Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Marcela.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 3, článků celkem: 16652, komentáře < 7 dní: 228, komentářů celkem: 429563, adminů: 60, uživatelů: 5252  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 486 návštěvník(ů)
a 0 uživatel(ů) online:


Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
116492478
přístupů od 17. 10. 2001

Život víry: Ján Hus
Vloženo Úterý, 29. květen 2007 @ 14:02:06 CEST Vložil: bolek

Přednáška poslal skalaa

Věrní až do smrti

Upálení Jana Husa a Jeronýma bylo významným impulsem pro intenzivní nástup husitství a později i pro vznik jednoty bratrské.


Evangelium do Čech proniklo již v devátém století. Bible byla přeložena do jazyka lidu a v tomto jazyce se konaly také bohoslužby. S narůstající papežskou mocí bylo však Boží slovo „zatemňováno“. Řehoř VII., který si předsevzal, že pokoří pýchu králů, se stejně usilovně snažil podmanit si lid, a proto vydal bulu, v níž zakazoval konání bohoslužeb ve staroslověnštině. Papež prohlásil, že „Všemohoucímu by se líbilo, kdyby bohoslužby byly konány v nějakém neznámém jazyku; vždyť zlo a kacířství vzniklo již nejednou právě kvůli tomu, že se toto pravidlo nedodržovalo.“ (Wylie, sv. 3, kap. 1) Tím Řím nařizoval, aby „světlo Božího slova„bylo zastíněno a lid byl uzamčen v temnotě. Bůh však poskytl jiné prostředky, jimiž měl být Boží lid zachován. Do Čech přišlo několik valdenských a albigenských, kteří kvůli pronásledování museli opustit své domovy ve Francii a Itálii. Ačkoli se neodvažovali učit veřejně, působili tajně. Tak se po staletí uchovávala pravá víra.


Již před Husem se našli v Čechách ti, kdo veřejně odsuzovali zkaženost církve a vůbec všeobecný úpadek. Jejich působení vzbudilo velkou pozornost. Vyvolalo však také strach církevních hodnostářů, a tak začalo pronásledování učedníků evangelia. Pokud se chtěli sejít k bohoslužbám, museli se uchýlit do lesů a hor. V některých případech pronásledování vyústilo v popravy. Po nějaké době pak vyšlo nařízení, aby byli upáleni všichni, kdo se odchýlí od římské bohoslužby. Křesťané obětovali své životy s nadějí, že jejich věc zvítězí. Jeden z těch,kteří „učili,že spásu lze najít jen ve víře v ukřižovaného Spasitele,“ když umíral, prohlásil: „Zběsilost nepřátel pravdy nad námi vítězí, nebude to ale trvat věčně. Z obecného lidu povstane bez meče a bez moci člověk, nad kterým se jim zvítězit nepodaří.“ (Wylie, sv. 3, kap.1) Lutherova doba byla ještě v daleké budoucnosti. Našel se však někdo jiný, jehož svědectví proti Římu mělo pohnout národy.

Jan Hus pocházel z chudé rodiny. Otec mu zemřel velice brzy. Jeho zbožná matka považovala vzdělání a úctu k Bohu za nejcennější věc. To bylo také „dědictví,“ které se snažila zajistit pro svého syna. Hus navštěvoval venkovskou školu a pak odešel do Prahy na (69) (97-98) univerzitu, kde byl přijat jako stipendista. Na cestě do Prahy ho doprovázela jeho matka. Jako chudá vdova nemohla dát svému synu žádné hmotné dary. Nedaleko před Prahou však spolu poklekli a matka pro svého syna, který již neměl otce, prosila o požehnání od Otce na nebesích. Zřejmě si ani neuvědomovala, jak Bůh její modlitbu vyslyší.

Na univerzitě na sebe Hus upozornil svou pílí i výbornými studijními výsledky. Svým bezúhonným životem a laskavým, přívětivým jednáním si získal také všeobecnou vážnost. Byl upřímným členem římské církve a opravdově hledal duchovní požehnání, které církev slibovala. O výročních svátcích chodil ke zpovědi, na kterou věnoval posledních pár mincí ze svého chudého měšce, účastnil se procesí, aby získal slibované odpustky. Po absolvování univerzity se stal knězem. Rychle postupoval a záhy se dostal ke královskému dvoru. Stal se také profesorem a později rektorem univerzity, která mu poskytla vzdělání. Během několika málo let se skromný stipendista stal pýchou své země a jeho jméno znali v celé Evropě.

Hus kazatelem v Betlémské kapli
Dílo reformace zahájil však Hus na jiném poli. Několik let po svém vysvěcení na kněze se stal kazatelem Betlémské kaple v Praze. Pro zakladatele této kaple bylo důležité, aby Boží slovo bylo kázáno v jazyce lidu. Přestože Řím s tím nesouhlasil, v Čechách taková kázání nikdy úplně nevymizela. Velká neznalost Bible však způsobila, že se mezi lidmi všech stavů rozšířily nejhorší neřesti. Hus tyto zlořády neúnavně káral a dovolával se přitom Božího slova, aby prosadil zásady pravdy a čistoty.

Pražský rodák Jeroným, který se později stal blízkým Husovým spolupracovníkem, přivezl s sebou z Anglie Viklefovy spisy. Anglická královna, která přijala Viklefovo učení, byla českou princeznou a jejím přičiněním se rozšířil vliv anglického reformátora v její rodné zemi. Hus si se zájmem přečetl Viklefovy spisy. Uvěřil, že jejich pisatel je upřímný křesťan a reformy, které prosazoval, se mu líbily. Aniž si to uvědomil, nastoupil cestu, která ho zavedla „daleko od Říma“.

Přibližně ve stejné době se v Praze objevili dva cizinci z Anglie, učenci, kteří přijali pravdu a přišli ji šířit v této vzdálené zemi. Své působení zahájili veřejným útokem na papežovu autoritu, ale úřady je brzy umlčely. Protože se nechtěli vzdát svého záměru,museli používat jiné metody. Byli právě tak dobří malíři jako kazatelé a svou dovednost začali využívat. Na veřejném místě namalovali dva obrazy. Jeden představoval Ježíše Krista jak vjíždí do Jeruzaléma, „tichý a sedící na oslici“ (Mt 21,5), provázený svými chudě oděnými a bosými učedníky. Druhý obraz znázorňoval papežský průvod – papeže, oblečeného do drahého roucha, s trojnásobnou korunou, sedícího na nádherně ozdobeném koni, v čele s trubači a v doprovodu skvostně oblečených kardinálů a prelátů.

Bylo to kázání, které upoutalo pozornost širokých vrstev – kolem obrazů (70) (98-100) se stále tlačily davy lidí. Nikdo nemohl přehlédnout jejich morální poselství. Pro mnoho lidí byl zvlášť působivý rozdíl mezi tichostí a pokorou Ježíše Krista a okázalostí a pýchou papeže, který se vydával za Kristova služebníka.V Praze propukly velké nepokoje a cizinci po krátké době poznali, že je nezbytné, aby v zájmu vlastní bezpečnosti město opustili. Pražané však nezapomněli na naučení, které jim přinesli. Obrazy hluboce zapůsobily také na Husa a přivedly ho k hlubšímu studiu Bible a Viklefových spisů.Ačkoli ještě nebyl připraven přijmout všechny reformy prosazované Viklefem, poznával jasněji pravou povahu papežství a o to horlivěji káral pýchu, ctižádost a zkaženost kněžské vrchnosti.

Z Čech se světlo šířilo do Německa. Nepokoje na pražské univerzitě způsobily, že z Prahy odešly stovky německých studentů. Mnozí z nich se poprvé seznámili s Biblí pod vlivem Jana Husa a po svém návratu šířili evangelium ve své vlasti.

Hus terčem útoků Říma
Zprávy o událostech v Praze se donesly také do Říma a Hus byl zanedlouho vyzván, aby se dostavil před papeže. Uposlechnout pozvání však znamenalo vydat se na jistou smrt. Český král a královna, univerzita, šlechta a správní úředníci poslali papeži společnou žádost, aby Hus směl zůstat v Praze a zodpovídat se prostřednictvím zástupce. Papež žádosti nevyhověl, nařídil, aby Hus byl souzen a odsouzen a pak vyhlásil nad celou Prahou klatbu.

V oněch dobách vyvolal podobný rozsudek všeobecné zděšení. Obřady, kterými byla klatba provázena, měly vnést hrůzu a strach mezi lidi. Všeobecně byl papež považován za zástupce samého Boha, který drží v ruce klíče nebe a pekla a má moc udílet časné i duchovní tresty. Lidé věřili, že zemřelí ze země postižené papežskou klatbou nemohou vejít do věčné blaženosti, protože nebeské brány jsou pro ně uzavřené, dokud se papeži nezlíbí klatbu sejmout. Na znamení této strašné pohromy papež zakázal provádět náboženské obřady. Kostely byly uzavřeny. Svatební obřady se konaly před kostely. Mrtví, kterým byl odepřen pohřeb do svěcené země, byli pochováváni bez pohřebních obřadů v příkopech nebo na polích. Takovými opatřeními, která působila na lidskou představivost, se Řím pokoušel ovládnout svědomí lidí.

V Praze vládl neklid a pobouření. Mnoho lidí odsuzovalo Husa, že je příčinou všeho neštěstí, a žádalo, aby byl vydán Římu k potrestání. Hus na čas z Prahy odešel a uchýlil se do svého rodného kraje. V listě přátelům, které zanechal v Praze, napsal: „Uprchl jsem z naučení Kristova, abych nebyl nepřátelům příležitostí věčného zatracení, spravedlivým také příčinou utrpení a strasti; rovněž aby pošetilí díla Božího nestavili.Že bych však od pravdy utíkal, doufám v Boha, že v téže pravdě zemříti mi dá.“ (Husův list Pražanům z prosince 1412) Hus ve své činnosti však neustal. Procházel krajem a kázal zvědavým zástupům. Opatření, k nimž papež sáhl, aby kázání evangelia zastavil, způsobila spíše jeho další rozšíření. „Vždyť (71) (400-101) nic nezmůžeme proti pravdě, nýbrž jen ve jménu pravdy.“ (2 K 13,8)

„Zdálo se, jako by se v Husově mysli v tomto období jeho života odehrával bolestný zápas. Ačkoli se ho církev snažila zastrašit svým hromobitím, Hus nepopíral její autoritu. Římskou církev stále považoval za Kristovu nevěstu a papeže za představitele a zástupce Boha. Hus varoval před zneužíváním moci,nikoli před vlastním principem.Vnímal to jako tíživý rozpor mezi přesvědčením,k němuž dospěl úvahou, a požadavky svědomí. Jestliže je církevní moc spravedlivá a neomylná – a tomu věřit nepřestal –, jak je možné, že mu cosi v jeho nitru velí ji neuposlechnout? Poznal, že uposlechnutí by byl hřích. Proč však by poslušnost neomylné církve měla vést k takovému rozporu? To byl problém, který nedokázal vyřešit, to byly pochybnosti, kterými se trápil dnem i nocí. Nejblíže k řešení byl v okamžicích, kdy uvažoval, že znovu nastala situace podobná tomu, co se odehrávalo již v době Spasitele. Tehdy bezbožní kněží zneužívali svou zákonnou moc k nezákonným cílům. Proto Hus přijal zásadu – a v kázáních ji také nabízel jiným lidem –, že svědomí se má řídit přikázáními Písma pochopenými rozumem. Jinými slovy, že Bůh, který promlouvá v Bibli – a nikoli církev, promlouvající prostřednictvím kněžstva –, je jediným neomylným vůdcem.“ (Wylie, sv. 3, kap. 2)

Když se po nějaké době situace v Praze uklidnila, vrátil se Hus do své Betlémské kaple a s ještě větším zanícením dál kázal Boží slovo. Měl sice mocné a vlivné odpůrce, nicméně královna, mnozí šlechtici a značná část lidu stála na jeho straně. Když porovnávali jeho čisté a povznášející učení i jeho svatý život s dogmaty, jež hlásali představitelé římské církve, s hrabivostí a prostopášností jejich života, pokládali si mnozí za čest, že mohou být jeho přívrženci.

K Husovi, který dosud působil osamoceně, se nyní přidal Jeroným. Spojili své osudy – a nakonec je ani smrt nerozdělila. Jeroným, který za svého pobytu v Anglii přijal Viklefovo učení, byl vzdělaný muž s bystrým úsudkem. Byl to i výborný řečník a vůbec měl vlohy, které lidé obdivují.

U Husa ve větší míře vynikly vlastnosti, které tvoří velikost charakteru. Jeho uvážlivá soudnost brzdila Jeronýmovu impulsivnost; Jeroným přitom Husa respektoval a podřizoval se jeho radám. Díky jejich vzájemné spolupráci postupovala reforma rychleji.

Bůh dopřál, aby mysl jeho vyvolených „nástrojů“ osvítilo velké „světlo“ a odhalilo jim mnohé z bludů Říma. Nedostali však všechno světlo, které chtěl Bůh světu dát. Prostřednictvím svých služebníků Bůh vyváděl lidstvo z temnoty římské církve. V cestě jim však stála spousta překážek, a tak je Bůh vedl krok za krokem, aby je byli schopni překonat. Nebyli připraveni přijmout celé světlo najednou. Kdyby se jim ho dostalo, nutně by se od světla odvrátili jako lidé, kteří dlouho žili ve tmě a najednou pohlédli do plného jasu poledního slunce. Proto Bůh odhaloval iniciátorům reformace světlo poznenáhlu – tak, jak je lidé mohli přijmout. V následujících staletích měli přijít další věrní dělníci, aby vedli lid dál po cestě nápravy. (72) (101-103)

Rozkol v církvi dále pokračoval. O moc nyní soupeřili tři papežové a jejich rivalita působila mezi křesťany všeobecný zmatek a vedla k nárůstu zločinnosti. Papežové však nezůstali jen u vynášení klateb; boj o moc je nutil získat vyzbrojené vojsko. K tomu ovšem potřebovali peníze, které si opatřili tím, že prodávali různé výhody, úřady a církevní požehnání (viz Dodatek č. 16). Také kněží napodobovali své nadřízené. Aby znemožnili své odpůrce a posílili své vlastní pozice, uchylovali se ke svatokupectví a násilí. Hus stále odvážněji kritizoval ohavnosti tolerované ve jménu náboženství. Nebál se veřejně obvinit nejvyšší církevní představitele ze zodpovědnosti za hluboký úpadek, do kterého se křesťanstvo dostalo.

Zdálo se, že Praha je znovu na pokraji krvavého sporu. Jako v dávných dobách byl Boží služebník obviněn, „že uvádí do zkázy Izrael“ (1 Kr 18,17). Na město byla znovu uvalena klatba a Hus opět odešel do svého rodného kraje. Svědectví,jež tak věrně šířil ze své milované Betlémské kaple, bylo umlčeno. Nyní měl promluvit z vyšší kazatelny, a to ke všem křesťanům, dříve než položí svůj život „na oltář pravdy“.

