Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Rostislav.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 3, článků celkem: 16652, komentáře < 7 dní: 237, komentářů celkem: 429553, adminů: 60, uživatelů: 5252  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 423 návštěvník(ů)
a 2 uživatel(ů) online:

rosmano
Dzehenuti

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
116476125
přístupů od 17. 10. 2001

Teologie: BIBLICKÝ DŮKAZ PRO VŠEOBECNOST BIBLICKÉ POTOPY
Vloženo Pátek, 28. leden 2005 @ 09:37:02 CET Vložil: Bolek

Studijní materiály poslal Karels



BIBLICKÝ DŮKAZ PRO VŠEOBECNOST BIBLICKÉ POTOPY

Richard M. Davidson
John Nevin Andrews profesor Starého zákona
katedra Starého zákona
Andrews univerzity, Berrien Springs, Michigan

O čem je tento článek

Rozsah biblické potopy byl bouřlivě diskutován mezi biblickými učenci. Pro ty kdo přijímají stvoření za jediný týden, doslovně jako následných, dvacet čtyři–dnů, je univerzální potopa nezbytná k vysvětlení existence geologického sloupce. Teze tohoto studia je, že jen tradiční výklad, který předpokládá doslovné, univerzální vysvětlení jako celosvětové biblické potopy, které ospravedlňuje všechny závažné biblické údaje. Autor shrnuje dvacet dva řádků biblického svědectví – včetně terminologie, námětů, souvislostí, gramatiku a syntax, literární strukturu, pojmovou logiky, teologie, kanonicity, a typologie, která podporuje univerzálnost biblické potopy.

I. Odporující si vykladačské školy

Jedna z nejvíce kontroverzní stránek příběhu o potopě, znepokojuje svým rozsahem biblické potopy. Tři hlavní směry výkladu jsou tyto: (1) tradiční, který tvrdí univerzálnost, celosvětové povahy potopy; (2) místní teorie o potopě, která zužuje rozsah příběhu o potopě vzhledem k zvláštnímu zeměpisnému umístění do Mezopotámie; a (3) nedoslovný (symbolický) výklad, který předpokládá, že příběh o potopě není historické vysvětlení, ale chce jenom naučit teologickou pravdu.

Proti této třetí pozici, nehistorické, si musíme všimnout důkazů uvnitř biblické zprávy, utvrzující historickou povahu potopy. V literární struktuře příběhu o potopě (podívej Shea 1979), genealogický rámec konstrukce (Genesis 5:32 a 9:28–29) plus druhotná genealogie (Genesis 6:9–10 a 9:18–19), které jsou indikátory pro vysvětlení, předpokládá, že to je skutečná historie. Použití genealogický termínu toledot („generace,“) v příběhu o potopě (6:9) prostřednictvím Genesis (13 krát, rozčleňuje celou knihu) signalizuje, že pisatel zamýšlel tento příběh psát jako historicky věrohodný, jako zbývající část Genesis (Doukhan 1978, s. 167–220). Walter Kaiser analyzuje literární formu Genesis 1–11 a uzavírá tím, že tato celá část Genesis musí znamenat „historické vyprávění“ (Walter Kaiser 1970).

Množství odkazů v knize Job může narážet potom k relativně nedávné potopě (Job 9:5–8; 12:14–15; 14:11–12; 22:15–17; 26:10–14; 28:9; 38:8–11; podívej se na Morris 1988, s. 26–30).

Historická událost potopy je součástí spásy/soudního aktu Pána Boha a její historická hodnověrnost je předpokládaná a podstatná k teologickým argumentům pozdějších biblických pisatelů zaměstnávajících se typologií potopy (podívej Davidson 1981, s. 326–327); více o tomto bodu později.

Tak jest alespoň podle starozákonních pisatelů, kteří jsou vzdáleni od nehistorického, obrazného, nebo mytického vysvětlení, napsaného jen jako poučka teologické pravdy. Příběh o potopě je zamýšlený přesně zaznamenat skutečnost, doslovnost, historické události.

Pro evangelikální křesťany kteří berou vážně biblický zápis a přijímají historičnost zprávy o potopě, ještě zůstává otázka, zda je událost popsána jako místní, omezená záplava, nebo všeobecná, celosvětová potopa.

Teorie místní záplavy se opírá v první řadě o vědecké argumenty, kde jsou zdánlivě obtížné geologické, biologické, a antropologické problémy pro univerzální potopu. (Podívej se na Boardman 1990, s. 212–223; Custance 1979, s. 28–58; Kidner 1967, s. 93–95; Mitchell 1982/1993; Ramm 1954, s. 232–249; Young 1977, s. 171–210).

Avšak vědecká argumentace není předmětem tohoto článku. Mohu jen navrhnout, že tyto problémy nejsou nepřekonatelné, i když je mnohem víc potřeba studia. Množství studií poskytuje rostoucí tělo důkazu, které se týká biblické potopy s katastrofickou teorií, jako alternativa ke konvenčnímu dlouhému období geologie (podívej se Coffin a Brown 1983; Roth 1985, 1986a, 1988; Whitcomb 1988; Baumgardner 1994a,b).

Lokální záplavová teorie podporuje tvrzení, že terminologie popisující rozsah potopy, by měla být interpretována relativně a ne absolutně univerzálně. Signalizují všeobecnost v pisatelově světovém názoru, ale omezené možnostmi v rámci našeho moderního světonázoru. (Podívej se na Boardman 1990, s. 223–226; Custance 1979, s. 15–27; Kidner 1967, s. 93–95; Ramm 1954, s. 241–242.) My se pokusíme poukázat na tento bod v další části tohoto článku.

Tradiční konzervativní porozumění příběhu o potopě je, že Genesis 6–9 popisuje univerzální, celosvětovou povodeň. Mohli bychom také poznamenat, že toto je také pohled většiny liberálních–kritických komentátorů na Genesis 6–9, ačkoli pohlížejí na starozákonní náhled, jako na vypůjčený ze znaleckých zpráv. (Podívej se na Hasel 1975, s. 78 a všimněte si bibliografii zástupců této pozice: Fohrer, Koehler, Noth, Procksch, Skinner, Sarna, Speiser, von Rad, Vriezen, Zimmerli, atd. Někteří z těchto autorů a i jiní, v poslední době reprezentují tento názor, který je citovaný později v tomto článku.)

Tvrzení tohoto článku je, že jen tradiční postavení doslovné, univerzální celosvětové potopy ospravedlňuje biblické údaje a tento všeobecný výklad je velmi důležitý pro teologii potopy v Genesis a pro teologická hlediska koncipovaná později biblickými pisateli.

II. Biblická terminologie v Genesis 6–9 ukazuje univerzálnost


Snad nejdůležitější druh biblického důkazu pro univerzálnost potopy je zvláštní celková terminologie nalezená uvnitř biblické zprávy. Gerhard Hasel totiž poskytl pečlivé seznámení s touto terminologií ve třech bystrých studiích O předchozích sporných otázkách Původů (Hasel 1974, 1975, 1978) a proto nemusím zacházet v tomto článku do podrobností. Osm různých termínů nebo výrazů v Genesis 6–9, nejvíce se opakujících jejich protějšků v celosvětovém stvoření, vysvětluje Genesis 1–2 a tím signalizuje univerzálnost.

Nejprve, termín „haárec“ země, který se vyskytuje 46 krát v příběhu o potopě (Genesis 6:12, 13, 17, a tak dále.), vždy bez nějakého doprovodného genitivu vymezení, jasné paralely použití stejného termínu v popisu celosvětového, univerzálního stvoření v Genesis 1:1, 2, 10. (Zatímco někde jinde může být tento termín občas užívaný bez genitivu a ještě v souvislosti omezení v rozhledu určité „země,“ výslovné připojení zmínky o stvoření ve zprávě o potopě (podívej se na zvláště Genesis 6:6,7), jasně udává celkovou souvislost pro jeho užívání v Genesis 6–9.)

Někteří biblisté argumentovali, že jestli si Mojžíš přál označit celý svět, potom by mohl použít hebrejský termín tebel, který znamená svět jako celý, nebo suchou zemi ve smyslu kontinentů. Toto slovo se však nikdy neužívá v příběh o potopě. To hebrejské slovo tebel se totiž nikdy nepoužívá v celém Pentateuchu, včetně zprávy o stvoření. Ve skutečnosti, se termín neobjeví nikde v oddílu vyprávění hebrejské bible, ale vyskytuje se jenom v básnických textech (39 krát), obyčejně jako básnické synonymum paralelně s haárec „zemí.“ Avšak tento argument nepřítomnosti tohoto slova, které se jinak užívá v kontextu a básnické terminologie, nicméně přináší malou závažnost.

Druhý výraz, „na tváři celé země“ al pné kol haárec (Genesis 7:3; 8:9), se jasně zmiňuje o prvním výskytu stejného výrazu v univerzální souvislosti stvoření (Genesis 1:29; srov. Genesis 1:2 pro příbuzný univerzální výraz), a tak zde naznačuje všeobecnost téhož rozměru, to jest, veškerý povrch celosvětových mas. Zatímco zkrácený termín „celá země“ (kol–haárec) samo sebou může mít omezený smysl někde jinde v biblických textech, když signalizuje bezprostřední souvislost (podívej např. Exodus 10:5, 15; Numeri 22:5, 11; 1. Královská 4:34; 10:24; 2. Paralipomenon 36:23; Genesis 41:57), naznačená souvislost příběhu potopy je všeobecné zlo lidstva.

Lidstvo, které Pán Bůh udělal a vytvořil (Genesis 6:6,7) aby mělo nadvládu nad „celou zemí“ (Genesis 1:26) a následující souvislost je univerzální rozptýlení člověka po babylonské věži „na tváři celé země“ (Genesis 11:4, 8, 9). Každý z čtyř výskytů výrazu „na tváři celé země“ v Genesis mimo příběh o Potopě (Genesis 1:29; 11:4, 8, 9), má jasný univerzální smysl pro celý zemský povrch planety a tedy ani jejich užití v příběhu o potopě nesignalizuje menší všeobecnost. (To by také mohlo znamenat, že jedno určité místo v Genesis, kde je v této souvislosti zaznamenána podobná fráze „na celé tváři země“, že to není univerzální [hladomor zmíněný v Genesis 41:56], hebrejština má změnu v slovosledu odjinud v Genesis [al pné kol haárec]).

Za třetí, fráze „tvář země“ pné haadama (pětkrát v příběhu o potopě, 7:4, 22, 23; 8:8, 13), se vyskytuje souběžně s univerzálními termíny, kterých jsme si právě všimli, „země“ (7:23) a „tvář celé země“ (8:9); a tato fráze „tvář země“ se podobně vrací zpátky k jeho prvnímu použití v univerzální souvislosti stvoření (Genesis 2:6).

