Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Na internetu se v současné době objevil banner, který upozorňuje na vyloučení Aleše France z brněnského sboru AC a zmiňuje se o tom jako o pronásledování.

O celé situaci mohu ze svého pohledu s klidným svědomím prohlásit, že Aleš byl vyloučen svévolně na základě křivých obvinění  (text odůvodnění kázně spolu s komentářem k obviněním přikládám v příloze) a institut kázně byl jednak pokřiven a jednak zneužit. Nemusím souhlasit a ani nesouhlasím se všemi Alešovými názory, ani jeho způsob práce mi nemusí být blízký – máme poněkud odlišný způsob myšlení – nicméně ani jedno, ani druhé není a nesmí být důvodem vyloučení ze sboru.

Celá věc je o to horší, že se stala s vědomím a tichým souhlasem vedení církve – biskup byl o celé věci informován ještě před uvalením kázně a i po vyloučení ze sboru vím nejméně o dvou dopisech odeslaných na ústředí církve týkajících se této věci – s nulovou odezvou. Napadá mne otázka: Což nevíte, že nespravedliví nebudou mít účast v Božím království? (1 Kor 6:9)

Převzato z článku Zakusí pronásledování od Lukáše Makovičky

Příloha:

Toto je text odůvodnění, které četl pastor sboru AC Brno při příležitosti káznění Aleše France. Na sborovém shromáždění nebylo ani jednomu členovi sboru umožněno se k situaci vyjádřit a i tento text jsem získal přepsáním ze soukromě pořízeného záznamu, protože mi na výslovnou žádost nebyl poskytnut – pastor ho pouze půjčil mému tátovi „k nahlédnutí“ s tím, že se to nesmí písemně šířit.

Vážené sestry a vážení bratři,
mám tu nesnadnou a nemilou povinnost vás seznámit se závěrem, ke kterému rada starších sboru na svém jednání dne 23. 8. tohoto roku jednomyslně (1) dospěla po několika velmi náročných rozhovorech s Alešem Francem.

Všichni víme, že se Aleš po rozdělení sboru v roce 1997 horlivě zapojil do služby jako jeden z nových starších sboru. Vydávám mu svědectví, že také pracoval dlouhou dobu velmi dobře jako vedoucí skupinky. Také pracoval v mládeži. Prokazoval, že má pastýřské srdce, a přiznám se, že jsem se dokonce v určitém období domníval, že ho Bůh připravuje pro tento sbor jako mého nástupce. Naše osobní vztahy byly v té době víc než dobré.

Kdo jsme ho tehdy blíže znali, věděli jsme o jeho neuvěřitelné pisatelské plodnosti a také o jeho leckdy, jak jsem si to shovívavě charakterizoval, velmi originálních názorech na některé oblasti života církve.

Nepřehlédnutelné bylo jeho učitelské obdarování. Všichni jsme měli užitek z jeho biblických vyučování a vím, že na ně i rádi vzpomínáte. Dostal proto také nabídku učit na naší biblické škole v Kolíně a už byl dokonce dojednán i termín jeho nástupu. Z jeho přijetí však sešlo, když odmítl žádost ředitele školy a bratra biskupa, aby stáhl z internetu některá ze svých pojednání, která nebyla v názorovém souladu se stanovisky naší církve a proti nimž se někteří z našich pastorů i silně ohrazovali. Žel, tuto jak se později ukázalo prozíravou podmínku Aleš nepřijal, a proto přijat nebyl. Bratr ředitel mi tehdy řekl: „Když se nepodvolí v takovéto věci, jakou mám záruku, že mě bude respektovat v jiných.“ A bratr biskup dodal:  „Jestliže se biblický učitel nedokáže podřídit pod autoritu pastora, stává se pro Boží dílo nepoužitelným.“

Alešova kritičnost se v jeho písemnostech po této události dále silně vyhrocovala. V roce 2003 napsal pojednání, v němž vyjádřil svůj velmi negativní náhled na pojetí našich skupinek, a v této souvislosti i na naše pojetí vedení sboru. Jako starší jsme se tehdy zcela spontánně postavili proti jeho záměru toto pojednání zveřejnit, protože jsme za naším pojetím skupinkového sboru v jednotě stáli. A je vám také dobře známo, že práci našich skupinek oceňuje i bratr biskup.

