Grano Salis - Písmo a skutky

Katolická víra o ospravedlnění.

Rád bych uvedl na pravou míru, čemu ohledně spásy katolíci vlastně věří. Mezi nekatolíky se setkávám s různými nepravdivými předsudky, vyplývající, dle mého mínění, většinou z vlastního nepochopení smyslu Písma, či nespravedlivé zaujatosti vůči katolíkům. Pokusím se tedy krok za krokem uvést věci na pravou míru. Je třeba si uvědomit jednu důležitou věc a tu ctít za všech okolností: Jakýkoli výklad Písma, pokud je správný, nesmí ve smyslu odporovat žádnému jinému místu v Písmu! Pokud se na tomto nedokážeme dohodnout, je jakákoli diskuse nemožná. Přetrvávající názory na to, jak může být člověk spasen, jsem pro názornost seřadil do několika skupin. 1.) Spása je z našich skutků. 2.) Spása je z víry, ale je dobré dělat dobré skutky. 3.) Spása je pouze z víry, na našich skutcích vůbec nezáleží. 4.) spasení se děje vyznáním ústy 5.) Spása je milostí z víry, ale všechno ohledně skutků je docela jinak.

Spása je z našich skutků. Tomu nevěří snad nikdo, kdo si někdy sám otevřel Písmo. Žádný člověk nemůže vykonat takový záslužný skutek, aby díky němu získal nárok na nebe. Ani žádná suma dobrých skutků neumožní takovou zásluhu. Velmi často je ale taková omezená víra podsouvána katolíkům, jako příklad jejich „bludného učení“, protože nepravdivost takového bludu se z Písma snadno dokázuje.
Naše ospravedlnění je totiž zdarma, bez našich zásluh.(Ř 3,24).

Spása je sice z víry, ale je dobré dělat dobré skutky. Toto tvrzení vypadá na první pohled přijatelně, ale v hlubším rozboru neobstojí. Neobjasňuje proč vlastně dělat dobré skutky, jestli nemají žádný vliv na naši spásu.

Spása je pouze z víry, na našich skutcích vůbec nezáleží. "Ke spáse nejsou zapotřebí žádné skutky". S oblibou se zde zmiňuje příklad lotra po pravici. Že ten už přece nebyl schopen žádný skutek udělat, přesto mu Ježíš řekl: "Amen, říkám ti, dnes budeš se mnou v ráji." (L 23,43). Ale to je hrozný omyl! Vždyť tomuto předcházelo nádherné vyznání zločince i s lítostí nad jeho životem: „A my jistě trpíme spravedlivě, protože dostáváme, co si za své skutky zasloužíme, ale tenhle nic zlého neudělal." Tehdy řekl Ježíši: "Pane, vzpomeň si na mě, až přijdeš ve svém království." A další skutek spravedlnosti - ve smrtelných bolestech, přibitý na kříži, se lotr nestará o sebe, ale hájí nevinnost Ježíšovu: "Ty se ani Boha nebojíš? Vždyť jsi ve stejném odsouzení! A my jistě trpíme spravedlivě, protože dostáváme, co si za své skutky zasloužíme, ale tenhle nic zlého neudělal." Spása lotra po pravici byla tedy doprovázena také jeho skutkem spravedlnosti:

Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni (Mt 5,6). Kéž bychom i my, až budeme umírat, dokázali říci: „Pane, vzpomeň si na mě ve svém království“. Ježíšova láska pak přikryje každý náš hřích. Ale smrt mívá často různou podobu, budeme mít tuto možnost? Názor, že na našich skutcích vůbec nezáleží, zaznívá nejčastěji z extrémistických skupin některých křesťanů. Je to zjednodušený, nesprávný a zavádějící výklad, nerozlišující jiné skutky od skutků zákona. Takový výklad se pak nutně dostává do rozporu s jinými místy v Písmu (např. J 2,14-22): Máme tedy za to, že člověk je ospravedlňován vírou bez skutků Zákona.(Ř 3,28)

Označuje – li apoštol výslovně skutky Zákona, vyplývá z toho, že si je dobře vědom toho, že jsou i jiné skutky! Aby k takovému pochybení nedocházelo, apoštol na to v předcházejícím verši schválně upozorňuje: Kde je tedy ta chlouba? Byla vyloučena. Skrze jaký zákon? Snad skutků? Nikoli, ale skrze zákon víry.(Ř 3,27) Jsou tedy dva druhy dobrých skutků, lišících se motivací: dobré skutky, vyplývající ze snahy získat zásluhy naplňováním předpisů Božího přikázání (nesprávná motivace – samo jednání je dobré, jen chybí křesťanský postoj k Bohu), a dobré skutky, vyplývající ze snahy poznat a plnit Boží vůli (jsou vyjádřením živého vztahu). Ty první, označuje Písmo jako skutky Zákona, ty druhé vycházejí z naší víry. Jsou to skutky víry. Skutek může být na pohled úplně stejný, jen důvod, proč jsme ho vykonali, je různý. Skutky opravdového křesťana vycházejí ze snahy plnit Boží vůli, ne ze snahy získávat hamižně pro sebe nějaké zásluhy. Plnění Boží vůle ale není v rozporu s naplňováním Zákona! Rušíme tedy vírou Zákon? V žádném případě! Naopak, Zákon potvrzujeme.(Ř 3,31) Nikomu nedlužte nic, než abyste se navzájem milovali; neboť ten, kdo miluje druhého, naplnil Zákon.(Ř 13,8) Apoštol Pavel upozorňuje na nové postavení křesťana v Nové smlouvě. Staví do protikladu křesťanskou víru spásy z milosti a skutky Zákona, jejichž činění pro ně samotné nevytváří nárok na spásu.