Svolání sněmu v Kostnici
K nápravě zla, které ničilo Evropu, byl svolán do Kostnice všeobecný církevní sněm. Sněm svolal na přání císaře Zikmunda jeden ze tří soupeřících papežů, Jan XXIII. Žádost o svolání sněmu nebyla papeži Janu příliš po chuti, protože jeho povaha a činnost sotva mohly snést prověřování, i kdyby je vedli preláti s tak uvolněnou mravností, jakými tehdy církevní hodnostáři bezpochyby byli. Neodvážil se však vzdorovat Zikmundově vůli (viz Dodatek č.17).

Hlavními cíli, jichž měl sněm dosáhnout, bylo odstranění rozkolu v církvi a likvidace kacířství. Proto byli před sněm předvoláni oba vzdoropapežové i hlavní šiřitel nových názorů Jan Hus. Vzdoropapežové se obávali o vlastní bezpečnost, proto se osobně nedostavili, ale dali se zastoupit svými vyslanci. Ačkoli papež Jan byl formálně svolavatelem sněmu, ve skutečnosti přistupoval k zasedání s velkou nedůvěrou – podezíral totiž císaře, že má v úmyslu ho sesadit. Obával se, že bude brán k odpovědnosti za neřesti, jimiž zneuctil papežskou korunu, a za zločiny, které spáchal, aby ji získal. Přesto však přijel do Kostnice v okázalém průvodu, za doprovodu nejvyšších církevních hodnostářů a dalších dvořanů. K uvítací ceremonii se sešlo všechno duchovenstvo i hodnostáři města s početným zástupem měšťanů.Čtyři přední konšelé nesli nad hlavou papeže zlatý baldachýn. Před papežem nesli hostii. Byla to velkolepá podívaná, již umocňovala i bohatá roucha kardinálů a šlechticů.

Mezitím se ke Kostnici blížil jiný poutník. Hus věděl o nebezpečí, které mu hrozilo. Rozloučil se se svými přáteli – jako by je už nikdy neměl spatřit – a vydal se na cestu s pocitem, že ho vede na hranici. I když dostal od českého krále a císaře Zikmunda listy, jež mu měly zaručit ochranu a bezpečí, přesto učinil všechna nutná opatření, protože svou smrt považoval za velmi pravděpodobnou. (73) (103-105)

V dopisu, který poslal svým přátelům v Praze, napsal: „Moji bratři,... vypravil jsem se na cestu... mezi velmi veliké a velmi mnohé nepřátele... Věřím svému milostivému, moudrému a mocnému Spasiteli, že skrze své zaslíbení a skrze vaši věrnou modlitbu dá mi moudrost a statečnost Ducha svatého, abych setrval, a oni aby nemohli mne na křivou stranu uchýliti; ač mi dá pokušení, hanění, vězení neb smrt trpěti, jakož jest sám trpěl, a své nejmilejší sluhy v též poddal, a nám dal příklad, abychom pro něho a pro své spasení trpěli. On Bůh, a my jeho stvoření, on Pán a my sluhové, on všeho světa král a my lidičkové nestateční, on bez hříchu a my hříšní... On také trpěl i proč bychom my netrpěli? Vždyť naše utrpení v milosti jest naše vyčištění od hříchů... Protož, milí bratři a milé sestry, modlete se snažně, ať mi ráčí dáti setrvání, a aby mě ráčil ostříhati od poskvrnění.A jestli k jeho chvále a k vašemu prospěchu má smrt, ať mi ji ráčí dáti beze strachu zlého podstoupiti. Pakli jest k našemu lepšímu, aby mě vám ráčil navrátiti..., abychom ještě spolu v jeho zákoně se poučili, antikristových sítí něco porušili a budoucím bratřím po sobě dobrý příklad zůstavili. Již snad v Praze více mě před smrtí neuzříte; pakli mocný Bůh mě vám ráčí vrátiti, tím se veseleji uzříme; a ovšem když v radosti nebeské spolu se shledáme.“ (Husův list českým přátelům z 10. října 1414) (74) (105)

V jiném dopisu knězi, který se stal učedníkem evangelia, mluví Hus s hlubokou pokorou o svých vlastních chybách, vyznává, že s potěšením nosil pěkné šaty a že spoustu času promarnil neužitečnými zábavami.A pak přidává tyto důtklivé rady:„Čest Boží,spása duší a práce ať tebou vládnou, ne majetek prasat neb polností. Měj se na pozoru, abys ... nevzdělával více příbytek než duši svou; hleď, abys byl vzdělavatelem stánku duchovního, jsa nakloněn k chudým a ponížen,a abys neprojídal statky v hodech. Bojím se také, nenapravíš-li života svého, upouštěje od krásných šatů a nadbytečných věcí, že těžce budeš pokárán od Pána, jakož i já nešťastný budu pokárán... Proto, že jsi mé mluvení a hlásání veřejné od mládí svého znamenitě poznal, není mi třeba ti více psáti. Ale prosím tě pro milosrdenství Ježíše Krista, abys mne nenásledoval v žádné lehkomyslnosti, kterou’s na mně spatřil.“ Na obálku listu připsal: „Prosím tě, abys tohoto listu neotvíral, leč dostaneš-li zprávu o tom,že jsem mrtev.“(Husův list Mistru Martínkovi z 10. října 1414)

Cestou Hus všude sledoval známky toho, jak se jeho učení šíří a jak jeho věc lidé příznivě přijímají. Zástupy lidí se sbíhaly, aby ho spatřily a v některých městech ho ulicemi provázeli i městští úředníci.

Po příchodu do Kostnice měl Hus naprostou volnost. K císařovu dopisu přidal papež svůj osobní ochranný list. Tato slavnostní a opakovaná prohlášení však byla porušena a reformátor byl v krátké době na příkaz papeže a kardinálů zatčen a uvězněn v temné žalářní kobce. Později byl převezen do hradního vězení na druhém břehu Rýna. Papež svou věrolomností mnoho nezískal, zanedlouho byl sám vězněn ve stejném vězení (Bonnechose, sv. 1, str. 247). Zodpovídal se totiž před koncilem z toho,že vedle vraždy, svatokupectví a cizoložstva spáchal nejodpornější zločiny – „hříchy, které se nesluší ani jmenovat“. To prohlásil samotný koncil, který také papeže nakonec zbavil tiáry a nechal ho vsadit do vězení. Koncil rovněž sesadil vzdoropapeže a zvolil nového papeže (viz Dodatek č.18).

Ačkoli se papež dopouštěl větších zločinů, než z jakých kdy Hus obviňoval kněžstvo a kvůli nimž požadoval nápravu, přesto týž koncil, který později papeže sesadil, udělal všechno pro to, aby reformátora zničil. Husovo uvěznění vyvolalo v Čechách velké pobouření. Mocní šlechtici zaslali koncilu protest proti takovému postupu. Císař, který nelibě nesl, že jeho záruky byly porušeny, vyslovil nesouhlas s opatřeními proti Husovi. Husovi protivníci však soptili hněvem a umíněně lpěli na svém; dovolávali se císařova zájmu o církev, snažili se v něm vzbudit strach a předsudky. Předložili dlouhý seznam argumentů, aby dokázali, že „není potřeba dodržovat přísahu danou kacířům nebo osobám podezřelým z kacířství, I když dostali záruky bezpečnosti od císařů a králů“ (Jacques Lenfant, Dějiny kostnického koncilu, sv.1, str. 516). Tak se jim podařilo prosadit své záměry.

Hus před koncilem
Oslaben pobytem ve vězení – v němž díky vlhkému a zatuchlému prostředí (75) (105-107) onemocněl zimnici, která ho málem připravila o život – předstoupil Hus konečně před koncil.V řetězech stál před císařem, který se svou ctí zavázal, že ho ochrání. Během dlouhého procesu zastával Hus pevně pravdu a před shromážděnými církevními a světskými hodnostáři vyslovil rozhodný nesouhlas se zkažeností kněžské vrchnosti. Když mu dali na vybranou, zda odvolá své učení, nebo podstoupí smrt, zvolil úděl mučedníka.

Boží milost mu byla oporou. Během týdnů utrpení – než koncil vynesl konečný rozsudek – plnil jeho duši nebeský pokoj. „Psal jsem list tento vám,“ napsal přátelům, „v žaláři v okovech, čekaje nazítří na smrt odsouzení... Kterak se mnou Pán Bůh milostivě činil a se mnou jest v divných pokušeních, poznáte, až se u Boha v radosti z jeho milosti setkáme.“ (List Husův veškerému národu českému z 10. června 1415)

V šeru vězeňské kobky předvídal Hus vítězství pravé víry. V duchu se vracel do Betlémské kaple v Praze, kde donedávna kázal evangelium, a ve snu uviděl papeže a jeho biskupy, jak ničí obrazy Krista, které namaloval na stěny kaple. „To ho nesmírně zarmoutilo; druhého dne však viděl ve snu mnoho malířů, kteří znovu malovali tyto obrazy a ty byly ještě krásnější a bylo jich ještě více. Když malíři své dílo dokončili, vystoupili před (76) (107-108) shromážděním lidí se slovy: ‘Jen ať sem přijdou biskupové a kněží. Tyhle obrazy už se jim nikdy smazat nepodaří!’“ Hus pak ke svému snu poznamenal: „Doufám, že Kristův život, který slovem jeho v Betlémě malován byl ode mne v lidských srdcích, který zničiti chtěli,... malován bude od četnějších kazatelů lepších než já.“ (D’Aubigné, díl 1, kap. 6)

Pak byl Hus předveden před koncil naposledy. Bylo to velkolepé, slavnostní shromáždění – císař, říšská knížata, vyslanci králů, kardinálové, biskupové a početný zástup lidí, kteří se přišli podívat na to,co se bude dít.Ze všech končin křesťanského světa se shromáždili svědkové této první velké oběti v dlouhém zápase, kterým měla být vybojována svoboda svědomí.

Když koncil Husa naposledy vyzval, aby se rozhodl, reformátor potvrdil své dřívější prohlášení. Pak upřel pronikavý pohled na panovníka, který tak hanebně porušil své slovo, a prohlásil: „Rozhodl jsem se z vlastní svobodné vůle přijít před tento koncil s ochranným průvodním listem zde přítomného císaře.“ (Bonnechose, sv. 2, str. 84) Po Zikmundově tváři se rozlil krvavý ruměnec, když se zraky celého shromáždění obrátily na něj.

Upálení Jana Husa
Jakmile byl vynesen rozsudek, začal obřad, kterým byl Hus zbaven kněžství. Biskupové oblékli vězně do kněžského roucha. Když ho měl Hus na sobě, prohlásil: „Náš Pán Ježíš Kristus byl oblečen do bílého roucha na posměch, když ho dal Herodes předvést před Piláta.“ (Bonnechose, sv. 2, str. 86) Když pak byl znovu vyzván, aby odvolal, obrátil se k lidu a odpověděl: „S jakou tváří bych hleděl na nebesa? Jak bych mohl pohledět do tváře těm mnoha lidem, kterým jsem kázal čisté evangelium? Ne, cením si jejich spásy více než tohoto ubohého těla, určeného nyní k smrti.“ Kus po kuse z něho svlékali kněžský oděv, přičemž každý biskup pronesl kletbu, když prováděl svou část obřadu. Nakonec mu na hlavu nasadili čepici z papíru ve tvaru špičaté biskupské mitry, pomalovanou ošklivými obrazy ďáblů a s nápisem ‘Arcikacíř’ na přední straně. „S největší radostí,“ prohlásil Hus, „ponesu tuto korunu hanby pro tebe, Pane Ježíši, jenž jsi pro mne nesl korunu trnovou.“

Když byl takto vystrojen, preláti řekli: „Nyní poroučíme tvou duši ďáblu.“ „A já,“ odpověděl Jan Hus, a pozdvihl zrak k nebi, „poroučím svého ducha do tvých rukou, Pane Ježíši, neboť jsi mne vykoupil.“ (Wylie, sv. 3, kap. 7)

Pak ho předali světským úřadům. Když ho vedli na místo popravy, šel za ním obrovský zástup – stovky ozbrojenců, kněží a biskupové ve svých drahocenných hávech, i občané Kostnice. Když ho přivázali ke kůlu a k zapálení hranice už bylo také všechno připraveno, vyzvali ještě jednou Husa, aby se zachránil tím, že své bludy odvolá. „Jaké bludy mám odvolat?“ ohradil se Hus. „Nejsem si vědom žádného bludu. Volám Boha za svědka, že všechno, co jsem psal a kázal, sledovalo záchranu duší před hříchem a zatracením. A proto s největší radostí chci pravdu, kterou jsem psal a hlásal, zpečetit svou krví.“ (77) (108-109) (Wylie, sv. 3, kap. 7) Když vzplály kolem něho plameny, začal zpívat: „Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou“ a zpíval, dokud jeho hlas nebyl umlčen navždy.

I jeho nepřátelé byli překvapeni jeho odvážným vystupováním. Jeden z horlivých zastánců papežství popsal mučednictví Husa a Jeronýma, který zemřel nedlouho potom, slovy: „Oba byli pevné mysli, když se přiblížila jejich poslední hodina. Chystali se na hranici, jako by šli na svatební hostinu. Nevydali ze sebe jediný výkřik bolesti. Když plameny vzplály, začali zpívat žalmy a hluk ohně mohl stěží přehlušit jejich zpěv.“ (Wylie, sv. 3, kap. 7)

Když oheň zcela strávil Husovo tělo, byl popel i se zemí, na které ležel, sebrán a vhozen do Rýna a řeka jej odnesla do moře. Husovi pronásledovatelé doufali, že se jim konečně podařilo vymýtit pravdu, kterou hlásal, a jen stěží mohli tušit, že popel odplavený do moře bude jako semeno roznesen do všech koutů světa a v zemích dosud neznámých přinese „bohatou žeň“ – lidi, kteří budou svědčit o pravdě. Hlas, který zazněl na kostnickém sněmu, se bude v mnoha ozvěnách vracet celá další staletí. Husova životní pouť skončila, ale pravda, pro kterou zemřel, nemůže nikdy zahynout. Jeho příklad víry a vytrvalosti povzbudil jiné, aby pevně stáli za pravdou a bránili ji navzdory hrozbě mučení a smrti. Jeho poprava ukázala celému světu proradnost a krutost Říma. Nepřátelé pravdy, ač si to neuvědomovali, tak ve skutečnosti prospěli tomu, co se snažili zničit.

Jeroným v Kostnici
V Kostnici však byla postavena ještě jedna hranice – ještě jeden svědek musel svou krví svědčit pro pravdu. Když se Jeroným loučil s Husem před jeho odjezdem na kostnický koncil, povzbuzoval ho ke statečnosti a pevnosti a slíbil, že mu přijde na pomoc, jestliže se dostane do nebezpečí. Když se pak dozvěděl o Husově uvěznění, snažil se ihned splnit svůj slib. Bez ochranného listu a pouze s jedním průvodcem se vypravil do Kostnice. Tam ale zjistil, že se sám vystavuje nebezpečí, aniž by mohl něco podniknout pro Husovo vysvobození. Pokusil se proto utéct z města,to se mu ale nepodařilo – byl zajat a v doprovodu vojenského oddílu dopraven zpět. Když se pak objevil poprvé před koncilem a pokusil se reagovat na vznesenou obžalobu, uvítaly ho výkřiky: „Do ohně s ním! Do ohně!“ (Bonnechose, sv.1, str. 234) Uvěznili ho a spoutali řetězy v poloze, která mu působila velké bolesti; k jídlu dostával jen chléb a vodu. Po několika měsících krutého věznění Jeroným onemocněl a jeho život visel na vlásku. Proto jeho nepřátelé – z obavy, že by mohl zemřít – zmírnili tvrdost svého počínání, třebaže ho ve vězení drželi ještě celý další rok.

