Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Úryvky z knihy W.Nee – Boží evangelium II. Bible říká, že Bůh je věčný. Bůh není jako my, kteří něco začneme a nedokončíme. Bůh o sobě říká, že je počátek i konec, Alfa i Omega ( Zj 22,13 ). Bůh je počátek i konec. Bůh nemůže přestat se svým dílem v půli cesty. Kdyby byla spása pouze výsledkem našeho snažení, pak bychom spaseni nebyli, znamenalo by to jedině to, že jsme se zastavili v půli cesty. Ale my víme, že spása je Božím dílem. Spasil nás Bůh. Kdybychom tedy nemohli být spaseni absolutně, neznamenalo by to, že MY jsme se zastavili v půli cesty. Znamenalo by to, že se v půli cesty zastavil Bůh. A jistě si vůbec nedokážete představit, že Bůh se může zastavit v půli cesty. List Fil 1,6 říká, že Bůh v nás začal dobré dílo. A protože ho začal sám Bůh a daroval nám spásu, musí toto dílo dokončit do dne Ježíše Krista.

Musíme pamatovat, že Boží dílo nekončí v půli cesty. Dokončí je do Dne Krista Ježíše, tj. Do chvíle, kdy nás Bůh uvede do své slávy. V.6 říká:“Jsem si jist, právě tím, že ten, který ve vás začal dobré dílo, dovede je až do dne Krista Ježíše.“ Buď začne, a to co začal bude muset dokončit, nebo nezačne vůbec. Kdyby Bůh nebyl ochoten nás spasit, byl by to konec. Ale jestliže je Božím přáním, abychom byli spaseni, pak se v žádném případě nemůže stát, že bychom spaseni nebyli. Proto můžeme říci:Bože děkujeme ti, protože naše spása je zajištěna navěky. Kdyby dokončení bylo na nás, selhali bychom. Závěrečnou fázi provádí Bůh. Dílo završuje také Bůh. My nikdy nemůžeme dovést do konce, to co Bůh začal. Kdyby dílo spásy započal Bůh a my bychom ho dokončovali, nikdo z nás by nebyl pro spasení způsobilý. ( Pozn. Gregorios – přátelé myslí si snad někdo z vás, že ANO? ). Nikdo těch, kteří toto dílo chtějí dovést do konce nezná Boha a nezná ani sám sebe. My pro zachování své spásy nemůžeme udělat nic. K čemu došlo mezi Bohem a námi? Bůh nás zplodil. V době, kdy jsme uvěřili v Ježíše, nás Bůh zplodil svým Duchem a svým vlastním životem. Stali jsme se Božími dětmi. Může být tento vztah zpřetrhán? Jestliže máte syna, který je zlý, neukázněný a bezuzdný, můžete se ho soudní cestou zříci. Ale fakt, že jste ho zplodili zůstává stále v platnosti. Ve skutečnosti je to stále váš syn. Nás tedy zplodil Bůh. Můžeme říci, že nás nezplodil? I tehdy, staneme-li se horšími, než jsme teď, budeme pořád zplozeni Bohem. I když se nás náš otec zřekne, stále budeme zplozeni z něho. Fakt zplození nemůže nikdo popřít. Dobrý syn byl zplozen svým otcem. Špatný syn byl také zplozen svým otcem. Tento vztah nemůže nikdo zrušit. Jestliže si někdo myslí, že křesťan může znovu zahynout, když ochabne a že jen dobrý syn bude mít věčný život, zatímco špatný syn zahyne, pak tento člověk neví, co je to Boží spása. Může si myslet, že Pán je vymahatelem dluhů, který přichází odebírat věčný život či vykoupení. Jak můžeme přijít o spásu, když nám ji Bůh již dal? Protože Bůh tento vztah začal a život, který jsme přijali je věčný život, který nikdy nemůže přestat existovat, nemůžeme nikdy znovu zahynout. Bůh nám v Bibli předkládá obraz, aby nám ukázal, že svou spásu, kterou jsme přijali od Boha, nemůžeme nikdy ztratit. Gen 3 je pro nás známou pasáží. Vypráví nám, jak Adam zhřešil. Když Adam pojedl ze stromu poznání dobrého a zlého, Bůh jej vyhnal ze zahrady Eden a cestu ke stromu života dal střežit cheruby s míhajícím se plamenným mečem ( v. 24 ). Proč musel Bůh obklopit přístup ke stromu života cherube s plamenným mečem? Proč nedovolil Adamovi, aby jedl ze stromu života? Gen 3,22 říká:“I řekl Hospodin Bůh:Teď je člověk jako jeden z nás, zná dobré i zlé. Nepřipusťme, aby vztáhl ruku po stromu života, jedl by a živ byl navěky.