Nicméně jsme se obávali, že by Alešova obratná forma vyjadřování mohla některé upřímné členy sboru zneklidnit, nebo dokonce i vyděsit. Přes náš opakovaný vehementní nesouhlas, a ačkoli byl jako člen týmu starších vázán, Aleš svoji písemnost zveřejnil. Tím ztratil naši důvěru, i možnost další spolupráce s ním, a to byl důvod, proč jsme jej, ač doslova s těžkým srdcem, museli 9. 9. před čtyřmi roky tedy z rady starších sboru odvolat. Vím, že také pro většinu z vás to tehdy byla hodně bolestná zpráva.

S naším rozhodnutím jsem tehdy samozřejmě seznámil bratra biskupa a dodatečně i Radu Apoštolské církve. Aleš Franc se přesto cítil naším jednáním poškozen ve svých právech. Doporučili jsme mu tedy, aby se proti našemu rozhodnutí odvolal k Radě církve, či přímo k biskupu AC. A protože jsme rozpor mezi námi neviděli, a dodnes nevidíme jako především věroučný, nýbrž v oblasti odpovědnosti, kompetence a způsobu jednání, ponechali jsme Alešovi možnost služby slovem. Ani jednu z obou možností však nevyužil.

Domnívali jsme se, že pokud si bude Aleš psát a zveřejňovat svá pojednání pouze už jen jako člen sboru, omezí se jejich negativní vliv na minimum. Avšak jeho další písemné útoky, zejména tentokrát na evangelizaci prostřednictvím našich večerů Alfa, nám ukázaly, že tomu tak není. Nebylo málo těch, kteří byli zavádějící formou a použitými polopravdami či nepravdami (2)  zastrašeni, nebo přinejmenším odrazeni od podpory našich cyklů, ačkoli ty se prokázaly být dobrým evangelizačním nástrojem.

Dokonce i letos na sborovém soustředění ještě žádali někteří z vás bratra biskupa o rozhovor, v němž se svěřovali se svými obavami ze škodlivosti, či dokonce neurčité nebezpečnosti naší Alfy. Bratr biskup byl tímto stavem zneklidněn. Jednak jsem jej již dříve podrobně seznámil s tím, jak v našem sboru večery Alfa pojímáme, i o ovoci, které tato práce přináší, ale především jej zneklidnila nedůvěra, která byla zaseta vůči vedení sboru do srdcí některých z našich lidí.

Právě poté poslal Aleš pojednání o Alfě v Brně do časopisu AC Život v Kristu. Pod dojmem tohoto příspěvku pak vydal bratr biskup nám již známé prohlášení ke kurzům Alfa, tak jak je zveřejněno v našich sborových listech na tento měsíc. Když bylo jeho pojednání redakcí časopisu odmítnuto – a odpovědným redaktorem je bratr biskup – zveřejnil Aleš svůj článek na internetu.

Pozvali jsme Aleš na staršovstvo, kde jsme jej požádali, aby článek stáhl. A pokud by to nebyl ochoten udělat, anebo  publikoval by další, které by byly kriticky zaměřeny vůči názorům vedení sboru a způsobům, jakým je sbor veden, musí si být vědom, že tím způsobuje stav, kdy jedni budou zajedno s vedením sboru, a jiní budou stát za ním. To je však prakticky otevřená válka s vedením sboru a důsledkem pak více či méně úspěšné názorové rozbíjení sboru (3).  K takovému jednání nemáme právo dál nečinně přihlížet.

