

To je ovšem jenom tvůj omyl:

(Ef 5,26)

... aby ji posvětil, když ji očistil vodní koupelí v slovu,

... aby ji posvětil tím, že ji očistil koupelí ve vodě, kterou doprovází slovo...

(1 J 5,6)

Jsou tedy tři, kteří svědčí:  Duch, voda, krev, a ti tři směřují k témuž cíli. ...

(J 3,5)

Ježíš odpověděl: "Vpravdě, vpravdě ti říkám, pokud se někdo nenarodí z vody a z Ducha, nemůže vejít do Božího království.

Nelze účelově měnit smysl Ježíšových jasně řečených slov a podsouvat jim jiný význam, než jaký skutečně mají.

no já bych toto netroufl. Je to stejné jako:

Nenazývejte na zemi nikoho otcem, jeden je Otec váš....

Přestože apoštol Pavel byl duchovním otcem mnoha věřících, NIKDY se tak nenechal nazývat od druhých. 

Takže přestože jsme každý z nás samostatná individualita jménem Petr, Pavel, Honza... Tak v nás žije Kristus, jsme s Ním jedno, ale nikdy bych se tak nenazval ani druhým jménem.

Moje otázka se vztahovala k tvému článku jiným způsobem, než jak jsi odpověděl.

..."Proto nám Bůh implantoval Krista a tak naše svatost je Kristova. Jsme vším co je On, máme vše co má On a naše skutky jsou Jeho skutky. "...

To je jen nesouvislá slátanina výroků z Písma, docela hodně ostrádající zpětnou vazbu do naší reality:

..."Jsme vším co je On, máme vše co má On a naše skutky jsou Jeho skutky. "...

Opravdu si, Gregu, myslíš, že jsi Stvořitelem, Vykupitelem lidstva? Opravdu si o sobě myslíš, že jsi všemohoucím Bohem? Opravdu si o sobě myslíš, že máš už oslevené tělo jako Kristus , které může přicházet i zavřenými dveřmi?

Pán Ježíš uzdravoval nemocné, křísil mrtvé k životu.

Kolikpak mrtvých jsi ty už vzkřísil - když tedy údajně máš mít vše, co má Pán Ježíš?

Samozřejmé pro tebe je, že ty jsi to "nové stvoření", zatímco já jsem podle tebe jenom "náboženský člověk".

Tak to máš v hlavě nastaveno a není na světě síly s tím pohnout.

Ještě jsem se zde nesetkal s nikým, kdo by si o sobě také nemyslel že je "nové stvoření", zatímco ti druzí jsou jenom nutný odpad a pokud nepřijmou tu jeho "jedinou správnou" podobu víry, tak z nich bude jenom "kanonfutr"  pro peklo.

vkládáš mi tady do úst něco, co jsem nikdy neřekl.

Ale zůstaňme objektivní.

Udělejme si jednoduše lehký TEST, který jasně ukáže, které z našich dvou učení je ovoce nesoucí a které ne. 

Ty jsi křesťanem už od miminka. Takže máš proti mě náskok hned ze začátku a to celých 22 let. Vzhledem k tomu, kolik ti je, tak jsi křesťanem nejméně tak dlouho, jako byl apoštol Jan.

A teď se tě zeptám: Ve které kapitole listu Římanům ve skutečnosti žiješ?

Žiješ v Římanům 7. kapitole nebo už v Římanům 8. kapitole? A nemusíš mi odpovídat, stačí, když si na to odpovíš sám sobě.

Tvoji profesionální a neomylní pastýři měli za úkol tě za tak mnoho let dostat z Ř7 do Ř8.

Pokud se tak nestalo, něco s nimi a s tím systémem bude asi špatně.......

Já přece nežiji v kapitolách Písma, ale v osobě - v Kristu. Ten je podle mých chabých schopností středobodem mého života.

Nebyla to moje ústa, co tu tvrdila, že jsou lidé, které Bůh stvořil jako "nádoby všední" (k zatracení) - a ti nebudou spaseni, ani kdyby se samou snahou třeba roztrhali.

