Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

MALÝ KŘESŤANSKÝ HERETIKON - 6. PROČ BYL UKŘIŽOVÁN JEŽÍŠ KRISTUS?   Především si musíme uvědomit, že Ježíš nebyl tím sladkým romantickým snílkem barvotiskových obrázků, jak je nám někdy interpretován. Ježíši o něco šlo,- a každý, komu o něco jde, se nutně dostává do konfliktů. A tak i Ježíšovo poměrně krátké vy­stoupení bylo plné konfliktů. Přičemž velice často to byl právě on, který si začínal. A nejčastěji si začínal s těmi, kdo byli mocní. To znamená s politiky, s kněžími a s bo­háči. Palestina Ježíšovy doby byla římskou kolonií. Kolonií neklidnou, s opakovanými revoltami a náboženskými i politickými bouřemi. Vládl jí římský protektor,- v Ježí­šově době známý Pilát. Pak měli dosazeného loutkového krále,- za Ježíšova života to byli dva Herodesové. Samosprávným nábožensko- politickým orgánem byla kněžská rada. Veliký náboženský a současné občanský vliv měly pak dvě strany: Farizeové a zákoníci. Byly mezi nimi rozdíly po stránce politické i teologické,- ale vpodstatě byly obě konservativně reformní. Obě usilovaly o návrat ke starozákonním tradicím.

Pak existovaly v Palestině silné náboženské sekty (slyšeli jste třeba o Nazorej­ských a četli o nálezech u Mrtvého moře). A konečně existovaly i skupiny radikálů, kteří se nevyhýbali násilným akcím a připomínali tedy dnešní teroristy. Někteří se domnívají, že k takovým patřil i Jidáš,- ten který Ježíše zradil. A že to „iškariotský“, tedy „iskarios“, ve skutečnosti znělo „sikarios“ = „dýkař“ - tedy atentátník - terorista. Takovými povstalci byli asi i oba lotři ukřižovaní s Ježíšem po jeho pravici a levici (Mat.27/38). Mezi těmi všemi se Ježíš zaměřil především na farizeje a zákoníky. Nemluvil tedy proti císaři, proti protektorovi, ani proti Herodesovi. Jen jednou se o Herodesovi vyjá­dřil neuctivě jako o „lišce“ (Luk.13/32), ale jinak nic. A nemluvil ani proti politic­kému zřízení, ani proti okupaci, ani proti státu. Naopak, možná že znáte ten příběh, kdy se jej pokoušeli nachytat na otázku placení daní a on se vysmekl šikovnou odpo­vědí (Mat. 22/17). Že v jeho střetech s farizeji a zákoníky nešlo jen o nahodilé kon­flikty, to dosvědčuje i rozsáhlý manifest, obsažený v evangeliích. (Mat.23/1-36). Z něho jen příkladem: "Na stolici Mojžíšově zasedli zákoníci a farizeové. Proto čiňte a zachovávejte všechno co vám řeknou, ale podle jejich skutků nejednejte: Neboť oni mluví a ne­činí.... těžká břemena nakládají lidem na ramena, ale sami se jich nechtějí dotknout ani prstem. Všechny své skutky konají tak, aby je lidé viděli... mají rádi přední místa na hostinách a přední sedadla v synagógách, líbí se jim, když je lidé na ulici zdraví a říkají jim `Mistře´. Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Odevzdáváte desátky, ale nedbáte na právo, milosrdenství a věrnost.  Očišťujete číše a talíře zvenčí, ale uvnitř jsou plné hrabivosti a chtivosti. Podobáte se obíleným hrobům, které zvenčí vypadají pěkně, ale uvnitř jsou plné lidských kostí a všelijaké nečistoty. Tak i vy se navenek zdáte lidem spravedliví, ale uvnitř jste samé pokrytectví a nepravost. Hadi, plemeno zmijí, jak uniknete pekelnému trestu?  