Upozornili jsme jej také, že se tím, co dělá, staví otevřeně i proti vedení církve. Citovali jsme mu, co řekl Pán Ježíš: „Kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje (Mt 12:30, Lk 11:23).“ (4) A co je psáno v Přísloví 6:16. Tam je psáno toto: „Těchto šesti věcí nenávidí Hospodin, a sedmá ohavností jest duši jeho: Očí vysokých, jazyka lživého, a rukou vylévajících krev nevinnou, srdce, kteréž ukládá myšlení nepravá, noh kvapných běžeti ke zlému, svědka lživého, mluvícího lež,“ a ta sedmá, dodávám, „a toho, jenž rozsívá různice mezi bratřími.“ (5)

Aleš souhlasil, že o stažení článku požádá, a článek stáhne. Varovali jsme jej, že bude dán do sborové kázně, pokud tak bez odkladu neučiní. On však dodatečně svůj příslib písemně odvolal. Proto jsme se 23. 8. jako rada starších sboru sešli, a po zevrubném zhodnocení celé záležitosti dospěli k jednomyslnému závěru, že nemůžeme jinak, a že dáváme Aleše France do sborové kázně na dobu trvání tří měsíců, která mu má umožnit, aby si uvědomil hříšnost svého jednání, činil z něj pokání a navrátil se do plného obecenství ve sboru a tím i s Bohem (1 J 1:3) . (6)

Kázeň znamená, že Aleš Franc ztrácí po zmíněnou dobu podmíněně práva člena našeho sboru AC, zejména pak právo účastnit se památky večeře Páně a těch shromáždění, jež jsou vyhrazeny pouze pro členy sboru. Pokud Aleš možnosti k nápravě dané mu tříměsíční lhůtou nevyužije, přestal tím být ke 30. 11. tohoto roku členem sboru s definitivní platností.

Přitom zdůrazňujeme, že ačkoliv je Aleš už několik let pouze pasivním členem sboru, právě pro své výhrady vůči způsobu jak je sbor veden, toto není důvodem, pro nějž mu byla kázeň udělena. Není to tedy pro jeho názorovou rozdílnost s námi, je dáván do kázně proto, že se svým jednáním snaží získat na svoji stranu názorové přívržence (7)  a tím působí ve sboru destruktivně (Sk 20:30)  (8). Pokud má Aleš Franc důvody se domnívat, že mu tímto kázeňským opatřením bylo ze strany rady starších sboru anebo osobně mnou ublíženo, doporučujeme mu, aby se se svojí stížností obrátil na Radu církve, či přímo na bratra biskupa. Zavazujeme se, že pokud mu bude dáno za pravdu, budeme závěr Rady církve a biskupa respektovat, a to i tehdy, jestliže bychom se s ním vnitřně neztotožňovali.

Závěrem chci podotknout, že tato chvíle není určena k rozpravě o tom, co jsme právě vyslechli (9).  Nedomnívejte se, že potřebujete vědět víc podrobností, nejsme lidovým soudem. Záležitost církve má pod svojí správou v konečném důsledku Bůh. On nám to dokázal v minulosti už mnohokrát. Důvěřujte mu, že v této věci má všechno ve svých rukách, ale má-li někdo vážné připomínky či podněty k tomu, co zde bylo řečeno, může se kdykoli po skončení tohoto shromáždění obrátit buď na mne, nebo na někoho ze starších. Pamatujme, že požehnání dává Bůh tam, kde je jednomyslnost, a jednomyslnost bez důvěry vůči Bohu a bez pokory je nemožná. Proto věřím, že celá tato záležitost s Alešem bude pro většinu z nás podnětem k ještě vroucnějším modlitbám.

Děkuji vám, že jste toto oznámení vyslechli, a tím je naše sborové shromáždění u konce.

Poznámky:

1) Jeden ze starších sice s kázní souhlasil, ale poté při ověřování informací dle svých slov  zjistil, že se jeho rozhodnutí zakládalo na nepravdivých údajích. S vyloučením tedy už souhlasit nechtěl a rozhodnutí o vyloučení padlo až ve chvíli, kdy už nebyl členem rady starších.