že o Jidášově zrade rozhodl Bůh dopředu a Jidáš že neměl jinou možnost.

A to se pleteš - Jidáš měl možnost Krista nezradit.

///A to se pleteš - Jidáš měl možnost Krista nezradit.

Vidím, že je to zatím beznadějné. A teď si představ, kdyby náš Slavný Bůh byl bohem podle tvých představ, jak by se asi musel třást, jestli náhodou si to Jidáš nerozmyslí a nezradí? 

Jaký by to byl Bůh, který je závislý na rozhodnutí lidské vůle? Dovedeš si představit ten zmatek?

Apropos - Bůh tedy podle tebe nemá žádný plán, jen a pouze čeká a je závislý na našem lidském rozhodnutí?  Kde je to v Písmu? 

///

///Já přece nežiji v kapitolách Písma, ale v osobě - v Kristu. Ten je podle mých chabých schopností středobodem mého života.///

V mém starém člověku mám také jen chabé schopnosti, jako každý. Ale jako křesťané  nemáme žít podle našich chabých schopností a už vůbec ne v Kristu. To by ani nešlo.

To je nevěra tomu, co pro nás Kristus na kříži a vzkříšením vydobyl. Ano, nezbývá nám než takto žít první 3-4 léta, kdy jsme ještě tělesní, jako Kristovi učedníci počas 3,5 roku nebo Korintští počas téhož 3,5 roku. 

Ale potom při správném učení má nastoupit plnost a dospělost v Kristu, a dokonalost (relativní samozřejmě a stále se i nadále prohlubující). A má přitom nastat právě i vysvobození ze života v Ř7 a vstup do způsobu života v Ř8. Vyjádřeno slovy světského básníka - v Kristu má nastat pro ďábla nesnesitelná "lehkost bytí."(našeho) Viz." Matouš 11:29  Vezměte jho mé na se, a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete odpočinutí dušem vašim.

Pak už jsou naše chabé schopnosti pryč, ani si na ně nevzpomeneme a žijeme vírou v Krista, který je v nás. Kristus opravdu nemá chabé schopnosti. 

Pro toto vše jsou však některé nutné podmínky:

1) V první řadě musí být člověk znovuzrozen skrze Slovo a Ducha. To je Boží dílo u svých vyvolených. 

Pokud tato podmínka není naplněna (a asi ani nikdy nebude), pak je možná lepší, když člověk žije v kostelních lavicích, než aby žil úplně světským a hříšným životem. Pak možná bude před Bohem jako Kornelius před svým znovuzrozením, který byl zbožný a milosrdný k chudým, vroucí modlitebník. A Bohu se evidentně líbil. Dokonce k němu Bůh mluvil k jako ještě neznovuzrozenému. Byl však předurčen pro to, aby obdržel Boží milost. Tedy ne kvůli tomu, jak dobrý byl, ale z pouhé nezasloužené milosti, jako všichni.

2) Musí být správně učen Evangeliu - tedy že má vírou přijmout nejen odpuštění hříchů a věčnou spásu, ale i to, že již nemá ve svém životě žít skrze víru ve svého starého člověka, který byl s Kristem ukřižován, ale že má žít skrze víru v Krista v něm. To je pravý křesťanský život. KRISTUS V NÁS a naše víra v Něj. Ne v Něj jen někde na Nebi. Ale V NĚJ V NÁS.

A co znamená tato naše víra v Něj v nás? Protože je to objektivní fakt, skutečnost, realita, že Kristus žije v nás (pokud ovšem jsme byli znovuzrozeni), máme v ní věřit, protože víra je REALIZACE EXISTUJÍCÍ SKUTEČNOSTI. 

Víra znamená věřit, že to za co se modlíme již máme. A my to také máme. Není to žádná chiméra. Každý jehož srdce vnitřně zasáhlo Slovo Boží jako meč (tedy že při poslechu Slova s ním toho Slovo něco vnitřního udělalo a s evidentní přítomností Ducha svatého - to člověk cítí a vnímá), je znovuzrozen z Ducha. 