“ Zde vidíme určitý obraz. Všichni víme, že jíst ze stromu poznání dobrého a zlého představuje nezávislost na Bohu. Strom života naproti tomu představuje život – život, který nám dal Boží Syn. Když Adam zhřešil, Bůh se obával, že Adam bude jíst ze stromu života. Kdyby z něj pojedl, nezemřel by. Kdyby býval Adam mohl zemřít, protože pojedl ze stromu života, proč si pak Bůh musel dávat takovou práci? Proč musel dát střežit cestu ke stromu života cheruby s plamenným mečem? Bůh to udělal, protože se obával, že Adam bude žít navěky, když pojí z tohoto stromu. My jsme ti, kteří byli vykoupeni. To, co jsme okusili, není ze stromu života, což je jen předobraz. My jsme okusili sám Život. Můžeme přesto zemřít? Jestliže Adam nemohl zemřít, pokud by okusil ze stromu života, jak můžeme zemřít my, když jsme obmyti krví Pána Ježíše, pojedli jsme ze skutečného stromu života a přijali jsme věčný život? Jakou milostí nás Bůh zahrnul! Vztah mezi Bohem a námi je takový, že můžeme s jistotou prohlásit, že žádná síla na zemi nás nemůže od Boha oddělit. JSME ÚDY KRISTOVA TĚLA. ….My nejsem jen v Boží ruce. My jsme malíčkem Jeho ruky. Kdybychom byli jen v Jeho ruce, nemusel by si všimnout, kdybychom vyklouzli. Ale když jsme malíčkem Jeho ruky, jak se můžeme ztratit? Jsem-li údem Kristova Těla, Bůh nikdy nepřipustí, abych se jako úd ztratil. 1Kor 12 říká, že trpí-li jeden úd Těla, trpí spolu s ním všechny údy. Je-li věřící údem Kristova Těla, pak kdyby jednoho dne jeden z nás měl trpět v pekle, všichni ostatní v nebi by tuto ránu cítili. Jestliže zahyne jeden člověk, pak budou muset zahynout i všichni ostatní křesťané. To je jednota Kristova těla. JSME DUCHOVNÍ DŮM …...Kdyby bylo možné, aby křesťané zahynuli, Boží chrám by byl ještě nevzhlednější, než naše zchátralá modlitebna. Chvílemi by z něj byly vyjímány kameny a vzápětí zase vraceny zpět, a zdi by byly plné děr..... Jestliže při budování pozemského chrámu mohli Šalomounovy zruční muži otesat kameny tak dobře, že byly v každém ohledu přesné, a nebylo zapotřebí žádného vylepšování, mohl by Bůh, když staví duchovní chrám pozměňovat nás živé kameny každé dva nebo tři dny? Mohl by Bůh být tak nepřesný? Cožpak by si to Bůh nedokázal propočítat? Je Bůh horší než člověk? Jsou-li věřící kameny pro stavbu duchovního domu, mohou být ztraceni? Proto, jsme-li v Božím chrámu, nemůžeme být nikdy ztraceni. DUCHA SV. MÁME JAKO PEČEŤ A ZÁVDAVEK Jakmile člověk uvěří, je spasen a má pečeť Ducha svatého. Ef 4,30 říká: „Jímž jste byli zapečetěni ke dni vykoupení.“ Tato pečeť vytrvá až do dne vykoupení. Jak dlouho budeme mít podle Bible pečeť Ducha svatého? Nebudeme ji mít pouze tři nebo pět let, nebo třista nebo pětset let, ale až do dne vykoupení. Den vykoupení je den, kdy se Pán Ježíš vrátí zpět. Den vykoupení je den, kdy budou vykoupena naše těla ( v. 23 ). Pečeť Ducha svatého v nás zůstane až do návratu Pána Ježíše. Jestliže někdo řekne, že může přijít o svou spásu a zahynout, pak se ho zeptám, co udělá s pečetí Ducha svatého. Protože Bůh řekl, že nám vtiskl svou pečeť, nemůžeme udělat nic, abychom tuto pečeť odstranili. V Janovi 14 Pán Ježíš řekl, že Duch svatý s námi bude navěky ( v.16 ). Jakmile do nás novozákonní Duch svatý vstoupí, už nás nikdy neopustí. Ti, kteří neznají Bibli se mohou modlit, aby jim Bůh nebral Ducha svatého ( pozn Gregorios – jako David ve SZ ). Avšak ti, kteří Boží Slovo znají, vědí, že Duch svatý se v nás může jen rmoutit, ale neodejde. …..Bůh nám dal Ducha svatého jako závdavek. Slovo závdavek znamená zálohu. Někomu bych měl zaplatit dvacet tisíc dolarů, ale nejprve mu zaplatí dvěstě jako zálohu. Dát zálohu znamená dát někomu trochu dnes a velkou sumu v budoucnu. Bůh nám dal Ducha svatého jako důkaz, abychom věděli, že máme od Boha zálohu. Cožpak by nám nedal dědictví, když už máme zálohu? ….Proč nás Bůh zachovává? Bůh nás zachovává kvůli sobě samému. Jestliže nás ztratí, pak tím, kdo bude trpět nebudeme jen my, ale Bůh.....Může si člověk uchránit milost, kterou mu Bůh dává? Kdyby ji ochraňoval člověk, byli bychom ji ztratili už dávno. Nejen že bychom ji ztratili my, ale přišli by o ni i Petr a Pavel.