Přijali jste Ducha na základě skutků Zákona, anebo na základě slyšení víry? (Gal 3.2)
Zákon byl naším vychovatelem ke Kristu, abychom byli ospravedlněni z víry. Ale když přišla víra, nejsme již pod vychovatelem. Skrze víru jste všichni Božími syny v Kristu Ježíši. (Gal 3,24-26) Tedy tvrzení, že naše skutky, plynoucí ze vztahu k Bohu, nemají v konečném důsledku vliv na naši spásu, je naprosto mylné, jak později ještě dokážu rozborem Písma.

Spasení se děje vyznáním ústy. "Ne nějakými jinými skutky, ať už náboženskými nebo dobrými. Tím, že svými ústy za svého Pána označíme Ježíše".
Tento výklad je také zjednodušený do absurdity. Upírá, mimo jiné, také spasení němým lidem. Není vyznání, jako vyznání. V apoštolově době takové vyznání Ježíše často v důsledku znamenalo mučednickou smrt. I sám Pavel byl sťat právě za to, že vyznal Pána Ježíše. Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen.(Ř 10,9) Nestačí tedy vyznat Pána Ježíše, ale je třeba uvěřit v jeho vzkříšení. Co ale taková víra v důsledku všechno obnáší, rozvedu níže.
Spása je milostí z víry, ale všechno ohledně skutků je docela jinak. (Toto je katolický pohled na víru a skutky - chci ale věřit, že v tomto nebudeme v rozporu ani s drtivou většinou všech nekatolíků.) Původ víry: Víra je Božím darem, který je nabízen každému, ale ne každý ho přijme. Všichni jsme vyvoleni a voláni. Každý z nás má své místo v Božím plánu se světem.
Víra je tedy ze slyšení a slyšení skrze slovo Boží. (Ř 10,17).

Námitka Cizince: Je těžké s katolíky diskutovat. Jeden katolík řekne, že "jednoznačně souhlasí s tím, že spása je jen z víry" a hned vedle napíše že "spása je z víry a ze skutků". Ty předvádíš podobné obraty, kdy napíšeš že "ospravedlnění vírou je když člověk potvrzuje svoje rozhodnutí skutky".

Ale podobný obrat přece používá také apoštol Jakub, když vysvětluje, jakým způsobem získal Abrahám svoji tak silnou víru. Víra působí spolu s našimi skutky (u nás stejně, jako u Abraháma), a díky těmto skutkům dochází i naše víra k dokonalosti: (Jak 2,22) Vidíte tedy, že člověk je ospravedlňován ze skutků a ne jen z víry.(Jak 2,24)

Toto skutečně učí Písmo o ospravedlnění člověka, skutky nelze z našich životů nijak vyjmout.
Písmo na mnoha místech vybízí ke skutkům: „Podmaňte si zemi (Gn 1,28),
Neste břemena jedni druhých a tak naplňte Kristův zákon (Gal 6.2).
Podle toho jsme poznali lásku, že on za nás položil svůj život; i my tedy máme pokládat život za bratry. Kdokoli však má jmění tohoto světa a vidí svého bratra, jak má nedostatek, a zavře před ním své srdce, jak v něm může zůstávat Boží láska?(1 J 3,16-17) Skutky jsou přece skutečným hmatatelným ovocem našeho života, vyjádřením naší identity. Je to brázda, kterou oráme Boží pole.
"Jako katolík tvrdím, že uvěřit, znamená přijmout všechno, co Pán Ježíš učil a podle toho se chovat "(a máme tu skutky).

Reakce Gregora:
"Ale to vůbec není pravda - uvěřit, znamená uvěřit Evangeliu (viz. "čiňte pokání a věřte Evangeliu"). A Evangelium je popsáno zde:
"Připomínám pak vám bratří Evangelium... že Kristus umřel za hříchy naše podle Písem, a že jest pohřben, a že vstal z mrtvých třetího dne podle Písem" (1Kor 15,1-4).
Uvěřit znamená tedy uvěřit pouze těmto faktům, a k tomu žádný skutek nepotřebuji. A navíc tu víru dává Bůh". Zde je vidět hned několik omylů.