Za čtvrté, termín kol–basar „každé tělo“ se vyskytuje 12 krát v Genesis 6–9 (Genesis 6:12, 13, 17, 19; 7:16, 21; 8:17; 9:11, 15, 16, 17). Slovo kol „každý“ (který může příležitostně vyjádřit méně než celek, jestli to souvislost dovolí), před neurčitým podstatným jménem se žádným členem nebo přivlastňovací příponou, jako zde v Genesis 6–9, signalizuje celek. Boží oznámení o vyhlazení „každého těla“ (Genesis 6:13, 17) a komentátorova poznámka že „každé tělo“ zemřelo (Genesis 7:21–22), s výjimkou obyvatelů archy, signalizuje charakter univerzální zkázy. Jeden výskyt kol plus neměnné podstatné jméno habasar „každé tělo“ (v Genesis 7:15), podobně signalizuje souhrn, právě tak jako jednotu.

Za páté, výraz „každá živá věc“ (kol–chajaj) každé tělo (Genesis 6:19), je další výraz celku; v 7:4, 23, podobný termín kol–kajekum znamená doslova, „veškerou existenci.“ Tímto termínem je daný další univerzální rozměr zkázy přidáním věty vracející se zpět ke stvoření – „co povstalo, co jsem učinil.“ (7:4) – a výhradní výpovědí „Zachován byl pouze Noe a to, co s ním bylo v arše.“ (7:23). Jak Hasel dodává :

Jen stěží může být jakýkoliv silnější způsob hebrejského zdůraznění celkového zničení 'veškeré existence' lidského a živočišného života na zem.i než způsob, kterým to bylo vyjádřeno. Pisatel biblické potopy se zaměstnává terminologií, formulací a syntaktickým složením typu, který nemohl být více důrazný a jednoznačný ve vyjádření jeho představy univerzálnosti celosvětové potopy (Hasel 1975, p 86).

Za šesté, fráze „pod celým nebem“ (tachat kol–haššamajim, Genesis 7:19), je užívaný šestkrát v Starém zákoně mimo příběh o potopě a vždy s univerzálním významem (podívej se na Deuteronomium 2:25; 4:19; Job 28:24; 37:3; 41:11; Daniel 9:12). Například je výraz užíván pro popis Boží vševědoucnosti: „neboť on dohlédne až do končin země, vidí vše, co je pod nebem.“ (Job 28:24). Znovu, to zobrazuje Boží svrchovanost: „ Pod celým nebem všechno je mé.“ (Job 41:11 KJV). (Všimněte si, že užívání v Deuteronomiu 2:25, popisuje „národy pod celým nebem,“ je další kvalifikovaný a omezený výrazem „Až o tobě uslyší zprávu,“, a tak je potenciálně univerzální a nikoli výjimka k univerzálnímu smyslu.)

Univerzální výraz „pod celými nebesy“ nebo „pod celým nebem“ také zevšeobecňuje výraz „pod nebem“ (Genesis 6:17) v této stejné souvislosti s potopou. Slovo „nebe“ samotné může mít místní význam [1 Královská 18:45], ale tady je souvislost která je jasně univerzální. Kazatel, který obsahuje četné narážky na stvoření, podobně využije termín „pod nebem“ s univerzálním záměrem (Kazatel 1:13; 2:3; 3:1; srov. paralelní univerzální výraz „pod sluncem“ v Kazateli 1:3, 9; 2:11, 17; atd.).

Ve vyprávění o potopě jsou tyto výrazy „pod celým nebem“, součástí dvou působivých veršů popisujících rozsah potopy: „a vody se valily tak usilovně na zemi že všechny vysoké hory pod celým nebem byli pokryté. Vody se valily patnáct loktů nahoru, a hory byly pokryté“ (7:19, 20). Kritický učenec John Skinner si všiml, že 7:19,20 „nejenom prohlašuje svou [potopní] univerzálnost, ale tak říkajíc ukazuje navíc i to, že udává přesnou výšku vodstva nad nejvyššími horami“ (Skinner 1930/1956, p 165).

Tento užitý Biblický jazyk se zde jednoduše nemůže interpretovat ve smyslu místních oblohy a zajisté nemůže odkázat k místním horám pokrytým sněhem, jak někteří zastánci místní potopy navrhují. H.C. Leupold poukazuje na to, že pisatel verše 19 není spokojený s jednotlivým použitím kol („všechen“) ve výrazu „všechny vysoké hory,“ ale protože 'všechno' je užito v relativním smyslu, pisatel odstraní každý možný dvojsmysl přidáváním výrazu 'pod celým nebem. 'Dvojitý' všechen' (kol) nemůže připustit tím pádem relativní smysl. To téměř představuje hebrejský superlativ. Tak můžeme věřit, že se text zbaví pochybnosti v otázce univerzálnosti potopy" (Leupold 1942, p 301–302).

Za sedmé, Hasel věnuje celý učený článek výrazu „všechny zřídla (kol–majenot) velká propast (tehom raba)“ (Genesis 7:11; 8:2) a ukazuje jak to je spojené s univerzální „propastí“ (tehom) nebo světem–oceánem v Genesis 1:2 (srov. Žalm 104:6: „Propastnou tůň jsi přikryl jako šatem. Nad horami stály vody“). „rozbít“ a „vytrysknout“ (tzn. geologická porucha). Ne jenom jedny podzemní vody tryskají v Mezopotámii, ale ze všech „zřídel“ velkých propastí, spojený ve stejném verši s otevřením oken nebes, což daleko překračuje místní výjev. Hasel vnímavě zakončuje že „vytryskne vodstvo ze zřídel 'velké propasti' a odvolává se k rozdělení otevřeného pramenu podzemních vod s podobnou mocí a sílou, že spolu s proudícím lijákem vodstva uložených v atmosférickém nebi celosvětově zaplaví zemi.“ (Hasel 1974, p 71).

Za osmé, v dalším článku, Hasel (1978) ukazuje jak hebrejská Bible rezervuje speciální termín mabbul, který s v jeho 13 výskytech výlučně odvolává k univerzální biblické potopě (12 výskytů v Genesis, jednou v žalmu 29: 10). Toto slovo může být odvozené z hebrejského kořenu jbl „proudit, téct.“ Termín mabbul, který je v příběhu o potopě obvykle spojený s majim „vodami“.

Zdá se, že se tento biblický termín stal „odborným výrazem pro proudící vody nebo vytékající ven a jako takový určuje potopu (záplavu) vzniklou vodami. ...mabbul je v Starém zákonu termín shodně použitý pro potopu (záplavu), který vznikl prudkým deštěm a vytryskl z podzemních vod“ (Hasel 1978, s. 92–93). Tento odborný výraz jasně signalizuje biblickou potopu nehledě na všechny místní záplavy a je zužitkován v žalmu 29:10, kde objasňuje Hospodinovu univerzální svrchovanost nad světem v době Noeho potopy: „Hospodin trůnil nad potopou, Hospodin bude trůnit jako král navěky.“ Shrnuto s ohledem na technické názvosloví užívané pro rozsah potopy v Genesis 6–9, Hasel píše:

„Biblický příběh o potopě poskytuje rozsáhlé svědectví jako zpráva, která je vyrozuměna jako historický příběh ve stylu prózy. To od nás očekává, že tuto zprávu budeme brát doslova. V této zprávě je odpovídající a ohromující množství terminologie a formulací ...které na základě souvislosti a skladby jednotně ukazují, že příběh o potopě chce být chápán v jeho univerzálním smyslu: vody zničily všechny lidské bytosti a zvířata plus ptáky na veškeré zemské mase zeměkoule. Kdybychom to četly jinak, znamená to vnutit textu jiný smysl. Který text sám odmítá, protože je pečlivě napsaný a užívá určité syntaktické konstrukce originálního jazyka.“ (Hasel 1975, s. 87).

III. Další biblický důkaz pro univerzálnost potopy

Mnoho dalších biblických důkazů směřuje v utvrzení celkového rozsahu potopy a rovněž zjevuje teologický význam tohoto závěru. Chceme shrnout čtrnáct bodů, které se objevují v biblickém textu.

Za prvé, dráha hlavních témat v Genesis 1–11 – stvoření, pád, plán vykoupení, šíření hříchu – je univerzální v rozsahu a vyžaduje odpovídající univerzální soud. Už jsme si všimli s ohledem na specifičnost potopy, terminologií početných narážek k univerzálnímu kontextu stvoření. Stvoření „nebes a země“ zajisté není místní v rozsahu, shodně s Genesis 1–2.

Podobně, pád lidstva v Adamovi a Evě vedl k hříšnému stavu celé lidské rasy (haadam), nejen obyvatelstva Mezopotámie (podívej se na Genesis 6:5, 11; Římanům 3:19; 5:12). Opět, Protoevangelium (první Evangelijní příslib) navrhnutý v Genesis 3:15, zahrnuje univerzální mravní zápas mezi duchovními potomky (nebo „semenem“) hada a duchovních potomků („semenem“) ženy, které vrcholí vítězstvím představitele spasitelského semene nad hadem (podívej Robertson 1980). Tento plán spásy je zajisté univerzální v rozsahu.

V podobném způsobu, hříšný stav lidstva popisovaného v době potopy, zahrnuje větší počet lidí, než ty kteří žijí v úrodném půlměsíci. Z Boží perspektivy, nikoliv jednoduše kulturně podmíněný pohled vypravěče, máme výsledky božského výzkumného „výzkumu“: „ I viděl Hospodin, jak se na zemi rozmnožila zlovůle člověka (haadam, lidstvo) a že každý výtvor jeho mysli i srdce je v každé chvíli jen zlý.“ (Genesis 6:5) Takové univerzální zlo přirozeně volá po univerzálním postihu.

Za druhé, božský záměr potopy dělá jednoznačným její univerzální rozsah: „Řekl: „Člověka (haadam, lidstvo), kterého jsem stvořil, smetu z povrchu země, člověka i zvířata, plazy i nebeské ptactvo, neboť lituji, že jsem je učinil.“ (Genesis 6:7). Nic méně než kompletní zničení lidské rasy (s výjimkou Noe, 6:8), se zdá být představeno. Daná délka času ze stvoření (nad 1650 roků minimálně), dlouhověkost předpotopních lidí (téměř tisíce roků) a Boží příkaz v stvoření „naplňte zemi“ (Genesis 1:28), je vysoce nepravděpodobné, že by předpotopní obyvatelstvo zůstalo jen v Mezopotámii. Tak by si zkáza lidstva vynutila více obětí, než místní potopa.