Stejně vystupoval i proti bohatým. Nenapadal tedy jen jakousi anonymní sociální nespravedlnost, ale jasně a otevřeně volal své běda těm, kdo jí byli vinni:  Běda vám, bohatým, běda vám, kdo jste nyní nasyceni, neboť budete hladovět. Běda, kdo se nyní smějete, neboť budete plakat a naříkat. (Lukáš 6/24-25) Nemůžete sloužit Bohu i majetku. (Lukáš 16/13-14) Jak těžko vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství! Snáze projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý člověk vešel do Božího království. (Lukáš 18/24-25 ) Představíme-li si, že takto hovořil proti mocným tehdejšího palestinského světa, nemůžeme se divit, že ho neměli rádi a vystupovali proti němu, a co víc, opakovaně se pokoušeli se jej zbavit, lapit jej, usvědčit a zbavit se ho. Proti kněžím Ježíš tak útočně nevystupoval. Ale konflikty s nimi měl.. Vezmeme-li třeba jen příhodu v chrámu kde našel prodavače dobytka, ovcí a holubů i penězo­měnce, jak sedí za stoly.Udělal si z provazů bič a všechny z chrámu vyhnal, i s ov­cemi a dobytkem, směnárníkům rozházel mince, stoly zpřevracel a prodavačům ho­lubů poručil „Pryč s tím odtud, (.Jan 2:14). Takže ani u kněží nemohl být zrovna ob­líben. A nakonec to byla právě velekněžská rada, která jej poslala na smrt. Ne zcela jasný, ale zřejmě určující pro Ježíšovo vystoupení je vztah mezi Ježíšem a LIDEM. Lid vůbec hraje v evangeliích velikou úlohu. My na to často zapomínáme pro daleko okatější spory mezi Ježíšem a farizei. Ale vztah mezi Ježíšem a lidem byl roz­hodující. Ježíšova vlivu na lid se báli mocní nejvíce, a především pro svůj strach z bouří a sociálních nepokojů se jej potřebovali zbavit. Ježíš chodil mezi lidi, a lidé přicházeli za ním. Přicházeli především pro jeho učení.. Protože, jak čteme v evangeliu „ Učil jako moc maje, ne jen jako zákoníci“ (Mt 7:29). A tento zájem o slovo přerůstal někdy až v lidová shromáždění, na která přichá­zely celé zástupy.(Mat.4/25) Takže někdy Ježíš musel řešit i technickou otázku kde a odkud k lidem mluvit (Mat.5/4, Mat.13,/2). Lidé však přicházeli i ze zvědavosti a kvůli zázrakům. Ať již si o těch zázracích myslíme cokoliv, hrály ve veřejném vystoupení Ježíšově velikou úlohu. Nakonec i král Herodes si dal obviněného Ježíše předvolat v naději, že mu Ježíš předvede nějaké pěkné kousky (Luk.23/8). Tento obecný zájem o zázraky Ježíše však zřejmě netěšil. Naopak, často pak před lidmi utíkal a hledal klid a samotu. Mnozí lidé však měli proti Ježíši i vážné výhrady. Některým vadila společnost, se kterou se stýkal. Aj, člověk žráč a pijan vína, přítel publikánů a hříšníků, říkali o něm (Mat 11/9). A někteří dodávali, že i nevěstek. A farizeové se nad jeho společností na­třásali : Uvěřil v něj někdo z předních mužů či farizeů? Jen tahle chátra, která nezná zákon - kletba na ně!"(Jan 7/48-49) Přesto v něho uvěřili mnozí z předních mužů, ale kvůli farizeům se k němu nepřiznávali, aby nebyli vyloučeni ze synagógy. (Jan 12/42-43). Rozpaky však měli někteří i nad jeho učením: Bylo o něm mezi lidmi mnoho do­hadů. Jedni říkali: "Je dobrý." Jiní říkali: "Není, vždyť svádí lid (Jan 7/12) V zá­stupu došlo kvůli němu k roztržce.(Jan 7/43) píše se jinde. A opět jinde, že „Pro tato slova došlo mezi Židy opět k roztržce.(Jan 10/19)  A pravili mnozí z nich: Ďábelství má a blázní. Co ho posloucháte? Jiní pravili: Tato slova nejsou ďábelství majícího. Zdaliž ďábelství může slepých oči otvírati?(Jan 10:20) Lidé mu také nadávali: "Neřekli jsme správně, že jsi Samařan a jsi posedlý zlým duchem?" říkají u Jana (Jan 8/48) A může z Nazaréta co dobrého býti? (Jan 1/47) A někteří pravili: Zdaliž od Galileje přijde Kristus? (Jan 7/41)  A pravili mnozí z nich: Ďábelství má a blázní.