 |
Právě je 281 návštěvník(ů)
a 4 uživatel(ů) online:
Mikim
Willy
oko
rosmano
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme
116530575
přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Teologie: Zajímal by mne,váš pohled na tuto problematiku.
Vloženo Pátek, 26. srpen 2005 @ 19:11:08 CEST Vložil: Karels |
poslal Nepřihlášený
Poznámky ke křtu v Duchu svatém podle Sk..
1/ O letnicích byli pokřtěni v DS a také cizími jazyky mluvili pouze vyvolení apoštolové. PJK, protože jen jim zaslíbil tento křest podle Sk.1,4.5. Apoštolů pak bylo 12 lidí již věřících v PJK. Sk.2,14. Apoštolové byli ve Sk.1,11 anděly nazváni „muži galilejští“ a tito galilejští potom mluvili cizími jazyky Sk.2,7.
2/ Přidružená skupina 120 lidí nebylo exkluzivní shromáždění pro dalších 120 galilejských lidí, kteří byli společně shromážděných při křtu v DS, a ani nebyli 50. den v jednomyslnosti apoštolů a navíc tato skupina byla mimo zaslíbení a vyvolení Sk.1,2.5, jakož i mimo pokyn PJK ve Sk.1,8.
Výjimečnost apoštolů oproti 120 lze vidět i v pozdější době ve Sk.2,42 a Sk.5,12.13n. a konečně ve Ef.2,20.“…jsme přibudováni na základě apoštolů a proroků jehož ( tj toho základu apoštolů a proroků) hlavním nárožním kamenem je sám Ježíš Kristus“; potom také Zj.21,14 „..dvanáct základů ( množ. č.) a na nich jména dvanácti apoštolů Beránkových“. Později apoštol Pavel říká o sobě totéž v 1.K.3,10.11. „..podle milosti Boží sobě dané, jako moudrý stavitel, základ jsem založil…jenž je Ježíš Kristus.“
3/ Ale 12 apoštolů bylo o letnicích nejen pokřtěno, ale i současně DS naplněno Sk.2,4. Důkaz je kromě mluvení v jazycích, v okamžitém uplatnění veliké moci ( npř. uzdravení chromého od života matky Sk.3) a ve smělém hlásání evangelia ve Sk.4,8.13. Ostatní služebníci byli naplněni DS a vystrojeni později, a to až ve Sk.4,30-31.
4/ Apoštol Pavel, jako ještě Saul, jelikož nebyl naplněn DS o letnicích jako ostatní apoštolové, byl naplněn DS až v Damašku Sk.9,17-20 a tam se dal i od Ananiáše pokřtít do vody dle Sk.22,12-16 aby veřejně obmyl svoje hříchy. Pavel zde nebyl osobně pokřtěn v DS, protože tento křest v DS již proběhl o letnicích v Jeruzalémě na 12 apoštolech. (cca před 14 lety) a tam také již byla založena církev jako jedno tělo Kristovo. Ale Pavel byl v Damašku DS naplněn jako těch 12 apoštolů a skrze DS, který byl teď v něm, byl připojen k již existující církvi, k jednomu Tělu Kristovu. Tak získal zpětně ( po cca 14 letech) i on podíl na křtu v DS v jedno tělo, ( pozn. PJK křtí v jednom Duchu do jednoho těla), který proběhl o letnicích. A o tom Pavel později píše veledůležitý verš v 1. K. 12,13 „..my všichni ( tj. Pavel i korintští) jsme přece také byli v jednom Duchu (nebo jedním Duchem) v jedno Tělo pokřtěni, ať Židé či Řekové, ať nevolníci či svobodní, a všichni jsme byli jedním Duchem napojeni“
5/ Dále je nutno si uvědomit, že apoštol Pavel při svém naplnění DS v Damašku nepromluvil v jazycích a věřící Žid Ananiáš to ani po něm jako znamení nevyžadoval. Pro Ananiáše jako jednoho ze Židů by bylo typické, že hledá zázraky 1.K.1,22 a znamení, jako potvrzení toho, že se Saulem jednal PJK? Ananiáš ale rozhodně po něm nic takového nežádal, ale žádal křest do vody, jako důkaz, že hříchy jsou mu již odpuštěny, a že nyní před církví, je má ještě veřejně obmýt křtem do vody a aby potom teprve vzýval jméno Páně. (pozn. zřejmě Pavel s veřejným křtem váhal, otálel Sk.22,16 srov: Sk.22,17-21 „..rychle z Jeruzaléma vyjdi, protože tvého svědectví tj. v jeruzalémské církvi, o mne nepřijmou…“To svědčí o tom, že nikdo z jeruzalémských věřících se Pavlova veřejného křtu do vody neúčastnil a o něm nevěděl. Srov: Gal.1,17n. A neměl ani doporučující dopis od věřících z Damašku ).
6/ Z toho všeho je jasně zřetelné, že křest v DS ani naplnění DS u apoštola Pavla, nesouvisí s mluvením cizími jazyky. (pozn. dnes někdo chce, aby byl D.Svatým pokřtěn, a žádá Ho o to, jakoby D.Svatý, D.Svatým, tedy sám sebou, křtil. Ten, kdo křtí je ale PJK viz Mt.3,11b.
Ochudil tedy PJK o něco apoštola Pavla v Damašku při jeho naplnění DS oproti oněm 12 apoštolům, kteří mluvili jazyky o letnicích? Nikoliv! (Pozn. jakými jazyky mluvil tedy později apoštol Pavel? Podobnými jako korintští, nebo podobnými jako apoštolové o letnicích?) Vždyť korintským říká „:…Děkuji Bohu, že více než vy všichni jazyky mluvím“ 1.K.14,18. Ale v Damašku při naplnění DS ještě jazyky nemluvil Byl to tedy jeden ze znaků apoštolství ?.... 2.K.12,11b. Kdyby jazyky nemluvil, byl by to jeho handicap oproti ostatním apoštolům? Kde máme zaznamenáno, že jazyky aktivně mluvili po letnicích i ostatní apoštolové? To všechno jsou legitimní otázky, ale:
U Saule Tarstenského šlo o úplně něco jiného. Když se PJK Saulovi ukázal, nebyl ihned naplněn DS, ale až jeden z těch, kvůli kterým šel původně do Damašku, aby je zajal svázal a mučil, mu nyní již ne jako protivníkovi a pronásledovateli, ale bratrovi, posloužil v přijetí DS a v naplnění DS. K tomu potřeboval Ananiáš zjevení od Pána, a až potom se ztotožnil v jednom Duchu se Saulem, když na něho vložil své ruce. A Saul se pokřtil do vody a nyní byl Pánem připojen i veřejně k těm, které dříve pronásledoval. (pozn: není myslitelné, aby v jedné církvi Kristově jeden bratr pronásledoval druhého bratra. Srov. Fp.2,1-5 ).