Pak ihned ten den následuje křest ve vodě a v Duchu se vzkládáním rukou. S projevy mluvení v jazyce.

A protože víra nemlčí, ale mluví, má člověk v souladu s touto skutečností ve víře vyznávat, modlit se, děkovat Bohu, za to, že Kristus žije v něm a skrze něj. Věřící si má osvojit a nechat se úplně prolnout biblickými verši, které na tuto skutečnost poukazují. Viz. můj článek EVANGELIUM-OBJEKTIVNÍ FAKTA. Tam se hovoří o nastalé skutečnosti, které je třeba věřit a neustále se jí živit a nechat se jí prostupovat. I přes počáteční pády, hříchy a neúspěchy je třeba stát nohou víry na této zaslíbené zemi jako Jozue a Káleb a nikoliv být v nevěře a obávat se obrů ovládajících tuto zaslíbenou zem. 

Proč Židé nevešli do odpočinutí v zaslíbené zemi? Pro NEVĚRU Božímu Slovu. (Žd 4).

to Oko:

///A to se pleteš - Jidáš měl možnost Krista nezradit.///

Tak ještě k základní poučce o Božím působení:

Potvrzení z Písma: SK 4,27  Právěť jsou se jistě sešli proti svatému Synu tvému Ježíšovi, kteréhož jsi pomazal, Herodes a Pontský Pilát, s pohany a lidem Izraelským,

28  aby učinili, co tvá ruka a tvůj úradek předem určily, že se má stát.

Říkám to s modlitbou za všechny, co tu jste, abyste poznali Pravdu Evangelia. A mohli skrze Krista žít. Abyste poznali našeho dobrého Pána Ježíše...

Pán Ježíš Kristus buď s duchem vaším. 

Za všechny, u kterých se tak ještě nestalo.

Nutno ještě dodat, že i skutečně znovuzrození věřící si musí projít léty, kdy se také chovají jako náboženští lidé pod zákonem. Tím musí projít všichni. Aby si uvědomili, že oni sami se nikdy nezmění. Starý člověk je pořád stejný jako před uvěřením. A zůstane tak navěky. Nikdy se nepolepší. Nikoliv změna stávajícího života , ale VÝMĚNA, je Boží způsob nápravy. Nikdo z lidí, kromě Krista není svatý. 

I většina znovuzrozených dnes nemá od svých pastýřů správné učení. Ti si na shromážděních (ještě k tomu typu one man show) plácají zbytečně játry nad nesmyslnými moralistními rozbory biblických textů, namísto toho, aby svým ovečkám zprostředkovali skutečné Evangelium, skutečné učení. Sami ho neznají a tak slepí vedou slepé. 

A tak zůstávají tělesnými malými dětmi jako Korintští, jsou mezi nimi nenávist, sváry a různice (1Kor 3,3). A protože se někteří jako bratři mezi sebou nenávidí, nemají ještě v sobě zůstávající věčný život v celé jejich bytosti (1Jan 3,15). Takto natrvalo zůstávající věčný život v sobě mají pouze duchovní věřící. Ti poznali Pána, protože Otec a Syn přišel a učinil si v nich trvalý příbytek (Jan 14,20.21.23). Je to podobné jako naše trvalé bydliště. 

Zde jde o jinou kvalitu, než když věřící přijal skrze Živé Boží Slovo víru v Krista. Již od toho okamžiku má v sobě Krista a může mu důvěřovat nejen pro odpuštění hříchů, ale i pro život. Ale to ještě není ta kvalita a ten level, jako v Janovi 14. 

Apoštolé šli jako první evangelizovat Židy. I dnes by bylo třeba jako první evangelizovat křesťany, protože oni věří jen polovině Evangelia. 

Vědí sice, že již nemusí zemřít pro své hříchy, ale nevědí, že už nemusí (a nesmí) ani sami ŽÍT. Protože faktem je jejich ukřižování s Kristem A jejich následný život skrze víru s Kristem v nich (Ga 2,20c)

Tím, že v nás Kristus přebývá, tak nám samotným nijak nezabraňuje žít - naopak, kvalitu našeho žití umocňuje, prosvětluje, rozšiřuje.