Za třetí, genealogická linie jak Adamova (Genesis 4:17–26; 5:1–31), tak i Noeho (Genesis 10:1–32; 11:1–9) jsou výlučné v přirozenosti, signalizují že jak Adam byl otec všeho předpotopního lidstva, tak i Noe byl otec všeho lidstva po potopě. Z potomků Noeho „z nich pak po potopě vzešly všechny pronárody na zemi.“ (Genesis 10:32) a zkušenost Babylonské věže způsobí, že se lidstvo rozšíří napříč planetou (Genesis 11:1–19). Překvapující dodatečný–biblický důkaz, že všechna lidská pokolení a nejen národ úrodného půlměsíce, přináleží k potomkům Noe a připomíná univerzální potopu, se nalézá v úžasném rozšíření starověkých příběhů o potopě po celém světě. Nad 230 rozmanitých příběhů o potopě jsou známé a vyskytují se mezi mnoha rozličnými národy země (podívej se na Frazer 1918, 1:105–361; Nelson 1931). Celosvětová potopa je zdaleka nejčastěji–existující příčina v minulosti pro všeobecně destruktivní neštěstí v lidové slovesnosti starověku (Thompson 1955, 1:182–194).

Pozoruhodné číslo z těchto ústních a psaných tradic upozorňuje na základní body biblické zprávy: všechno lidstvo zaniklo velkou záplavou následkem božského soudu proti lidskému hříchu a jediný člověk a jeho rodina nebo několik přátel přežilo záplavu v lodi nebo dalším námořním plavidle. Příběhy nejbližší k oblasti rozptýlení v Babylonu jsou nejblíže podrobné k biblickému vyprávění (podívej Heidel 1946, Jacobsen 1981, a Lambert a Millard 1969). Tato obrovská masa starověkých svědectví o světové potopě je silné svědectví o historické věrohodnosti a všeobecnosti biblické potopy.

Za čtvrté, stejné zahrnující božské požehnání je plodné a násobí a naplňuje zemi, která je daná Adamovi a Noemu (Genesis 1:28; 9:1). Toto je další spojení mezi univerzálním stvořením a potopou, mezi původním počátkem a „novým počátkem.“

Jak lidská rasa ve stvoření vyrůstá z Adama a Evy, tak je postpotopní lidstvo rozšířeno prostřednictvím Noeho.

Za páté, smlouva (Genesis 9:9–10) s jejím duhovým podpisem (Genesis 9:12–17), je jasně spojená k rozloze potopy a zahrnuje celou zemi (Genesis 9:13–17). Kdyby tam byla pouze místní záplava, pak by byla smlouva jen omezená smlouva a duhový podpis „obsáhlé všeobecnosti božského milosrdenství“ (Delitzsch 1888/1976, 1:289–290), by byl svlečen z jeho významu.

Za šesté, životaschopnost Božího slibu (Genesis 9:15; srov. Iz. 54:9) a bezúhonnost Pána Boha ve shodě s Jeho slibem je zahalená v celosvětovém rozsahu potopy. Tento bod musí být ještě více zdůrazněný: kdyby Genesis 6–9 popisovala jen místní záplavu, pak by Pán Bůh zrušil Svůj slib vždycky v další místní záplavě, která se stala! Jediný způsob, jak naplnit Boží slib, je neseslat další potopu, která by vyhladila každou žijící bytost (Genesis 8:21). Můžeme tak vidět, že záplava byla univerzální a celá lidská rasa vně archy byla zničená.

Za sedmé, všeobecnost potopy je zdůrazněná enormní velikostí archy podrobně popsaná v Genesis 6:14–15 a uvedená jako nutnost pro záchranu všech druhů zvířat a rostlin v arše (Genesis 6:16–21; 7:2–3). Masivní archa naplněná zástupci všech nevodních živočichů/rostlinných druhů, by byla zbytečná, kdyby toto byla jen místní potopa, protože tyto druhy by mohly být zachráněné někde jinde na světě. Ještě božské naléhání v biblickém záznamu je, že zvířata byla přinesená do archy k uchování zástupců ze všech různých druhů (Genesis 6:19–20).

De facto, jen když by byla místní záplava v dohledu, stavba jakékoliv archy vůbec, dokonce pro Noe a jeho rodinu, by byla přebytečná – Pán Bůh mohl jednoduše varovat Noeho a jeho rodinu včas, aby unikl z přicházejícího soudu, právě jako to udělal s Lotem v Sodomě. Ale pointa příběhu ohledně archy je, že tam nebyl žádný další únik; uprostřed potopy „Zachován byl pouze Noe a to, co s ním bylo v arše.“ (Genesis 7:23).

Za osmé, pokrytí „všech vysokých hor“ přinejmenším 15 loket (Genesis 7:19–20), nemohlo zahrnout jednoduše místní záplavu, protože voda hledá svou vlastní úroveň přes povrch zeměkoule. Dokonce i jediná vysoká hora zaplavená místně v Mezopotámii, by požadovala, aby stejná výška vody byla všude na zemském povrchu.

V této spojitosti si můžeme povšimnout, že není nezbytné vyžadovat existenci hor tak vysokých jako hora Everest v době potopy, aby byly vody pokryté do hloubky šesti mílí, jako někteří zastánci místní záplavy navrhují, bylo by to nezbytné (podívej se na Ramm 1954, s. 242). Předpotopní hory byly velmi pravděpodobně mnohem nižší než v současné době. Pasáže v knize Job a Žalmech, mohou dobře odkázat na proces vyzdvižení postpotopních pohoří (podívej se na Job 9:5; 28:9; a Žalm 104:7–8).

Také v této spojitosti smíme adresovat námitku, že se zastánci místní záplavy často odvolávají, že světová potopa musí předpokládat „že zemský povrch byl kompletně obnovován během potopy rok“, a tak „předpotopní reliéf byl mimořádně odlišný od postpotopního reliéfu.“ Tento aspekt tvrzení, je v rozporu s biblickým důkazem který „samozřejmě předpokládá, že předpotopní geografie se základním způsobem podobala postpotopní geografii“ (Young 1977, s. 210). Odkaz je udělaný zvláště k topografickým popsáním v souvislosti se zahradou Eden: země Havilah a Kuš a čtyři řeky, dvě z nich ( Tigris a Eufrat) byly důvěrně známé čtenářům knihy Genesis v Mojžíšově době. Což není vzpomenuto v těchto argumentech. Nicméně, že tam jsou nějaké podoby mezi předpotopním a postpotopním reliéfem, je tam více rozdílů než podob. Dvě vzpomínané řeky patrně již déle neexistovaly v Mojžíšově době: Píšon a Gíchón jsou zmíněny v rámci, kde měly ve zvyku téct, v postpotopních oblastech Havilah a Kuš. Další dvě řeky – Tigris a Eufrat – jsou popsané jako přicházející z běžného zdroje v zahradě Edenu, zajisté daleko rozdílného od jejich současného průběhu. Tak jsou topografické popisy v ranných kapitolách Genesis v harmonii s celosvětovou potopou. Rovněž je pravděpodobné, že ti kdo přežili potopu, by užívali důvěrně známá jména pro topografické rysy po potopě, i kdyby zemský povrch vypadal úplně odlišně.

Za deváté, trvání potopy je srozumitelná jen s celkovou potopou. Záplava deště seshora a voda ze zřídel hlubin dole trvá 40 dní (Genesis 7:17) a všechny nejvyšší hory byly ještě pokryté pět měsíců po začátku potopy; vrcholy hor nebyly vidět až do sedmi měsíců a vody potopy nebyly ještě vyschlé, aby Noe opustil archu až do jednoho roku a deseti dnů (podívej se Genesis 7:11; 8:14). Takové délky času se zdají přiměřené jen s univerzálností potopy a nikoliv místní záplavou.

Za desáté, ustupující aktivita vod (Genesis 8:3a, 54a) je popsána hebrejskými výrazy, které souběžně s podobným výrazivem a gramatickou stavbou „sem a tam“ pohyb krkavce (Genesis 8:7), by měl být přeložený jako „jdoucí a ustupující“, (podívej se na Austin 1990, s. 218; Hasel 1978, s. 93) a předpokládá vířivý pohyb vodstev trvající 74 dnů (podívej se na Genesis 8:3–5). Vodstvo spěchá tam a zpět, jako je v oceánu přílivový pohyb, kde se celková úroveň postupně snížila. To podporuje univerzálnost výkladu jako „mořská energie podněcuje model potopy“ (Austin 1990, p 218), ale je nesrovnalý s místní teorií o záplavě.

Za jedenácté, Novozákonní pasáže ohledně potopy používají univerzální jazyk: „až přišla potopa a zachvátila všecky“ (Matouš 24:39); „a přišla potopa a zahubila všechny.“ (Lukáš 17:27); „Ani starý svět neušetřil, nýbrž zachoval jen Noeho, kazatele spravedlnosti, spolu se sedmi jinými, když uvedl potopu na svět bezbožných.“ (2 Petrova 2:5); „v němž bylo z vody zachráněno jenom osm lidí.“ (1 Petr 3:20); „Noe …Svou vírou vynesl soud nad světem“ (Židům 11:7).

Místní potopa by neukončila předpotopní svět. Jak Archer dodává, „Máme nepochybné potvrzení Nového zákona, že zničení lidské rasy v době potopy bylo celkové a univerzální“ (Archer 1985, s. 208).

Za dvanácté, Starozákonní typologie potopy předpokládá a spoléhá nejen na historickou věrnost, ale také na univerzálnost potopy, teologicky podává argumenty nastávajícímu celosvětovému soudu pomocí ohně (2 Petra 3:6–7). Petr argumentuje , že právě když byl celosvětový soud vodou, působící na nevěřící předpotopní svět, aby byl zahuben, tak v protikladu musí–tedy–existovat univerzální konec světa soudu, pomocí ohně přinášející zničení bezbožníků (podívej se na Davidson 1981, s. 326–327).

Za třinácté, klíčové termíny a motivy , které máme již naznačené v Genesis 6–9 směřují k vytvoření hlavního teologického sdělení: Biblická potopa není nic méně než světová zkáza nebo zvrat stvoření. Početní starozákonní učenci rozpoznali tento vysoce významný teologický bod příběhu o potopě. Nahum Sarna píše, že „potopa je světová katastrofa, která je vlastně zkáza stvoření.“ Jinak řečeno, stvoření je nehotové a svět se vrátil do chaosu.“ (Sarna 1989, s. 48).

Tikva Frymer–Kensky popisuje potopu jako „původní, světovou zkázu stvoření“ (Frymer–Kensky 1983, s. 410; srov. Frymer–Kensky 1985, s. 312). Claus Westermann mluví o „vpádu chaosu do stvořeného řádu; potopa předpokládá kosmické rozměry“ (Westermann 1974/1984, s. 434). Umberto Cassuto poukazuje na to, že v nejvyšším bodu potopy, „Je vidět voda všude, jako kdyby se svět měl vrátit ke svému prvotnímu stavu v úsvitu stvoření, kdy vody hlubin zaplavily všechno.“ (Cassuto 1964, s. 97). David Clines užívá příhodný termín bouleversement nebo „zvrat“ stvoření, aby vylíčil teologický význam potopy (Clines 1972, p 136). Josef Blenkinsopp:

„... potopa je akt zničení, zkáza práce odloučením a návratu všeho k prvotnímu, vodnímu chaosu z kterého prvně vyvstal řád.“ (Blenkinsopp 1992, s. 83; srov. Blenkinsopp 1971, s. 46–47).