7/ V Efezu, podle Sk. 19,4.-6 když tu událost srovnáme s tím co Pavel znovu po letech zase těmto lidem píše v Ef. 1,13.14 „..slyšíce slovo pravdy, totiž evangelium spasení svého, skrze které také, jste uvěřili, znamenáni jste Duchem zaslíbení svatým.“ a podobně Gal.3,2.5 „..DS jste přijali jste ze slyšení víry“, jsou důkazy toho, že DS se přijímá při uvěření a že Janovi učedníci byli ve výjimečném, dnes už neopakujícím se, postavení vůči Kristově církvi ( pozn: věřili v PJK, ale nebyly dosud údy jeho církve, protože neměli skrze DS podíl na jednom Těle vzniklém o letnicích podle 1.K.12,13! ).
To, že učedníci Janovi v Efezu uvěřili v PJK ze slyšení víry a nepřijali ještě DS, bylo způsobeno tím, že neměli informaci, o tom, že byl již o letnicích DS vylit. A nemít informaci, byla hendikepující skutečnost, kterou učedníci sami nezavinili. Spíše měl vinu ten, který jim evangelium nejprve zvěstoval ( pozn: zřejmě to byl Apollo, který také nevěděl nic o DS, a znal jen křest Janův. Sk.19,24-26.). Ale dnes již absence informace o vylití DS o letnicích při kázání evangelia neexistuje. Takže není možné dnes z této výjimečné a ojedinělé situace udělat vzor pro celé další období církve.
Rovněž si nesmíme myslet ani to, že těch 12 učedníků nevědělo nic o DS. Když byli pokřtěni Janovým křtem, přece museli slyšet svědectví Janovo, v němž Jan svědčil o tom, že Ten, který po něm přichází, bude je křtít DS a ohněm. Čili oni znali poselství Janovo o PJK a o křtu DS, ale nevěděli, že dílo vykoupení bylo již v jejich době dávno dokonáno a že DS již sestoupil, a již založil tělo Kristovo- církev o letnicích. „… Kteří uposlechli, pokřtěni jsou ve jméno PJK jako Ř.6,3n. a byli podle 1.K.12,13 také pokřtěni do jedno Těla Kristova.
Vzkládat ruce mohli jen apoštolové a nikdo jiný (vyjma Ananiáše na Saula.) neměl tu moc, ani autoritu viz Sk.8,18-25 „..Šimon řka : dejte (protože ji měli jen apoštolové, a tu moc chtěl získat od nich) i mně tu moc, ať na kohož bych koliv vložil ruce, přijme DS“.
8/ Podobná výjimečná událost byla v Samaří, když přijala víru v PJK. Samaritáni, byli kulticky a etnicky nečistí a proto Židé s nimi neobcovali, byla mezi nimi nevraživost. To ale pokud měli být spolu v jedné církvi Kristově, když uvěřili, není vůbec přípustné. V církvi musí být vzájemné bratrské vztahy lásky, porozumění a pokoje. A tak Samaritáni nedostali DS hned, když uvěřili, ale až budou ztotožněni v jednom Duchu se Židokřesťany. Proto přišli apoštolové PJK za nimi, modlili se za ně, aby přijali stejného DS jako oni a aby byli připojeni k nim do jedné církve v pokoji a lásce. O PJK, je řečeno: „ On je náš pokoj…“ Viz Ef.2,16-18n. Samozřejmě, že nevraživost a rivalita mezi nevěřícími Židy a nevěřícími Samaritány, mimo církev, pokračovala dál.
9/ Ke Kornelovi byl poslán D.Svatým osobně apoštol Petr, který tam přišel se šesti židokřesťany, po zjevení sestupujícího prostěradla. - Vylití DS u Kornelia není ani jakési jeho druhé vylití, a ani se podruhé neopakovaly Letnice, taktéž ani Kornelius si sestoupení DS na sebe a svůj dům nevymodlil ani nevyprosil. Dokonce nebyl ani před tím nikdo z nich věřící v PJK, takže nemohlo jít o žádnou druhou zkušenost, ale první (pozn: dnes se ale chce křest v DS jako druhá zkušenost právě po věřících). Musíme mít na mysli, že po přijetí DS žádná další Kristova církev nevznikla, než ta co tu byla již od Letnic. A právě do ní byli připojeni ti všichni, kteří u Kornelia uvěřili a přijali stejného Ducha jako apoštol Petr o letnicích.
Jestliže by byl u každého věřícího jednotlivce křest v jednom Duchu v jedno tělo totožný s osobním naplněním DS za současného projevu mluvení v jazycích, potom by logicky musela vznikat stále nová a nová těla Kristova. A to není možné, protože je jedno tělo, jeden Duch a jeden křest Ef. 4, 4.5. Křest v DS a přitom současné naplnění DS prožili o letnicích pouze apoštolové PJK viz Sk.2,1-4. ( tj.muži galilejští Sk.1,11 a Sk.2,7) Nikde a nikdy se to už potom současně neopakovalo! DS byl vylit jen jednou a od letnic je přítomný v církvi PJK.
Sk.15,8.9 „… Bůh věrou očistiv jejich srdce dal jim DS, jako i nám.“ - Žádat dnes striktně po jednotlivých věřících druhou zkušenost s DS, při současném mluvení v jazycích ( když u Kornelia to byla zkušenost první, a kdy byl tak nově připojen k církvi Páně)) a toto mluvení pak považovat za svědectví o tom, že jsou i oni věřící připojení k církvi, v době kdy je DS vylit a to jak na Židy, tak i na pohany již cca 2000 let, je nemístné a docela i dětinsky směšné.
Z toho je zřejmé, že přijetí DS pohanem Kornelem, byla výjimečná hlavně počáteční a neopakovatelná událost pro všechny věřící z pohanů. ( pozn: Petr otevřel klíčem, které mu dal PJK dveře víry pohanům. A to se stalo jen a pouze 1x. Sk.15,7 a Mt. 16,18.19).
Pán Ježíš je ten, kdo křtí v DS. On je Hlava církve a On zná všechny ty, kdo jsou jeho…v církvi. Na nás je, abychom se my věřící zodpovědně naplňovali DS podle Ef. 5,17—22. Je to naše odpovědnost, kterou PJK z nás neodebral. Naplňování DS ale není křest v jednom Duchu v jedno Tělo, tak jak je to popsáno ve všech zvláštních a neopakovatelných případech Sk. apoštolských, kdy ve všech případech právě apoštolové hráli svoji nezastupitelnou úlohu, kterou jim svěřil sám PJK.