(Jan 10:20) A mnozí se styků s Ježíšem báli: Nikdo ovšem ze strachu před Židy o něm nemlu­vil veřejně. (Jan 7/13) A všichni obyvatelé gerasenské krajiny prosili Ježíše, aby od nich odešel, poněvadž se jich zmocnila veliká bázeň. (Lukáš 8/37) Byli konečně tací, kteří jej udávali Mnozí z Židů, kteří přišli k Marii a viděli, co Ježíš učinil, uvěřili v něho. Ale někteří z nich šli k farizeům a oznámili jim, co učinil. (Jan 11/45) A konečně jsou zaznamenány dva možná tři případy, kdy lidé začali Ježíše kame­novat (Jan 8/59, Jan 10/31). A lid to také byl, který, přemluven velekněžími a staršími odmítl milost kterou Pilát Ježíši nabídl a vyžádal si jeho smrt (Matouš 27/20) Ve­lekněží a starší však přiměli zástup, aby si vyžádali Barabáše, a Ježíše zahubili. Přesto zájem lidu Ježíše dlouho chránil. Farizeové i kněží by se byli rádi Ježíše už dávno zbavili, ale báli se, aby se tím lid nepobouřil (Mk 11/18). Nakonec i úloha Ji­dášova spočívala v tom, aby biřicům ukázal vhodné místo a čas, kdy Ježíš bude stra­nou a sám (Mk 14/1-2). Závažné je, že mnozí političtí nespokojenci spojovali vystoupení Ježíšovo s poli­tickými ambicemi. S představou, že Ježíš je onen mystický král, který nastoupí na trůn a obnoví staroslavnou říši Davidovu. Svědčí o tom jednak slavnostní příjezd do Jeru­zaléma právě na Květnou neděli, kdy zástupy kladly Ježíši ratolesti na cestu a volaly „Hosannah Synu Davidovu“ (Mat.21/1-6). Ale svědčí o tom i citát, ze kterého je zřejmé, že takovým králem být nechtěl. Když Ježíš poznal, že chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho provolali králem, odešel opět na horu, zcela sám.(Jan 6/14-15). A tyto lidi pak sužovala nejistota: ( Jan 10/24) Židé ho obklopili a řekli mu: "Jak dlouho nás chceš držet v nejistotě? Jsi-li Mesiáš, řekni nám to otevřeně!" O královských představách svědčí pak i žaloba kněží na Ježíše a následná otázka Pilátova: "Ty jsi král židovský?" (Jan 18/34) Svědčí o tom i pokřik lidu proti Pilátovi "Jestliže ho propustíš, jsi nepřítel císařův. Každý, kdo se vydává za krále, je proti cí­saři."(Jan 19/12). A dokazuje to i tabulka přibitá v hlavě kříže: Ježíš Nazaretský, král židovský. (Jan 19/19) Odtud zřejmě rostl i strach farizejský a kněžský: Farizeové si řekli: "Vidíte, že nic nezmůžete! Celý svět se dal za ním."(Jan 12/16) A proto velekněží a farizeové svolali radu a řekli: "Co si počneme? Ten člověk činí mnohá znamení Když proti němu ne­zakročíme, všichni v něj uvěří, a přijdou Římané a zničí nám toto svaté místo i ná­rod." Jeden z nich, Kaifáš, velekněz toho roku, jim řekl: "Vy ničemu nerozumíte; ne­chápete, že je pro vás lépe, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby zahynul celý ná­rod." Od toho dne byli tedy smluveni, že ho zabijí.(Jan 14/47n) *** Začal jsem svůj výklad slovy, že Ježíšovo vystoupení v Palestině bylo plné kon­fliktů. Přičemž zpravidla to byl on, který si začínal. A nejčastěji s těmi, kdo byli mocní. A oni mu to odpláceli. Pročítáme-li evangelia pozorně, a čteme je pomalu a vnímáme realisticky význam slov i krátkých vět, rozprostře se před námi s Ježíšem tvrdý a nelítostný život nábožensko- politického psance.   "Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil.(Matouš 8:20 ).  Jeho vystoupení provází rub ustavičných sporů a hádek. Z nichž mnohé jsou jen záludnou provokací. Jeho družina je trvale sledována. Činy lásky a porozumění jsou zkreslovány a odsuzovány. Nadávají mu. Pronásledují jej. Je na něj vydán zatykač. Musí se skrývat a odcházet z kraje do kraje. Lidé se bojí k němu přihlásit. I jeho ro­dina se mu vzdaluje. Je provázen zrádci a udavači. Nejméně dvakrát jen o vlas unikne kamenování. Nakonec je jedním ze své skupiny prodán a zrazen. Dokonce polibkem. Je zatčen. Přátelé jej opouštějí. Je falešně obviněn křivými svědky. Je tupen, mučen, posmíván a nakonec popraven jedním z nejhnusnějších a nejkrutějších způsobů, který kdy lidé vymysleli. A zbožní lidé se mu smějí a dělají si legraci z Boha. Ti pak, kdo měli být národu vzorem spravedlnosti, pravdy a zbožnosti,- kněží a zbožní církevníci,- jej křivě obvinili: -král, který měl representovat národ, se zachoval jako šašek, -protektor, symbol práva a moci, se nechal pro strach ukřičet davem, -a lid, pro který se Ježíš nasadil, řval své „ukřižuj ho“. Nesnadné je porozumět chování Ježíšovu před soudními instancemi. Dnes bychom je označili jako pohrdání soudem. A poukazují na to všechna evangelia. K obviněním mlčí, na otázky neodpovídá nebo odpovídá otázkou svou, je drzý. Na žaloby velekněží a starších Ježíš nic neodpovídal. Tu mu řekl Pilát: "Neslyšíš, co všechno proti tobě svědčí?" On mu však neodpověděl ani na jedinou věc, takže se vladař velice divil. (Mat27/12) Ptali se ho "Jsi-li Mesiáš, pověz nám to." Odpověděl jim: "I když vám to řeknu, neuvěříte. Položím-li otázku já vám, také neodpovíte.(Luk22/67)  Pilát vešel opět do svého paláce, zavolal Ježíše a řekl mu: "Ty jsi král židovský?" Ježíš odpověděl:"Říkáš to sám od sebe, nebo ti to o mně řekli jiní?" (Jan.18/34). Soud byl ve všech instancích zmanipulovaný a žaloby zfalšované: Velekněží a celá rada hledali proti Ježíšovi svědectví, aby ho mohli odsoudit k smrti, ale nenalézali. Mnozí sice proti němu křivě svědčili, ale svědectví se neshodo­vala. Někteří pak vystoupili a křivě proti němu svědčili: "Slyšeli jsme ho říkat: Já zbořím tento chrám udělaný rukama a ve třech dnech vystavím jiný, ne rukama udě­laný." Ale ani jejich svědectví se neshodovala. (Mk14/55 ) A když se Pilát zdráhal Ježíše odsoudit, vyhrožovali mu: „Jestliže ho propustíš, jsi nepřítel císařův. Každý, kdo se vydává za krále, je proti císaři." (Jan 19/12 ) A ve­lekněží, jejich služebníci a přemluvený zástup do toho skandovali "Ukřižovat, ukřižo­vat!" (Jan.18/6) Nakonec byl odsouzen, že řekl „Mohu zbořit chrám a ve třech dnech jej vysta­vět."(Mat.26/61), že se prohlašoval za Mesiáše, Krále Židů, Syna Božího a Syna člo­věka sedícího po pravici Boží (Mat.26/63, 27/11), a že pobuřoval svým učením lid, (Luk.23/5) rozvracel národ, a bránil odvádět císaři daně.(Luk.23/2). O Pilátovi je zřejmé, že se zdráhal Ježíše odsoudit. Je to opakovaně uváděno ve všech evangeliích:  Pilát svolal velekněze, členy rady i lid (!) a řekl jim: "Přivedli jste přede mne to­hoto člověka, že pobuřuje lid; já jsem ho, jak vidíte, před vámi vyslechl a neshledal jsem na něm nic, z čeho jej obviňujete. Ani Herodes ne; vždyť nám ho poslal zpět. Je zřejmé, že nespáchal nic, proč by zasluhoval smrt. Dám ho na místě potrestat a pak ho propustím." Ale oni všichni najednou křičeli: "Pryč s ním! Propusť nám Bara­báše!" Tu k nim Pilát znovu promluvil, neboť chtěl Ježíše propustit. Promluvil k nim potřetí: "Čeho se vlastně dopustil? Neshledal jsem na něm nic, proč by měl zemřít. Dám ho zbičovat a pak ho propustím." Ale oni na něm s velkým křikem vymáhali, aby ho dal ukřižovat; a jejich křik se stále stupňoval. A tak se Pilát rozhodl jim vyhovět. Propustil toho, který byl vsazen do vězení pro vzpouru a vraždu a Ježíše vydal, aby se s ním stalo, co chtěli. (Luk.23/13-25)). Významnou, ale nedořešenou otázkou je, jak Ježíš chápal sám sebe. Narážek na to uvádějí evangelia téměř 40. Ale k plnému pochopení Ježíšova myšlení to nestačí. Je zřejmé, že Ježíš chápal své působení jako poslání. Poslání, které si sám nevybral, ale které mu bylo určeno a snad i předurčeno. Zdá se přitom, že ke konečnému pochopení svého poslání se postupně propracovával. Evangelia opakovaně zmiňují jak často setr­vával o samotě na modlitbách. I když obsah těchto modlitebních zápasů evangelia ne­uvádějí. S jedinou výjimkou poslední modlitby v zahradě Getsemanské "Otče můj, je-li možné, ať mne mine tento kalich; avšak ne jak já chci, ale jak ty chceš... ale není-li možné, aby mne tento kalich minul, a musím-li jej pít, staň se tvá vůle." (Matouš 26/39) Toto své chápání sebe sama pak Ježíš postupně odíval do slov, která nám nejsou dostatečně jasná. Někdy o sobě hovoří jako o Synu Božím, někdy Synu člověka, ně­kdy Mesiáši neboli Kristu. Při výslechu u Heroda i u Piláta padá i slovo Král,- a jindy zmínka, že bude jednou sedět na Boží pravici. Vcelku se zdá, že Ježíš sám tyto tituly volně zaměňuje - i když je možné, že k tomuto prolínání sáhli až pisatelé a redaktoři evangelií. Nejjasněji ukazuje na volné prolínání titulů verš z Mat.16/13, kde se Ježíš ptá: Za koho pokládají lidé Syna člověka? A na to Petr odpovídá: Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého“.Všechny tituly se zde prolínají. Přičemž Ježíšovy představy pronikaly pozvolna i do myšlení jeho současníků. K myšlence o vlastním poslání přistupuje brzy i myšlenka na utrpení a smrt. Ježíš si ji ovšem ujasňuje ne jako důsledek svých světských konfliktů, ale opět jako součást svého poslání. U Matouše čteme, že „Od té doby začal Ježíš ukazovat svým učední­kům, že musí jít do Jeruzaléma a mnoho trpět od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a třetího dne vzkříšen.“. A tyto myšlenka se opakovaně objevuje ve všech čty­řech evangeliích. Když proti tomu učedníci protestují, zde například Petr slovy „ "Buď toho uchráněn, Pane, to se ti nemůže stát!", Ježíš je odbývá ne zrovna laskavě "Jdi mi z cesty, satane! " (Mat.16/21). Navíc tuto svou smrt nechápe Ježíš jako prohru. Naopak. Spojuje ji s nadcházející proměnou světa,- a to s proměnou brzkou, která na sebe nenechá dlouho čekat. On Je­žíš bude přitom vzkříšen - a vstane z mrtvých - a bude oslaven. Hle, Syn Člověka bude vydán velekněžím a zákoníkům, odsoudí ho na smrt a vydají pohanům, aby se mu po­smívali, zbičovali a ukřižovali,- ale třetího dne bude vzkříšen!“...(Mat.20/18)... a přijde v slávě svého Otce se svými svatými anděly, a tehdy odplatí každému podle jeho jednání.“ (Mat 16/27) Tento čas si pak představoval Ježíš velice blízko. Amen, pravím vám, že někteří z těch, kteří tu stojí, neokusí smrti, dokud nespatří Syna člověka přicházejícího se svým královstvím" (Mat.16/28) pokračuje předchozí text, a jeho paralely nacházíme na ně­kolika dalších místech. Svou důvěřivou víru a naději ztrácí Ježíš zřejmě až na kříži, kdy volá ona známá slova, která jsou citátem 22. Žalmu: Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Otcové naši doufali v tebe, a nebyli zahanbeni. Já však jsem potupa lidství, povrhel lidu. Všem, kdo mě vidí, jsem jenom pro smích, Dělí se o mé roucho, losují o můj oděv. Neodcházej, Hospodine, pospěš mi na pomoc! Nechci dnes a na tomto místě hovořit o vzkříšení. Až snad někdy jindy, pokud byste o to stáli. Zůstává významnou skutečností, že evangelia sama hovoří o vzkříšení velmi skromně, opatrně a s neskrývanými pochybnostmi, které toto svědectví provázejí od dob evangelijních až po naši současnost. Téma našeho zamyšlení ukřižováním končí. Se svou otázkou, proč byl ukřižován Ježíš, se však musím obrátit i na apoštola Pavla. Pavel se o drama Ježíšova života a smrti nezajímal,- možná, že o nich ani nic nevě­děl. Pro něj se stala Ježíšova smrt otázkou čistě teologickou. Ježíš byl zabit jako oběť za lidské viny. Bůh to tak rozhodl,- a historické detaily jsou vedlejší a nezajímavé. Pavel věci rozuměl tak, že Ježíšovou obětí byla naplněna dávná zaslíbení, a současně vyřešena i otázka Boží spravedlnosti kolidující s Božím milosrdenstvím. Přičemž ná­sledným Kristovým vzkříšením (které apoštolu Pavlovi nečinilo potíže, protože byl výchovou farizeus a všichni farizeové věřili ve vzkříšení), tedy následným Kristovým vzkříšením byla jednak otevřena cesta lidstvu k novému životu,- a současně vymazána nespravedlnost, které se Bůh na Ježíši sám dopustil. *** Když jsem hledal téma pro své dnešní vystoupení, představoval jsem si, že budu hovořit především teologicky a filosoficky. Co je to spasení, co je to oběť, kdo je to Kristus, kdo Syn Boží a kdo Mesiáš. Ale látka sama mne odvedla jinam, a já jsem svůj i Váš čas věnoval historizujícímu pohledu na člověka Ježíše. Ale nelituji, protože pro mne především byl čas strávený přípravou časem obohacujícím. Myslím, že teprve Je­žíš zasazený do konkrétnosti života je skutečně zvěstný a teprve ve svých pozemských zápasech má nám co říci. Ježíš Kristus jako člověk,- ne jen jako teologická kategorie. Proto čtěte evangelia. Čtěte je pomalu a vcelku. Čtěte je tak jako byste četli jaký­koliv román. Nečtěte je jako svatou knihu, čtěte je jako román. Se soustředěním na postavy, na jejich jednání, i na jejich slova. Netvařte se přitom zbožně,- ale nesnažte se ani hned polemizovat. Nepodkládejte evangelijním postavám své vlastní myšlení, snažte se pochopit jejich jednání i jejich slova z jejich vlastní situace. Čtěte evangelia. Ježíš stojí za zamyšlení. A zcela na závěr chci jen připomenout Ježíšovu závěť:(Jan 17). Ježíš pozvedl oči k nebi a řekl: "Otče, přišla má hodina. Oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe,......aby vše, co jsi mu svěřil, dal jim: ŽIVOT VĚČNÝ. A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista..... Za ně prosím. Ne za svět prosím, ale za ty, které jsi mi dal, neboť jsou tvoji; Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, Dokud jsem byl s nimi, zachovával jsem je v tvém jménu; ochránil jsem je, takže žádný z nich nezahynul,.... Nyní jdu k tobě, ale toto mluvím ještě na světě, aby v sobě měli plnost mé rado­sti..... Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je zachoval od zlého..... Neprosím však jen za ně, ale i za ty, kteří skrze jejich slovo ve mne uvěří; aby v nich byla láska, kterou máš ke mně, a já abych byl v nich." (03/04/04)   Obsah: 1. JE BIBLE SVATÁ?
2. O PŘEDSTAVĚ BOHA
3. O KRÁLOVSTVÍ BOŽÍM
4. O VÍŘE
5. ODKUD JE ZLO?
6. PROČ BYL UKŘIŽOVÁN JEŽÍŠ KRISTUS?
7. PAŠIJE PODLE EVANGELIÍ
8. O DUCHU A DUŠI PODLE BIBLE
9. JEŽÍŠ A KŘESŤANSTVÍ
    ------------------------------------------------------------------------------------------------------ Malý křesťanský heretikon - sbírka několika vybraných výkladů Bible, přednesených mezi přáteli v průběhu posledních let. Vydal vlastním nákladem  v roce 2005 Ilja Herold, Čajkovského 10, 130 00 Praha 3,  e-mail i.herold@quick.cz >.