Gerhard von Rad zdůrazní univerzální důsledek této zhouby nebo zvratu stvoření:

„... musíme rozumět potopě, protože jako katastrofa zahrnuje celý kosmos. Kdy nebeský oceán vytryskl na zemi dole a prastaré moře pod zemí, který je držený Pánem Bohem, je nyní vysvobozen ze svých pout, tryská nahoru přes zející propasti na zemi, pak je zničen veškerý kosmický řád podle biblický kosmologie. Dvě poloviny chaotického prastarého moře, oddělený – jeden nahoře, další dole – Božím tvůrčím řízením (kapitola. 1:7–9), jsou znovu spojené; stvořením začíná pronikat pomalu chaos. Tato katastrofa, nadto, se dotýká nejen člověka a zvířat ... ale země (kapitoly. 6.13; 9.1) – skutečně, celý kosmos“ (von Rad 1972, s. 128).

Jenom kosmická/celková potopa může teologicky zahrnout kosmický/univerzální zvrat nebo zkázu stvoření popsaného v Genesis 6–9.

Za čtrnácté a naposledy, kosmický zvrat stvoření je následován kosmickým novým počátkem. Jak Clines uvádí :

„... ' zničení' které Pán Bůh učinil s potopou není definitivní; stvoření nebylo permanentně odvolané. Dávné soulady přirozeného světa jsou obnovené (8:22), a stará nařízení stvoření jsou znovuobnovená (9:1–7)“ (Clines 1972–73, p 138).

Jacques Doukhan prokázal přesné literární protějšky mezi následnými stupni „obnovy“ následků potopy (Genesis 8–9) a sedmi dny stvoření v Genesis 1–2 (Doukhan 1987, s. 133–134; srov. Gage 1984, s. 10–20):

1. Vítr nad zemí a vodami. Genesis 8:1; srov. Genesis 1:2.

2. Rozdělení vod. Genesis 8:1–5; srov. Genesis 1:6–8.

3. Objevení rostlin. Genesis 8:6–12; srov. Genesis 1:9–13.

4. Objevení světla. Genesis 8:13–14; srov. Genesis 1:14–19.

5. Vysvobození zvířat. Genesis 8:15–17; srov. Genesis 1:20–23.

6. Zvířata spolu s lidmi, požehnání, potrava pro lidi, obraz Pána Boha. Genesis 8:18–9:7; srov. Genesis 1:24–31.

7. Znamení smlouvy. Genesis 9:8–17; srov. Genesis 2:1–3.

Tak v překlenující literární struktuře „obnovy“ v příběhu o potopě, je univerzální rozměr potopy podtržený jednotlivými paralelami s kosmickým stvořením popsaném v Genesis 1–2.


IV. Závěr

Na závěr, otázka rozsahu biblického potopy není jen důvodem pro neužitečnou zvědavost s trochou sázky pro křesťanskou víru. Pro ty kdo vidí dny stvoření v Genesis 1 jako šest, doslovných 24–hodinových dní (podívej Hasel 1994), je univerzálnost potopy nezbytnou nutností k objasnění existence geologického sloupce. Doslovný stvořitelský týden je neoddělitelně spojený s celosvětovou potopou.

Ale univerzálnost potopy je nejen velmi důležitá v hledání smíru vědy a Bible. Ale je také rozhodující v porozumění a důvěryhodnosti teologie Genesis 1–11 a ostatních částí Bible. (Pro podrobnější diskusi o teologii biblické potopy v její kanonické souvislosti, podívej Davidson.) Mnoho spojení s univerzálním stvořením v Genesis 1–2, které znamenalo v tomto studiu nejen podporu charakteru univerzálnosti potopy, ale sloužilo také k teologickému spojení stvoření a eschatologie (soud/spása) v otevřených kapitolách Bible. Potopa je eschatologické postupné „zničení“ světa a lidstva, které je posléze následováno postupnou „obnovou“ nového světa. „Tak,“ píše von Rad, „příběh potopy – a toto je teologická nejdůležitější skutečnost – ukazuje na eschatologický soud světa.... Světový soud potopou visí jako železná opona mezi tímto věkem a věkem záře prvního stvoření“ (von Rad 1972, p 129–130).

Teologie všeobecné potopy je proto střed připojený, ale s mnohostranným univerzálním tématem jdoucím napříč knihou Genesis 1–11 a představující překlenující vzorec pro celé následující celosvětové stvoření odhalující charakter Stvořitele a Jeho původního záměru pro stvoření; odvrácení lidstva od Stvořitele a všeobecné rozšíření hříchu vyústí všeobecným „zničením“ prostřednictvím eschatologického soudu; a obnova, v eschatologickém plánu spásy uzavřením smlouvy s ostatkem a všeobecná obnova země.

Odkazy

• Anderson BW. 1978. From analysis to synthesis: the interpretation of Genesis 1–11. Journal of Biblical Literature 97(1):23–39.

• Archer GL, Jr. 1985. A survey of Old Testament introduction. Rev. ed. Chicago: Moody Press.

• Austin SA. 1990. Did Noah's Flood cover the entire world? Yes. In: Youngblood RF, editor. The Genesis debate: persistent questions about Creation and the Flood. Grand Rapids, MI: Baker Book House, p 210–228.

• Bailey LR. 1989. Noah: the person and the story in history and tradition. Columbia: University of South Carolina Press.

• Baumgardner JR. 1994a. Computer modeling of the large–scale tectonics associated with the Genesis Flood. Proceedings of the Third International Conference on Creationism. Pittsburgh: Creation Science Fellowship, p 49–62.

• Baumgardner JR. 1994b. Runaway subduction as the driving mechanism. for the Genesis Flood. Proceedings of the Third International Conference on Creationism. Pittsburgh: Creation Science Fellowship, p 63–75.

• Blenkinsopp J. 1971. Uncreation: the great flood: Gen 6:5–9:17. In: Bright L, editor. Pentateuch. Chicago: ACTA Foundation.

• Blenkinsopp J. 1992. The Pentateuch: an introduction to the first five books of the Bible. NY: Doubleday.

• Boardman DC. 1990. Did Noah's Flood cover the entire world? No. In: Youngblood RF, editor. The Genesis debate: persistent questions about Creation and the Flood. Grand Rapids, MI: Baker Book House, p 210–229.

• Cassuto U. 1961. The documentary hypothesis and the composition of the Pentateuch. Abrahams I, translator. Jerusalem: Magnes Press.

• Cassuto U. 1964. A commentary on the Book of Genesis, Vol 2. Abrahams I, translator. Jerusalem: Magnes Press.

• Clines DJA. 1972–1973. Noah's Flood. Part I: The theology of the Flood narrative. Faith and Thought 100(2):128–142.

• Clines DJA. 1976. Theme in Genesis 1–11. Catholic Biblical Quarterly 38:483–507.

• Coffin HG, Brown RH. 1983. Origin by design. Washington DC: Review and Herald Publishing Association.

• Custance AC. 1979. The Flood: local or global? The Doorway Papers, Vol. 9. Grand Rapids, MI: Zondervan Publishing House.

• Davidson RM. 1981. Typology in Scripture: a study of hermeneutical tupoV structures (Andrews University Seminary Doctoral Dissertation Series, Vol. 2). Berrien Springs, MI: Andrews University Press.

• Davidson RM. In press. The Flood. In: Evangelical Dictionary of Biblical Theology. Grand Rapids, MI: Baker Books.

• Delitzsch F. 1888/1976. Genesis. In: Keil CF, Delitzsch F, editors. Biblical commentary on the Old Testament: the Pentateuch, Vol. 1. Martin J, translator. Grand Rapids: Wm. B. Eerdmans Publishing Co., p 33–414. Original work published 1888.

• Doukhan JB. 1978. The Genesis creation story: its literary structure (Andrews University Seminary Doctoral Dissertation Series, Vol. 5). Berrien Springs, MI: Andrews University Press.

• Doukhan JB. 1987. Daniel: the vision of the end. Berrien Springs, MI: Andrews University Press.

• Filby FA. 1970. The Flood reconsidered: a review of the evidences of geology, archaeology, ancient literature and the Bible (with a foreword by Stephen S. Short). London: Pickering & Inglis Lts.

• Fishbane M. 1971. Jeremiah IV 23–26 and Job III 13–13: a recovered use of the creation pattern. Vetus Testamentum 21:151–167.

• Frazer JG. 1918. Folk–lore in the Old Testament: studies in comparative religion, Vol. 1. London: MacMillan.

• Frymer–Kensky T. 1983. Pollution, purification, and purgation in biblical Israel. In: Meyers CL, O'Connor M, editors. The Word of the Lord shall go forth: essays in honor of David Noel Freedman in celebration of his sixtieth birthday. Winona Lake: Eisenbrauns, p 399–414.

• Frymer–Kensky TS. 1985. The Flood. In: Achtemeier PJ, editor. Harper's Bible dictionary. San Francisco: Harper & Row, p 312–314.

• Gage WA. 1984. The gospel of Genesis: studies in protology and eschatology. Winona Lake: Carpenter Books.

• Hasel GF. 1974. The fountains of the great deep. Origins 1:67–72.

• Hasel GF. 1975. The biblical view of the extent of the Flood. Origins 2:77–95.

• Hasel GF. 1978. Some issues regarding the nature and universality of the Genesis Flood narrative. Origins 5:83–98.

• Hasel GF. 1980. Understanding the living Word of God. Mountain View, CA: Pacific Press Publishing Association.

• Hasel GF. 1994. The "days" of creation in Genesis 1: literal "days" or figurative "periods/epochs" of time? Origins 21(1):5–38.

• Heidel A. 1946. The Gilgamesh Epic and Old Testament parallels. Chicago: University of Chicago Press.

• Jacobsen T. 1981. The Eridu Genesis. Journal of Biblical Literature 100:513–529.

• Kaiser WC, Jr. 1970. The literary form of Genesis 1–11. In: Payne JB, editor. New perspectives on the Old Testament. Waco, TX: Word, Inc., p 48–65.

• Kidner D. 1967. Genesis: an introduction and commentary. The Tyndale Old Testament Commentaries. Wiseman DJ, editor. Downers Grove: Inter–Varsity Press.

• Lambert WG, Millard AR. 1969. Atrahasis: the Babylonian story of the Flood. Oxford and NY: Oxford University Press.

• Leupold HC. 1942. Exposition of Genesis. Grand Rapids, MI: Baker Book House.

• Lewis JP. 1968. A study of the interpretation of Noah and the Flood in Jewish and Christian literature. Leiden: E. J. Brill.