Spolupráce na Božím plánu se světem počítá i s našimi osobami .

Tedy to neznamená, že já se snad neraduji ze života, že nemám snad své sny a nesnažím se je uskutečňovat - pokud jsou v souladu s Božími záměry. A to mi Bůh dá zřetelně najevo skrze události s tím související.

Nežiji už já, žije ve mě Kristus - Tomuto třeba rozumět následovně:

Tímto se Kristus stává zdrojem veškeré činnosti křesťanovy (ptám se, co by předně chtěl Bůh, nikoli co bych chtěl já).

Podle zkušenosti často tomu bývá tak, že Duch svatý vnuká člověku inspiraci k jeho touhám a cílům, které si stanovuje. Pak vlastně moje nápady, sny a touhy jsou v souladu s Božím plánem.

Žijeme sice "v těle", ale život křesťana je už produchovněn vírou.

(Ef 3,17)

... aby Kristus skrze víru přebýval ve vašich srdcích a abyste byli zakořeněni a založeni v lásce,

Ty jsi Duch Svatý? Ty si troufáš vykládat Písmo, které zjevně rozumíš špatně respektive vůbec? Vždyť o tom, co píšeš, nemáš ponětí !!

///

Oko píšeš:

///

A současné křesťanstvo už od 2. století je (většinově) ve stejné situaci jako první generace Izraelitů, která nevešla do odpočinutí zaslíbené země. Protože hned po odchodu apoštolů pokřivili učení Evangelia a vrátili se zpět k Zákonu jako Galatští. 

Proto je třeba nových Jozuů a Kálebů a možná i úplně nové generace věřících, aby Evangelium-Moc Boží dosáhlo cíle Kristova díla na kříži.

Sám přemýšlím před Pánem nad tím, jak se může Pánu podařit té nezbytné, životně důležité změny smýšlení u takového člověka dosáhnout, když on to ve skutečnosti nechce. Narážím na to, co říká Pán v Matouši 16:24. Bez toho chtění to nejde a když člověk nedovolí Bohu, aby v něm to chtění působil, Bůh nemá způsob, jak to změnit.

Věřím, že Bůh to řešení zná a má, ale evidentně ne u všech. 

Kéž se alespoň nad některými náboženskými lidmi smiluje, aby ukázal, že to pro Něho není nemožné. Amen.

náboženských lidí je nejvíce ve velkých lidových církvích, tedy v katolické, pravoslavné a v evangelických denominacích. 

Je jasné, že jen velmi malá část uslyší Boží volání k vyjití z Babylonu. Dělo se tak, stále se tak děje a bude dít. Ale jde pouze o malý zlomek těch lidí. 

Ti ostatní by pokusem o konverzi ztratili i to málo, co mají. Pro ně bude asi lepší zůstat tam, kde jsou. Jiná možnost, kromě úplného návratu do světa hříchu nemají. Tak raději ať jsou obsazeny ty kostelní lavice....

Jak je to s Okem, to nevím. Kéž by prohlédl, když má takový nick.....  :-)))

  Je spousta lidí, kteří prošli křtem brzy po znovuzrození a pohřbili starého člověka, ať už byl jakýkoliv.

 Tak to opět těžko.

  Většina znovuzrozených určitě nežije pod pastýři s moralistními rozbory biblických textů. A pokud je člověk znovuzrozený, velmi dobře pozná lidi se svědectvím života od lidí, kteří provozují moralistní rozbory biblických textů.

  Opět, Gregu: Pokud někdo nemiluje a nenávidí bratry, Boha nepoznal a do života mu kus schází. Často velký kus.

  Toník

To, co zde říkáš odporuje Písmu i praxi. Znovuzrození věřící ve stadiu malých a starších dětí ještě nejsou těmi vítěznými mládenci, kteří zvítězili na tím zlostníkem a ve kterých trvale zůstává Slovo Boží (1Jan 2,12-14). Ti zatím pouze poznali v Bohu svého Abba - Otce a to, že jsou jim odpuštěny hříchy. Ještě ale ve zkušenosti nepoznali vysvobození z hříchu (i když ho v Kristu již mají). 