2) Na konkrétní dotaz, jaké polopravdy či lži Aleš v článcích uvedl mi bylo po krátkém váhání řečeno, že to, že na Alfě není pokání. Pokud je mi známo, Aleš v článcích neříká, že by se v materiálech Alfy neobjevovalo slovo „pokání“, ale snaží se poukázat na to, že „pokání“ podle Alfy a podle Bible je něco jiného, a že došlo ke změně významu. To je podobné, jako když katolíci mluví o „spásné víře“ - termín je stejný, ale obsah úplně jiný.
Ať už je to ovšem tak či onak, Aleše nelze obvinit ze lži (což by byl skutečně hřích a důvod k vyloučení), ale maximálně z omylu, protože věcem, které napsal, sám upřímně věří.

3) Hodí se epigram K. H. Borovského:
Takto svornosti té vaší tajný smysl zní:
“Dělej ty, co chceme my.“
U mne tedy zase svornost znamená:
“Dělejte vy, co chci já.“
A zřejmou otázkou je, jak se říká stavu, kdy člověk může zveřejnit svůj názor pouze v případě, kdy je totožný s názorem vedení církve. Zdalipak to není „panování nad vírou“ a „útlak“?
Na celé věci mne zaráží, s jakým odhodláním a vehemencí se prosazuje „jednota“ ve věcech, které ani nejsou v Písmu (což Alfa rozhodně není), zatímco v náhledech na učení Bible je svoboda a možnost projevu mnohem větší.

4) Pastor ovšem není Pán Ježíš.

5) Na konkrétní dotaz, jaké sváry a různice Aleš způsobil, mi bylo odpovězeno, že zavinil situaci ve Velkém Meziříčí, kde více lidí odmítlo dělat kurzy Alfa. Z toho plyne, že pokud mám jiný názor, než vedení sboru, a o tom názoru někoho přesvědčím, považuje se to za vyvolávání sváru a tudíž za hřích. To je ovšem na hony daleko od biblického učení o tom, co je to spor a svár.

6) Co jsme viděli a slyšeli, zvěstujeme i vám, abyste se spolu s námi podíleli na společenství, které máme s Otcem a s jeho Synem Ježíšem Kristem (1 J 1:3).

7) Pokud někomu sděluji svůj názor, bývá to téměř výhradně za účelem onoho člověka o mém názoru přesvědčit (třebaže se může klidně stát, že nakonec tím přesvědčeným budu sám). Proč bych to jinak dělal? „Názorový přívrženec“ je tedy člověk, který se mnou souhlasí. Pokud je ale hříchem „přesvědčovat lidi o mém názoru“, pak prosím, aby se při káznění a vylučování za toto provinění postupovalo důsledně. Můžete začít s pastorem, dělá to každou neděli a ještě k tomu z kazatelny. Já budu na řadě hned druhý.

8) I mezi vámi samými povstanou lidé, kteří povedou scestné řeči, aby strhli učedníky na svou stranu (Sk 20:30).
Podívejme se tedy trochu do minulosti. Před několika lety byl Aleš odvolán z funkce staršího a to navíc v době, kdy nebyl přítomen. Jaký to kopanec pro někoho, kdo prý chce strhávat lidi na svou stranu! Poté byl několik let členem sboru a sám pastor v tomto prohlášení tvrdí, že „pasivním“. Jak se toto slučuje s aktivním „strháváním lidí na svou stranu“, netuším. V nedávné době pastor sám rozšiřoval ve sboru pomluvy, že si chce Aleš založit vlastní sbor – může mi ho prosím někdo nyní, kdy už je Aleš vyloučen, ukázat?
Čili toto obvinění – z úmyslu strhávat lidi na svou stranu – prošlo zatěžkávací zkouškou, vždyť kdy je lepší čas uskutečnit takové úmysly, odtrhnout lidi, kteří váš následují, a založit nové seskupení, kde já budu tedy ten první, než když se děje něco takového? Přesto po takovém jednání není ani známky – toto obvinění tedy stejně jako ostatní musím prohlásit za křivé a nepodložené.

9) Na sborovém shromáždění nebylo žádnému členovi umožněno se k záležitosti vyjádřit.

Aleš Franc - kázeň - komentář

Zdroj: www.studnice.org