• Mitchell TC. 1982/1993. Flood. In: The new Bible dictionary. 2d ed. London/Downers Grove: Inter–Varsity Press/InterVarsity Press, p 380–383.

• Morris HM. 1988. The remarkable record of Job: the ancient wisdom, scientific accuracy, and life–changing message of an amazing book. Grand Rapids, MI: Baker Book House.

• Nelson BC. 1931. The Deluge story in stone: a history of the Flood theory of geology. Minneapolis: Augsburg Publishing House.

• Ramm B. 1954. The Christian view of science and Scripture. Grand Rapids, MI: William B. Eerdmans Publishing Co.

• Robertson OP. 1980. The Christ of the covenants. Grand Rapids, MI: Baker Book House.

• Roth AA. 1985. Are millions of years required to produce biogenic sediments in the deep ocean? Origins 12:48–56.

• Roth AA. 1986a. Catastrophism — is it Scientific? Ministry (July) 59:24–26.

• Roth AA. 1986b. Some questions about geochronology. Origins 13:64–85.

• Roth AA. 1988. Those gaps in the sedimentary layers. Origins 15:75–85.

• Sailhamer JH. 1990. Genesis. In: Gaebelein FE, editor. The expositor's Bible commentary, Vol. 2. Grand Rapids, MI: Zondervan Publishing House, p 1–284.

• Sarna NM. 1989. The JPS Torah commentary: Genesis. Philadelphia, NY, Jerusalem: The Jewish Publication Society.

• Shea WH. 1979. The structure of the Genesis Flood narrative and its implications. Origins 6:8–29.

• Skinner J. 1930/1956. A critical and exegetical commentary on Genesis. The International Critical Commentary on the Holy Scriptures of the Old and New Testaments, Vol. 1. 2d ed. Edinburgh: T. & T. Clark.

• Thompson S. 1955. Motif–index of folk–literature: a classification of narrative elements in folktales, ballads, myths, fables, medieval romances, exempla, fabiaux, jest–books, and local legends, Vol. 1. Bloomington: Indiana University Press.

• von Rad G. 1972. Genesis: a commentary. Rev. ed. Philadelphia: The Westminster Press.

• Wenham GJ. 1978. The coherence of the Flood narrative. Vetus Testamentum 28:336–348.

• Wenham GJ. 1987. Genesis 1–15. Word Biblical Commentary, Vol. 1. Waco, TX: Word Books.

• Westermann C. 1994. Genesis 1–11: a commentary. Scullion JJ, translator. Minneapolis: Augsburg Publishing House. Original work published 1974.

• Whitcomb JC. 1988. The world that perished. Rev. ed. Grand Rapids, MI: Baker Book House.

• Young DA. 1977. Creation and the Flood: an alternative to Flood geology and theistic evolution. Grand Rapids, MI: Baker Book House


"BIBLICKÝ DŮKAZ PRO VŠEOBECNOST BIBLICKÉ POTOPY" | Přihlásit/Vytvořit účet | 21 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: BIBLICKÝ DŮKAZ PRO VŠEOBECNOST BIBLICKÉ POTOPY (Skóre: 1)
Vložil: Karels (haohan@seznam.cz) v Pátek, 28. leden 2005 @ 13:20:21 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Promiňte mi tu grafickou úpravu článku. I tak je tento článke dobrý, je od našich bratří adventistů z jejich nejprestižňější vysoké školy v USA - Andrews univerzity.

Karel



Re: BIBLICKÝ DŮKAZ PRO VŠEOBECNOST BIBLICKÉ POTOPY (Skóre: 1)
Vložil: demagog (quokam@seznam.cz) v Středa, 17. leden 2007 @ 18:27:34 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.bohu-a.svetu.cz/
Diky Bohu za nej...
A diky bratrum adventistum, tobe Karle a i Bolkovi:-)


]


Re: BIBLICKÝ DŮKAZ PRO VŠEOBECNOST BIBLICKÉ POTOPY (Skóre: 1)
Vložil: Karels (haohan@seznam.cz) v Pátek, 28. leden 2005 @ 17:31:02 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Děkuji redakci, že spravila tu moji hroznou grafickou úpravu tohoto článku. Určitě tento článek stojí za to. Teď to vypadá mnohem líp. Lepší úvahu na tohle téma jsem nečetl.

Díky a mnohé Boží požehnání přeje Karel



Re: BIBLICKÝ DŮKAZ PRO VŠEOBECNOST BIBLICKÉ POTOPY (Skóre: 1)
Vložil: bolek v Pátek, 28. leden 2005 @ 18:02:41 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Dalo to trošku práce, ale rád jsem to udělal :-)



Re: BIBLICKÝ DŮKAZ PRO VŠEOBECNOST BIBLICKÉ POTOPY (Skóre: 1)
Vložil: Karels (haohan@seznam.cz) v Pátek, 28. leden 2005 @ 18:12:15 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ještě jednou díky Bolku, je lepší posílat takovéto články než rozebírat nějaká kontroverzní témata. :-) Spíš to, co je k budování cirkve, než to, co by ji rozdělovalo. :-)

Mohl jsem být na mnohých akcích adventistů a mohu říct, že větší odborníky na Bibli a zvláště na Starý zákon jsem nepotkal. Měl jsem také milost být na všech přednáškách bratra Doukhana. Byly to jedinečné zkušenosti. Vím, že mnozí z našich sourozenců v Pánu Ježíši se podíleli a podílejí na přípravě tohoto webu.

Díky bratři a sestry. Karel Sýkora, Apoštolská církev, Olomouc



Re: BIBLICKÝ DŮKAZ PRO VŠEOBECNOST BIBLICKÉ POTOPY (Skóre: 1)
Vložil: wollek v Pátek, 28. leden 2005 @ 18:17:06 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Z teologického a biblického hlediska by o rozsahu potopy snad nemělo být pochyb. Spíš by mne zajímalo toto:

Teorie místní záplavy se opírá v první řadě o vědecké argumenty, kde jsou zdánlivě obtížné geologické, biologické, a antropologické problémy pro univerzální potopu.



Re: BIBLICKÝ DŮKAZ PRO VŠEOBECNOST BIBLICKÉ POTOPY (Skóre: 1)
Vložil: JakubV v Pátek, 28. leden 2005 @ 21:16:02 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ten výklad je velmi pěkně sestaven, avšak zdá se mi, že až příliš očividně účelově sleduje obhajobu a záchranu fundamentalistického pojetí a výkladu starozákonních textů. Ve svém úsilí přehlíží mnohé logické i reálné slabiny takové teorie celosvětové potopy. Bylo by zajímavé slyšet výklad některých problematických otázek, které toto pojetí vyvolává. Třeba jen namátkou: Aby zahynulo všechno živé na Zemi, musela by potopa pokrýt nejvyšší místa na Zemi. Víme-li dnes, že nejvyšší hory přesahují výšku 8 000 m nad mořem, vzniká tak množství praktických otázek, co by taková vodní vrstva způsobila: - jaký objem vody by obnášela vodní vrstva o tloušťce 8.000 m po celé Zeměkouli - jak dlouho by trvalo, než by takové množství vody tento prostor naplnilo - jak dlouho by trvalo, než by toto množství vody opadlo - co by toto množství vody učinilo s ekosystémem Země - vodní páry by zabránily průniku světla a Země by se ponořila na několik let do tmy, dusné parní lázně a nepřetržitých dešťů - co by tato vrstva vody způsobila s rotací a pohybem Zeměkoule - co by tato vrstva vody způsobila s pevninskými deskami - v nejhlubších místech by byl neuvěřitelný tlak kolem 20 000 000 kg/m2 - odkud by se takové množství vody vzalo - kam by se takové množství vody podělo - země by během 40 dnů nabrala ca. 4 080 664 000 000 000 000 tun a stejné množství zase ztratila - všechno živé nezemřelo - vodní fauna a flóra - stejně se všechny druhy živočichů na koráb nemohly vejít, jen v oblasti Středního Východu se jednalo o tisíce druhů živočichů - pokud vše živé z povrchu Země zahynulo, pak odkud se vzaly nejen statisíce druhů živočichů na celé planetě, ale i různé lidské rasy (na korábu byli jen členové jedné rodiny), a také i různé primitivní národy (pygmejové, liliputi, indiáni, primitivní kmeny na tichomořských ostrůvcích apod) Nebylo by lépe pokorně přijmout příběh o potopě jako duchovní zvěst o Božím soudu, jako podobenství a obraz, který naléhavě volá k poslušnosti Božího řádu?  



Re: BIBLICKÝ DŮKAZ PRO VŠEOBECNOST BIBLICKÉ POTOPY (Skóre: 1)
Vložil: Karels (haohan@seznam.cz) v Pátek, 28. leden 2005 @ 21:29:08 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Nechci spekulovat, ale nemohly být vyzdviženy Himaláje do výšky 8 000 metrů právě v dusledku klimatických změn během potopy? Tvář světa zřejmě vypadala daleko jinak.

Karel



Re: BIBLICKÝ DŮKAZ PRO VŠEOBECNOST BIBLICKÉ POTOPY (Skóre: 1)
Vložil: JakubV v Pátek, 28. leden 2005 @ 21:48:16 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Hora Ararat měří 5 156 m, vlivem povětrnostních vlivů každoročně svoji výšku ztrácí o několik cm. Je možné spekulovat o tom, že v době předpotopní nebyla vyšší, než chlumek u sv. Máří. Jak pak rozumět tvrzením v článku, že geografické poměry před potopou a po potopě se výrazně nezměnily? Jak dlouho by trvalo, aby pohoří vyrostlo ze 156 m na 5 156 m? Pokud vím, fundamentalisté spekulují na stáří Země v řádu tisíců let. To by předpokládalo obrovská a ničivá zemětřesení a pohyby zemské kůry. Nic takového však Bible nezaznamenává. Naopak, zemětřesení mají přijít hlavně v posledních dnech. Tvrzení o ploché Zemi v době předpotopní koliduje s tvrzením o zachování geografického reliéfu a zdá se být jen pouhou účelovou spekulací.



Re: BIBLICKÝ DŮKAZ PRO VŠEOBECNOST BIBLICKÉ POTOPY (Skóre: 1)
Vložil: Karels (haohan@seznam.cz) v Sobota, 29. leden 2005 @ 20:12:27 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Nechci příliš spekulovat, ale - Genesis 7:11 V šestistém roce života Noeho, sedmnáctý den druhého měsíce, se provalily všechny prameny obrovské propastné tůně a nebeské propusti se otevřely.

Ty obrovské propastné tůně, které se otevřely. Pro mě to znamená zcela jinou tvářnost Země před a po potopě. A také to nemusí vylučovat ty zemětřesení - ty propustě, které se provalily, chtělo by to jakýsi bližší vysvětlení. Ale domnívám se, že to zemětřesení tam bylo.