Jsou ale lidé, a to je větší problém, kteří dnes jazyky mluví a přitom do Kristovy církve nepatří. Takovým jazykem pak mluví i duchové ďáblů. Kdo nemiluje Pána Ježíše, maranatha, budiž proklet.
|
Re: Zajímal by mne,váš pohled na tuto problematiku. (Skóre: 1)
Vložil: Pastýř v Pátek, 26. srpen 2005 @ 21:48:28 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Myslím, že je to důsledek prostředí, v kterém nyní jsi :-))) |
]
]
]
|
|
Re: Zajímal by mne,váš pohled na tuto problematiku. (Skóre: 1)
Vložil: xxx2 v Pondělí, 29. srpen 2005 @ 21:05:27 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Naozaj zaujímal?
No dobre, ale reakcie na iné názory tomu nezodpovedajú.
"Z toho je zřejmé, že přijetí DS pohanem Kornelem, byla výjimečná hlavně počáteční a neopakovatelná událost pro všechny věřící z pohanů. ( pozn: Petr otevřel klíčem, které mu dal PJK dveře víry pohanům. A to se stalo jen a pouze 1x. Sk.15,7 a Mt. 16,18.19)."
1 Korintským 14:5 Chcem však, aby ste všetci hovorili jazykmi, ale ešte viac, aby ste prorokovali, lebo ten, kto prorokuje, je väčší ako ten, kto hovorí jazykmi, ak to len nevyloží, aby sa cirkev budovala.
1 Korintským 14:18 Ďakujem Bohu, že lepšie hovorím jazykmi ako vy všetci,
Podľa tohoto názoru by Pavel bol klamár. atď.
Ale keď si niekto chce niečo vysvetliť, tak si to vysvetlí. A aj tak ho nik nepresvedčí.
Súhlasím, že D.S. sa dostáva pri znovuzrodení, a nie pri hovoreni jazykmi. Ale tiež to má svoje miesto v duc*****m raste, a zavrhovať to generálne môže byť scestné. |
|
|
Re: Zajímal by mne,váš pohled na tuto problematiku. (Skóre: 1)
Vložil: wollek v Pondělí, 29. srpen 2005 @ 21:30:38 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Hlavní problém je asi v tom, že Bible nikde explicitně nepraví, že mluvení v jazycích je nějakým důkazem nebo potvrzením křtu Duchem Svatým. A jsem dokonce přesvědčen, že to z Bible ani nelze odvodit. Jediné, co se z Bible dozvídáme, je, že část z křesťanů po naplnění Duchem Svatým hovořila jazyky. |
Re: Zajímal by mne,váš pohled na tuto problematiku. (Skóre: 1)
Vložil: Hlavsa (hlavsa@seznam.cz) v Středa, 31. srpen 2005 @ 10:50:14 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Je pravda, že "Bible nikde explicitně nepraví, že mluvení v jazycích je důkazem nebo potvrzením křtu Duchem Svatým". Jak ale můžeme zjistit, co je tím důkazem? Myslím si, že pokud není odpověď na tuto, poměrně důležitou otázku, v Bibli uvedena přímo, tedy explicitním prohlášením, je třeba hledat odpověď v pasážích, které ji mohou poskytnout nepřímo. To je běžný biblický postup, který používáme i v jiných otázkách. V knize Skutků nacházíme prakticky popsány 4 situace, kdy byli lidé pokřtěni Duchem svatým:
1. Apoštolé spolu s dalšími učedníky o letnicích. Sk 2
2. Křesťané v Samaří po Filipově službě. Sk 8
3. Kornélius a jeho dům. Sk 10
4. Učedníci v Efezu. Sk 19
V těchto situacích se křest projevil takto:
1. Hluk, ohnivé jazyky, mluvení jazyky, odvaha zvěstovat evangelium.
2. Blíže nespecifikovaný, viditelný, tedy zjevný projev.
3. Mluvení v jazycích.
4. Mluvení v jazycích a prorokování.
Z toho lze vyvodit, že se to vždy projevilo nějakým viditelným způsobem a nejméně ve 3 případech je přímo zmíněno mluvení v jazycích. Křest Duchem svatým může být podle svrchovaného Božího jednání doprovázen různými znameními. Pokud však chci nějakou biblickou oporu, abych mohl s jistotou prohlásit, že někdo byl pokřtěn Duchem svatým, očekávám mluvení v jazycích.
Velmi zřetelná je pasáž ze Sk 10,44-47:
Ještě když Petr říkal tato slova, padl Duch Svatý na všechny, kteří tu řeč slyšeli. A věřící ze Židů, kteří přišli s Petrem, byli ohromeni nad tím, že i na pohany byl vylit dar Ducha Svatého, neboť je slyšeli mluvit jazyky a velebit Boha. Potom Petr prohlásil: "Může někdo odepřít vodu, aby nebyli pokřtěni ti, kteří přijali Ducha Svatého tak jako my?"
Petr i ostatní křesťané považovali mluvení v jazycích za doklad toho, že Kornéliovi a ostatním byl dán "dar Ducha svatého". Doslova je řečeno "vždyť je slyšeli mluvit v jazycích" (ekum. překlad). Slovo "vždyť" (řec. "gar") znamená cituji: "Označení důvodu, použito v argumentaci, vysvětlení nebo zvýraznění. Jiné výskyty tohoto slova: "...neboť, protože, proto, vskutku..." Zdá se tedy, že pro Petra i ostatní učedníky židovského původu byla sice skutečnost, že i "pohany povolal Pán ke spáse" novým a šokojícím zjištěním, ale protože je slyšeli mluvit v jazycích, neměli již pochybnost, že sám Bůh je svrchovaně naplnil Duchem svatým a tudíž to pro ně bylo dostatečným znamením, že i pohané jsou Bohem přijati do církve. Pokud to bylo dostatečným znamením pro apoštola Petra, stačí to i mě. (:-)
Štěpán Hlavsa
AC Ústí nad Labem
|
]
Re: Zajímal by mne,váš pohled na tuto problematiku. (Skóre: 1)
Vložil: wollek v Sobota, 03. září 2005 @ 01:07:08 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Milý Štěpáne,
tyto pasáže jsem si samozřejmě 'stokrát' četl, ale nevidím tam, že by mluvení v jazycích bylo znamením křtu v Duchu Svatém.
K Tvým bodům:
1 - zde nepochybně někteří mluvili jazyky, ale jazyky lidskými; není zde přímá zmínka o křtu v DS v souvislosti s jazyky, ale jazyky jsou zmíněny v kontextu naplnění DS. Křest v DS zde chápu tedy spíš jako seslání Ducha Svatého na zemi a počátek Kristovy církve.
2 - zde se mluví 'pouze' o sestoupení DS
3 - zde se mluví o mluvení v jazycích a velebení Boha. Z toho bych si troufl usuzovat, že se opět podobně jako v bodě 1) jednalo o lidskou řeč, které bylo rozumět, a v níž chválili Boha (podobně jako Sk 2:11). Zdá se mi, že jsi příliš (až okatě) odtrhnul mluvení v jazycích od toho velebení Boha. Křest v DS však v této pasáži zmíněn není, jedná se opět o přijetí, sestoupení DS.