Je třeba nejméně 3,5 roku, aby dorostli pomocí mléka Božího Slova do dospělých mládenců. Tak jako sami Kristovi učedníci. Nejprve 3,5 roku ničemu nerozuměli a blábolili nesmysly. 

Také Korintší již za 3,5 roku od vzniku svého sboru měli být podle Pavla duchovní, ale nebyli a byla mezi nimi i nenávist a sváry (1Kor 3). Přestože byli znovuzrozeni a byli povolanými svatými a posvěcenými v Kristu (1Kor 1,2). 

O tomtéž mluví i podobenství o stromu, který 3 roky nenesl žádné ovoce. Až když ho okopali a pohnojili a čekali ještě 4 rok, zda začne rodit ovoce. 

A tento časový údaj platí pouze pro ty, které již dospělý mládenec nebo otec osobně vyučuje. Viz. Ježíš a učedníci nebo apoštolé a učedníci. 

Pro ty, co jsou průkopníky a rostou sami pomocí vyučování Ducha svatého, tento časový údaj je značně prodloužený. U apoštola Pavla to trvalo cca 15-17 let. Ale ihned po jeho uvěření ho však učedníci pro jeho lidskou horlivost při kázání Krista smíchanou s jeho první láskou museli odvést zpět do Tarzu, aby byl od něho pokoj, jinak by ho nevěřící zabili. Také byl nejprve miminem a pak dítětem (Sk 9,28-31).

Pak 15-17 let Pavel zrál o samotě s Pánem. (Neučili ho stávající apoštolé. On měl následně učit je hlubšímu porozumění Evangeliu - Ef 3,2-4 a 9) Pak strávil ještě rok ve sboru. Teprve potom vstoupil do služby, tentokrát už na popud Ducha... (Sk 13,1-3). 

Dnešním průkopníkům to samé může trvat třeba 30, 40 let, než dorostou bez osobní pomoci do věku dospělých vítězných mládenců. 

Pro jejich rychlý, normální růst by bylo zapotřebí již vyučených a osobně Pánem pověřených apoštolů nebo minimálně alespoň dospělých mládenců. 

no, myslím, že to dosáhnout lze, protože i v Thyatirách, předobrazu katolické církve, existovala skupina, která měla držet to, co již má, dokud Pán nepřijde.

V dnešní katolické církvi existuje velké množství různých skupin (možná více než denominací v protestantismu), jednou z nich jsou myslím tzv. Lefébristé. A ještě další jiní. Lidé kolem Michala Semína apod. A jistě mnoho dalších.

Takže pokud má někdo v denominaci zdravé učení a zastává ho navzdory jejich denominačnímu učení, může skrze víru ve zdravé učení dosáhnout cíle. Ale bude to trvat více let.

Ovšemže všechno záleží hlavně na Pánově milosti a Jeho předem stanovenému plánu. Je to Pán a nikdo jiný, kdo rozhoduje o tom, KDY a V KOM (a v jaký konkrétní den - Jan 14,20) si učiní TRVALÉ BYDLIŠTĚ nejen v jeho lidském duchu (jako při znovuzrození), ale i v jeho duši.

(Jan 14, 20.21.23)

Viz. U samotného Pána Ježíše se to stalo při Jeho vodním křtu, kdy zároveň na Něj sestoupil Duch svatý a Bůh řekl, že se Mu zalíbilo v Jeho milovaném Synu:

Pokud má někdo v denominaci zdravé učení, pak to není zásluha ani jeho ani té denominace a Ten, Koho to zásluha je, jej v té denominaci nechá jen v jistých případech za jistým účelem; zpravidla však nenechá, nýbrž vyvede. Mluvím z vlastní zkušenosti, která nemusí být pravidlem.

někdy vyvede, někdy ne. Kdyby vyvedl všechny, těžko by pak v každém typu sboru byli nějací vítězové. 