Karel



Re: BIBLICKÝ DŮKAZ PRO VŠEOBECNOST BIBLICKÉ POTOPY (Skóre: 1)
Vložil: wollek v Pondělí, 31. leden 2005 @ 14:23:24 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Nemělo by být pochyb o tom, že v době předpotopní neexistovala pohoří v těch dimenzích jako v dnešní době. Přestava, že na zemi byla osm kilometrů tlustá vrstva vody je opravdu neprosto nerealistická. Bible sama praví:

Gn 7:20  Do výšky patnácti loket vystoupily vody, když byly přikryty hory.

Nevím teď, kolik přesně je 15 loket. Vezmu-li však v úvahu rozměry samotné archy:

Gn 6:15  A uděláš ji takto: Délka archy bude tři sta loket, šířka padesát loket a výška třicet loket.

pak je to docela zajímavé:-). Není ten překlad Gn 7:20 poněkud divný? Co to znamená, že voda vystoupila? (viz PS:)

Zdá se mi, že by potopa měla být vysvětlitelná i v celosvětovém měřítku (lidské rasy apod. zde mají zanedbatelný vliv, nové druhy zvířat taktéž nehrají roli), problém je spíš, zda existuje nějaká evidence v pozemských vrstvách a zda vůbec existuje vůle mezi zainteresovanými objektivně nálezy vyhodnocovat. Obávám se, že to je problém číslo jedna, neboť vše se vyhodnocuje podle potřeb evoluční teorie a veškeré nálezy se stávají rukojmí této teorie. Škoda.



PS: Vysvětlení bych hledal asi v NBK překladu:

20  A když byly hory přikryty, vzedmula se voda ještě o patnáct loktů.



Re: BIBLICKÝ DŮKAZ PRO VŠEOBECNOST BIBLICKÉ POTOPY (Skóre: 1)
Vložil: JakubV v Pondělí, 31. leden 2005 @ 23:10:13 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Pár informací pro wollka s jeho svéráznými představami o vytváření reliéfu zemského povrchu: neexistují geologické důkazy, které by svědčily o celosvětové potopě. Neexistuje žádná diluviální usazenina, která by obsahovala zbytky celé lidské rasy najednou smetené vodou, a na zemi není dost vody, aby mohla „přikrýt všechny vysoké hory" (včetně Everestu!) a vystoupit do výšky biblických sedmi metrů. http://neviditelnypes.cz/shtml/readers/bible/bible01.html Geomorfologický vývoj a geomorfologické regiony České republiky
Celkové rysy reliéfu Reliéf České republiky je poměrně různorodý a pestrý. Základním rysem reliéfu je rozdíl mezi starší Českou vysočinou na západě a výběžky mladého pásemného pohoří Karpat na východě. Česká vysočina vznikla vrásněním v prvohorách a ve třetihorách získala tvar velké kotliny lemované na JZ, SZ a SV pohraničními pohořími a na JV pozvolněji přecházející k pruhu sníženin před čelem mladých karpatských pohoří. Nejvyšším bodem České republiky je Sněžka (1 602 m n. m.), nejnižším bodem ČR je výtok Labe z ČR (115 m n. m.). Poměrně hustá síť vodních toků prořezává jak okrajová pohoří, tak i tabule a ploché pahorkatiny ve středu „české kotliny“. Karpaty zasahují jen do východní části ČR výběžky Západních Karpat hraničním pruhem sníženin (Vněkarpatské sníženiny) a pak pokračují protáhlými hřbety a sníženinami flyšových Karpat. Nejvyšším bodem Západních Karpat na území ČR je Lysá hora (1323 m n. m.) v Moravskoslezských Beskydech, nejnižším místem je soutok Dyje s Moravou (149 m n. m.). Současné povrchové tvary jsou výsledkem dlouhého geomorfologického vývoje, který můžeme geomorfologickými metodami sledovat od druhohor. Dnešní vzhled reliéfu je výsledkem působení endogenních sil , které vytvořily morfostrukturu, a exogenních sil, které vytvořily tzv. morfoskulpturu. Ve vývoji reliéfu se střídala období silnějšího působení vnitřních sil s obdobími relativně klidnějšími. Na vývoj reliéfu působily změny klimatu, kdy se na našem území vystřídaly od druhohor různé typy podnebí (vlhké tropické, teplé savanové, suché, mírně vlhké, chladné).  Vzhledem ke změnám podnebí v geologické minulosti působily v jednotlivých obdobích na vývoj reliéfu odlišné soubory reliéfotvorných pochodů, reliéf je proto polygenetický. Koncem druhohor a na začátku starších třetihor byly geomorfologické procesy vyvolávány teplým savanovým podnebím se suchou zimou. Ve středním oligocénu byla období se suchým podnebím, které bylo vystřídáno vlhkým tropickým podnebím trvajícím až do středního miocénu. Poté až do poloviny pliocénu působily opět pochody  teplého savanového podnebí Na rozhraní spodního a svrchního pliocénu se však vyskytla opětovně suchá fáze, která byla později vystřídána mírně teplým a vlhkým podnebím. Postupné ochlazování na konci třetihor (ve svrchním pliocénu) vedlo pak v pleistocénu ke střídání dob ledových a meziledových (mírně teplé a vlhké podnebí).
  Morfoskulptura České vysočiny Po vyvrásnění v prvohorách prodělala Česká vysočina několik fází zarovnávání. Nestarší zarovnaný povrch, který můžeme geomorfologickými metodami doložit, je tzv. předkřídový zarovnaný povrch, který můžeme sledovat podél okraje České tabule tvořené křídovými horninami v místech, kde tyto byly odnosem odstraněny a byl obnažen povrch, na nějž se usazovaly v mělkém moři. Místy jsou na tomto povrchu dokonce uchovány zvětraliny. V teplém savanovém podnebí konce druhohor a počátku třetihor se vyvinul tzv. starotřetihorní (paleogenní) zarovnaný povrch (pediplén). Jeho zbytky zachované pod oligocenními a neogenními usazeninami v podkrušnohorských pánvích ukazují, že v druhé polovině třetihor byla na něm vyvinuta tropická (kaolinická) zvětralinová kůra dosahující mocnosti až přes 100 m. V suchém podnebí oligocénu se na zvětralinách vytvořila odolná křemitá kůra, jejíž zbytky jsou nyní roztroušeny po celém povrchu České vysočiny jako volné balvany celistvých křemenců (tzv. sluňáky).  Vlivem tektonických pohybů mezi staršími a mladšími třetihorami byl starotřetihorní zarovnaný povrch České vysočiny zvlněn a v místech největšího napětí vznikaly hrástě a prolomy. V prolomech a prohybech zemské kůry se zadržovala voda a vznikala průtočná jezera. Tak tomu bylo v mladších třetihorách v Podkrušnohoří, v jižních Čechách, v okolí Plzně, Dačic, Jemnice, Jihlavy, Žďáru nad Sázavou, v podhůří Orlických hor a na dalších místech.  Vznik zlomů a pohyby ker zemské kůry byly provázeny sopečnou činností, která se jednak soustředila do oblasti dnešního Českého středohoří a Doupovských hor a jednak se projevila rozptýleně v různých místech severní části České vysočiny. Sopečná činnost se projevila hlavně ve 3 fázích, a to v hlavní - na rozhraní mezi staršími a mladšími třetihorami, a dvou vedlejších -1. vedlejší – ve svrchním miocénu a 2. vedlejší – na rozhraní pliocénu a pleistocénu. Rozsáhlé sopečné tvary vytvořené hlavně v hlavní sopečné fází vlivem teplého a vlhkého klimatu podléhaly rychlému rozrušení a odnosu.  Východní okraj České vysočiny byl v mladších třetihorách několikrát zaplaven mořem z karpatské čelní hlubiny. Miocénní mořské sedimenty spočívají místy přímo na skalních horninách, jinde na předmiocenních zvětralinách (např. Šatov nedaleko Znojma). Ukazuje to, že odnos tropických zvětralin starotřetihorního zarovnaného povrchu byl rozdílný od místa k místu. Spodnobadenské mořské usazeniny nacházíme v pruhu od Znojma přes Jaroměřice, Třebíč, Tišnov k Ústí nad Orlicí (za dnešním hlavním evropským rozvodím). Mořské sedimenty se ukládaly i ve sníženině Malé Hané, v údolích a prolomech východního okraje České vysočiny.
 V tropickém podnebí vznikly v krasových oblastech tvořených vápenci a mramory tvary tropického krasu s kuželovitými vrchy (mogoty – např. okolí Supíkovic ve Slezsku, u Hranic na Moravě aj.). Výrazné tvary tropického podnebí vznikaly v žulových oblastech . Byly to především tzv. ostrovní hory, které jsou nejlépe vyvinuty v Žulovské pahorkatině, ale nacházejí se také  ve Středočeské pahorkatině, v Novohradských horách a jinde.
 Pro vývoj povrchových tvarů České vysočiny měl značný význam konec mladších třetihor (pliocén). V tomto období byl na většině území dokončen odnos tropických zvětralin, který v teplém savanovém a suchém podnebí probíhal cestou rovnoběžného ústupu svahů. Odnosem zvětralin bylo obnaženo rozhraní mezi zvětralinami a nezvětralými horninami (tzv. bazální zvětrávací plocha). Tím vznikl v České vysočině nový zarovnaný povrch, tzv. etchplén. Jedná se o sečný povrch, který zarovnává různě odolné horniny, avšak současně je ve značné míře přizpůsoben nerovnostem bazální zvětrávací plochy v souvislosti s různou odolnosti hornin vůči tropickému zvětrávání čímž vznikají regionální rozdíly ve výškové členitosti reliéfu.   Současně se vznikem etchplénu však dochází i ke vzniku úpatních zarovnaných povrchů v důsledku rovnoběžného ústupu svahů. V pliocénu byly položeny základy pro tvorbu současné říční sítě. V okrajových pohořích se řeky vlivem pokračujících zdvihů hřbetů-hrástí zařezávají. Dochází k prohlubování údolí a zvláště na východním okraji České vysočiny dochází k obnažení předmiocenní říční sítě. I pliocénu v České vysočině existovala jezera, zejména v jižních Čechách a v podkrušnohorských pánvích. Nacházíme je však i v okolí Plzně, Prahy a v podhůří Orlických hor. Rozsáhlé jezero bylo i v Hornomoravském úvalu, jehož dnešní obrysy vznikly právě v pliocénu. Vznikají i prolomy Mohelnické brázdy a Šumperské kotliny vyplněné jezerními a říčními sedimenty.  Ve čtvrtohorách pokračoval celkový zdvih České vysočiny, zejména patrný u okrajových pohoří. Změny podnebí vedly k říční akumulaci a  v souvislosti  se zdvihem ke vzniku hlubokých údolí s řadou akumulačních říčních teras. Ve středním a mladším pleistocénu se ze severu k úpatí České vysočiny přiblížil pevninský ledovec, který zasáhl i na naše území. Výrazné ledovcové tvary jsou zachovány zejména v severovýchodní části České vysočiny (např. v Žulovské pahorkatině a Jindřichovické pahorkatině ve Slezsku).  Horské ledovce vznikly v Krkonoších, na Šumavě a v Hrubém Jeseníku. Většina České vysočiny však ležela v oblasti před čelem pevninského ledovce, kde panovalo chladné podnebí a působily kryogenní pochody. V pohořích a členitých vrchovinách vznikly v pásmu mrazové pouště kryoplanační terasy s izolovanými skalami (tors), skalními hradbami a balvanovými moři. Značný vliv na tvářnost reliéfu mělo usazování spraší větry vanoucími převážně od severozápadu. Hlavními liniemi odnosu v periglaciální oblasti byly mělké protáhlé sníženiny zvané úpady (delleny). Jejich vznik souvisí s výskytem dlouhodobě zmrzlé půdy-permafrostu, jehož mocnost činila i více než 100 metrů. S permafrostem souvisí i vznik periglaciálních úpatních povrchů zvaných kryopedimenty.
 V holocénu se stává postupně významným činitelem ve vytváření reliéfu České vysočiny člověk, který jednak urychluje nebo zpomaluje chod přírodních reliéfotvorných pochodů a jednak vytváří antropogenní tvary.
  Morfoskulptura Západních Karpat na území České republiky  Západní Karpaty zasahují na území ČR Vněkarpatskými sníženinami a Vnějšími Západními Karpatami. Reliéf Vnějších Západních Karpat prošel ve třetihorách, podobně jako reliéf České vysočiny, několika fázemi zarovnávání, které byly přerušovány obdobími intenzivních pohybů zemské kůry. Vývoj reliéfu lze rekonstruovat podle zbytků zarovnaných povrchů. Reliéf Vnějších Západních Karpat značně ovlivnily pleistocénní kryogenní pochody. Na vrcholech vrchovin a hornatin vznikly kryoplanační terasy, při úpatí svahů se tvořily rozsáhlé úpatní haldy. V méně odolných horninách při úpatí vznikly kryopedimenty (zejména ve Středomoravských Karpatech). Četná jsou sklonově nesouměrná údolí a úpady.  Vývoj Vněkarpatských sníženin (s výjimkou Hornomoravského úvalu) začíná po ústupu badenského moře. Na obnaženém povrchu pobřežní nížiny se organizuje stromovitá říční síť vodních toků. V Hornomoravském úvalu je ve svrchním pliocénu a spodních čtvrtohorách jezero, která má odtok přes část Středomoravských Karpat v prostoru Napajedelské brány a v jistém období pravděpodobně i Vyškovskou bránou.  V průběhu kontinentálního pleistocenního zalednění zasahuje do Ostravské pánve, Moravské brány a přilehlých okrajů Vnějších Západních Karpat i České vysočiny pevninský ledovec. V Ostravské pánvi vzniká ledovcem hrazené (proglaciální) jezero. V průběhu zalednění ledovec dosáhl Moravskou bránou až na hlavní evropské rozvodí a jeho tavné vody protékaly do povodí Bečvy.  Ve Vídeňské pánvi bylo ještě v pliocénu moře, které se postupně měnilo v jezero. Po ústupu jezera se rovněž vytváří říční síť. V chladných obdobích pleistocénu dochází v kombinaci s poklesovými pohyby k říční akumulaci. Mladé pohyby zemské kůry měly podíl na mocné akumulaci středních teras řeky Dyje, Jevišovky, Jihlavy, Svratky a Svitavy v Dyjsko-svrateckém úvalu, které mají tvary rozsáhlých náplavových kuželů. Náplavové kužely značných rozměrů jsou vyvinuty i v Hornomoravském úvalu při úpatí zlomového západního svahu Nízkého Jeseníku a zejména při úpatí Moravskoslezských Beskyd. Na říční terasy navazují úpatní povrchy vzniklé v chladných obdobích starších čtvrtohor (kryopedimenty). I zde byly hlavními liniemi odnosu, za přítomnosti permafrostu, úpady, které vytvářejí poměrně hustou síť. Četná jsou sklonově nesouměrná údolí podmíněná rozdíly v průběhu kryogenních pochodů.
  Doporučená literatura Czudek, T.: Reliéf Moravy a Slezska v kvartéru. Sursum, Tišnov, 1997
Demek,  J.  (edit.): Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny. Academia, Praha 1987
Hynek, A., Trnka, P., Herber, V.: Přírodní krajinné mezochory Československa. Brno, 1984.
Zeman, A., Demek, J.: Kvartér. Geologie a geomorfologie. SPN, Praha, 1984
Hromádka, J. Sborník ČSSZ, LXI, 1956 (články J. Hromádky, s. 161-1980, 265-299)
Kartografický přehled 9, 1955, s. 58-64
Národní atlas ČSSR
Krejčí, J.:  in Studia geographica 1, GgÚ ČSAV, Brno 1969
  Odkazy na další zdroje   Vznik a vývoj Tater    Ještě v době druhohor se rozprostíralo nad dnešním pohořím mělké moře. Dno tvořil mohutný masiv žuly, vzniklý už kdysi v archaické době při tuhnutí zemského tělesa. Na něj se dlouhé věky usazovaly vrstvy mořských sedimentů.