Husova smrt nepřinesla takové výsledky, jaké stoupenci papežství očekávali. Porušení ochrany, kterou Husovi zaručoval doprovodný list, vyvolalo bouři rozhořčení, a proto sněm rozhodl vyčkat prozatím s upálením na hranici s tím, že se pokusí vynutit na Jeronýmovi „odvolání“. Jeroným byl předveden před koncil, který mu dal na vybranou: (78) (109-111) buď odvolá, nebo ho čeká smrt na hranici. Na počátku jeho věznění by smrt byla jenom jako „pohlazení“ v porovnání se strašným utrpením, které musel podstoupit. Nyní byl ale zesláblý a vyčerpaný nemocemi a dlouhým žalářováním; v úzkostech a nejistotě – v odloučení od přátel a v zármutku nad Husovou smrtí – se jeho mravní síla zcela vyčerpala a Jeroným se podrobil koncilu. Zavázal se, že bude vyznávat katolickou víru a přijal rozhodnutí koncilu odsuzující Viklefovo a Husovo učení s výjimkou „svatých pravd,“ které učili (Bonnechose, sv. 2, str.141).

Touto výjimkou se Jeroným pokoušel uchlácholit hlas svědomí a uniknout tvrdému údělu. V samotě vězení však pochopil zřetelněji, na co vlastně přistoupil. Přemýšlel o Husově odvaze a věrnosti a přitom si uvědomil, jak on sám pravdu zapřel. Myslel na nebeského Mistra, kterému se zavázal sloužit a který pro něho zemřel na kříži. Ještě před „odvoláním“ nacházel v utrpení útěchu – měl jistotu, že je mu Bůh nakloněn. Teď ho ale trápily výčitky a pochybnosti. Uvědomoval si, že bude muset ještě znovu „odvolat,“ než bude moci dosáhnout smíru s Římem. Cesta, po níž se vydal, mohla skončit jen úplným odpadnutím. Proto se rozhodl: Nezapře svého Pána, aby tím unikl krátkému utrpení.

Zanedlouho byl znovu předveden před koncil. Jeho odvolání soudce neuspokojilo.Ve své krvežíznivosti, již ještě více podráždila Husova prolitá krev, toužili po dalších obětech. Jeroným mohl svůj život zachránit jedině tím, že se pravdy vzdá bez jakýchkoli výhrad. Rozhodl se však, že vyzná svou víru a bude následovat svého bratra spolumučedníka do plamenů hranice.

Vzal zpět své dřívější odvolání a jako člověk odsouzený k smrti žádal o možnost obhajoby. Preláti se obávali jeho slov, a proto trvali na tom, aby buď jen potvrdil nebo popřel pravdivost obvinění, která proti němu byla vznesena. To se Jeronýmovi zdálo příliš kruté a nespravedlivé: „Držíte mě zavřeného tři sta čtyřicet dní v té odporně špinavé, s*****uté kobce, kde se mi nedostává téměř ničeho; a teď mě přivádíte sem a odmítáte mě vyslechnout, a přitom dopřáváte sluchu mým úhlavním nepřátelům... Jestli jste opravdu moudří a jste-li světlem světa, pak dbejte na to, abyste nehřešili proti spravedlnosti. Pokud jde o mne, jsem jen slabý smrtelník; můj život má jen nepatrný význam. A napomínám-li vás, abyste nevynášeli (79) (111-112) nespravedlivý rozsudek, říkám to spíše ve vašem zájmu než ve svém.“ (Bonnechose, sv. 2, str.146.147)

Další mučedník před koncilem
Nakonec jeho žádosti vyhověli. Před svými soudci Jeroným poklekl a modlil se, aby Boží Duch vedl jeho myšlenky i slova, aby nepromluvil nic, co by neodpovídalo pravdě nebo co by znevážilo odkaz jeho Mistra. Tak se na jeho osobě naplnilo zaslíbení, které Pán dal prvním učedníkům: „Budou vás vodit před vládce a krále kvůli mně... A když vás obžalují, nedělejte si starosti, jak a co budete mluvit; neboť v tu hodinu vám bude dáno, co máte mluvit. Nejste to vy, kdo mluvíte, ale mluví ve vás Duch vašeho Otce.“ (Mt 10,18-20)

Jeronýmova slova vyvolala úžas a obdiv, a to i v řadách jeho nepřátel. Měl už za sebou celý rok žalářování, kdy těžce strádal tělesně i duševně, kdy neměl možnost číst a pro tmu vězeňské kobky vůbec nic neviděl. Přesto důkazy, které předložil, měly takovou sílu a logiku, jako kdyby měl možnost studovat docela v klidu a bez rozptylování. Svým posluchačům připomněl v dlouhém výčtu svaté muže, kteří byli odsouzeni nespravedlivými soudci. Téměř v každé generaci se objevují jedinci, kteří se snaží povznést národ a kvůli tomu se pak stávají terčem hanby a odsuzování. Později se však ukáže, že si zasluhují úctu. Ostatně i sám Kristus byl odsouzen nespravedlivě jako zlosyn.

Když Jeroným před časem odvolával své názory, souhlasil s rozsudkem odsuzujícím Husa – prohlásil ho za spravedlivý. Nyní však řekl, že toho lituje a zdůraznil především nevinu a svatost tohoto mučedníka: „Znal jsem ho od dětství. Byl to znamenitý muž, spravedlivý a svatý; byl odsouzen přesto, že byl nevinen... Také já jsem hotov zemřít. Nezaleknu se muk, která mi připravují moji nepřátelé, nezaleknu se falešných svědků, kteří se jednou budou muset odpovídat za své lži před velkým Bohem, jehož nic nemůže oklamat.“ (Bonnechose, sv. 2, str.151)

Jeroným si dělal výčitky kvůli tomu, že zapřel pravdu: „Ze všech hříchů, které jsem spáchal od svého mládí, žádný tak netíží mou duši a nevyvolává tak ostré výčitky jako ten, který jsem spáchal na tomto osudném místě, když jsem schválil nespravedlivý rozsudek vynesený nad Viklefem a nad svatým mučedníkem Janem Husem, mým učitelem a přítelem. Ano, doznávám a prohlašuji s hrůzou, že jsem hanebně ztratil odvahu, když jsem ze strachu před smrtí zatratil jejich učení. Proto prosím Všemohoucího Boha, aby mi ráčil odpustit mé hříchy, obzvláště pak tento, nejohavnější ze všech.“ Pak ukázal na své soudce a rozhodně prohlásil: „Odsoudili jste Viklefa a Jana Husa ne proto, že by jejich působení otřáslo základy církevního učení, ale prostě proto, že pranýřovali hanebnosti páchané duchovenstvem – jeho okázalost, nadutost a všechny neřesti prelátů a kněží. To, co tvrdili a co nelze vyvrátit, tvrdím a hlásám i já.“

Jeho řeč byla přerušena. Preláti byli vzteky bez sebe; křičeli: „Což je zapotřebí dalšího důkazu? Zde vidíme na vlastní oči nejzatvrzelejšího z kacířů!“ (80) (112-114)

Jeroným si nevšímal vřavy a zvolal: „Jakže? Myslíte si, že se bojím zemřít? Drželi jste mě celý rok ve strašném vězení, hroznějším než sama smrt. Zacházeli jste se mnou krutěji než Turek, Žid nebo pohan, takže maso mi doslova uhnívá zaživa a odpadá od kostí; a přesto si nestěžuji, neboť naříkání nesluší zmužilému. Musím však vyslovit svůj úžas nad tím, jakého barbarství se dopouštíte proti křesťanu.“ (Bonnechose, sv. 2, str.151-153)

Znovu se vzedmulo pobouření a Jeroným byl rychle odvlečen do vězení. Ve shromáždění však bylo několik lidí, na něž Jeronýmova slova hluboce zapůsobila a kteří by ho rádi zachránili před smrtí. Tito církevní hodnostáři Jeronýma navštívili a naléhavě ho žádali, aby se podřídil koncilu. Nabízeli mu skvělou perspektivu – jako odměnu za to, že se zřekne svého nesouhlasného, protiřímsky laděného postoje. Jeroným však zůstal neoblomný – stejně jako jeho Mistr, když mu byla nabízena sláva celého světa.

Odpovídal: „Dokažte mi z Písma svatého, že se mýlím, a já odvolám.“

„Písmo svaté!“ zvolal jeden z těch, kteří ho přišli přesvědčovat. „Což se dá všechno dokázat z Písma? Kdo mu může porozumět, dokud je církev nevyloží?“

Jeroným odpověděl: „Zaslouží si lidské tradice, abychom jim věřili více než evangeliu našeho Spasitele? Apoštol Pavel nevybízel ty, jimž psal, aby poslouchali výmysly lidí, ale vyzval je: Zkoumejte Písmo.“

„Jsi kacíř!“ odpověděl mu jeho protivník. „Mrzí mě, že jsem se s tebou vůbec tak dlouho přel.Vidím, že tě ovládá ďábel.“ (Wylie, sv. 3, kap.10)

Brzy nato byl nad Jeronýmem vynesen rozsudek. Vyvedli ho na totéž místo, na němž skončil svůj život Jan Hus. Cestou si zpíval a z jeho tváře bylo možné vyčíst radost a pokoj. Svůj pohled soustředil na Krista; myšlenky na smrt ho už nestrašily. Když se kat chystal zapálit hranici, stoupl si za něho, Jeroným však na něj zavolal: „Jen přistup směle přede mne a zapal oheň před mým zrakem. Kdybych se třásl strachy, vůbec bych tady nebyl.“

Poslední slova, která pronesl, když už kolem něho šlehaly plameny, byla modlitba: „Pane, Všemohoucí Otče, slituj se nade mnou a odpusť mi mé hříchy, neboť ty víš, že jsem vždy miloval tvou pravdu.“(Bonnechose, sv. 2, str.168) Pak už jeho hlas přestal znít, ale jeho rty se dále pohybovaly jakoby v modlitbě. Když oheň dokonal své dílo, sebrali popel i se zemí a tak jako v případě Jana Husa jej vhodili do Rýna.

Tak zemřeli věrní šiřitelé „světla“. Ovšem pravda, kterou hlásali, stejně jako příklad jejich hrdinství nemohly zaniknout. Tak jako je nemožné obrátit slunce na jeho dráze, stejně nebylo možné zabránit příchodu „dne,“ který právě tehdy vzcházel pro svět.

Husitské hnutí
Upálení Jana Husa vyvolalo v Čechách rozhořčení a odpor. Celý národ cítil, že se Hus stal obětí zrady kněží a podlosti císaře. Považovali ho za věrného učitele pravdy, a koncil, který Husa odsoudil k smrti, obviňovali z vraždy. Husovo (81) (114-115) učení vzbuzovalo nyní více pozornosti než kdykoli předtím. Přestože na základě papežského výnosu měly být Viklefovy spisy spáleny, podařilo se je zčásti zachránit. Lidé je nyní vytahovali z úkrytů a zkoumali je spolu s Biblí nebo alespoň s těmi částmi Bible, které se jim podařilo získat. Mnozí se tak obrátili na reformovanou víru.

Husovi vrazi však nepřihlíželi postupu Husova učení se založenýma rukama. Papež a císař spojili své síly s cílem zklikvidovat husitské hnutí. A tak Zikmundova vojska napadla Čechy.

Husité se však postavili na odpor.Vedl je Jan Žižka, který sice již krátce po začátku války oslepl na obě oči, nicméně i přesto patřil mezi nejschopnější vojevůdce své doby. Husité dokázali čelit mnohonásobné přesile, protože věřili v Boží pomoc a byli přesvědčeni, že bojují za spravedlivou věc. Stále znovu shromažďoval císař nová vojska, aby rozdrtil husitské voje – vždy znovu však byl nucen ustupovat. Husité neznali strach ze smrti a nikdo se jim nemohl postavit. Když potom Žižka několik let po vypuknutí války zemřel, nastoupil na jeho místo Prokop, který si jako statečný a zdatný vojevůdce s Žižkou v ničem nezadal, a v jistém smyslu ho dokonce i předčil.

Když se zpráva o smrti slepého vojevůdce donesla k uším nepřítele, považovali to za příznivý okamžik, kdy bude možné dobýt zpět vše, co dříve ztratili. Papež vyhlásil křižácké tažení proti husitům a do Čech vtrhlo obrovské vojsko. I to však utrpělo drtivou porážku. Poté bylo vyhlášeno nové křižácké tažení. Všechny země Evropy podléhající papeži musely dodat své vojáky, peníze i zbraně. Pod papežovým praporem se shromáždilo obrovské vojsko a všichni doufali, že husitští kacíři budou konečně vyhlazeni. V jistotě vítězství vstoupili křižáci do Čech. Národ se semkl, aby je zahnal. Dvě nepřátelská vojska se blížila k sobě, až byla mezi nimi pouze řeka. „Křižácká vojska byla mnohem silnější, ale místo aby vyrazila přes řeku a utkala se v boji s husity, za kterými tak daleko pochodovala, strnula a němě zírala na husitské bojovníky.“ (Wylie, sv. 3, kap.17) Pak náhle dolehla na vojáky tajemná hrůza. Aniž padla rána, obrovská vojenská síla se zhroutila, jako by ji rozprášila nějaká neviditelná moc. Husité pobili mnoho nepřátelských vojáků a začali pronásledovat uprchlíky. Do rukou vítězů padla velká kořist, takže válka, která měla Čechy zbídačit, je spíše obohatila.

O několik let později – již za vlády nového papeže – byla uspořádána ještě jedna křížová výprava. I v tomto případě dodaly vojsko a válečné prostředky všechny evropské země podléhající papeži. Všem, kdo se zúčastní tohoto nebezpečného podniku, slíbil papež velkou odměnu. Každý bojovník dostal příslib úplného odpuštění i nejhorších zločinů; všichni, kdo ve válce padnou, pak měli obdržet bohatou odměnu v (82) (115-117) nebi. Ti, kdo přežijí, měli sklidit pocty a bohatství přímo na bitevním poli. Obrovské vojsko tak znovu vstoupilo na českou půdu. Husitští bojovníci před ním ustupovali, a tak lákali vetřelce, kteří pokládali své vítězství za jistou věc, dál a dál do vnitrozemí. Nakonec se Prokop se svým vojskem zastavil, obrátil se čelem k nepříteli a připravil se k bitvě. Křižáci nyní pochopili svůj omyl a očekávali ve svém táboře husitský útok. Když uslyšeli hluk blížícího se vojska,dříve než se husité vůbec objevili, padla na křižáky hrůza. Knížata, velitelé i prostí vojáci odhazovali zbraně a prchali na všechny strany. Marně se papežský legát, který tažení vedl, snažil znovu zorganizovat vystrašené a rozprchlé vojsko.Nakonec byl sám stržen proudem prchajících. Jeho armáda se rozutekla a vítězové znovu získali tučnou kořist.