4 - Když čteme pozorně, tak zjistíme, že zde se opět nemluví o křtu v DS, ale o křtu Janově ve vodě a o křtu ve jméno Pána Ježíše, také ve vodě. Křest v DS není předmětem této pasáže, nicméně dozvídáme se, že po té, co sestoupil DS na ty muže, mluvili v jazycích a prorokovali.
Tedy:
1 - křest v DS není vůbec přímo spojen s mluvení v jazycích, navíc, zde se jednalo o mluvení v lidské řeci, což jsem od běžného křesťana nikdy neslyšel, takže to jako argument pro nějaké potvrzení celkem padá...
2 - nikterak nepotrvrzuje předpoklad, že mluvení v jazycích dokazuje křest v DS.
3 - ačkoliv nemám jednoznačný důkaz, že se zde hovořilo v lidských jazycích, text tomu nasvědčuje a především, stále mi tu chybí vlastní zmínka o křtu v DS. Jedná se o naplnění Duchem, podobně jako se Sk 2.
4 - nemluví se zde o křtu v DS, a proto tato pasáž má pro studium důkazu či potvrzení křtu v DS takřka nulový význam. Potvrzuje nám pouze, že po sestoupení DS je možné prorokovat a mluvit v jazycích.
Závěr: jediné místo v Bibli, které alespoň okrajově specifikuje křest v Duchu Svatém je ono známé:
1 Kor 12:13 Neboť my všichni, ať Židé či Řekové, ať otroci či svobodní, byli jsme jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo a všichni jsme byli napojeni týmž Duchem.
z čehož plyne, že v Duchu Svatém by měl být pokřtěn každý, kdo je částí Těla Kristova. To ostatně koresponduje se Sk 1:5, kde Ježíš říká, že po několika dnech budou pokřtěni v DS. Není zde řečeno, že jen někteří z nich (v podobném duchu hovořil i Jan Křtitel při křtu Ježíše).
Nad to bych rád poznamenal, že Tvé 4 pasáže (jen 3 se zmiňují o jazycích), nejsou jedinými místy, kde sestoupil DS, nebo někdo přijal DS. Kdybys vyjmenoval všechny, zjistil bys, že ani naplnění Duchem není zdaleka vždy popsáno jako zkušenost, při níž dotyčný mluvil jazyky.
Navíc: pokud je někdo vyučován, že mluvení v jazycích pominulo, pak lze stěží předpokládat, že takový člověk zrovna tento dar přijme, když je to v zásadním rozporu z jeho přesvědčením, které mu naordinovali zaměstnanci církve. Mělo by to znamenat, že bude definitivně diskvalifikován být pokřtěn do Těla?
Pak je tady zmínka Pastýře: "Dokonce zde zřejmě mluví jazyky i neobrácení lidé, kterým je předříkávána modlitba v jazyku na víkendu s Duchem svatým a oni ji opakují, až se "rozmluví". To je již velmi nebezpečné a má to blízko k parapsychologii.", z čehož plyne, že naopak existují lidé velmi pozitivně naladění na nějaké mluvení a opakování hlásek až se nakonec 'rozmluví'. Sám jsem četl mnohá svědectví, kde se lidé 'učili' mluvit v jazycích a byli vyzýváni k tomu, aby začali sami, že Duch už to za ně nějak 'dokončí'. Byli by potom tito lidé, evidentně nemluvící lidskou řečí, pokřtěni v Duchu Svatém do Těla, zatímco jiní letití a zapálení křesťané s jiným teologickým pozadím nikoliv?
Já jsem přesvědčen, že to tak schématicky jednoduché, jako to hlásají letniční není.
S pozdravem,
wollek |
]
Jak chápu křest Duchem svatým (Skóre: 1)
Vložil: Pastýř v Sobota, 03. září 2005 @ 14:05:13 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Jen bych podotkl, že "křest Duchem svatým" o letnicích je zároveň "naplněním Duchem" a "sestoupením Ducha" na člověka. Ne každé naplnění Duchem však musí být křtem Duchem svatým. Sk 2 je tedy terminologicky trojím a ukazuje na trojí aspekt:
* křtem (Sk 1, 5)
* naplněním (Sk 2,4)
* sestoupením (Sk 11,15)
O letnicích bylo i historicky první promluvení v jazycích. Stejně jako ve SZ, když Duch poprvé sestoupil na daného jedince, viditelně se projevil, ale v dalších zkušenostech těchto lidí se pak už takto projevovat nemusel (Nu 11,25). To byl starozákonní křest Duchem svatým a hebreové v těchto intencích uvažovali. U všech bylo zpravidla první naplnění Duchem jedinečné a dílčí aspekty od této chvíle mohly i nemusely být přítomny v dalších zkušenostech naplnění Duchem.
Nu 11,25 Hospodin sestoupil v oblaku, promluvil k němu a odebral z ducha, který byl na něm, a dal jej těm sedmdesáti starším. Sotva na nich duch spočinul, prorokovali, ale potom už nikdy.
Křest Duchem v NZ není ničím novým. Jazyky zde jsou symbolem toho, že nyní není křest Duchem jen pro Židy, ale i pro pohany, kteří mluví různými jazyky. Tyto jazyky pak byly slyšeny jako velebení Boha a vyprávění o velkých skutcích Božích (Sk 2,11). Je to tedy opakem Babylonské zkušenosti zmatení jazyků. Zatímco Babylon byl jeden vůdce, jeden národ, jeden jazyk a pak si lidé nerozuměli, letnice jsou mnoho národů, mnoho jazyků, ale jeden neviditelný Pán a porozumění. Proto ne jednota instituční, viditelná, Babylonská, ale jednota duchovní, neviditelná. Jednotu tohoto Ducha máme zachovat, ne vybudovat (Ef 4,3)
Když Petr komentuje událost v Kornéliově domě, nazývá ji "sestoupením Ducha": "Když jsem k nim začal mluvit, sestoupil na ně Duch svatý, jako už na počátku sestoupil na nás." (Sk 11,15 )
Tedy, tu samou zkušenost, kterou prožili apoštolé o letnicích, nyní prožívají pohani. Rozumím tomu tak, že byli pokřtěni Duchem svatým. Stejně tak chápu právě ona místa v Efezu a v Samaří. Naplněn Duchem svatým mohu být mnohokrát za život, ale pokřtěn Duchem mohu být jen jednou.