Už jen to, že samo bytí v denominaci je nebiblické trhání Těla Kristova a tělesnost, (Já jsem Pavlův, já Apolův, Já Petrův, já Kristův) což je tedy hřích, způsobuje těžko průhlednou deku na duchovním zraku věřícího. Není schopen vidět tolik, kolik by viděl mimo denominaci.

ale abych ti odpověděl na otázku. Chci být samozřejmě ve Filadelfii a věřím, že tam momentálně nyní jsem. 

Alespoň nevím o ničem, v čem bych se odchyloval od Slova Božího a Pánovo jméno také snad nezapírám.

V minulosti ano, to jsem byl asi horší než nevěřící. Ve svém starém člověku, když jsem ještě žil životem popsaným v Římanům 7.kap. 

To nevěřící určitě říkali: "Tohle že je křesťan?". (Zlý člověk to určitě není, je laskavý a chová se dobře ke všem lidem). 

Ne, že bych nenesl určité pozitivní prvky (čestnost, dodržování daného slova, poctivost, dobrota a láska k lidem), ale i ty byly pouze ze mně samotného. I ty jsem měl i před uvěřením. Byly však ze starého dobrého člověka. Takže v podstatě k ničemu...

Bohatě je předčily mé sexuální hříchy, prchlivost a sprostá mluva při klení (ne vůči lidem, jen o samotě, když se něco nedařilo). Díky Bohu a Ježíši Kristu, to vše je už pryč... 

A přesto všechno pak po Pavlově odchodu odpadli od apoštolského učení zpět k zákonickému způsobu náboženského starého člověka. A to hromadně - odpadla celá azijská oblast.

A přesně toto se pak stalo hromadně většině prvotní Církve po smrti posledního apoštola Jana. 

Tak ať mi nikdo neříká, že to nebylo možné. Je to naopak pravidlo, táhnoucí se celým Písmem. Už od Mojžíše. Po jeho smrti také Boží lid pod vedením Jozue nejdříve vstoupil do zaslíbené země oplývající mlékem a medem a byli vysvobozeni od nepřátel a měli od nich odpočinutí. Ujali se svého dědictví. A pak, za nějaký čas, přesně, jak předpověděl Mojžíš, se odchýlili od Mojžíšových příkazů. 

Takže z naprosto ideálního a dospělého stavu se ocitli úplně mimo učení a praxi Mojžíše. 

Na osobní rovině se totéž stalo Pavlovu velmi zpočátku ceněnému spolupracovníkovi Démasovi. 

Přesto jsou v úvodu listu nazváni povolanými svatými a posvěcenými v Kristu.

Ano - v Kristu to tak bylo. Ale v praxi se téměř v ničem nelišili od nevěřících a v něčem byli ještě dokonce horší (krvesmilstvo). 

Ahoj Willy.

nezastávám se nikoho, nestraním žádné straně konfliktu. Pán Ježíš Kristus je Kníže pokoje a vždy chce získat na svou stranu obě strany jakéhokoli sporu a nejen proto, že pravda je někdy na obou stranách, byť jen částečná, neboť naše poznání je částečné.

Vždyť Boží království je spravedlnost, pokoj a radost v Duchu Svatém, nikoli nespravedlnost, nepokoj a radost bez Ducha Svatého.

Jak se máš? Dlouho ses tu neukázal - no, já tu vlastně v poslední době také bývám sporadicky.

willy

Ahoj Willy,

tohle si řekl hezky - díky.

Já sem moc nechodím, nebo zajdu bez přihlášení, prostě se mi tu nechce diskutovat, připadá mi to jako ztáta času. Na všechny které jsem tu kdy potkal rád přidám modlitbu s tím, že Bůh nejlépe ví, čeho nám je třeba.

Honza

  Bude ti to k užitku.

..." A tím darem je Kristus, Jeho Život "...

A důsledkem tohoto daru je Kristova církev. NA TO TŘEBA NEZAPOMÍNAT!

Život v Kristu bez církve - to nejde!