Obrovské vojsko – vyslané nejsilnějšími národy Evropy, vojsko statečných válečníků, vycvičených a vybavených k boji – tak podruhé uprchlo bez jediné rány před obránci malého a do té doby slabého národa. Byl to projev Boží moci. Vetřelce zachvátila nadpřirozená hrůza. Bůh, který porazil faraónova vojska u Rudého moře a obrátil na útěk madiánská vojska před Gedeónem a jeho třemi sty muži, který jedné noci přemohl vojska pyšné Asýrie, znovu zmařil moc utlačovatele. „Třást se budou strachem, strachem, jaký ještě nebyl. Kosti toho, kdo tě oblehl, Bůh rozmetá, zahanbíš je, protože je Bůh zavrhl.“ (Ž 53,6)

Představitelé papežství ztratili naději, že zvítězí silou, proto se nakonec uchýlili k diplomacii. Podařilo se jim dosáhnout kompromisu. Veřejně prohlašovali, že Čechům dávají svobodu svědomí, ve skutečnosti se však dopustili zrady a vydali Čechy pod římskou korouhev. Češi si jako podmínku usmíření s Římem kladli uznání čtyř požadavků: svobodné hlásání Božího slova, právo přijímat chléb i víno pro celou církev, používání mateřského jazyka při bohoslužbě a vyloučení duchovenstva ze všech světských úřadů a jeho podřízení pravomoci civilních soudů. Papežské úřady nakonec „daly svůj souhlas; tyto čtyři artikuly husitů přijímají, ovšem s tím, že právo jejich výkladu, tj. přesného určení jejich obsahu, náleží sněmu, čili jinými slovy papeži a císaři“ (Wylie, sv. 3, kap.18). To byl základ pro uzavření smlouvy. Řím tak lstí a podvodem dosáhl toho, co se mu nepodařilo získat na válečném poli; prosazením vlastního výkladu husitských artikulů i Bible samé mohl převrátit jejich smysl tak, aby se hodily jeho cílům.

Značná část Čechů poznala, že byli připraveni o svou svobodu, a nemohli se smlouvou souhlasit. Vznikly spory, které vedly k bojům a krveprolití. Za těchto bojů padl ušlechtilý Prokop a Čechy ztratily svou svobodu.

Zikmund, který zradil Husa a Jeronýma, se stal českým králem. Nedbal na své sliby, že bude zastávat práva Čechů, a začal hned zavádět a upevňovat v zemi papežskou nadvládu. Jeho podřízenost Římu mu však žádný velký zisk nepřinesla.Vždyť celá dvě desetiletí svého života se musel potýkat s nejrůznějšími nesnázemi a válečnými útrapami. Na válečném poli se mu však příliš nevedlo – dlouhé a neplodné války jenom vysávaly královskou pokladnu. Zemřel po (83) (117-118) roce vlády, své království zanechal na pokraji občanské války a svým potomkům odkázal zneuctěné jméno.

Spory, boje a krveprolévání nebraly konce. Cizí vojska opět napadla Čechy a vnitřní rozkol dál rozvracel národ. Lidé, kteří zůstali věrni evangeliu, byli vystaveni krvavému pronásledování.

Jednota bratrská
Když jejich dřívější bratři, kteří uzavřeli dohodu s Římem, přijali bludy Říma, vytvořili ti, kdo usilovali o prvotní víru, novou církev, kterou nazvali „jednota bratrská“. Tím proti sobě poštvali nepřátelské síly rekrutující se ze všech vrstev národa. I v této těžké době však zůstali pevní. Přestože se museli ukrývat v lesích a jeskyních, i nadále se scházeli ke čtení Božího slova a k bohoslužbám.

Od poslů, které tajně vyslali do různých zemí, se dozvěděli, že tu a tam jsou „jednotliví vyznavači pravdy, několik v tom městě, několik v jiném, kteří jsou právě tak jako oni vystaveni pronásledování, a že v Alpách je starobylá církev, která je založena na Písmu svatém a bojuje proti modlářské zkaženosti Říma.“ (Wylie, sv. 3, kap. 19) Tato zprávu je velice potěšila a hned se rozhodli navázat s valdenskými křesťany písemný styk.

Čechové zůstali věrni evangeliu,a byli proto krutě pronásledováni. I v „nejtemnější hodině“ však vyhlíželi k obzoru jako lidé, kteří očekávají nové jitro. „Prožívali zlé časy, avšak... nezapomínali na slova, která kdysi pronesl Hus a která pak opakoval Jeroným, že totiž musí uplynout ještě celé století, než nastane ‘nový den’. Tato slova znamenala pro tábory (husity) totéž, co pro kmeny Izraele v zemi otroctví slova Josefova: ‘Já umírám, ale Bůh vás jistě navštíví.’„(Wylie, sv. 3, kap.19) „Koncem patnáctého století nastal sice pomalý, ale jistý růst bratrských sborů. Ačkoli ani zdaleka neměli plnou svobodu, prožívali období relativního klidu. Začátkem šestnáctého století bylo v Čechách a na Moravě asi dvě stě jejich sborů.“ (Ezra Hall Gillett, Život a doba Jana Husa, díl 2, str. 570) „Tak početný byl zbytek těch, kdo unikli ničivému běsnění ohně a meče, jimž bylo dopřáno, aby spatřili úsvit nového dne, který předpověděl Jan Hus.“ (Wylie, sv. 3, kap.19) (84) (118-119)

Dodatek č. 17. Zneužívání v duchovních věcech
Asi sto let po skončení rozkolu, v době, kdy se konal koncil v Pise, prohlásil papež Hadrian VI. o poměrech panujících v této zmatené době: „Víme, že se po určitý čas odehrávaly mnohé opovrženíhodné věci u Svaté stolice: zneužívání v duchovních věcech, překračování kompetencí, všechno se převracelo k zlému. Od hlavy jde zkáza do údů, od papeže se rozšířila přes preláty; všichni jsme se odchýlili, ani jediný nečinil dobro.“

Ranke o něm napsal: „On naproti tomu sliboval všechno, co přísluší dobrému papeži: podporovat ctnostné a učené, odstranit nepořádky, když ne naráz, tedy postupně, provést nápravu v hlavě i v údech, která se tak často požadovala. Chtěl-li papež zrušit dosavadní důchody kurií, nemohl tak učinit, aniž narušil získaná práva těch, jejichž úřady byly na takových důchodech založeny a byly zpravidla koupeny... Aby odstranil nešvar odpustků, byl by rád obnovil staré pokání.“ (L. v. Ranke, Die Geschichte der Päpste)

Dodatek č. 18. Kostnický koncil
Prvořadým pramenem ke kostnickému koncilu je kniha: Ulrich von Richental, Das Concilium so zu Constanz gehalten ist worden, Augsburg 1483. Zajímavá studie o tomto textu je Karl Küp, Ulrich von Richental’s Chronicle of the Council of Constance, New York 1936. Viz též H. Finke, Acta Concilii Constanciensis, 1896; Hefele, Konciliengeschichte; L. Mirbt, Quellen zur Geschichte des Papsttums, 1934; Milman, Latin Christianity; Pastor, The History of the Popes.

Novější publikace o koncilu: K. Zähringer, Des Kardinalkollegium auf dem Konstanzer Konzil, Münster 1935;

H. Finke, Forschungen und Quellen zur Geschichte des Konstanzer Koncils, 1889; Th. F. Grogau, The Conciliar Theory as It Manifested itself at the Council of Constance, Washington 1949; Fred A. Kremple, Cultural Aspects of the Council of Constance and Basel, Ann Arbor 1955; John Patrick McGowan, D’Ailly and the Council of Constance,Washington 1936.

KJanu Husovi viz E. J. Kitts, Pope John XXIII and Master John Hus, Londýn 1910; D. S. Schaff, John Hus,1915; Schwarze, John Hus, 1915; Matthew Spinka, John Hus and the Czech Reform, 1941; F. Strunz, Hus, sein Leben und sein Werk,1927.

Zdroj .Velke drama vekov, E.G.Whiteová

Podobná témata

Přednáška

"Ján Hus" | Přihlásit/Vytvořit účet | 61 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Ján Hus (Skóre: 1)
Vložil: Farel v Úterý, 29. květen 2007 @ 21:28:10 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Konečně také něco z místních luhů a hájů a ne ty nekonečné Serafímvy tapety. Jenom jsi to mohl příteli uvádět na pokračování. Nekonečné články jsou čteny (díky zdejším tapetářům) podstatně méně než kratší věci a příběh Jana Husa je nejvýznamějším příběhem našich dějin a bylo by na místě, aby vcházel neustále do podvědomí lidí. Délka v těchto končinách je většinou vizuální známkou nekvality právě díky tapetářům a taktéž díky volbám exotických témat. Když se pak najde někdo , kdo tímto způsobem ukáže zcestnost katolického pojetí víry a to že, ve jménu Pravdy a Lásky takového člověka ukřičeli a upálili pak zapadne mezi nános
většinou právě těch kteří by se pravděpodobně přidali na stranu těch, kdo mistra Jana upálili. Když jsem jednou s takovýmto zastáncem pravdy mluvil řekl mi : No a vždyť to byl katolík, co je ti do toho, toho jsme si upálili sami.



Re: Jan Hus (Skóre: 1)
Vložil: Marobud v Středa, 30. květen 2007 @ 10:41:21 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Nemůžeš napsat něco z vlastní hlavy? Tak by mě zajímalo co by si Jan Hus myslel o těch, co se k němu hlásí. Ještě před svým upálením psal z Kostnice Jakoubkovi, že se zavedením přijímání pod obojí se asi trochu unáhlil. Určitě by si myslel své o těch, kteří v jeho jménu konali násilí. Z pohledu jeho učení jsou zcela mimo ti, co zavrhují učení církevních otců, co popírají přítomnost Krista v Poslední večeři. A to nemluvím ani o tom, jak se o něj opírá český světský nacionalismus.



Nikdo nerika, ze Jan Hus byl neomylny papez... (Skóre: 1)
Vložil: demagog (quokam@seznam.cz) v Pátek, 01. červen 2007 @ 10:08:30 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.bohu-a.svetu.cz/
Tim byl az Petr Chelcicky:-)


]


Re: Re: Jan Hus (Skóre: 1)
Vložil: Farel v Neděle, 03. červen 2007 @ 22:38:34 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Co by si o nich asi myslel. Vzhledem k tomu, že byl narozdíl od celého svého zvráceněkatolického prostředí normální asi by to rozsoudil dobře. Ty co by v jeho jménu páchali násilí by neakceptoval a stoupence toho, co kázal by podpořil. Příběh ze studentských bouří, kdy zahynulo několik studentů a kdy stačilo říci slovo a celá Praha by byla v revolučních nepokojích hovoří sám za sebe. Mohl všechny pohnat do boje, on ale nastalou situaci vůbec nekomentoval a počkal až se situace uklidní. To, že by s husitským hnutím nesouhlasil je celkem zřejmé, že ho to ale mělo přesáhnout aby se význam VP dostal tam, kde je už asi sám rozsoudit nedokázal, protože si nedokázal představit, že by se to muselo prosadit mečem. No a zřejmě muselo. Ne že by to byla boží vůle aby to tak proběhlo. K cíli se ale mnohdy nejde božím způsobem přesto se ale jeho vůle naplní. Podobojí bylo a je boží vůlí. A to že psal Jaoubkovi ze Stříbra své pochybnosti svědčí o tom, že byl prozřetelný a nechtěl působit nepokoje, ale situce která byla dána prostředím a dobou neumožňovala jiné řešení.Farel


]


Re: Ján Hus (Skóre: 1)
Vložil: alex150 v Středa, 30. květen 2007 @ 12:56:02 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Článek je úžasný, moc děkuji,



Re: Ján Hus (Skóre: 1)
Vložil: Olin v Středa, 30. květen 2007 @ 13:29:46 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ano, připojuji se k tomuto hodnocení. Taky má  být úžasný.

M. Jan Hus je pro nás mnohé nositelem ethosu - co že to je křesťanství dovedené do skutku. Naplňuje nás mnohé - bez rozdílu vyznání - odvahou hledat a naplnit své životní povolání od Boha.

To jsem považoval za nutné předeslat, když chci říci, že tento způsob hagiografie nemám rád. Proč by ještě dnes, sto let po národním obrození, měl příběh českých dějin nabírat takto pohádkové rysy?
Z tohoto důvodu nemám rád církevní dějiny. Církevní historikové mívají dílčí přínosy, samozřejmě, ale obvykle postrádají soudnost historiků a výsledkem je amalgam historie a obhajoby vlastního učení.

Olin



Re: Re: Ján Hus (Skóre: 1)
Vložil: Farel v Středa, 30. květen 2007 @ 21:56:43 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Souvislost vůbec není tvou doménou. Já jsem za dílčí přínos celkem rád a hodnotím ho lépe jak dílčí odnos. Skalaa možná nedisponuje soudností historiků, ale je vidět, že je křesťanem a to je víc jak soudný historik. Je li v tomto výběru něco zkompilováno za účelem zmanipulovat něčí mínění a oblbnout jim zuby amalgamem obhajoby vlastního učení má protéza zůstala nedotčena. A nemáš li rád církevní dějiny, co k tomu dodat. Tož je nečti ogare. Farel


]


Re: Re: Re: Ján Hus (Skóre: 1)
Vložil: Olin v Středa, 30. květen 2007 @ 22:03:39 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Taky je nečtu, chachare!

Jinak máš pravdu - z jistého hlediska. I já ve většině případů vyhledávám spíš společnost křesťanů, než zručných zubařů. Ale jsou situace, kdy vyhledám raději toho zubaře...

S těmi historiky je to podobné.

Olin


]


Re: Re: Re: Re: Ján Hus (Skóre: 1)
Vložil: Farel v Čtvrtek, 31. květen 2007 @ 08:21:37 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Olčo.S tebou a s tvými historiky je to také podobné. Je li někdo křesťan který prošel multidenominačním vývojem je pro mě přínosnější než historik který sice zná historii, ale Kristova zvěst mu dokonale uniká. Zrovna tak použít  jednoduchý příklad o zubařovi proti stvořiteli zubu, zubnímu technikovi a zubnímu lékaři  dohromady je příklad tebe hodný leč v praxi se minimálně vyskytující. Charizmatické zjednodušení nepřekvapilo. Jak řekl Wolfhard Margies pro nenormální věci je těžko hledat normální výklad. Farel


]


Re: Re: Re: Re: Re: Ján Hus (Skóre: 1)
Vložil: Olin v Pátek, 01. červen 2007 @ 10:58:05 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Dobře, ale vraťme se na počátek: Na počátku této diskuse je sice příběh českého národa, zaníceně křesťanský, leč poněkud pohádkový. Prostě legenda.