Co tedy vlastně je o b e c n ě křest a o kolika křtech Bible mluví? Křest je "ponoření, uvržení do..., začlenění do..." (baptizein)
V Písmu se vždy v souvislosti s křtem uvádí:
1) někdo je pokřtěn
2) někým je pokřtěn
3) do něčeho je pokřtěn
4) je zde určitý cíl
Druhy křtů:
- křest Janův - do odpuštění hříchů: pokřtěni jsou především Židé, křtil je Jan (a jeho učedníci), pokřtění bylo do Jordánu (vody) - médium je tedy voda - cíl byl demonstrace odpuštění hříchů (Sk 19,4) a příprava na Kristův příchod (Mk 1,3 nn).
- křest ve jméno Pána Ježíše: křest je pro ty, kdo uvěřili v Krista. Ne každý věřící je takto pokřtěn. Křtí učedníci Ježíše, pokřtění je do média vody a cílem je demonstrovat smrt starého člověka (Ř 6,3).
- křest do Ducha svatého: pokřtěni byli např. apoštolé, Samařani, učedníci v Efezu. Ne každý věřící je takto pokřtěn. Křtí Kristus (Mt 3,11) a křest je do Ducha (médiem je Duch). Cílem je vystrojení z moci.
- křest do ohně: pokřtění jsou neposlušní věřící. Křtitelem je Kristus (Mt 3,11) a médiem je oheň neuhasiltelný (Mt 3,12). Cílem je oddělení zrna od plev (Mt 3,12).
- křest do Těla: pokřtěni jsou všichni věřící (1K 12,3). Křtitelem je Duch svatý a médiem je církev (Tělo). Cílem je spojení všech znovuzrozených křesťanů Duchem svatým do jednoho organismu (1 K 3,12).
To je mé chápání učení o křtech a učení a význam křtu Ježíše Krista do Ducha svatého. Každé učení o křtu doporučuji proměřit ve čtyřech aspektech:
1) kdo je křtěn, 2) kým je křtěn, 3) do čeho je křtěn (ponořen) a 4) jaký je cíl, či význam tohoto křtu.
S pozdravem,
Pastýř
|
]
Re: Jak chápu křest Duchem svatým (Skóre: 1)
Vložil: wollek v Sobota, 03. září 2005 @ 21:22:01 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Milý Pastýři,
samozřejmě, že když podle svých představ sloučíš pojmy, pak Ti z toho vyjde to, čemu věřit chceš. Argument, že se při sestoupení Ducha v případech popsaných v Bibli něco viditelného dělo asi moc neobstojí, pokud není výslovně napsáno, že se křest Duchem musí navenek projevit. Je pochopitelné, že v Písmu jsou zaznamenány především příběhy pro nás zajímavé, poučné a nečím výrazné. Zrovna tak se nikde konkrétně nepíše, že by Ježíš někoho neuzdravil. Tedy, ačkoliv je zmíněno, že na jistém místě nemohl činit mnoho zázraků, není zapsán jediný konkrétní případ, kdy by Ježíš někoho na počkání neuzdravil.
Navíc neznám letničního, co by mluvil při svém křtu DSV v lidském jazyku.... a to evidentně nijak neřešíš. To bylo právě to, co lidi přesvědčovalo o Boží moci - zjevný zázrak.
Nicméně pozastavím se spíš nad tím závěrečným dělením křtů:
Křest Janův a křest ve jméno Ježíše, popř. Otce i Syna i Ducha Svatého vodou asi řešit nemusíme.
Křest ohněm - v podstatě s Tebou souhlasím, až na to, že se mi nezdá spojení do ohně. Nejsem řečtinář, ale spojení 'do ohně' jsem myslím jinde než u Tebe neviděl.
Křest do Ducha - nenašel jsem překlad, který by pro křest Duchem Svatým zmíněným Janem Křtitelem a posléze Ježíšem před nanebevzetím, používal druhý pád, jako to děláš Ty. Nenašel jsem jediný racionální důvod domnívat se, že tento křest Duchem Svatým je jiný křest, než onen křest Duchem do Těla. Ani si nevzpomínám, že by lidé z letničních kruhů kdy říkali, že jsou pokřtěni "do Ducha Svatého", snad ani jednou kromě Tebe, ale téměř vždy mluví o křtu Duchem Svatým, občas snad v Duchu Svatém. Jedná se zjevně o umělou snahu obejít jasně popsanou definici křtu DSV v 1 Kor 12. Úplný popis tohoto křtu by měl asi znít: "Ježíš nás křtí Duchem Svatým do Těla". Toto gramaticky, pokud vím, odpovídá všem zmínkám křtu DSV v Písmu, a to, že není tento křest zmíněn takto explicitním popisem, mě nevzrušuje do té doby, než nezačneš při zachování stejných, či dokonce ještě mírnějších kritérií, rozlišovat "křest vodou ve jméno Pána Ježíše" od "křtu ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého" :-)))
S pozdravem,
wollek |
]
Re: Jak chápu křest Duchem svatým (Skóre: 1)
Vložil: Pastýř v Sobota, 03. září 2005 @ 23:15:00 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Milý Wolleku,
samozřejmě, že chci biblicky doložit to, čemu věřím. Z jiného důvodu, než biblického, bych totiž nevěřil. Jediné racionální jádro v Tvé argumetaci nacházím, že pro křest se nepoužívá druhého pádu. Ano, nechme stranou řečtinu, která v těchto případech používá 6 resp. 7. pád. Dolož mi tedy, kde nalézáš druhý pád ve spojení s vodním křtem? České překlady totiž pro ponoření "baptizein" standardně používají třetí pád pro všechny křty. Například:
Sk 11,16 "Tu jsem si vzpomněl na to, co řekl Pán: 'Jan křtil vodou, ale vy budete pokřtěni Duchem svatým.'"
Zde Petr píše o křtu vodou i křtu Duchem. Obojí ve 3. pádě. Přičemž je evidentní, že zde "nekřtila voda" ale Jan tím, že byli lidé ponořeni do (2 pád) vody.
Jestliže Jan křtil vodou: rozuměj ponořoval do vody, stejně tak Ježíš křtil Duchem, rozuměj ponořoval do Ducha.
Mk 1,8 Já jsem vás křtil (3. p) vodou (Jan), on (Ježíš) vás bude křtít (3. p) Duchem svatým.
S pozdravem,
Pastýř
|
]
Re: Jak chápu křest Duchem svatým (Skóre: 1)
Vložil: wollek v Úterý, 06. září 2005 @ 02:11:43 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Milý Pastýři,
samozřejmě, že chci biblicky doložit to, čemu věřím.
Bohužel v tomto případě je až příliš vidět, že jsi patrně postupoval opačně, tedy svůj názor se snažíš zdůvodnit Biblí, nikoliv jej Biblí formovat. Jinak nechápu, jak bys přišel na to, že křest Duchem Svatým jednou znamená křest Duchem Svatým a jinde křest do Ducha Svatého. To při vším respektu k tomu, že vím, že jsi původně věřil jinak. Měl by jsi mi vysvětlit, jak jsi na to na základě syrového výkladu Písma přišel.