 Pratatry
   Vysoké Tatry se začaly formovat do podoby pohoří až v mladších třetihorách. Na základě horotvorných tlaků se postupně vyvrásnily jakési "Pratatry", které dosahovaly výšky asi až kolem 3000 m. Avšak dnešní návštěvník by je tehdy určitě nepoznal. Tvary vrcholů a hřbetů byly totiž oblejší, masivnější a tvořily vlastně jen nepatrně rozčleněnou náhorní planinu. Divokost a mnohotvárnost skalního reliéfu a nádhera tatranských scenerií jsou výsledkem až daleko pozdějších glaciálních (ledovcových) procesů.

 Činnost ledovců
   Začátkem čtvrtohor (asi před miliónem let) se podnebí začalo ochlazovat, pevninský ledovec ve Skandinávii značně narostl a v Evropě nastala doba ledová (glaciál). Od té doby do dneška se glaciály několikrát vystřídaly s relativně teplejšími obdobími (interglaciály), kdy led ustupoval. V době ledové však dosahoval skandinávský ledovec až téměř ke karpatskému oblouku (nejblíže byl asi 80 km od sev. úpatí Tater). Vlivem studeného podnebí a velkých sněhových srážek vznikly v mělkých dolinách pod vrcholy horské ledovce. Neustále přibývající led začal vytékat ze svých sběrných kotlů a při pohybu svou vahou začal prohlubovat údolí a utvářet je do charakteristického tvaru písmene U. Taková údolí se odborně nazývají trogy. Činností ledovcových splazů a kolísáním intenzity zalednění vznikaly geomorfologické útvary jako morény, terasy, ledovcové amfiteátry, visuté doliny, hladké skalní plotny a ostré štíty, jehly a skalnaté hřebeny.

   K mohutnější ledovcové erozi došlo na severních svazích hor, protože zde byly pro vytváření ledovců o něco příhodnější podmínky a ledovce byly větší. To vysvětluje fakt, že severní doliny jsou oproti jižním delší a zaříznutější. Také si můžeme všimnout, že ledovcová plesa na polské (severní) straně jsou často hlubší.

   Pozůstatky tvořivé činnosti ledovce v podobě karových a morénových ples svědčí o síle tehdejšího ledového příkrovu. Velice výrazně se zaryl ledovec například do severního svahu Rysů, kde najdeme pod téměř tisícimetrovým srázem jedno z nejhlubších karových jezer v celých Tatrách (Czarny staw pod Rysami, hloubka až 76 m).

   Ledovce hluboko rozrušily hmotu Tater a odnesly nejen značnou část sedimentárního příkrovu pohoří, ale vydatně načaly i tvrdé žulové jádro. Po jejich ústupu se pohoří ukázalo odkryté, asi o 500 m nižší než před zaledněním. Přitom došlo k zatopení karů vodou a vznikla tak mnohá tatranská plesa.

 Vodní eroze
   Po skončení zatím poslední doby ledové (asi před 10 000 lety) už začal vzhled horstva v hrubých obrysech odpovídat dnešnímu, modelaci dolin dokončila ještě vodní eroze. Charakteristickým znakem erozní činnosti vody je profil údolí ve tvaru písmene V. Říční údolí, rokle a žlaby ve tvaru V jsou mladší než ledovcové trogy, jejich vývoj probíhá od ústupu zalednění až do dnešní doby.
http://www.tatry.cz/tatry/vznik_vyvoj.html


]


Re: BIBLICKÝ DŮKAZ PRO VŠEOBECNOST BIBLICKÉ POTOPY (Skóre: 1)
Vložil: wollek v Středa, 02. únor 2005 @ 14:34:20 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Pár informací pro wollka s jeho svéráznými představami o vytváření reliéfu zemského povrchu:

Nikdo Tě přece věřit Bohu nenutí, ale Ty si zase nemysli, že nakopírováním pár jednostranně zaměřených stránek hodí někdo svou víru do koše. Nebo přiznej, zda jsi opičář, a bude všechno jasné:-).

Samozřejmě jsem se myšlenkou, že biblická potopa je pouze lokální záležitost, zabýval, ale nemyslím si, že je nutné takovou představu přijmout, ačkoliv lidé skutečně v žádných vrstvách hromadně nalezeni nebyli.

Navíc, vědci prý zjistili, že lidstvo geneticky pochází pouze ze čtyř žen, což by celkem svědčilo pro Noeho příběh...


]


Re: BIBLICKÝ DŮKAZ PRO VŠEOBECNOST BIBLICKÉ POTOPY (Skóre: 1)
Vložil: Marek2 v Středa, 17. leden 2007 @ 18:46:22 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Můj názor je takový, že Bible nebyla psána přísně logickým nebo dnešním vědeckým stylem a proto na tyto texty nelze tímto způsobem nahlížet. Bible je především kniha duchovní či mystická a z tohoto pohledu je také třeba ji číst.
Dále Bible není jediným pramenem poznání. Celosvětová potopa ve významu, že by byl pod vodou celý povrch Země, jistě nenastala v historii lidstva. Následky takové nedávné globální katastrofy by musely být zcela zjevné, což nejsou. Pokládám tedy za JISTÉ, že všechny zmínky o potopě z různých částí světa se týkají pouze lokálních (i když někde možná dosti rozsáhlých) potop či záplav.
Jestli někdo potřebuje ke své víře globální potopu před několika tisíci lety, ať tomu klidně věří. Snažně ale doufám, že nebude snaha vyučovat tuto víru v hodinách geologie :-)



Od r.1880 se evoluce stala dogmatem. Vše musí být vysvětlováno ve shodě s ní,že Marku (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Středa, 17. leden 2007 @ 21:05:07 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416
Až do Darwinových dnů nálezy zkamenělin obecně nevnukaly myšlenku na evoluci. Teprve poté, co se stala populární Darwinova kniha O původu druhů, musela být paleontologie nově promyšlena ve světle nových ideí.
Od roku 1880 se evoluce stala vědeckým neměnným dogmatem (vlastně náboženskou ortodoxií) a od té doby každý nález nějaké zkameněliny musel být vysvětlen tak, aby se to s přijatou evoluční teorií shodovalo. Odvážit se vysvětlit věc jinak znamenalo (a znamená dosud) dopustit se herese (bludu). Byla vypracována geologická časová stupnice (milionů let) na podkladě zkamenělin nalezených ve skalách.