Po staletí mnozí křesťané (tedy nejen křesťané, i komunisti například) chtějí potlačit jakoukoli kritickou historiografii. Hlavně aby se lidi nedozvěděli, co znát nemají, a měli v hlavách příběhy a události tak, jak je "žádoucí". Odkud se to bere? To není "křesťanské", to se Evropané naučili od všech starších civilizací.
A kde se tedy vzala kritická historiografie? Možná tě to překvapí, ale to je taky dítě křesťanství. Bible a její přístup k dějinám, ačkoli je ještě "předvědecký", se prosadila v hlavách některých spisovatelů proti závazným legendám. 
Začali s tím křesťané v 18. století, ale postupně se v historické "obci" přestalo rozlišovat, kdo je křesťan, a kdo je něco jiného. Jako v každé správné vědecké disciplíně.

Takže: když se budu chtít dozvědět víc například o husitství, NEBUDU se ptát svého faráře, to, co bych se dozvěděl, by pravděpodobně bylo zavádějící. Nebudu se ptát ani nadšených antikatolíků jako je skaala, přestože s ním zrovn sdílím nadšení pro M.Jana Husa. Vím totiž z tohoto media již bezpečně, že skaala je na úrovni kulturträgerů všech minulých věků, a to přesto, že je to křesťan.
V husitství samém je pro mě mnoho temných, těžko pochopitelných jevů a událostí, které mě zajímají. A ptát se budu některých historiků, protože ti vědí alespoň něco, a rozhodně vědí víc, než my dva, i než skaala a jeho vzory, odkud opisuje.

Posláním historika je vytvořit příběh. Třeba příběh českého křesťanství. Ale musí to být příběh, který je v souladu s prameny. ne pohádka nebo legenda. Já, v dějepise poněkud vzdělaný kazatel, jsem tu od toho, abych legendy bořil. Ne podporoval.

Olin



]


Mimo mísu (Skóre: 1)
Vložil: agur v Čtvrtek, 31. květen 2007 @ 12:59:30 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Hele, Olin!
Pokud mě paměť neklame, tak jsi se nedávno s námi rozžehnal. Co se stalo, že opět rozkvetla tvá péče o GS?
Vrátil jsi se, jako se protestanti vrátí ke katolíkům? :-)


]


Re: Re: Ján Hus (Skóre: 1)
Vložil: EdPilgrim v Čtvrtek, 31. květen 2007 @ 18:58:36 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Oline bylo by naivní od Tebe čekat něco jiného.


]


Re: Re: Ján Hus (Skóre: 1)
Vložil: EdPilgrim v Čtvrtek, 31. květen 2007 @ 19:00:38 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Oline bylo by naivní od Tebe čekat něco jiného.


]


Re: Re: Ján Hus (Skóre: 1)
Vložil: Olin v Čtvrtek, 31. květen 2007 @ 22:26:04 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
No jistě. přeci jen předmětu rozumím. ale tys to asi nemyslel jako uznání, že?
To je dobrý. Zneuznání na granu znamená často uznání.

Olin


]


Re: Ján Hus (Skóre: 1)
Vložil: Pastýř v Čtvrtek, 31. květen 2007 @ 09:19:05 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Odhlédnu-li od paní Whiteové, která celé pasáže svých knih slovo od slova opisovala od církevních historiků, pak má česká historie opravdu  bohatou reformační minulost, z které se lze poučit a na kterou jako národ bez sebevědomí můžeme být právem hrdí. Není divu, že se prokatoličtí deformátoři snaží tuto historii přepsat. Národ bez historie je snadné získat, což si oni jistě velmi dobře uvědomují. Záhy proto jistě v novodobých učebnicích dějepisu uvidíme husity jako loupežníky a jezuity jako nositele kultury a vzdělání. Žižka bude středověký lapka, zatímco Koniáš a Sarkander se stanou národními hrdiny. Proti tomu se už deformátoři jistě ozývat nebudou. Bude to pak podobné, jako když zvlčilí kulaci a sedláci, opásáni kulometnými pásy, ve 30. případech majora Zemana terorizovali mírumilovné členy národních výborů a spravedlivé komunisty a členy StB.

 
Pokud bychom si ale byli svých kořenů více vědomi, možná bychom ani neměli potřebu neustále přijímat nové a nové zámořské pastýřské, učednické, apoštolské, či účelem-hnané obchodníky s evangeliem. V Itálii, díky jejich pizze, prakticky neuvidíte McDonaldy.  




Re: Re: Ján Hus (Skóre: 1)
Vložil: dodo v Čtvrtek, 31. květen 2007 @ 09:50:27 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://apo-logia.blogspot.com
Pastýři, zřejmě pozdě. Ale asi ne špatně. O Žižkově minulosti coby lapky málokdo z historiků dnes bude pochybovat. Mnoho z nich interpretuje husitství primárně nikoli jako obnovné hnutí v církvi, ale jako o potřebu přerozdělit půdu a majetek. Kunsthistorici dobře vědí, jakou pohromou bylo pro naši křesťanskou kulturu husitské obrazoborectví. (Kdyby nic, tak si přečti aspoň Čornejův V. díl "Velkých dějin" o husitství...). Baroku a dějinám jezuitů se dnes také věnuje množství historiků a obrázek této doby vyznívá zcela jinak než "doba temna" à la Jirásek. Poznání vlastní historie někdy bolí: motivace lidí, které považujeme za své vzory, nemusejí dopadat nejlépe, a naopak. Neměli bychom se ale k vlastním dějinám, a to i církevním, stavět ideologicky. Kdo chce poznávat, poznávat dnes může. A mimochodem, ono těch "Maců" tady v Itálii je taky dost.


]


Re: Jasně Dodo. Kdo ovládá přítomnost, "ovládá" historii. (Skóre: 1)
Vložil: reformovany v Čtvrtek, 31. květen 2007 @ 10:06:31 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)

Jasně Dodo.

Kdo ovládá přítomnost, "ovládá" historii. A tak se není co divit takovým pohledům, když přítomnost patří rekatolizátorům.

Nicméně, než dohadování o interpretaci minulosti je lepší porovnat si učení současné římskokatolické církve s Božím Slovem.

Kdy se vlastně učení římskokatolické církve dostalo do zásadního konfliktu s pravdou Božího Slova - Bible? Věřím, že milníkem od kterého není možné považovat oficiální učení římskokatolické církve za křesťanské se stal Tridentský koncil, který se konal v letech 1545-1563. Tridentský koncil totiž, ve svých článcích o ospravedlnění, přijal falešné evangelium a křesťany věřící pravému Evangeliu proklel.

Více zde:

ŘÍMSKOKATOLICKÁ CÍRKEV SE ROZEŠLA S KŘESŤANSTVÍM; TRIDENTSKÝ KONCIL V ČEŠTINĚ






]


Historiografie a katolíci? (Skóre: 1)
Vložil: dodo v Čtvrtek, 31. květen 2007 @ 10:16:11 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://apo-logia.blogspot.com
Podívej, dějepisectví a nauka katolické církve spolu v podstatě nic společného nemají. Historik musí umět abstrahovat, čte minulost a vykládá ji podle zvolených kritérií. Upozornil jsem jen na to, že existují důvody, proč pronikat do vlastní minulosti a nebát se objevů, které neodpovídají mé znalosti Jiráska či výuce dějepisu na ZŠ. Katolická církev nemá na moderní historiografii vliv téměř žádný.

Co se týče daného překladu kánonů Tridentského koncilu, moc toho neříká: je přeložen z angličtiny, k posunu významu zde zjevně dochází. Znám Tridentský koncil a jeho usnesení a v rozporu s Písmem nejsou (ani nechtějí být), naopak se Písmu poměrně dost věnují. Jinak jsi zde asi výjimka: poměrně často tu tvrdí, že církev se nám najednou pokazila v roce 300, resp. 313. Ty tedy podle všeho uznáváš katolickou nauku až do 16. století. Ale ještě k tomu Tridentu: zkus si ještě k němu najít literaturu, zkus zjistit, na co ty výroky, které zmiňuješ, reagují. Alespoň ke kterému zasedání a ze kdy patří: takto vytržené nejsou zrovna hodnověrné.


]


Re: Historiografie a katolíci? (Skóre: 1)
Vložil: Pastýř v Čtvrtek, 31. květen 2007 @ 11:45:10 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
 Milý Dodo,

neboj, ještě není pozdě. Náš národ se dnes budí mnohem později, ale mnohdy důsledněji. Podívej třeba, jak to ne zrovna bezproblémově vyšlo s Chartou Oecumenicou a závazkem protestantů k Eucharistii. Ohledně historie: v knihovnách a antikvariátech je stále ještě Vavřinec, Palacký, Krofta, Molnár, Hrejsa, Říčan, ale i Krofta nebo Winter nebyli ještě důsledně prokatoličtí. Pekař s Čornejem jsou sice díky medializaci viditelnější, ale stále ještě knihy předchozích autorů nejsou vyřazeny z knihoven. Nedávno mne překvapilo, že i Winter reálně popisuje pobělohorské vyhnanství a řádění při konfiskace majetků českých stavů.
 
Jinak mne těší, že se hlásíš k Tridentu. Anglický překlad kánonů je sice poněkud krkolomný, toho jsem si též všiml, ale k posunům podle mne nedochází. Pokud ano, v čem? Naštěstí jsou k porovnání dostupné i doslovné latinské kánony. V rámci ekumény se sice podařilo redefinovat obsah subjektu, který je anathematizován, já se však s podstatou zde prokletých reformačních principů ztotožňuji. Stejně tak díky Rahnerovi došlo k posunu vnímání „Extra eccelsiam nulla salus“ tím, že byl redefinován pojem katolíka formou „implicitního katolictví“, ale myslím, že jen na úkor věrnosti původní dogmatice. Ale nejsem katolík, ani přímý ani nepřímý, neboť z pohledu CIC jsem vědomý heretik a schizmatik, proto se mne to nijak netýká.

 
S přátelským pozdravem a upřímným přáním Božího požehnání,

 
Pastýř

 
P. S. Dějiny píší vítězové, ale to je zatím ještě předčasné : -)



]


Je-li v Palackém naše spása... (Skóre: 1)
Vložil: dodo v Čtvrtek, 31. květen 2007 @ 17:01:33 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://apo-logia.blogspot.com
Je-li v Palackém naše spása... tak potěš nás Pán Bůh. Ano, právě takto: je-li nacionalistická historiografie 150 let stará naším pramenem pro studium historie, pak se opravdu dál nedostaneme. Už už to vypadalo, že klíčem pro četbu českých dějin bude: katolická období temno, nekatolická a nekřesťanská osvícení. Dochází-li dnes historikové k závěru, že tomu tak nebylo, pak se snad blýská na lepší časy a pohled, kteří mezi nekřesťanskými a nekatolickými historiky dosud převažuje, nebude nakonec hlasem vítěze, který nás dovedl k příznaku: nejateističtější země Evropy. Četl jsi Pekaře? Jeho polemiku s Herbenem, například? A nevíš snad, že mezi popravenými českými stavy byli také katolíci (když už je zmiňuješ)?

K posunu v Tvé interpretaci Tridentu dochází: a k zásadnímu, protože kánony tvoří pouze část jednotlivých dekretů, které vysvětlují jak pojmy, tak pozitivně nauku, v jejímž rámci je posléze třeba kánony chápat. Tedy, chceš-li: napiš, co znamenají pro Tebe pojmy "víra", "ospravedlnění", "zproštění hříchů", "důvěra", "dobré skutky".

Jinak mimochodem, Rahnerův institut "anonymního křesťana" (když už) není součástí katolické nauky, ale jedná se pouze o teologickou tezi. To znamená, že jeho názor nemusím sdílet ani já.


]


Re: Je-li v Palackém naše spása... (Skóre: 1)
Vložil: Pastýř v Čtvrtek, 31. květen 2007 @ 19:11:49 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ahoj Dodo,

1) Ano, vím že je Palacký velice nepohodlný, stejně jako mnozí jiní, a že pravdu mají jen katoličtí autoři. To je známé paradigma, ale jak to vykořenit? Ano, české noviny mají již německé vlastníky a katoličtí novináři se velice snaží, ale co s kni*****mi? Teď je sice určitá šance, když Paroubek lidovcům nabídl bianco šek na volbu prezidenta, který bude respektovat Masarykovskou tradici, ke které se hlasitě hlásí jeden medializovaný katolický profesor a tuto výzvu by přehlédl jen slepý. Pan profesor sice nechce kandidovat, ale mohl by pocítit velkou zodpovědnost a kandidaturu příjmout. Tak by konečně mohl projít konkordát bez možnosti prezidentského veta a mohl by být posílen vliv katolicismu i v oblasti kultury. Pak by snad mohla být vykořeněna reformační pachuť českého národa, která tolik brání úspěšnému návratu katolického primátu. Obávám se, že ale i protistrana si toto uvědomuje a má určitou strategii obrany.

2) Jinak o popravě katolíků mi nic není známo. Mezi 27 popravenými účastníky stavovského povstání byli luterání, reformovaní, bratři a jediný katolík, Diviš z Chudenic, který byl propagandisticky obětován. Ohledně polemiky s Herbenem, máš na mysli spor o Jana Nepomuckého nebo o celkovou koncepci hermeneutiky dějin?

3) Děkuji za vysvětlení kánonů, ale raději bych obdržel Tvoji konkrétní odpověď, a to, v čem konkrétně se Reformovaného překlady z angličtiny rozcházejí s originálem?

Myslel jsem, že jsi modernista a že II. Vatikánský koncil, který Rahnerovy myšlenky obdivuhodně reflektoval, za součást dogmatiky považuješ? Nebo jsi katolický konzervativec? To bychom si mohli rozumět :-)

Pastýř



]


Re: Re: Je-li v Palackém naše spása... (Skóre: 1)
Vložil: dodo v Čtvrtek, 31. květen 2007 @ 20:52:01 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://apo-logia.blogspot.com
Ad 1)
    a. Pravda samozřejmě není výsadou jen katolických autorů, to nikdo soudný netvrdí.
    b. V dnešní době, při znalosti pravomocí prezidenta ČR, nemůže soudný člověk dojít k závěru, že kdokoli v této pozici může něco takového, co naznačuješ, provést.
    c. Případný konkordát musí znovu odhlasovat parlament, protože tato mezinárodní smlouva byla vetovaná; žijeme v demokracii.
    d. Katolická církev je bitá dost, do primátu má v Čechách opravdu daleko a myslím, že má jiné starosti.

Ad 2)
    a. Diviš Czernin z Chudenic byl popraven, protože stavovskému vojsku otevřel bez obrany bránu Pražského hradu.
    b. Polemika obecně, o Jana Nepomuckého specialiter.