Jediné racionální jádro v Tvé argumetaci nacházím, že pro křest se nepoužívá druhého pádu.
Jenomže to je snad dost podstatné, ne?
Dolož mi tedy, kde nalézáš druhý pád ve spojení s vodním křtem?
Nikde. Však já také říkám křest vodou, a taky si myslím, že to křest vodou je, nikoliv křest do vody.
Přičemž je evidentní, že zde "nekřtila voda" ale Jan tím, že byli lidé ponořeni do (2 pád) vody.
To je nanejvýš sporné. Křtí Jan a křtí vodou. Je to asi jako když barvou natíráš plot. Natíráš Ty, ale bez barvy bys nenatřel nic a tedy vlastně na natírání samotném se podílí i ta barva. Voda tedy v případě křtu vodou není pouze médium, do něhož se křtí, ale i prostředek křtu. Vlastní křest vlastně udělá voda, podobně jako vlastní nátěr plotu udělá ta barva, nikoliv natěrač - ten ji pouze nanese. Stejně tak vlastní algoritmus vykoná počítač, nikoliv programátor, který algoritmus do počítače zanesl.
Nevím, zda je tato úvaha dokonalá, spíš tím chci říci, že takto složitě či komplikovaně určitě autoři Bible při psaní textu neuvažovali a podle mého schématu, že se máme na prvním místě snažit pochopit, co svým sdělením chtěli pisatelé Písma prostým čtenářům říci, si troufám říci, že apoštol Pavel v Kor 12,13 evidetně musel narážet na zmínky Jana Křtitele při křtu Ježíše a Ježíše samotného před nanebevstoupením. Nikdy jindy tento výraz v Bibli použit není a nevidím sebemenší důvod, proč, když je pojem křest Duchem použit ve třech souvislostech, které si apriori nijak neodporují, měl vyjadřovat dvě naprosto odlišné skutečnosti.
Jestliže Jan křtil vodou: rozuměj ponořoval do vody, stejně tak Ježíš křtil Duchem, rozuměj ponořoval do Ducha.
Přistoupím-li na tuto komplikovanou a v Bibli neobsaženou terminologii, pak stále nevidím důvod, proč Kor 12,13 nevykládat tímtéž způsobem. Ekumenka praví:
"byli jsme jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo",
tak bych řekl, "byli jsme pokřtěni do jednoho Ducha v jedno tělo".
Pavlík překládá "v jednom Duchu v jedno tělo", přičemž prý může být řečeno i "jedním Duchem". Každopádně se zde nevyskytuje předložka 'do' v souvislosti s tělem, což může být problém čistě češtinářský (nevím) a především mě zaujalo to, že upřednostněný překlad "v jednom Duchu" by docela vylučoval možnost, že by křtitelem byl Duch Svatý, což apriori předpokládáš. Jistěže, možný překlad je i "jedním Duchem", ale ani to nepředjímá možnost, že křtít nemohl "Ježíš jedním Duchem v jedno tělo". Z toho, co zatím vím, a v souvislosti s ostatními zmínkami o křtu DSV nevidím naprosto žádný důvod se domnívat, že v Kor 12,13 musí být křtitelem Duch Svatý, což je Tvůj předpoklad.
To, že zde přímo není zmíněn křtitel přece vůbec nevadí. Podobně vzdělanec Lukáš píše: "Kdo může zabránit, aby byli vodou pokřtěni ti, kteří přijali Ducha svatého jako my?" (Sk 10:47), a tak vlastně přímo také nezmiňuje, kdo je křtitelem (ani v násl. verši 48). Rozhodně to však není důvod domnívat se, že se jedná o jiný druh křtu. Zcela analogicky platí i pro 1 Kor 12,13, který vlastně jako jediný verš v Bibli do jisté míry vysvětluje, co křest DSV vlastně znamená.
S přátelským pozdravem,
wollek |
]
Re: Jak chápu křest Duchem svatým (Skóre: 1)
Vložil: Pastýř v Úterý, 06. září 2005 @ 17:45:33 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Milý Wolleku,
slovo křest, znamená jednoduše ponoření. V pravém smyslu - s přihlédnutím k pravému obsahu - nemluvíme tedy o ponoření "čím", ale o ponoření "do čeho". Proto nemohu než trvat na trojím aspektu křtu:
1 křtitel
2 křtěnec
3 živel
Proto podle Jana Křtitele Duchem (do Ducha) křtí Pán Ježíš Kristus a jde zde o jiný význam než v 1 K 12. Logika je zde, žel, neúprosná :-)
S přátelským pozdravem,
Pastýř |
]
Re: Jak chápu křest Duchem svatým (Skóre: 1)
Vložil: wollek v Čtvrtek, 08. září 2005 @ 14:41:46 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Logika je zde, žel, neúprosná
Milý Pastýři,
s logikou na mě prosím nechoď:-) Je-li tam baptizó, pak se to týká všech tří zmínek o křtu Duchem Svatým a nejen těch dvou, kde se Ti to hodí:-).
Když chceš, tak jsme všichni byli pokřtěni do Ducha v jedno tělo. Tedy Ježíš Kristus nás pokřtil do Ducha Svatého, abychom tak společně vytvořili Jeho tělo.
I když mi to zní skoro jako 'světící spirit anointovaného', pořád je to bližší Písmu, než tuto jasně popsanou skutečnost rozdělovat na dva zcela rozdílné jevy. Mimochodem někdy se slovo baptizó či baptizein vyskytuje myslím i v trošku jiném významu než vyloženě ponořit, ale musel bych si to vyhledat.
Chápu, že se nechceš vzdát svého přesvědčení, ale neargumentuj mi prosím logikou. Ta totiž nyní stojí na mé straně:-))))
S pozdravem,
wollek |
]
Re: Jak chápu křest Duchem svatým (Skóre: 1)
Vložil: Pastýř v Čtvrtek, 08. září 2005 @ 21:46:10 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Chaloupko otoč se ke mně! :-))) |
]
Re: Jak chápu křest Duchem svatým (Skóre: 1)
Vložil: Pastýř v Čtvrtek, 08. září 2005 @ 22:10:40 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Milý Wolleku,
abychom předešli mé metafoře z pohádky o Mrazíkovi (doufám, že jsem se Tě nedotkl) - uvedl jsem ji jako nadsázku, a nerozsuzovali své motivy a na čí straně je, či není logika, učiňme gentlemanský závěr. Snad budeš souhlasit :-)
Ty věříš, že jsme byli "pokřtěni do Ducha v jedno tělo" a já věřím, že jsme byli"pokřtěni Duchem v jedno tělo."
