Jistě Vás napadne milión případů, kdy toto neplatí. Mafiáni, kteří se topí v majetku, nečestný ziskuchtivý kolega- rektální alpinista, který to ovšem dotáhne vždycky nejdál a naopak životy světců v chudobě, postech a mučednické smrti.  . A i samotná bible připouští, že to takhle mnohdy nechodí….73,12 Ano, to jsou svévolníci: bez starostí věčně kupí jmění. Rovnice hřích = trest (nemoc, ztráta zraku) byla předložena i Ježíši. Pane „Zhřešil on či jeho rodiče? „ ptali se lidé okolo slepého muže. Ježíšovu odpověď všichni známe, ani tak ani tak (jakto? oni nehřešili? ale ano, všichni zhřešili, praví Písmo, Ježíš jen jasně demonstroval nefunkčnost této rovnice). Tak to není. Jak to, že mnohé dnešní křesťany postihne nemoc a hned kladou Bohu otázku: „Bože proč? Co mi tím chceš Pane sdělit?“ Najdou se i duchovní (znám osobně), kteří když se dozvědí, že ten či onen dostal rakovinu, ochrnul, či měl dopravní nehodu, smutně pokývají hlavou a šeptnou tajnou informaci (zpovědní tajemství), o tom, jak ten dotyčný stál svévolně či měl nevyznaný hřích, takže se není čemu divit. Jak to, že mnozí dnešní křesťané mají v srdci obraz Boha-mafiána, který tvrdě vyžaduje poslušnost, jinak má širokou škálu trestů, kterými vzdorné dítko dostane v mžiku do latě? To, co píšu není výzva k hřešení, abychom zneužili fakt, že otec je dobrý, ani výzva, aby se křesťané přestali zpytovat. Jen důvodem by nemělo být to, že se nedaří. Zachováme víru v dobrého a milujícího Boha, když fíkovník nevypučí a réva nevydá výnos? Resp. dnešním jazykem…když ti zemře někdo blízký, když proinvestuješ moře času a peněz do projektu, který se nezdaří? když tvoje děti dostanou astma, tvoje žena potratí nebo se s tebou rozvede?, nebo v nezaměstnanosti?

 Nebo máme Boha jako trhovce, u kterého lze dobrým jednáním „nakoupit“ dlouhý, spokojený a „požehnaný“ život?

Někteří křesťané jakoby měli zájem, aby zmíněná rovnice platila. Nejistota plynoucí z faktu, že neštěstí může přijít do mého života jen tak - nepozváno je palčivá, a tak mají lidé tendenci se pojišťovat dobrým jednáním. Slyšela jsem jednu křesťanku mluvit o nevěřící příbuzné…“ona nemůže otěhotnět, protože žije s partnerem na hromádce a Pánbůh jí tak nepožehná, protože nežije podle Boží vůle“ (dokonce když pak dotyčná nakonec po letech otěhotněla, zmíněná křesťanka byla rozhněvaná na PánaBoha).  Jiná nevěřící žena, která žila s partnerem na hromádce onemocněla záhadnou chorobou a ochrnula, se doslechla od křesťanů, že to je trest Boží za to, že není vdaná.

Boží hněv se zjevuje proti každé nepravosti…říká Bible. Znamená to, že každé zlo je namístě potrestáno? Praxe, jak ji každodenně máme možnost sledovat, je jiná. Herodes  byl rozežrán červy, Ananiáš a Zafira padli po lži mrtví. Je to zkušenost s Bohem , ale nelze z toho vyvodit princip, protože tolik lidí už mělo padnout mrtvých a mělo být rozežráno červy, ale nestalo se tak.

Rozumějte. Věřím, že pokud se někdo chová neodpovědně, ponese si důsledky. Kdo kupříkladu žije promiskuitně,  bude nejspíš čelit možnosti nákazy pohlavní chorobou. Nevěřím však, že v momentě hříchu se dává do pohybu nějaká Boží moc, či je vysloven Boží příkaz k poškození věřícího. 

Když jsem samovolně potratila dítě, v mé mysli tato otázka (Bože proč?) vůbec nevyvstala. Jsem jedna z miliónu, kolik dětí se samovolně potrácí z nejrůznějších důvodů, které matky neovlivní. Přesto ke mně přispěchali „vidoucí“ a sdělovali mi „zjevené“ důvody.

Kolik je nemocí, kolik nehod, kolik dobrého i zlého denně dopadá na věřící i nevěřící? Zachováme v tom všem víru?

Mám za to, že pokud praktikuji své křesťanství tak, že se chovám slušně a čekám za to Boží požehnání, a naopak přicházejí-li do mého života neblahé události, kladu pak Bohu otázku, „kde hřeším?“, věřím tak jinému evangeliu.