Ad 3)
    Prošel jsem pečlivě Tvůj překlad daných kánonů s původním textem po ruce a kromě podružných věcí (občasná záměna termínů) je smysl překladu správný. Třeba se dokopu ke kompletnímu překladu těchto kánonů, protože v celku lze pochopit, proti jakým názorům jsou namířeny. Dobré by bylo přeložit celý dekret o ospravedlnění ze 6. zasedání Tridentského koncilu ze 13. 1. 1547, ale to bych se nemohl teď připravovat na zkoušky :-). Jako tester snad jen kánon 1 tohoto zasedání:

Tvrdí-li kdo, že člověk může být před Bohem ospravedlněn pomocí svých skutků, které činí z lidských přirozených sil či pro nauku Zákona bez božské milosti skrze Krista Ježíše, budiž anathema.

Přesto by mě Tvé vymezení výše zmiňovaných pojmů, velmi zajímalo.

Ad X:
    a. Modernista nejsem a konzervativec leda v politickém smyslu.
    b. Samozřejmě že jsem Rahnera coby katolického teologa studoval.



]


Re: Re: Re: Je-li v Palackém naše spása... (Skóre: 1)
Vložil: Pastýř v Čtvrtek, 31. květen 2007 @ 21:20:59 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ad 1)
a. Nejsem si jist :-)
b. Může, současný prezident by konkordát vetoval.
c. Je to v programovém prohlášení vlády a navíc probíhají podpůrné akce aktivistů.
d. Daleko zatím má, ale to se časem změní.

Ad 2)
a. Takže v podstatě za službu stavům, ne za své katolictví.
b. O Nepomuckém ano, obecně pouze zprostředkovaně.

Ad 3)
Nejedná se o můj překlad, nejsem Reformovaný. Překlad z latiny bych uvítal, já jsem to z časových důvodů vzdal. Jaké pojmy mám vymezit?

Ad X:
a. Tedy "zlatá střední cesta?"
b. O tom nepochybuji.


]


Jen... (Skóre: 1)
Vložil: dodo v Pátek, 01. červen 2007 @ 00:05:10 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://apo-logia.blogspot.com
Ad 1)
b. No a? Žijeme v demokracii. Smiř se s tím.
c. Uvidíme, jak to bude. Já k životu konkordát nepotřebuji. Tobě neškodí. Tak co...
d. Uvidíme....

Ad 2)
a. Ano, důvody nebyly primárně náboženské.
b. Takže jsi četl celou debatu o Janu Nepomuckém? Komu dáváš zapravdu?

Ad 3)
'Ty pojmy, které zmiňuji o něco výše.

Ad X:
a. Nikoli.


]


Re: Jen... (Skóre: 1)
Vložil: Olin v Pátek, 01. červen 2007 @ 00:36:56 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
       ///Ano, vím že je Palacký velice nepohodlný... - to je věta, co?
Pastýř VÍ, že Palacký je nepohodlný. V této zjitřené fantazii už se odehrálo tolik věcí!

Palackého Dějiny jsem četl před třiatřiceti lety. Byl jsem jím okouzlen a dostalo mě to k historiografii. Pak jsem historii studoval a i když mě nikdy neživila, kontakt s touto disciplínou udržuji dodnes. Ale nikdy, opakuji NIKDY jsem nespatřil člověka, kterému by Palackého koncepce dějin překážela. Ani mezi komunisty, ani nikde jinde.
Palacký ale zemřel v r. 1876. Všichni soudní lidé vědí, že u něj moderní dějepisectví nekončí, tak jako moderní medicínu nepředstavuje Purkyně, jenž byl Palackého současníkem.

Podobné dějinné konflikty s Palackým mají možná nešťastníci jako pastýř, kteří neumí než brakovat vědeckou práci našich předků a hledat tam příslušnou ideologickou výzbroj. Myslím, že pastýřův přístup k Palackému a k dějinám vůbec je velmi "komunistický"! 

Olin




]


Re: Jen... (Skóre: 1)
Vložil: Pastýř v Pátek, 01. červen 2007 @ 09:20:29 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ad 1)
b. Já demokracii vítám a proto si přeji, aby byla zachována. To je ostatně i podstatný důvod proč zde diskutuji. Pokud vím, tak demokratické principy například tolerance nebo rovnosti konfesí jako Vídeňský mír, Česká konfese, Rudolfův majestát… deklarující rovnost nebo alespoň toleranci konfesí, vždy vadila katolíkům, kteří se cíleně snažili o jejich zrušení. Později například Modus Vivendi též privilegoval katolíky – například dozor nad školstvím. Takže nedemokratičnosti se u mne bát nemusíš.

c. Ano, neškodí mi, pokud není ratifikován, to je samozřejmé…
d. Uvidíme....

Ad 2)
a. Pak ovšem argument o katolictví říká jen to, že katolická strana byla schopna popravit člověka i z vlastních řad. To má být omluvný argument?

b. Celou debatu? Ta vycházela na pokračování a skládala se z mnoha článků a pochybuji, že krom literárních souhrnů by to někde celé šlo dohledat. Nevím sice kam míříš, ale souhlasím s Herbenem v použití termínu „temno“ pro dobu pobělohorskou.

Ad 3)
Stále Ti nerozumím. Kánony anathematizují obsah pojmů „Sola Scriptura, Sola Fide, Sola Gratia, Soli deo Gloria a Solus Christos“ ve smyslu, jak je tehdy chápala a později i šeřeji definovala reformace.

Ad X:
a. Můžeš tedy svůj postoj k dogamtice II VK blíže ozřejmit?


]


Re: Re: Jen... (Skóre: 1)
Vložil: dodo v Pátek, 01. červen 2007 @ 09:47:13 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://apo-logia.blogspot.com
Ad 1c: Já sám se domnívám, že první vláda, která by případný konkordát nechtěla dodržovat, by ho prostě nedodržela a těžko to vymáhat. Žiji v Itálii a vím, nakolik republika dodržuje (tedy nikoli) některá ustanovení konkordátu, např. v oblasti školství.

Ad 2a: Katolická strana? Takovou moc zase církev ani ve vrcholném středověku neměla. Většinou byl člověk odsouzen proto, že hereze byla trestána na základě zákona světské moci. O krutosti církevních soudů svědčí to, že kdo jen mohl volit mezi světským a církevním soudem, vybral si církevní, protože byl výrazně mírnější. Stále se to ovšem nedotýká merita věci. morální pochybení jednotlivců nemá vliv na nauku celé církve.

Ad 2b: Pekařova část vyšla v posledních letech několikrát v onom výboru O smyslu českých dějin... Tzn. žádné "světlo" v českých dějinách po Bílé hoře nevidíš?

Ad 3: Zřejmě se mýlíš: kánony 6. zasedání Tridentu, o němž je řeč, z uvedených pojmů užívají pouze sola fide pouze v kánonech 9, 14 a 29 a to pouze v souvislosti s přijetím či znovunabytím milosti ospravedlnění. O ostatních pojmech tam není řeč. Nemohl jsem pořádně spát, a text kánonů o ospravedlnění jsem přeložil, ještě ho ale musím překontrolovat, dobré by bylo ovšem dát je k dispozici i s celým dekretem, třeba se mi do toho i bude chtít. Pouhé víře nadřazuje celý dekret boží miilost a zásluhy Ježíše Krista jako pravý důvod ospravedlnění. Bezbožný je ospravedlněn podle kap. 8 Dekretu per fidem a gratis, tj. vírou a zdarma (srov. Řím 3, 22. 24), ve víře církev vidí počátek lidské spásy, bez níž je nemožné líbit se Bohu (Žd 11, 6); jsme ospravedlněni zdarma, nikoli na základě skutků či naší víry. To je ten kontext, o němž hovořím a který je pro pochopení citovaných kánonů nezbytný - každopádně se totiž nestaví proti Písmu, jak se v onom článku uvádí.

Ad Xa: Nevím, co čekáš: 2. vatikánský koncil jsem samozřejmě studoval a jeho závěry přijímám.


]


Re: Re: Re: Jen... (Skóre: 1)
Vložil: Pastýř v Pátek, 01. červen 2007 @ 10:59:41 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Milý Dodo,
 
Ad 1c: To je omyl, Konkordát je jako každá mezinárodní smlouva z podstaty vynutitelná a tedy sankciovatelná. To bych žádnému státu nedoporučoval. Eventualita porušení zákona a nedodržení dohody je navíc velmi slabá pojistka.

Ad 2a: Ale měla. Pomineme-li papocesarismus, kde papež rozhodoval o volbě panovníka,  a pomineme-li už naprostou nepřijatelnost církevních soudů, pak pokud byl panovník katolík, například Fridrich, hájil zájmy katolíků. Nejmarkantněji je tato politika vidět u Habsburků s výjimkou snad Maxmiliána a některých pozdějších osvíceneckých panovníků. Mnozí z nich byli přímo vychováváni jezuity, kteří sestavili plán rekatolizace českých zemí v souladu s předpokladem vlády katolického panovníka. V žádném případě nejde o pochybení jednotlivců, ale celého systému.
 
V samotném katolicismu pak vidím systémovou chybu, která má kořen, že neexistuje dělba moci. Vždyť papež nesmí být nikým souzen a jeho moc je plná, nedělitelná atd. Když jsi z Itálie, pak mi řekni, kdo může ve Vatikánu odvolat papeže a za jakých podmínek?
 
Byli sice jednotlivci, kteří se snažili pomoct, ale museli nakonec ustoupit. Například někteří katoličtí utrakvističtí biskupové. Jednotlivci se tedy často snažili i vyjít vstříc, ale systém tomu bránil.  To, co si v těchto diskusích uvědomuji, je, že pokud se Vám tak líbí doba „temna“, pak zřejmě by Vám nevadilo, kdyby se vrátila. To je podle mne to nejnebezpečnější.

Ad 2b: Je logické, že Pekařova část vyšla, to je v kontextu toho, co jsem psal dříve. Jinak samozřejmě, že bylo i světlo, například pronásledovaná Jednota nebo exiloví spisovatelé, jako Komenský. To ale asi nemáš na mysli?

Ad 3: Dal jsem si velký pozor, abych nemluvil o slovech, ale jejich obsahu. Myslím, že určitě znáš katolickou dogmatiku o milosti. Abych to tedy zjednodušil pro případné čtenáře, neboť jsem přesvědčen, že Tobě to není neznámé. Pak věřím, že k životu ve spáse nepotřebuji svátosti udělované v apoštolské sukcesi. Odmítám ve mši eucharistickou oběť a odmítám tedy i transsubstanciaci.
 
Konkrétně tedy věřím, že po uvěření v Krista jsou mi odpuštěny všechny hříchy, a nezůstává žádný další dluh, za který by bylo třeba přinášet mešní oběť nebo za ně trpěti v očistci.
 
Pokud tedy chceš říci, že katolická církev věří stejně, odmítá tedy mešní oběť jako podmínku odpuštění hříchů spáchaných po uvěření v Krista, odmítá očišťující moc očistce a rovněž tudíž vidí jako nepotřebné přinášeti oběti za duše v očistci, pak je to pro mne milá novinka. : -)
 
 
Pastýř


]


Re: Re: Re: Re: Jen... (Skóre: 1)
Vložil: dodo v Pátek, 01. červen 2007 @ 11:48:09 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://apo-logia.blogspot.com
Ad 2: Byla to právě církev, která bojovala ve středověku o svou svobodu, o to, aby se panovník nevměšoval do volby biskupů atd. Papež například neměl vliv na volbu římského krále, pouze korunoval císaře. V čem vidíš nepřijatelnost tehdejších církevních soudů? Pokud vyčítáš Habsburkům jejich katolictví, proč nevyčítáš severským panovníkům jejich luterství? Dělba moci u katolíků existuje, v podstatě vše, co jde, se deleguje dál. To je základní princip. Ale to je právní záležitost, nikoli nauková; a katolická církev není demokratická (jako není demokratické ani naše povolání). Pobělohorská doba měla mnoho pozitiv, a nejen v "disentu". Vidíš jezuity negativně, ale jejich způsob výuky byl velmi progresivní, pěstovali umění, dbali velmi, ačkoli se to nerado poslouchá, o svobodu člověka například. Najdeš mezi nimi mnoho vědců, baroko je dobou, která se velmi pozitivně odrazila v naší architektuře, ve vytváření české krajiny, tak jak vypadá... Lidé vnímali, že Bůh je blízko... Dobu temna udělali z tohoto období osvícenci a obrozenci. Bylo osvícenství větším světlem než doba předchozí ve smyslu víry? Nikoli, zcela určitě ne.

Ad 3: Ty ke spáse nepotřebuješ křest? Vystačíš si bez něj? Aha... A co pak např. Jn 3, 5...?

Zdá se taky, ohledně tvé nauky o ospravedlnění, že nepotřebuješ "vytrvat až do konce" (srv. Mt 24, 13 apod.). A o eucharistii katolíci tvrdí, že je to oběť Ježíše Krista - nepotřebuješ tedy jeho oběti na kříži, aby ti byly odpuštěny hříchy? Stačí tvá víra?

Odpuštění hříchů nemá spojitost s mešní obětí, ale se svátostí pokání či smíření... Nevydrží-li křesťan v dobrém díle, jak praví Apoštol, bude muset projít ohněm (1kor 3, 14-15): to přece nebudeš popírat (katolíci naukou o očistci myslí totéž). Věřím-li, že někdo musí projít ohněm, nemohu se za něj modlit?


]


Re: Re: Re: Re: Re: Jen... (Skóre: 1)
Vložil: Pastýř v Pátek, 01. červen 2007 @ 20:49:58 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Milý Dodo,

malá oprava. Namísto Fridricha jsem měl jmenovat Ferdinanda...

Ad 2: Byli to jezuité, kteří tlačili na panovníka (např. katolíka Rudolfa) i panovník katolík, (např. Ferdinand), který pro změnu tlačil na biskupa. Ano, jinak katolická církev protestovala, když bylo zasahováno do jejich práv, nicméně na panovníky naléhala, aby zasahovali do práva evangelíků. Ohledně Habsburů, nechť věří čemu chtějí, budou-li respektovat svobodu vyznání druhých. Nicméně 30 000 vyhnaných rodin do šesti let po Bílé hoře, oddělování manželství, odebírání dětí, tresty smrti a muční se Ti zdá málo?

Delegace není dělba. Špice pyramidy takto pouze moc udílí, ale nevzdává se jí. Korunovace císaře je méně než volba krále? Jezuitské umění? Především církevní divadelní frašky a ponuré a pompézní, sakramentální baroko. Jezuité dbali o svobodu člověka. Jistě, mnoho křesťanů bylo jejich přičiněním osvobozeno okamžitě k věčnému životu. Stejně tak ale o svobodu člověka dbali například komunisté. Nejsem humanista ani osvícenec, ale raději budu dobrovolně volit své vyznání pod rukou Josefa, než abych se stal mučedníkem pod rukou Ferdinanda.

Ad 3: Opravdu svátosti „ex opre operato“ nepotřebuji ke spáse. Jistě, že musím vytrval, ale vírou. Ano, ale Ježíš, nikoliv oplatka, za mne byl obětován jednou pro vždy, bez dodatků, na kříži.