Ponechme to tedy jako pat. Nemusím mít nutně poslední slovo, ale už nevím, co bych k tomu dále dodal.
S přátelským pozdravem,
Pastýř |
]
Re: Jak chápu křest Duchem svatým (Skóre: 1)
Vložil: wollek v Pátek, 09. září 2005 @ 13:41:51 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Milý Pastýři,
sice jsem měl v záloze ještě nějaké další nápady do naší výměny názorů:-), ale budiž, nechme to (zatím) v patu.
Upřesnil bych snad jen to, že já věřím také, že jsme "pokřtěni Duchem v jedno tělo", ale rozumím tomu jinak než Ty. Předložku 'do' jsem tam 'násilím' vsunul jen kvůli paralele k Tvým vlastním vyjádřením, abychom si lépe rozuměli.
Také s přátelským pozdravem,
wollek |
]
|
|
Re: Zajímal by mne,váš pohled na tuto problematiku. (Skóre: 1)
Vložil: Hlavsa (hlavsa@seznam.cz) v Úterý, 30. srpen 2005 @ 15:18:40 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Protože v uvedeném textu je mnoho myšlenek, které jsou pouze domněnkou autora a v Bibli je nenacházím, okomentoval jsem některé body podle toho, jak já rozumím citovaným biblickým místům. Původní text je vždy uveden kurzívou:
1/ O letnicích byli pokřtěni v DS a také cizími jazyky mluvili pouze vyvolení apoštolové. PJK, protože jen jim zaslíbil tento křest podle Sk.1,4.5. Apoštolů pak bylo 12 lidí již věřících v PJK. Sk.2,14. Apoštolové byli ve Sk.1,11 anděly nazváni „muži galilejští“ a tito galilejští potom mluvili cizími jazyky Sk.2,7.
Bible neuvádí, kdo přesně byl přítomen v situaci popsané ve Skutcích 2:1 „Když nastal den letnic, byli všichni shromážděni na jednom místě.“ Když se podíváme do předchozí kapitoly Skutků, abychom mohli rozhodnout, kým mohou být v tomto kontextu myšleni oni „všichni“, nacházíme 2 možnosti vysvětlení:
1. Jsou to „všichni“ o kterých je řeč ve Sk 1:13: „Když přišli do města, vystoupili do horní místnosti domu, kde pobývali. Byli to Petr, Jan, Jakub, Ondřej, Filip a Tomáš, Bartoloměj a Matouš, Jakub Alfeův, Šimon Zélóta a Juda Jakubův. Ti všichni se svorně a vytrvale modlili spolu se ženami, s Marií, matkou Ježíšovou, a s jeho bratry.“ Mohou to tedy být apoštolé spolu s bratry Ježíše, Marií a dalšími ženami.
2. Nebo to jsou ti, o kterých je řeč hned v následujících verších tedy ve Sk 1:15-26: „V těch dnech vstal Petr ve shromáždění bratří - bylo tam pohromadě asi sto dvacet lidí…“ Tedy shromáždění 120 věřících.
Nemůžeme s jistotou prohlásit, o které skupině je řeč. Pokud budeme uvažovat časovou posloupnost, pak se spíše můžeme klonit ke druhé variantě, protože věta „když nastal den letnic, byli všichni shromážděni na jednom místě“ následuje hned po druhém oddíle tedy Sk 1:15-26. Ať už je správná kterákoliv z obou možností, ani jedna z nich není omezena exkluzivně na apoštoly. Osobně v Bibli nenacházím doklad toho, že by pokřtěni byli pouze apoštolé. Další místa naopak mluví o naplnění Duchem svatým pro širokou skupinu všech věřících:
Skutky apoštolské 2:38-39 „Petr jim odpověděl: "Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, a dostanete dar Ducha svatého. Neboť to zaslíbení platí vám a vašim dětem i všem daleko široko, které si povolá Pán, náš Bůh.“ Zde není z věřících nikdo vyjmut.
Sám Petr, když vysvětloval, co se právě událo, citoval proroka Jóele: Skutky apoštolské 2:16-18 „Ale děje se, co bylo řečeno ústy proroka Jóele: `A stane se v posledních dnech, praví Bůh, sešlu svého Ducha na všechny lidi, synové vaši a vaše dcery budou mluvit v prorockém vytržení, vaši mládenci budou mít vidění a vaši starci budou mít sny. I na své služebníky a na své služebnice v oněch dnech sešlu svého Ducha, a budou prorokovat.“ I zde se evidentně jedná o širokou skupinu věřících. Tento prorocký oddíl je důležitý tím, že je použit jako přímé Petrovo vysvětlení právě prožitého křtu Duchem svatým.
To že byli apoštolé ve Sk 1,11 nazváni „muži z Galileje“ a i ve Sk 2,7 byli také všichni „z Galileje“ přece neznamená, že je nutno zúžit druhou skupinu na ty, kteří byli v první skupině. Jednak nevíme, komu přesně bylo řečeno Sk 1,11 a za druhé, je zcela v souladu s textem předpokládat, že ve Sk 2,7 mohla být přítomna řada jiných věřících z Galileje než jen apoštolé.
2/ Přidružená skupina 120 lidí nebylo exkluzivní shromáždění pro dalších 120 galilejských lidí, kteří byli společně shromážděných při křtu v DS, a ani nebyli 50. den v jednomyslnosti apoštolů a navíc tato skupina byla mimo zaslíbení a vyvolení Sk.1,2.5, jakož i mimo pokyn PJK ve Sk.1,8.
Skutečnost, že Ježíš promlouval některá slova pouze k přítomným apoštolům přece neznamená, že je nelze vztáhnout i na ostatní věřící. Běžně to činíme i s ostatními výroky Ježíše k apoštolům. „Velké poslání“ bylo v Markovi 16:14-18 řečené také jedenácti učedníkům: „Konečně se zjevil samým jedenácti, když byli u stolu; káral jejich nevěru a tvrdost srdce, poněvadž nevěřili těm, kteří ho viděli vzkříšeného. A řekl jim: "Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření. Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen. Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: Ve jménu mém budou vyhánět démony a mluvit novými jazyky; budou brát hady do ruky, a vypijí-li něco smrtícího, nic se jim nestane; na choré budou vzkládat ruce a uzdraví je." Který biblický vykladač by nevztahoval tato slova "Velkého poslání" stejně tak na nás? Jestliže mezi jedenácti učedníky nebyl ani v Markovi 16,14 ani ve Skutcích 1,4-5 přítomný apoštol Matěj, který byl k apoštolům připojen později, znamená to snad, že tato slova neplatila pro něj? Je snad zřejmé, že i když nebyl přítomen onomu příkazu a pak i zaslíbení, platilo stejně i pro něj.
