pirmin

Martino

Ahoj ssns.

Jsem připraven argumentačně diskutovat, nikoliv druhé přesvědčovat. Ale ty v tom pěkně lítáš. Pokud máš takovéto názory, pak každý z nás má jiné Pásmo sv. Já si nechám jako pramen živé víry to své a ty si jako alibismus ponech to své.Někdo žije z víry, někdo naivního alibismu, což je vlastně hřích vědomé nevědomosti. Myslím, že svojí neznalostí škodíš nejen druhým, ale nejvíce sám sobě i když žiješ v přesvědčení, že jsi jednička.

Tím považuji diskusi s tebou za vyčerpanou a uzavřenou.

Ciao Martino

Žalmy 6:6  Mezi mrtvými tě nebude nic připomínat; což ti v podsvětí vzdá někdo chválu?

Kazatel 9:5  Živí totiž vědí, že zemrou, mrtví nevědí zhola nic a nečeká je žádná odměna, jejich památka je zapomenuta.
6  Jak jejich láska, tak jejich nenávist i jejich horlení dávno zanikly a nikdy se již nebudou podílet na ničem, co se pod sluncem děje.

Izajáš 38:18  Vždyť podsvětí nevzdává ti chválu, smrt tě nedovede chválit, ti, kdo sestoupili do jámy, už nevyhlížejí tvou věrnost.
19  Živý, jenom živý, vzdá ti chválu jako já dnes, otec seznámí s tvou věrností své syny.

ale i když neví nic, nemůže chválit, je v zapomnění, bude vzkříšen za všechny verše alespoˇto, co říká sám Ježíš :
(Jan 5,25) "Amen, amen, pravím vám, přichází hodina, ano, už je tu, kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna a kteří uslyší, budou žít."

Takové výroky nemohou být spojovány s bezprostředním pokračováním života po smrti, neboť Ježíš je vždy dával do souvislosti s událostmi na konci věků.  Můžeme si někdy připomenout i verše další.
Z toho tedy vyplývá, že mrtví, třebaže byli / a jsou /  "svatí" tedy odděleni pro Boha, "spí" a čekají na vzkříšení. Nemohu proto souhlasit s OKO- em , že modlitba k mrtvým je obcování se svatými.
Ano, se zemřelými "svatými" můžeme obcovat jedině ve vzpoínkách a v naději na vzkříšení a nebo když nevezmeme v úvahu mnoho biblických veršů, jako ten z Ježíšových úst, co jsem uvedl. Přepiš si je oko ve své Bibli, a nebo rovnou nevěř.. já Tě nemám zájem přesvědčovat ale jen upozornit na to, kam vede učení ŘKC když se rozchází s Biblí a nahrazuje ji konstrukcí pekla, očistce, posmrtném životě, svatořečení a obcování se svatými atd.

Bůh je láska. Stvořil svobodného ředobrazně v celém SZ.člověka a věděl, že zhřeší, i tak mu dal svobodnou vůli, ale měl připraven plán spasení, ve kterém se obětoval tak, jak se to provádělo obrazně v obětním systému SZ.
4lověk, který zhřešil, musel vložit ruku na hlavu nevinného tvora a toho zabít, aby si uvědomil, že odplata za hřích je smrt a ta je vykoupena krví nevinného tvora / beránka... Beránka Božího / Tak lidé očekávali Mesiáše a jeho oběť a balastem zákoníků se do života uváděla spousty nesmyslůných příkazů, obnětování se zvrhlo na obchod a Bohapusté zabíjení a mesiáš nebyl poznán, když přišel.

On Zaslíbil druhý příchod a zase je jeho podstata zahalena balastem, nánosem lidských výmyslů a přikázání a je třeba spolehnout na Ježíšova slova, že někdo bude vzat a jiný ne, někdo bude odmítnut slovy "neznám Vás" i když mnoho ve jménu jeho dělal.

Systém přímluvců svatých, vesměs zemřelých co nic nevědí a čekají na vzkříšení, ale ve falešných nadějích oridujících za nás, k nim se modlících, protže mají blíže k Bohu / a teď není rozhodující jestli je to Maria nebo za nedlouho Jan Pavel II nebo císař karel či jan Nepomucký / nese dva aspekty :

a/ popření vzkříšení .. duše naproti Ježíšovu  tvrzení nejen žijí, ale přimlouvají se nebo věčně trpí a nebo čekají na odpustek námi obstaraný ... potažmo člověk je nesmrtelný / on je duše živá, nikoliv nesmrtelná  /
b/ Bůh není tak veliká láska, když ho mjusí někdo z mrtvých přemlouvat, když musí na věky trestat nezničitelnou duši, Bůh nehledal nás ale my jeho, Bůh není naším otcem a jedná s námi jen přes prosředníky, neví co potřebujeme ještě předtím, než ho prosíme, někdy není potřeba prosit, když máme dokonalého přímlůuvce ve svatých, Ježíš není naším knězem, ani veleknězem a nakonec by nemusel být ani našim vykupitelem, protže Hříchy nám odpustí člověk, nesmrtelná duše zemřít nemůže a na víru se časem naroubují zadní vrátka reinkarnace a opravných životů a nakonec falešný mesiáš nepřijde, ten co přijde není popsán ve Zjevení...

Je třeba si uvědomit, že cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly i krásnými slovy o lásce a obcování svatých, ale že jediné, co můžeme pro naše spasení udělat, je uvědomit si, že jsme hříšníci, odplata za hřích je smrt a v Ježíši život věčný a obrátit se v lítosti nad svými hříchy a že vztah s Bohem se prožívá vnitřně, v koutku a veškerý ceremoniál je jen divadlo, symbolika podobná té starozákonní, že Bůh chce milosrdenství / lásku / ne oběť a že to byl on, kdo se obětoval ještě než jsme ho poznali a "pochopili" co chce.

Nevím, když to někdo pochopí, bude li ještě potřebovat berličku své slabé víry v podobě, že kde nestačí člověk zaskočí u Boha svatý a Bůh to nakonec pochopí a odpustí nám.
Říká se, že když Satan nemůže popřít Boha , alespoň o něm vytvoří falešný obraz tyrana, malicherného, hříchymstícího a učení ŘKC v tom velice aktivně pomáhá .