Pastýř

P. S. Schopnosti, znalosti, cílevědomost a vytrvalost jezitům samozřejmě přiznávám a neupírám. Jsem přesvědčen, že dodnes jsou cílevědomější, znalejší, prozíravější a vzdělanější než dnešní často naivní, zmatený, dezorientovaný a historicky vykořeněný protestantský klérus.



]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jen... (Skóre: 1)
Vložil: Farel v Pátek, 01. červen 2007 @ 21:27:30 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
S tím barokem souhlasím to je hladová zeď dneška. Všechno se rozpadá a investice stojí těžké prachy. A neviditelné základy tohoto prapodivného umění nejsou snad ani duševní natož duchovní. Stačí si projít nějaké lapidárium. Vyhnaní z doby rekatolizace také mnoho asi lidem neřeknou 30 000 se nezdá být tak moc, ale dlužno podotknout, že samotná Praha měla v té době cca 30 000 obyvatel a v tomto příměru je rekatolizace = decimace obyvatelstva.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jen... (Skóre: 1)
Vložil: Pastýř v Pátek, 01. červen 2007 @ 23:04:23 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Farele, to bylo jen zdokumentováno za 6 let, ale ve skutečnosti, jak za první vlny rekatolizace od r. 1621, i druhé, protipietistické, spojené s Koniášem, cca od roku 1701, to bylo neskonale více. Paradox je, že toto jsou čísla z okruhu Pekaře, takže bych je minimálně trojnásobil. Škoda však byla o to větší, že vyhnaní protestanti, bratří a evangeličtí utrakvisti, tvořili nezanedbatelnou část "elity" národa. A ještě horší je zlomená páteř národa, dokonaná komunistickou porobou. Má to však i druhou stranu mince, kterou člověk nalezne v Kšaftu umírající matky. Pokud Pán Bůh něco dopustí, má k tomu jistě důvody. Nejsem z těch, kdo si idealizují českou reformaci. Husiti se v podstatě porazili sami u Lipan a protestantské hašteření a vzájemné boje, podrazy a intriky, mnohdy přinášely větší duchovní zkázu, než inkvizice. Často to byla politika více než duchovní boj, ale přesto je zde jádro, na které bychom měli být právem hrdí. Jenže historie se dnes přepisuje ve velkém a medializátorům se podařilo téměř vymazat mladým lidem historické povědomí. Zkus si všimnout, jak se například zcela systematicky dnes v lidech buduje obdiv k jezuitům. Zatím to ještě není tak snadné, ale stejně jako jezuité v 17 století se zaměřili na mládež, nejinak je tomu i dnes. Myslím, že i dnešní stav protestantismu, odložení Bible, liberalismus i duchovní extrémismus, si o podobné věci opět koleduje. Jsem přesvědčen, že katolicismus opět zvítězí, protože si ho protestanti sami zavedou. Stačí představitele protetantů pozvat na nějaký přípitek, kde se cítí důležití, vyfotit je do novin a natočit s nimi reportáž a pak jim dát něco podepsat, čemu ani nechtějí rozumět, a oni už udělají co je po nich žádáno :-)

Pastýř


]


Příprava na katolizaci (Skóre: 1)
Vložil: Gojim (gojim@zoznam.sk) v Pátek, 01. červen 2007 @ 23:11:09 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)

Příprava na katolizaci





]


Odpověď na tvého rekatolizačního strašáka (Skóre: 1)
Vložil: dodo v Sobota, 02. červen 2007 @ 10:41:55 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://apo-logia.blogspot.com
Milý Gojime,

měl bys dávat pozor, jaké prameny nám sem podsouváš a jakému slovu věříš. V tomto případě se jedná o snůšku nepravd, nesmyslů a bohužel i pomluv. Pokud i ostatní tvé prameny jsou stejného či podobného zrna, pak jsou naprosto nedůvěryhodné.

Jezuitský a rekatolizační strašák


]


Len skoda ze zase nevieme v com konkretne (Skóre: 1)
Vložil: Gojim (gojim@zoznam.sk) v Sobota, 02. červen 2007 @ 21:06:11 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Len skoda ze opat nevieme v com konkretne ....vsak ako vzdy ...:-), nevadi ....


Zjavny je tkzv. eumenicko/jezuitsko/katolicky slovnik cudzich slov...Uz som zopar vyrazov zozbieral, mozte to kludne doplnit ....

V lavo su vyrazy bezne pouzivane medzi ludmi a v pravo ich katolicky ekvivalent:


Vyřešit vztah = podvolit se vůli katolické církve

Nesuhlasit = nenavidiet

Mat iny nazor = rozbijat

Oponovat = sirit rozkol

Mat iny vyklad = nerozumiet

nevyvratitelny argument =  herezia

Logicke, analyticke myslenie = vyšroubovana hysteria

laska = Oznacuje synkrezu s inymi nabozenstvami, rekatolizaciu , ekumenizmus, s konecnym splinutim s katolickou cirkvou.

Pismo = koncilmi sa neustale meniaci navod na komunikaciu zo zomrelymi, ucenie o uctievani relikvii, klananie sa vyobrazeniam, ucenie o prostrednictve katolickej marie a jej ceste k priamemu spoluvykupitelstvu a
transubstanciaciu Jezisa Krista do IHS oplatky. Poznamka: Pismo nemoze byt zarukou pravdy.

Katechizmus - Momentalna zaruka pravdy a neomylne Bozie slovo.

Historicke fakty nepohodlne pre rimsku neviestku: snůška nepravd, nesmyslů a bohužel i pomluv ...



Pozri:

Mediální propaganda katolicismu

Poetický pokus o příspěvek k jednotě církve poslední doby





]


Naprosto konkrétní (Skóre: 1)
Vložil: dodo v Sobota, 02. červen 2007 @ 21:36:43 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://apo-logia.blogspot.com
Poslal jsem ti v předchozím vstupu odkaz na konkrétní odpověď. Odpovídat posměšným slovníčkem asi nebude zrovna reakce hodná křesťana :-). Vím, že se mnou nesouhlasíš, že používáš logické myšlenie... ale přece to jen zkus. Katechismus není božím slovem, o tom je přesvědčen každý katolík, Písmo svaté jej samozřejmě obsahuje, to je neochvějná a stálá nauka katolické církve. Ale budiž...


]


Re: Naprosto konkrétní loz (Skóre: 1)
Vložil: Gojim (gojim@zoznam.sk) v Sobota, 02. červen 2007 @ 21:51:59 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Prepac, ale ja o ziadnej Tvojej "konkretnej" odpovedi neviem. Mimo konkretnych klamstiev a polopravd ako napriklad teraz. Sam vies, ze Pismo nieje samo o sebe pre katolika zarukou pravdy. 

Pismo pre katolika je pravdou iba v suvislosti s katechizmom a ucitelskym uradom vasho kultu. Bez nich pravdou nieje. Tak preco tak nehorazne klames akoby vasa organizacia s Pisma 
vychadzala ked si s nim priamo protireci ???

Pozri:

katechizmus versus biblia




]


Re: Re: Naprosto konkrétní loz (Skóre: 1)
Vložil: dodo v Neděle, 03. červen 2007 @ 09:04:14 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://apo-logia.blogspot.com
Jsou-li fakta, která předvádíš, tak spolehlivá, jak se ukazuje (viz Jezuitský a rekatolizační strašák), pak diskredituješ i vše ostatní co říkáš. Pro katolíky představuje Písmo nejvyšší autoritu, protože obsahuje boží slovo - a znovu ti to opakovat asi už nebudu. Katechismus sám není normou, jak bys věděl, kdybys např. KKC četl, v čl. 11: "Účelem tohoto katechismu je předložit uspořádaný a souhrnný výklad podstatných a základních složek katolického učení, jak o víře, tak o morálce, a to ve světle 2. vatikánského koncilu a celkové tradice církve. Jeho hlavními prameny jsou Písmo svaté, svatí Otcové, liturgie a učitelský úřad církve." Písmo není jediným pramenem božího zjevení, Katechismus sám mezi těmito autoritami víry nefiguruje. Písmo samozřejmě je inspirované Duchem svatým, je pravdivé, obsahuje boží slovo: to je katolická nauka, kterou napadáš.


]


Re: Re: Re: Naprosto konkrétní loz (Skóre: 1)
Vložil: Gojim (gojim@zoznam.sk) v Neděle, 03. červen 2007 @ 09:18:50 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Opakovat to nemusis :-))) pretoze pokial je pre katolikov Bozie slovo autoritou, preco ho potom prekrucaju? Nerespektuju? Doplnuju? Upravuju? Spochybnuju? a nahradzuju tradiciou? V com je tam potom rozdiel od hnutia New Age pre ktore je Pismo tiez jedna s pravd ???

Pozri:  

Preco Maria place ...
Nové dogmatické učenie rímsko-katolíkov, prijaté II. Vatikánskym koncilom
Katolik Ares: Ano, čistě logicky Písmo není a nemůže být zárukou Pravdy..
Textus Receptus a Westcott-Hortův padělek Nového Zákona








]


Re: Re: Re: Re: Naprosto konkrétní loz (Skóre: 1)
Vložil: dodo v Neděle, 03. červen 2007 @ 09:57:23 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://apo-logia.blogspot.com
Nepřekrucují, nedoplňují, neupravují, nezpochybnují. Nenahrazují tradicí. Slovo Boží je Kristus Ježíš, náš Pán. To je asi podstatný rozdíl, o němž hovoříš. Nejspíš žiješ v zajetí svých omylů a představ, protože to, co představuješ jako katolickou církev, ve skutečnosti neexistuje. Je mi líto.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Naprosto konkrétní loz (Skóre: 1)
Vložil: Gojim (gojim@zoznam.sk) v Neděle, 03. červen 2007 @ 14:10:16 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Pokial je Bozie Slovo pre vas Jezisom Kristom, vasim panom, preco Ho potom neposluchate, nerespektujete, prekrucate a preco vedenie vasho kultu do dnesneho dna pozabijalo do milionov vyznavajucich krestanov ktori to robia????

Ako moze byt pre niekoho Kristus panom popri tom ako popiera Jeho slova ???
Dodo, mi hovorime o dvoch kristoch. Jeden je biblicky Jezis Kristus, ktory je Bozim synom a druhe je Vas eucharisticky jezis ktory, ktori je v podstate demonicka, klamliva bytost vyvolana ritualmi ktore dokazatelne pochadzaju s Babylona a Egypta, pritomna vo vasich hostiach a IHS oplatkach ....

Žena jedoucí na šelmě
Učení katolické církve ve světle Božího slova
Katolicke modlarstvo
Správy s nebes










]


A ty ho posloucháš? (Skóre: 1)
Vložil: dodo v Neděle, 03. červen 2007 @ 14:51:14 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://apo-logia.blogspot.com
A ty beze zbytku plníš Kristova slova? Vždy mluvíš pravdu, zvláště o druhých, například? Jsi pyšný na to, jak jsi spravedlivý a bez hříchu?

Proč mi předsouváš něco, co nedělám a nevěřím? Proč haníš mou víru v Krista, který se stal člověkem pro naši spásu? Kdo má rozum, jistě si má i tvá slova přebere a porovná je s Písmem... Obviňuješ mě z modlářství a neznáš mou víru. A tvé argumenty se podobají leda zaseklé gramofonové desce. Bohužel pravdu nevidíš a netušíš o ní. Pro žádného katolíka "oplatka" není Bůh. Uctíváme Krista, o němž věříme, že je v eucharistii přítomen. Že by to byla příliš jemná distinkce, než abys ji mohl pochopit? Věřím, že tento rozdíl poznáš a přestaneš mě a mým bratřím katolíkům předhazovat modlářství a zločiny, s nimiž nemají nic společného.


]


A ty ho posloucháš? (Skóre: 1)
Vložil: Gojim (gojim@zoznam.sk) v Neděle, 03. červen 2007 @ 16:20:36 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Nemyslim ze ide o jemnu distinkciu :-)))) Prave naopak, je to obrovska odchylka. Preco potom ak oplatka nieje pre vas boh, tak v rituali jej konzumovania podkladate pod nu nieco ako tanierik, aby ten boh nahodou nespadol na zem?

Da sa viac zironizovat a zosmiesnit Bozie spasitelske dielo?

Je to nazorne zobrazene v clanku: Su rimski katolici krestania???








]


Re: A ty ho posloucháš? (Skóre: 1)
Vložil: dodo v Neděle, 03. červen 2007 @ 16:26:04 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://apo-logia.blogspot.com
Výborně, jsem rád, že jsi rozpoznal mou ironii. Neklaníme se chlebu, ale Kristu, který je v něm podle naší víry přítomen. A aby z tohoto chleba nebylo nic ztraceno, z úcty ke Kristu, který je v něm přítomen podle naší víry, se snažíme, aby kusy tohoto vzácného božího daru nepadaly na zem a jinak se neztratily. To vše z úcty ke Kristu a jeho přítomnosti, z úcty k jeho dílu spásy. Právě proto ho bereme tak vážně.


]


Re: Re: A ty ho posloucháš? (Skóre: 1)
Vložil: Gojim (gojim@zoznam.sk) v Neděle, 03. červen 2007 @ 18:18:04 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ved o tom stale hovorim. Klaniate sa hmote, o ktorej ste presvedceni ze je Kristom. To odovodnujete napriklad: 
"nebudete li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život" (Jan 6-51-57)

to je jeden s prikladov diabolskeho prekrucania Pisma a jeho upravy na staroegyptsky kulticky sposob. Transubstanciacia totiz pochadza povodne odtial. Egyptski mnisi tak isto praktizovali transubstanciaciu a premienali tak isto bohynu osiris do oplatky a to potom konzumovali. 

By som sa Ta chcel potom ale opytat ci je Boh pre teba sliepka a ty si kura? :-)))) Vies preco? Lebo v Lukáš 13:34 je napisane
: Jeruzalem, Jeruzalem, ktorý vraždíš prorokov a kameňuješ tých, čo boli posielaní k tebe, koľko ráz som chcel zhromaždiť tvoje deti
ako sliepka svoje kuriatka pod krídla! A nechceli ste.

Alebo: Je Jezis dvere? Ved sam povedal: Ján 10:9  Ja som dvere. Keď cezo mňa vojde niekto, bude spasený; vojde i vyjde a nájde pastvu. 
Mam si teda spravit dvere a v procese transubstanciacie prehlasit ze su Kristom, fyzycky cez ne prejst aby som bol spaseny???? 


Je teda Jezis hmota ktoru treba podkladat tanierikom aby nespadol na zem, alebo je zvrchovanym kralom univerza a duc*****u bytostou? Kde bol obetovany Jezis? Bolo to na poslednej veceri s ucenikmi alebo na krizi???

A to este nehovorim o satanskom ruhani ktorym omsa bez pochyby je. Kolko krat bol Jezis ako obet predlozeny Bohu podla Pisma? Jeden krat alebo 4-5 krat denne na omsi v kazdom kostole? Preto hovorime, ze su dvaja Kristovia. Jeden je vas eucharisticky a druhy je biblicky. Jeden s druhym nemaju nic spolocne ....