Víru sice dává Bůh, ale ne násilím. Člověk ji může buď přijmout, nebo odmítnout. Oponent zde úplně ignoroval výzvu k pokání. Nestačí jen uvěřit nějakým faktům, to ještě ani zdaleka není křesťanská víra. Takhle přece věří i démoni. Ty věříš, že je jeden Bůh. Dobře činíš. I démoni tomu věří - a třesou se! Chceš však poznat, ó marný člověče, že víra bez skutků je mrtvá?(Jk 2,19-20) Křesťanská víra není jen o uvěření faktů, je to každodenní naplňování živého vztahu ke Kristu. Nakolik jsme jeho přáteli. (Tak, jako byl i Abrahám nazván Božím přítelem (Jk 2,23)). Je docela jednoduchá pomůcka, jak zjistit, jak na tom vlastně jsme s naší vírou - nakolik jsme Ježíšovi přátelé. Nakolik se chováme podle toho, co učí. Vy jste moji přátelé, děláte-li, co vám přikazuji.(J 15,14) Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce, jako jsem já zachoval přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce.(J 15,10)

Vidíme tedy, že bez skutků to opravdu nejde. teprve skutky vyjadřují křesťana i s jeho vírou, a skrze jeho dobré skutky právě i jeho víra dále roste. Je to uzavřený kruh. Z opravdové víry plynou skutky a zpětně, díky těmto skutkům, roste dále i naše víra. Víme, že má růst, jako hořčičný strom. Písmo na to dává jediný recept - víra může růst pouze skrze skutky víry.Skutky víry jsou skutky lásky a zbožnosti, které vyplývají přirozeně v běhu života z našeho vztahu k Bohu.

Tehdy řekli apoštolové Pánu: "Přidej nám víry." Ale Pán řekl: "Kdybyste měli víru jako hořčičné zrnko, řekli byste této moruši: 'Vykořeň se a přesaď se do moře!' a poslechla by vás." (L 17 5-6) Kdo z nás má víru, jako hořčičné zrno? Roste naše víra do mohutného stromu? Bůh nabízí velkoryse, více, než jsme schopni v naší lidské malosti pobrat. Proč má jeden malou víru a jiný velkou?Každý z nás si nese životem takový pomyslný batoh svých vztahů, toho, co je pro něho důležité, včetně své víry. Mimo naši víru tam můžeme mít své záliby, koníčky, ale také třeba závislost na nikotinu, na sexu, na majetku. Ale ten náš batoh není nafukovací. Chceme - li do něho něco přidat, musíme jiné vyhodit.Jinak to nejde. Má - li naše víra růst, musíme vyhodit věci, které nás zatěžují. Proto je životní cesta křesťana lemována odloženými nepotřebnými věcmi, kterých se postupně zbavuje. Na konci naší pouti nám bude srdečně jedno, který klub je zrovna v čele tabulky, jak velká je naše sbírka známek, nebo jaký je stav našeho konta. Jediné, ci si člověk z tohoto světa může sebou vzít, je to, co dokázal rozdat.

"Nehromaďte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde zloději vykopávají a kradou, ale hromaďte si poklady v nebi, kde je mol a rez neničí a zloději nevykopávají ani nekradou. Vždyť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce. (Mt 6,19-21) Každý máme v nebi otevřené konto, ze kterého se nic neztrácí.
A já vám říkám: Udělejte si přátele nepravým mamonem, aby vás, až skonáte, přijali do věčných příbytků. (L 16,9) Stále si ještě někdo myslíte, že ospravedlnění jde i bez skutků? Pán Ježíš nás sám ke skutkům vybízí.
Má odpověď na tři otázky od Cizince:- "co jsou to ty skutky konkrétně?" Přijmout v životě každou situaci tak, jak přijde a hledat v ní, jak poznat a naplnit vůli Boží. Po vzoru Ježíše Krista, který kam přišel, zanechal po sobě jen dobro. Všechno naše konání ať je motivováno láskou, kterou kristus všechny objímá. - "které konkrétně skutky jsi udělal ty, abys byl někdy v budoucnu spasen?" Každý Cílem přece vůbec není honění za skutky. Nedělám si seznamy, ani zásluhy. Cílem je aktivní účast na Božím plánu a skutky jsou jen jejím vyjádřením. Vůbec nezáleží na tom, kolik jich je, ale na tom, aby člověk poznal a naplnil svou roli v Božím plánu se světem, A to je u každého jinak.

- "jaké skutky a kolik musíš udělat, abys byl spasen?" Z mého předešlého vysvětlení vyplývá nesmyslnost takové otázky. Předpokládá postoj skutkaření, honění se za zásluhami, pro ně samé. Na takovou nesmyslnou činnost nemá křesťan čas, ani důvod. Společenství spolupráce s Bohem zcela vyplňuje jeho život.Příklad apoštola Pavla v postoji lásky k bližním jde až za hranice lidského chápání.Neboť bych si přál být sám zavržen od Krista ve prospěch svých bratrů, svých příbuzných podle těla,… (Ř 9,3)

Ještě zbývá mnoho co dopovědět, proč katolická církev vybízí k určitým věcem. Pokusím se o to v dalším článku.

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace