Grano Salis - Výpovědi některých teologů o Duchu svatém

vendaor poslal:

Výpovědi některých teologů o Duchu svatém

Rada pro Oskara: NEPSAT NIC, co nelze doložit Písmem, neboť pak bychom tam mohli posílat články i z deníku Právo. Co s Písmem nesouhlasí? Duch svatý neboli Boží nejsou andělé, stejně jako jeden den není rok. Moc se Oskarovi nedivím, neboť církev sama téma Ducha mlží. Jen výjimečně napíše nějaký bratr pěknou knihu na toto téma. Kdo hledá, musí sbírat pravdivý obraz z různých výpovědí duchovních.

1/ Gerhard Friedrich napsal v Theologisches Woerterbuch zum Neuen Testament, Stuttgart, VI.díl: „Moc Ducha není bezejmenná, neznámá. Je identická s vyvýšeným Pánem. Vztah mezi Bohem, Kristem a Duchem Pavla nezajímá. Proto je chybné vidět v Duchu „třetí osobu trojice“. Pro Pavla není moc něčím tajemným, nejasným nebo záhadným, nýbrž „druh a způsob“, ve kterém je Pán-Kyrios přítomen v církvi. Řím.8,1-11, zvláště verš 9. zaměňuje Ducha Božího s Kristem. Boží jednání v Synu nebo v Duchu jsou totožná. V PARAKLETU přichází Ježíš sám. U II.Kor.3,17 je pneuma (Duch) totéž co Kyrios. Vyvýšený Kristus je pneuma (Duch).

2/ Ingo Hermann v Kyrios und Neuma, Muenchen,1961, napsal: „Ztotožňovat Pavlovo Pneuma s třetí osobou trojice je nebiblické“!
Je-li řečeno ve II.Kor.3,17, že Kyrios je Pneuma, pak zde není místo pro duchovní představu trojiční. Pneuma je pojem funkční, je to Boží moc, skrze níž vyvýšený Kristus je přítomen a působí v církvi. PNEUMA je sám vyvýšený KRISTUS. Setkání s Kristem je setkání s Duchem Jednotě těla Kristova odpovídá jeden Duch. V jednom těle se Kristus dává jako Duch, začleňuje údy v jedno tělo.Pavlovi je Kristus Duchem, když píše v Řím. 15,30: „Pro Pána Ježíše Krista a pro lásku jeho Ducha“, tj.tuto lásku dává sám Pán Ježíš. Pneuma je medium komunikace mezi Pánem a lidmi. Ježíš Kristus je konec zákona, protože je Duch. Jak to napsal novozákoník Kaesemann: „V Duchu přichází k nám vyvýšený Pán.“ (ne někdo třetí).
Hamilton to řekl v knize Holy Spirit, London,1957 takto: „Kristus nemá k člověku jiný přístup než skrze svého Ducha.“ (svého, ne někoho třetího!)

3/ Thomas F.Torrance, The christian doctrine of God, one being three persóna: „Trojice není součástí božského zjevení, je jen dedukcí..“

4/ Charles W.Lowry, Trinity and christian devotion: „Athanasius nebyl žádný velký filosof nebo brilantní intelekt.“ ( zformuloval trojiční.učení)

5/ Gerard S.Sloyan, The three persons in one God: „Není sporu o tom, že se trojice ve Starém zákoně neobjevuje. Přišla pouze s osobou a zvěstí Pána Ježíše. Jahve přijal jméno Duch – Jan 3,8 ; 4,24“ Duch Páně je často používán jako pojem pro samotného Pána Ježíše. Že by byl tento Duch zamýšlen jako mající samostatné bytí mimo Pána samého, to z Bible nevyplývá.

6/ Časopis VERDICT č.2/1984,Ca,USA: „Duch svatý je Duchem Krista-Řím. 8,9; svým vzkříšením se stal Pán Ježíš oživujícím Duchem - 1. Kor.15,45; Kristus neopustil svůj lid, jen změnil způsob svého bytí. Duch svatý je způsob, v jakém sám Kristus přebývá se svým lidem.“

7/ Také něco z českých „luhů a hájů“. Křesťanská revue,6/1982: „Duch je přítomnost Boží a přítomnost vyvýšeného Krista věřící obci i jednotlivci“; Výklady ke Starému zákonu, Praha,1991,starozákonní překladatelská komise: „Neobvyklé je označení Hospodina titulem Anděl (posel). V některých oddílech Starého zákona se však mluví o Andělu Hospodinově a hned nato o Hospodinu samém, takže je zřejmé, že jde o jednu a tutéž bytost.“ ( Gen.16,7-13; 21,17n; 22,11n; Ex.3,2n; Sd.2,1n )

8/ Pro mě bylo rozhodující Slovo ze Sk. 28,25-27: „Duch svatý dobře pověděl vaším předkům ústy proroka Izaiáše...“ Když si pak Oskare otevřeš Izaiáše 6,1-10, tak se dozvíš, že tím Duchem svatým byl sám Hospodin, čili Pán Ježíš Kristus. Tak jednoduché a čisté je Boží Slovo.

9/ Časopis ZELEM, 1-3/2005, vydává mesiánský Žid Puelz: „Živý Bůh je ukryt za závojem abstraktních pojmů jako „Šekina“ nebo „Ruach ha-kodeš“, neboli „sláva“ a „Duch svatý“.

10/ Když to někdo vše pochopí, pak se může zeptat: jak tedy mohli bratři přijít na nebiblickou nauku o trojici? Asi nejblíže pravdě bude fakt, že opuštěním židovských spolubratří se církev stále více napájela z pohanských pramenů:

- náboženský kult staroperského MITHRY znal nauku o trojjedinosti;
- v Egyptě měli Osirise, Isise a Horuse;
- v Babyloně měli Anu, Bel a Ea;
- Indové zase Brahmu, Šivu a Višnu;

církev asi nechtěla zůstat „pozadu“

Kdo by se pak divil Martinu Lutherovi, že prohlásil hloubání o trojici za sofistiku? ( sofistika = verbální rozumování bez seriózního,věcného základu) Když se Církev odvrátila od židovských bratří, nebyl kdo by ji korigoval, kdo by ji vracel zpět k Písmu. Ještě v roce 2002 můžeme číst v prohlášení Synodu Českobratrské církve evangelické o vztahu křesťanů a židů, že „se můžeme k Hospodinu obracet s důvěrou jako ke svému nebeskému Otci.“

Dodnes bratři nepochopili, že Hospodin je Ježíš Kristus, který nám otevřel dvéře spásy a tím i cestu k Otci.

pokoj všem studentům Písem, vendaor

	Hledej
	Je a svátek má Jiří. Vytvoření registrace