Nie nadarmo Pismo v Zj. Jana 17 nazyva katolicku organizaciu MATKOU ... ale neviestok a zemskych ohavnosti ...


Vid: Dave Hunt Zena jedouci na selme












]


Re: Re: Re: A ty ho posloucháš? (Skóre: 1)
Vložil: dodo v Neděle, 03. červen 2007 @ 19:41:38 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://apo-logia.blogspot.com
V čem se proviňujeme proti "nebudete li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život" (Jan 6-51-57)? :-o

Přečti si radši pozorně celou 6. kapitolu Jana... "Také ty chceš odejít?" :)

Překrucuješ jinak katolickou nauku. My neobětujeme Krista znovu. Ale to je asi darmo vysvětlovat.


]


Re: Re: Re: Re: A ty ho posloucháš? (Skóre: 1)
Vložil: Gojim (gojim@zoznam.sk) v Neděle, 03. červen 2007 @ 20:43:09 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Nie, to nieje "darmo vysvetlovat", povedz otvorene, ze to sa bez "vypnutia" zdraveho rozumu ani neda pochopit ....A co je najhorsie. to sa Pismom neda nijako dolozit, inac by si to uz davno spravil, ale ty to nemozes spravit lebo sam vies ze sa to vobec neda ....

Vypnutie zdraveho rozumu a odmietnutie akceptacie Pisma je totiz zakladna podmienka pre "pochopenie" katolicizmu. Pismo a zdravy rozum treba proste nechat zaveseny v satni :-))) ....

A tam je potom dilema. Zahodim tieto vzacne Bozie dary ake clovek ma alebo nie ????




]


Demagogie (Skóre: 1)
Vložil: dodo v Pondělí, 04. červen 2007 @ 07:36:45 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://apo-logia.blogspot.com
Gojime, nemám pocit, že bych byl tím, komu scházejí argumenty a kdo by vypnul svůj rozum, natožpak svobodný úsudek. Talent překrucovat napsané však projevuješ značný, to se ti musí nechat.


]


Demagogie? (Skóre: 1)
Vložil: Gojim (gojim@zoznam.sk) v Pondělí, 04. červen 2007 @ 18:29:09 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Len skoda ze sa ako vzdy a opat nedozvieme v com konkretne, vsak? :-))


]


Re: Demagogie? (Skóre: 1)
Vložil: aviaf v Pondělí, 04. červen 2007 @ 19:22:54 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.ucl.ac.uk/ssees/people/economics-and-business-staff-folder/tomas-cvrcek
Gojime, kdybyses aspon neposmival!

Sam mas maslo na hlave: jakmile te nekdo pritlaci ke zdi, tak zacnej klast vyhejbavy otazky a zpochybnovat oponentovu viru. Vsak jsme si v tomto smeru vymenili par emailu a nase diskuse ke vzniku NZ tady jeste visi! Pokud si vzpominam - a nebylo by to tezky dohledat - taky se naslo mnoho konkretnich otazek, na ktery ses ani nepokusil odpovedet a akorat ses kroutil. Pritom neslo o nic extra kontroverzniho - jen o par historickych poznatku, ktery ti ponekud nezapadly do tve pokroucene verze doktriny Sola Scriptura a z kterych vyplyvalo, ze hranice NZ kanonu jsou do velke miry vysledkem cirkevni tradice. Ja chapu, ze se ti to nelibi, ale to jeste neni duvod na to tema ignorovat diskusi.

Chces-li kazat vodu, nepij vino. To je ma skromna rada.

Aviaf


]


Re: Re: Demagogie? (Skóre: 1)
Vložil: Gojim (gojim@zoznam.sk) v Pondělí, 04. červen 2007 @ 19:39:19 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Aviaf prepac ale neviem o com hovoris. Kto ma pritlacil ku stene, kedy a cim? :-)))))

Tvoja reakcia teraz je fakt čudná. V com nemam jasno v NZ a co je prekrutene na tvrdeni ze za kanonizaciu knih NZ je zodpovedny Duch Svaty???? Aviaf, prepac ale ja skutocne niesom 
vzdy ochotny do podrobna diskutovat s uplne kazdym kto celistvost Pisma spochybnuje. Jednoducho nevidim ze by som to mal robit a tak to proste nerobim. ...

K comu viedli napriklad Tvoje a Pastyrove nekonecne repliky? Ze vobec nikde. Pomohlo Ti to brat Pismo ako Bozie Slovo bez navaznosti na koncili? Vsak nie? Vsak v inspiraciu Pisma Duch. Svatym, najma v jeho celistvost, stale neveris? Vsak to Duch Svaty proste nezvladol a preto je treba do Biblie nieco este  pridat ....Tak potom? Som Ti pisal, ze to nieje zalezitost medzi mnou a Tebou ale medzi Tebou a Bohom. 

Nechapem, preco ma ale hned obvinujes s tychto hluposti ??? Ja som Ta mal Aviaf za rozhladeneho, inteligentneho cloveka ale teraz naozaj nechapem ...


]


Re: Re: Re: Demagogie? (Skóre: 1)
Vložil: aviaf v Pondělí, 04. červen 2007 @ 21:20:55 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.ucl.ac.uk/ssees/people/economics-and-business-staff-folder/tomas-cvrcek
Kto ma pritlacil ku stene, kedy a cim? 

Ja ti jen rikam, jak to vypadalo z me strany. Ja jsem ti prednesl radu argumentu, proc se domnivam, ze z historickeho hlediska byly hranice kanonu vytyceny cirkevni tradici, a tvou jedinou reakci byla zcela mimobezna otazka, zda verim v Boha. Tak, rekl bych, reaguje diskuter, kterej je v koute a nevi kudy kam: snazi se svest rec na vec, ktera s tematem souvisi jen velmi zprostredkovane a nebo ma osobni podtext. Presne tak, jaks to udelal ty.

co je prekrutene na tvrdeni ze za kanonizaciu knih NZ je zodpovedny Duch Svaty???? 

Na tom jeste neni prekroucenyho nic. Ale to, na co ja jsem se snazil upozornit a proti cemu ty ses ozval, je pomerne dobre dolozeny historicky fakt, ze Duch svaty zpusobil tuto kanonizaci SKRZE CIRKEVNI TRADICI! Jinymi slovy: v Pismu samem neni uveden zadny zavazny seznam kanonickych del. Hranice kanonu dodala az cirkev. To je ta Duchem inspirovana tradice. V mailu jsi mi tvrdil, ze prej novozakonne knihy boli skanonizovane vo velmi skorej dobe samotnym Duchom Svatym bez ludskeho pricinenia, ale kdyz jsem se te ptal, jak se to podle tebe stalo - a obzvlaste jak to zapada do zname a dolozene cirkevni historie, nedockal jsem se odpovedi.

Jiste, nikde neni psano, ze mas nejakou zavaznou povinnost odpovidat kazdymu na konkretni otazky. Ale pak se teda divim, ze se divis, kdyz ti nekteri ostatni taky nakaslou na tvoje dotazy. Nevidis tu podobnost?

K comu viedli napriklad Tvoje a Pastyrove nekonecne repliky?

Pro me jsou tyhle debaty dost poucny. Nevim, jak ty, ale ja mam vzdycky pochybnosti, ze mozna na moje nazory existujou nejaky jeste lepsi protiargumenty. Ostatne, proto sem chodim. Nesu kuzi na trh, abych se dozvedel, jestli mi neco uniklo, protoze debata na GS je debata bez servitek a tedy kdyz se spletes, tak ti to oponenti nezapomenou vrazit. Samozrejme, muze se taky stat, ze mi oponenti zadne lepsi argumenty neprednesou, coz mi naznacuje, ze se v dane veci mozna zas az tak nepletu (takovej pocit jsem si zatim odnesl jak z diskuse s Gregem o rovnosti zen a muzu v cirkvi, tak z diskuse s Pastyrem ohledne fundamentalismu, tak z diskuse s Olinem o homosexualite, tak nakonec i z diskuse s tebou o vzniku NZ kanonu; proher bylo samozrejme mnohem vic, ale tema se nikdo nechlubi rad). Cili ano, ma to smysl.

Pomohlo Ti to brat Pismo ako Bozie Slovo bez navaznosti na koncili?
No samozrejme.

Vsak nie? Vsak v inspiraciu Pisma Duch. Svatym, najma v jeho celistvost, stale neveris?
Vzdycky jsem veril a verim dal.

Vsak to Duch Svaty proste nezvladol a preto je treba do Biblie nieco este  pridat ....Tak potom?
To jsem snad ani nikdy netvrdil... Pouze jsem poukazoval na to, ze v historii ruzne cirkve (ktere jinak normalne patrily k pravoveri) povazovaly za soucast Pisma ruzne spisy a ze teprve casem vykrystalizoval nas soucasnej NZ. Nic vic.

Ja som Ta mal Aviaf za rozhladeneho, inteligentneho cloveka ale teraz naozaj nechapem ...

I nadalej zostavam Tvoj,

rozhladeny, inteligentny Aviaf


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jen... (Skóre: 1)
Vložil: Olin v Pátek, 01. červen 2007 @ 23:31:03 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
   ///Paradox je, že toto jsou čísla z okruhu Pekaře, takže bych je minimálně trojnásobil.

:-))
historie posilovaná násobilkou...
(až půjde třeba o pobité mnichy z husitských tažení, povedený historik přejde k dělení)

Olin



]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jen... (Skóre: 1)
Vložil: Farel v Sobota, 02. červen 2007 @ 10:19:30 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Rekatolizaci vůbec nepodceňuji. Katolická ehm s velkou pravděpodobností bude součástí celosvětového náboženství a už jen z toho vyplývá, že se zřejmě zařadí po bok ostatním protibožím snahám. To je snad jasné skoro každému (mimo Olina:-), viď Olčo?). Na druho stranu jsou mezi nimi lidé (jako ostatně ve všech denominacích) ve své naivní upřímnosti lapení a pro blahu celku využívaní, to je ale problém skoro ve všech náboženských uskupeních, že se z opečovávaných a užitek nesoucích oveček stávají využívané tupé a manipulaci šířící ovce. V každém proudu se naneštěstí vyskytují oba prototypy současně takže je naším neustálým granoproblémem mířit na toho záporného a netrefit toho kladného. No a pak jsou tu ti kteří zasvěceně vědí, že záporný je ten kladný a kladný ten záporný a tím nám všechno výrazně ulehčují. Viď Olčo ?


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jen... (Skóre: 1)
Vložil: Olin v Sobota, 02. červen 2007 @ 10:58:55 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Jistě Fareli. Ještě před pár staletími bylo skoro každému jasné, že dceruška nemá chodit sama k řece, neb tam sídlí hastrman. Pak přišel "osvícenec", smál se a doporučil holčičce, ať se naučí raději plavat. Ale "lid" věděl své! "Osvícenec" dostal na budku.
A ještě docela nedávno skoro všichni lidé věděli, že za problémy světa mohou židé. "Osvícenec" se nesmál. Umíral v lágru stejně jako žid.

Jako tupá, paranoidními teoriemi zmanipulovaná ovce tady skutečně někdo vypadá, ale já to nejsem.

Olin 


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jen... (Skóre: 1)
Vložil: Farel v Sobota, 02. červen 2007 @ 13:28:54 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
bylo posáno několik subjektů a ty byly od sebe odděleny. Pro tvé upřesnění, dobrá a užitečná ovce (duo) zmanipulovaná s tím škodící ovce (zšo) a pak tam byl ještě subjekt tyto ovce vzájemně od sebe nerozlišující a dialekticky je vzájemně dle potřeby mezi sebou zaměňující (O.K.) no ato je asi tak všechno. A měl li bych se vyjádřit k nezmíněné paranoidní teorií zmanipulované ovci. Jsem přesvědčen, že zmíněné teorie jsou jen nástroj, kterým disponuje charakterově méně vybavený jedinec a společenství jako třeba KS mu to umožňuje, co více někdy ho přímo podporuje. Ale to není o tobě Olčo ty jsi jen ten, kdo tento fenomén nezná a nevědomky mate.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jen... (Skóre: 1)
Vložil: Olin v Sobota, 02. červen 2007 @ 13:44:24 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Pak je tu ještě jeden subjekt: ten, kdo je ve své nekonečné moudrosti schopen klasifikovat ovce a taky jejich stáda (tkjvsnmskoatjs). To je moc dlouhé, takže Farel. Zvláště bystrozrace demaskuje katolíky, charismatiky a vůbec všechny odlišné. Vobec neni xenofóbny, ta kde!

Olin


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jen... (Skóre: 1)
Vložil: Farel v Sobota, 02. červen 2007 @ 19:34:49 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
To bylo Olčo úplně vyčerpávající. I mě. K tomu již opravdu není co dodat. Snad jen bflmpsvz. Tvůj Joe


]


Re: Re: Re: Re: Jen... (Skóre: 1)
Vložil: Olin v Pátek, 01. červen 2007 @ 12:14:56 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
   //V samotném katolicismu pak vidím systémovou chybu, která má kořen, že neexistuje dělba moci.

To je přímo systémový omyl.
Pomiňme, že patrně není nikomu jasné, co je "katolicismus". Je-li nějaký takový -ismus, pak vznikl v prostředí tzv. západní, latinské církve, která samu sebe nazývala "katolická". TATO CÍRKEV "vynalezla", stvořila a prosadila dělbu moci. Stalo se to patrně proto, že tato dělba moci byla v základech vnímání světa jejich prapředků přítomná, jak víme. Každopádně se to stalo. Sama existence dvojího (nebo vícerého) práva do dokládá. Dělba moci ale není něco, co by bylo "lidu" milo, "lid" chce mít přehled.
A z prostředí této středověké dělby moci se v novověku rodil - řekněme - katolicismus, coby ideologie pro likvidace této dělby moci. Jak napsal nějaký katolický spisovatel (zapoměl jsem, kdo) - "byla to veliká idea a málem se nám to povedlo!"
Ideovým základem toho všeho byl pochopitelně Augustinus, který byl ovšem i ideovým východiskem reformace.
Povedlo se to jenom "málem" hlavně proto, že i v katolických zemích bylo mnoho katolíků, kteří odmítali spolupráci na této "veliké ideji", a mnozí byli silně proti.
Nejmocnější ránu této ideji soustředění moci ale zarazilo "zrození" Nového světa - Ameriky a její společnosti s moderní podobou dělby moci. Tato idea dobyla Evropu, ne ta katolická.

Olin


]


Re: Re: Ján Hus (Skóre: 1)
Vložil: Olin v Čtvrtek, 31. květen 2007 @ 22:31:15 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Oh, víme přece, že pastýř je manipulátor českých dějin. Už jsme si to osahali několikrát - když byl upozorněn na nějaký tradovaný omyl. Přestřelka mezi dódem a pastýřem je poučná. I když se svévolníci. jakž psáno, nepoučí. prozíraví se poučí.

Olin


]


Re: Re: Re: Ján Hus (Skóre: 1)
Vložil: Farel v Pátek, 01. červen 2007 @ 07:23:26 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Hezky jsi to o sobě napsal Olčo :-))


]


Stránka vygenerována za: 0.60 sekundy