Před 18. stoletím církev netvrdila, že se druhy nemohou měnit. Celkem v souladu s Biblí se věřilo, že se druhy měnit mohou, ne ovšem tak, aby byly čím dál tím víc složitější. Až do 18. stol. neexistovalo mínění, že druhy jsou neměnné a stálé. Teprve Švéd Carl von Linné je jako první zodpovědný za to, že rozšířil tvrzení, že druhy jsou totožné s biblickými pokoleními a jsou neměnné. Linné je známý tím, že do biologie uvedl systematiku.
Tento názor se stal populárním, upevnil se a byl doveden až do absurdna. Dokonce se jeden čas učilo, že existuje 60 druhů lidí, každý ten druh zvlášť stvořený! V době, kdy Darwin prováděl své pozorování na Galapágách, byla teorie o neměnnosti druhů jak vědeckým tak i náboženským dogmatem. Darwin o svém pozorování, že se druhy měnit mohou, řekl: “Říci něco takového je podobné, jako přiznat se k vraždě.”
Chci ukázat, že to, co Bible popisuje jako “pokolení”, není totožné s druhy. Kdyby to byli křesťané netvrdili tak slepě, mohli si povšimnout mnoha skutečných změn, které pozoroval Darwin na Galapágách. A mohli pro tyto změny uvést lepší vysvětlení, než je “evoluce”, což chci udělat v následujících kapitolách. Mohli tak předejít Darwinovu omylu a ukázat, že zatímco sledoval pravdivé skutečnosti, nebylo nutné z nich vyvozovat evoluci.
Křesťané Darwinových dnů se domnívali, že svoji věrnost musí dokázat tvrzením, že se druhy nemění. Neuvědomili si, že obhajují spíše lidskou tradici než Bibli. Jejich postoj byl škodlivý ze dvou stránek. Jednak bránil rozvoji biologie, a tudíž napomáhal podpoře darwinismu. A dále často křesťané v odporu vůči darwinismu argumentovali špatně. Problémem nebyla změna druhů, ale možnost vyvíjet se ve složitější formy.
Křesťané mohou klidně souhlasit, že se jeden druh pěnkavy změní v jiný. S čím ale souhlasit nemohou je to, že tento proces změn může vést k větší složitosti. Člověk se nevyvinul z opic. Savci se nevyvinuli z plazů. Bůh stvořil člověka, ryby, ptáky a plazy podle jejich pokolení v několika dnech a všechna sláva za stvoření patří jemu. Nemůžeme se vyhnout skutečnosti, že určitou vinu za triumf evoluce má církev. I my bychom asi udělali stejné chyby v té době. Ale ještě není příliš pozdě brát se za nápravu. Ukazuje se, že dnes máme proti evoluci větší šanci, než za uplynulých 100 let. V Americe, ale i jinde ve světě, je protievoluční hnutí pro evolucionisty velkou hrozbou.
Křesťané mají mnoho důvodů k rozhodnému tvrzení, že vědecká fakta neomylně potvrzují Boží slovo a ukazují na dílo mocného Stvořitele.

Sylvie Bakerová, doktorka biologických věd, v knize Bone of Contention , Evangelical Press, r.1976



Re: Od r.1880 se evoluce stala dogmatem. Vše musí být vysvětlováno ve shodě s ní,že M (Skóre: 1)
Vložil: Marek2 v Čtvrtek, 18. leden 2007 @ 15:27:45 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
V přírodních vědách nejsou žádná dogmata. Dogmatem je naopak kreacionismus. Jestliže se evoluce stala trvalou součástí přírodních věd, pak ne proto, že je to nějaké dogma, nýbrž proto, že se ukázala jako správná myšlenka.
Dr. Bakerová se mýlí, navíc její slova jsou stará 30 let. Za tu dobu se poznatky v biologii a přírodních vědách vůbec zněkolikanásobily.


]


co nám může říci příběh o potopě (1) (Skóre: 1)
Vložil: Marek2 v Čtvrtek, 18. leden 2007 @ 15:22:58 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Já myslím, že vůbec nejde o to, zda potopa skutečně byla celosvětová. Důležitý je pro nás duchovní význam tohoto příběhu.

Ve Starém zákoně je vodstvo symbolem temných sil. Archa symbolizuje záchranu.

Příběh o potopě nám tedy říká, že Bůh je pánem nad těmito temnými silami. Bůh je mocnější než temné síly, než hřích člověka, než přírodní živly. On obnovuje stvoření, člověka, lidské společenství. Sesílá některé zlé věci, aby nás skze ně obnovil (tedy ne zničil). Nezničí své stvoření nikdy úplně, je milosrdný, ale také spravedlivý

Člověk, který plodí zlo, bude tímto zlem "zaplaveni", bude pohlceni temnými silami a zahyne v nich. Spravedlivým temné síly neublíží, budou zachráněni.



co nám může říci příběh o potopěm (2) (Skóre: 1)
Vložil: Marek2 v Čtvrtek, 18. leden 2007 @ 15:23:52 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Kdo poslouchá Boha, staví si - obrazně řečeno - loď záchrany pro sebe i pro své blízké, dokonce i pro všechny živé tvory. To je myslím docela aktuální poselství.

Jistě bychom našli i další významové roviny tohoto příběhu. Potopa může být například obrazem křtu, archa obrazem Spasitele.



Re: BIBLICKÝ DŮKAZ PRO VŠEOBECNOST BIBLICKÉ POTOPY (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Pátek, 19. leden 2007 @ 13:58:03 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416
Jakmile se církve vzdají více než dvou tisícileté i Ježíšovy víry v inspiraci Písma, jakmile se začne pochybovat jenom o jedné historické události nebo o jednom zázraku, jakmile se připustí možnost chyb či rozporů, pak tento proces skončí v takové morální anarchii a rozvratu, který v současnosti předvedl pražský ženatý biskup Československé církve husitské Mgr. Karel Bican, otec 2 vlastních dětí.
Zde je rozhovor s jeho homosexuálním miláčkem:

Karel Bican: Já už takhle dál žít nebudu. Nechci tě podvádět a mít támhle nějakýho jinýho...

Lukáš Bořecký: Co mám dělat já?

Bican: Když nemáš potřebu naplnit to po tý stránce tělesný, tak ten náš vztah nemá cenu, vole.

Bořecký: Já tě prostě miluju a nevím...

Bican: To mě miluješ nějakou divnou láskou, vole. K tomu patří, že se dotýkáš toho druhého, že ho líbáš, hladíš, a nejde hned o nějaký soulože.

Bořecký: Jsi pražský biskup, dohodli jsme se, že tě budu chránit... Co mám dělat, aby se to dál rozvíjelo?

Bican: To ti mám říkat: Pojď sem a miluj se se mou? Uděláš to, aniž budeš něco cítit? ... Přece chci, abychom to chtěli oba dva, vole, ale ty asi nemáš potřebu sexu.

Bořecký: Když jsme se seznámili, říkal jsi, že to není podstatný.

Bican: Jistěže jsem tě hned nezatáh do postele, no.

Bořecký: Šlo o to, že mám bejt zticha.

Bican: Nemusíš nikde povídat, co dělám.

Bořecký: Říkal jsi, že ukončíš vztah s Evou a přiznáš se.

Bican: [*****(nevhodný výraz-automatická změna)] mě, to jsem neříkal... Tady se to ví, do telefonu ti říkám miláčku... Ty se toho prostě bojíš...

Více: http://zpravy.idnes.cz/biskup-se-priznal-ze-svadel-muze-don-/domaci.asp?c=A070108_110341_domaci_rez



Re:pro:Seraphim; BIBLICKÝ DŮKAZ PRO VŠEOBECNOST BIBLICKÉ POTOPY (Skóre: 1)
Vložil: noname (cnemo@seznam.cz) v Pátek, 19. leden 2007 @ 14:56:21 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Bratře.
Sice úplně nechápu proč to sem zařazuješ v souvislosti s touto diskuzí, ale docela podáváš obraz o své osobě a v čem se -jak se zdá s radostí- (rád bych se mýlil)přehrabuješ a pak tím i otravuješ tyto stránky. Pokud už máš nutkavou potřebu podobné věci zveřejňovat, bohatě postačí odkaz na příslušné stránky a kdo má potřebu může se podívat.
Nevím co tím chceš dokázat a koho tím tady na GS oslovit ?
Ta událost je selháním jednotlivce a neštěstím pro církev nejen Husitskou ale pro nás všechny i Tebe. Je to i důkazem, že všichni jsme hříšní lidé a pro nás přišel Kristus aby nás vykoupil.
Honza.


]


Jde o selhání velkého celku, nikoliv jen jednotlivce (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Pátek, 19. leden 2007 @ 15:41:33 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416
Kdyby tato událost byla pouhým selháním jednotlivce - jak by tomu jistě bylo před 40 lety, pak bych o tom pomlčel a vůbec bych to sem neuváděl.
Toto je však selháním nikoliv pouze toho biskupa, ale selháním i jeho okolí, které svým neuctivým postojem k učení Ježíše Krista v celé Bibli, k tomuto napomohlo. To jeho okolí jsou teologové, nemyslím tím laiky. Teologové mají vinu na úpadku víry.
Teologové o jeho činu vědí už půl roku minimálně, ale až když se to dostalo do televize, začínají naznačovat možné potrestání, ale současně s velkými otazníky a obrovským váháním.
Ti teologové se ohromně bojí toho, aby je někdo neoznačil za homofoby (zde na Granu např. Standa).
Dne 2.12.2006 informoval Jorene Barut-Phillips o tom, že jedna celá americká diecéze se odděluje od Episcopální církve kvůli svěcení homosexuálů a leseb na biskupy a kněze organizované vedením této denominace v USA. Zpráva byla na:
http://news.yahoo.com/s/nm/20061202/us_nm/church_schism_dc (už ji smazali)

Honzo, domnívám se, že jsi mimo realitu a vidíš církve tak ideální jako byly před lety a nikoliv takové, jaké jsou dnes.

Mgr. Libor Halík PhD., duchovní Pravoslavné církve


]


Stránka vygenerována za: 0.40 sekundy