///A důsledkem tohoto daru je Kristova církev///

Myslíš samozřejmě katolická církev. Ale víš, z pohádek a bajek už jsem dávno vyrostl.

Mě zcela a úplně postačuje Kristovo a apoštolské učení Nové Smlouvy.

Třeba hned ty osobně - žiješ nyní bez společenství skutečné Kristovy církve vedené Kristem ustanovenými pastýři.

(J 20,21)

Řekl jim tedy opět: "Pokoj vám! Jako mne poslal Otec,tak i já posílám vás." 

Kdo vámi pohrdá, mnou pohrdá.

Kdo vás přijímá, mne přijímá, a kdo přijímá mě, přijímá toho, jenž mě poslal....

Jako kdybychom prosili Boha za auto, ve kterém už dávno sedíme. 

S Kristem a v Kristu byl náš starý slabý, nečistý člověk ukřižován a náš nový člověk vzkříšen (Ř 6.kap).

To je fakt. Nemusíme o to prosit. To už je PRAVDA. Věříme nebo nevěříme této pravdě? 

Pokud říkáme - no my se snažíme, ale jsme slabí a nedaří se nám to, jak bychom chtěli. TAK TOTO JE NEVĚRA. Takto do Kristova odpočinutí nedojdeme (Žd 4).

Ale já tady mluvím o Kristově díle, které vykonal na kříži. Všechna požehnání z toho vyplývající nám již byla dána.

Jestli o ně prosíme, např. "Pane dej, abych už nežil já, ale aby ve mně žil Kristus", tak je to prostě nevěra, která nikdy nic nedostane a do Kristova odpočinutí nevejde. Zůstane jen u svého brekotu o své slabosti, resp. slabosti starého člověka, který nikdy Boží vůli nenaplní. 

Víra řekne: "Děkuji ti Pane, že již nežiji já (byl jsem jednou provždy ukřižován s Kristem), ale že žiješ ve mně Ty. A já živ ve svém těle žijí vírou Syna Božího (ne v Syna Božího, viz. originál NZ), ale i ta víra je Jeho.

To je ten základní rozdíl mezi náboženským (starým) člověkem a Novým stvořením. 

Ale ty to stále nechápeš.

Mluvíš o vytrvalosti v modlitbě za konkrétní věci - a tady opět nutno říci - ne za každou blbost, kterou si sám usmyslíš (takové modlitby Boha nezajímají), ale za to, co je Boží touha a vůle. A ty je třeba nejprve zjistit nasloucháním Bohu. A teprve potom tuto Boží touhu vrátit v modlitbě zpět.

Nebo si snad myslíš, že můžeš prosit za to, co se tobě zlíbí? 

Už někdy Bůh vyslyšel nějakou tvoji modlitbu, kterou sis sám usmyslel? Resp. všechny tvé modlitby, která nebyly nebo ještě nebudou vyslyšeny, jsou jen ty originál tvoje.

...". Všechna požehnání z toho vyplývající nám již byla dána."...

Ve skutečnosti ještě ani zdaleka nebyla dána.

Lidé, žijící trvale ve hříších ke smrti, nemají z Kristovy oběti žádný užitek.

Požehnání z Kristova díla Bůh jistě nabízí úplně každému člověku (to jenom Greg tu zastává herezi, že některé lidi Bůh už stvořil k věčnému zatracení ).

Nikoli každý člověk však je ochoten onu Boží nabídku přijmout, změnit své smýšlení, obrátit se a žít před Bohem v postoji kajícího hříšníka.

píšeš:///

Vyjadřuješ se nyní jako sklutečný hlupák.

Žádný hříšník, který se před smrtí od svého hříchu neodvrátí, nebude mít z Kristovy oběti žádný užitek. Když ve hříchu zemře, bude zavržen navěky.

Když krvesmilník jako krvesmilník zemře, bude zavržen navždycky.

takže ty už ani nevěříš Bibli... Jo, promiň já zapomněl že vy máte vaše vlastní ustanovení, diametrálně odlišná od Krista a Jeho apoštolů... 

Krvesmilník byl vydán satanu k zahubení těla (ke smrti), ale bude spasen v Den Pána Ježíše.

a ještě by jsi si měl udělat pořádek v tom, co je to hřích ke smrti. 

///

Kdo přestává prosit, ten přestává jako křesťan růst.

  Principielně je to stejné, Gregu. Ale hodně, hodně se situace liší počty / poměry takových lidí a jejich situací.

  V denominacích, do kterých se lidi dostanou tak, že je někdo jako miminko poleje vodou a udělí jim tak svátost křtu, která z nich udělá "křesťana", je početně situace hodně jiná, než v církvích, kam přicházejí lidé podobně, jako v písmu - že jsou zasaženi v srdci, obrací se k Bohu a jsou pokřtěni Duchem svatým. 

  Zatímco v církvích jsou náboženští lidé běžně v menšině a je tam většina lidí, kteří mají Boží život, je to v denominacích naopak. 

  Když bude náboženský člověk v nějaké takové polévací denominaci, kde jsou všichni okolo na tom jako on, vydrží tam klidně do smrti a ani si toho nevšimne. Když se obrátí k Bohu a Bůh se ho dotkne, bude mít v té denominaci problém - a to často dost velký. Už jen když se zmíní, co s Bohem zažil.

  V křesťanské církvi je naopak většina lidí ráda za to, když se nějaký náboženský člověk obrátí k Bohu a Bůh mu dá život.

  A i u těch denominací je rozdíl mezi denominacemi, které jedou vyslovené démonská učení a uctívání materií a mezi denominacemi, které alespoň trošku vyučují to, co je v písmu. Je rozdíl, jestli je náboženských lidí 100% a nevyskytne se nikdo, kdo má život proti tomu, když alespoň někteří lidé znají Boží život a žijí ho, byť je jich jen pár procent. 

  A i u těch církví je rozdíl v poměru - když přicházejí do církve lidé a neobrací se, nepřijímají život a přizpůsobí se okolí, vezmou na sebe "křesťanskou" masku a snaží se žít to křesťanství, tak to nevadí, když je jich pár. Ale ve chvíli, kdy se počet náboženských lidí blíží vyšším desítkám procent, začínají té církvi vážné problémy, které jsou charakteristické. Náboženští lidé mají třeba tendenci vymýšlet nová a nová učení a snaží se je nutit druhým okolo sebe. Nebo se snaží mermomocí vymyslet nějaká pravidla, která by svázala život v církvi. Když je takový člověk jeden, dva, či několik, tak to církev zvládne. Ale když je jich sejde hodně a začnou se ve svých snahách podporovat.... ;-)

  Toník

souhlas, ale měl jsem na mysli ještě trochu něco jiného.

Jak v "polévacích církvích", kde je málo znovuzrozených lidí, tak denominacích, kde je sice hodně znovuzrozených lidí, mají jeden společný problém.

Jsou anebo se chovají jako náboženští lidé. Ti neznovuzrození nemají jinou možnost. Ale horší je, že i znovuzrození se tak chovají a zapírají Boží Moc.

Jejich pasýři jim totiž neřekli, že nemají zůstat pouze u znovuzrození. Že mají pokračovat dále ke VZKŘÍŠENÍ a poznání jeho MOCI (Fil 3,10).

Znovuzrození nám dává počátek Života, ale Život Vzkříšení nám dává Život hojnější. Když se věřící zastaví u znovuzrození, není už schopen zvítězit nad hříchem. A to je proč přišel Kristus. Abychom měli moc praktikovat spravedlnost (Boží Svatost). A ne se plácat v hříších našeho starého člověka desítky let. A nevidět východisko nebo se dokonce smířit s tím, že jinak to nejde. Takové ubohé náboženství Kristus nepřinesl. 

Přinesl vítězství nad tělesností, hříchem a světem. Jenže to tady skoro nikdo neučí, protože to ti pastýři sami nemají. 

A pak následuje ještě Nanebevzetí - což je vítězství a vláda nad mocemi temnoty. 

A toto všechno již máme, jen se musíme stát skrze víru tím, čím UŽ JSME.