Výjimečnost apoštolů oproti 120 lze vidět i v pozdější době ve Sk.2,42 a Sk.5,12.13n. a konečně ve Ef.2,20.“…jsme přibudováni na základě apoštolů a proroků jehož ( tj toho základu apoštolů a proroků) hlavním nárožním kamenem je sám Ježíš Kristus“; potom také Zj.21,14 „..dvanáct základů ( množ. č.) a na nich jména dvanácti apoštolů Beránkových“. Později apoštol Pavel říká o sobě totéž v 1.K.3,10.11. „..podle milosti Boží sobě dané, jako moudrý stavitel, základ jsem založil…jenž je Ježíš Kristus.“
Letniční učení nijak nesnižuje postavení a význam apoštolů. Zcela uznáváme jejich neopakovatelnou roli v budování církve dle uvedených veršů. Z nich ale pochopitelně nijak nevyplývá, že by zaslíbení Ducha svatého platilo exkluzivně jen pro apoštoly.
5/ Dále je nutno si uvědomit, že apoštol Pavel při svém naplnění DS v Damašku nepromluvil v jazycích a věřící Žid Ananiáš to ani po něm jako znamení nevyžadoval. Pro Ananiáše jako jednoho ze Židů by bylo typické, že hledá zázraky 1.K.1,22 a znamení, jako potvrzení toho, že se Saulem jednal PJK? Ananiáš ale rozhodně po něm nic takového nežádal, ale žádal křest do vody, jako důkaz, že hříchy jsou mu již odpuštěny, a že nyní před církví, je má ještě veřejně obmýt křtem do vody a aby potom teprve vzýval jméno Páně…
6/ Z toho všeho je jasně zřetelné, že křest v DS ani naplnění DS u apoštola Pavla, nesouvisí s mluvením cizími jazyky.
Ochudil tedy PJK o něco apoštola Pavla v Damašku při jeho naplnění DS oproti oněm 12 apoštolům, kteří mluvili jazyky o letnicích? Nikoliv! (Pozn. jakými jazyky mluvil tedy později apoštol Pavel? Podobnými jako korintští, nebo podobnými jako apoštolové o letnicích?) Vždyť korintským říká „:…Děkuji Bohu, že více než vy všichni jazyky mluvím“ 1.K.14,18. Ale v Damašku při naplnění DS ještě jazyky nemluvil Byl to tedy jeden ze znaků apoštolství ?.... 2.K.12,11b. Kdyby jazyky nemluvil, byl by to jeho handicap oproti ostatním apoštolům? Kde máme zaznamenáno, že jazyky aktivně mluvili po letnicích i ostatní apoštolové?
Bible nikde přesně neuvádí, jakým způsobem byl apoštol Pavel pokřtěn či naplněn Duchem svatým. Nečteme nic přesného o tom, zda se to stalo přesně v okamžiku otevření očí, či později. Rovněž nic nečteme o tom, zda při tom mluvil v jazycích či nikoliv. Celá konstrukce o tom, že „po něm nic takového Ananiáš nežádal“, či že „při naplnění DS ještě jazyky nemluvil“ nemá myslím žádnou oporu v Písmu. Pokusím se shrnout to, co z Bible víme o Pavlovi a jeho naplnění Duchem svatým:
1. Pavlovi Bůh prostřednictvím Ananiáše oznamuje, že chce, aby „opět viděl a byl naplněn Duchem svatým“. (Sk 9,17)
2. Ananiáš na Pavla vkládá ruce. (Sk 9,17)
3. Pavel se dává pokřtít ve vodě.
4. Pavel během krátké doby „mocně působí“ a káže. (Sk 9,22)
5. Pavel měl dar mluvení v jazycích. (1 Kor. 14,18)
Je zřejmé, že Pavel byl plný moci Ducha svatého, ale okolnosti jeho naplnění či mluvení jazyky Bible neuvádí. Myslím, že cokoliv dalšího bude vždy jen spekulace.
Pokud budu mít energii, pokusím se okomentovat ještě druhou část textu.
S pozdravem,
Štěpán Hlavsa
AC Ústí nad Labem |
Re: Zajímal by mne,váš pohled na tuto problematiku. (Skóre: 1)
Vložil: Pastýř v Úterý, 30. srpen 2005 @ 21:37:18 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Štěpáne,
nechtěl bys napsat studii o křtu Duchem svatým? Zjistil jsem, že některé kvalitní zahraniční studie jsou do jiných zemí nepřevoditelné. V USA je tato zkušenost napadána z odlišných pozic, než v ČR. Já jsem už něco málo udělal, ale stále se k tomu nemohu dostat. V ČR málokdo napadá křest Duchem v souvislosti s doktrínou o vymizení darů. I to, na co reaguješ, je velmi okrajový názor. Tak tomu u nás věří jen část KřS a fundamentalistická a dnes již vymírající část některých sborů v CB. Dnes spíše převládá učení, že Duchem jsou pokřtěni všichni na základě 1K 12. Dnes se někteří, v souvislosti s Kurzy Alfa, dostali až tak daleko, že tvrdí, že Duchem může být naplněn i nevěřící člověk, což je samozřejmě nesmysl. Dokonce zde zřejmě mluví jazyky i neobrácení lidé, kterým je předříkávána modlitba v jazyku na víkendu s Duchem svatým a oni ji opakují, až se "rozmluví". To je již velmi nebezpečné a má to blízko k parapsychologii. Obecně v tom panuje velký chaos. Nemyslím si, že by to někoho přesvědčilo. Dávno jsem rezignoval na to někoho přesvědčit argumenty z Písma, nicméně by to mohlo pomoci k tomu definovat letniční pozici. Část dobré argumentace je v článku od Jacoba Prasche.
S pozdravem,
Pastýř |
]
Re: Zajímal by mne,váš pohled na tuto problematiku. (Skóre: 1)
Vložil: Hlavsa (hlavsa@seznam.cz) v Středa, 31. srpen 2005 @ 08:50:47 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | (:-)) No já myslím, že studii bych opravdu psát nechtěl. (:-)
Na snahu přesvědčit někoho bliblickými argumenty jsem snad zatím nerezignoval, přestože jsem často svědkem neochoty nad nimi hlouběji přemýšlet. Po pravdě řečeno, v tom jsou všichni křesťané zajedno, letniční nevyjímaje: neradi připouštíme úvahy nad biblickými místy, která nám nepasují do naší představy.
|
]
Re: Zajímal by mne,váš pohled na tuto problematiku. (Skóre: 1)
Vložil: Pastýř v Středa, 31. srpen 2005 @ 09:01:28 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | No vidíš, to je skvělý postřeh! Stále se volá po jednotě. Co takhle postavit jednotu "církve poslední doby" na neochotě zkoumat Písmo? I když, ona na ní v podstatě stojí... :-) |
]
|
|
|
|
