Lehko se píše proti něčemu. Prý se nesmí mluvit o neřádech církve.
Já si pamatuji, jak papaláši jediné vedoucí Strany pili po schůzích,  jak některý netrefil domů a museli ho dvézt taxíkem a bylo to všeobecně známé. Ae nikdo se tomu nedivil. Prostě chlast u veřejných činitelů byl možný.
Zato do katolické církve se někteří trefují i tam, kde to není na místě. Nejvíce se vymýšlí toho, co by bylo nápadné. Nelze věřit lidem, kteří všude vidí tyto tři myšlenkové excesy: babylon, nevěstku a královnu nebes.
Takové komentáře se nevyplatí ani číst. Slina jim kape od huby.

      Známé je také podobenství o bohatém muži a chudém Lazarovi. Mnozí se domnívají, že Ježíš v tomto podobenství učil o pokračování života duše a o odměně nebo trestu člověka bezprostředně po smrti. Ježíš vyprávěl o bohatém muži, který všechny dnyprožíval krásně a v radosti, avšak  chudáku jménem Lazar, který ležel před jeho dveřmi a žebral, neuznal za hodného ani pohledu. Nyní přišla smrt: " I umřel ten chudák a andělé ho přenesli k Abrahamovi, zemřel i ten boháč a byl pohřben. A když v pekle pozdvihl v mukách oči, uviděl v dáli Abrahama a u něho Lazara. Tu zvolal" Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, ať omočí aspoň špičku prstu ve vodě a svlaží mé rty, neboť se trápím v tomto plameni. Abrahám řekl: Synu, vzpomeň si, že se ti dostalo všeho dobrého už za tvého života a Lazarovi naopak všeho zlého. Nyní on se tu raduje a ty trpíš. A nad to vše je mezi námi a vámi veliká propast, takže nikdo - i kdyby chtěl, nemůže přejít odtud k vám ani překročit od vás k nám." (Lukáš 16,23-26). V dalším průběhu podobenství prosí boháč Abrahama, aby Lazara poslal k jeho pěti bratřím a varoval je. Odpovědí bylo: "Mají Mojžíše a proroky, ať je poslouchají." Jestliže nebudou poslouchat Slovo Boží, pak neuvěří ani, když někdo vstane z mrtvých.

      Podrobnosti podobenství nemusí být nutně skutečnosti, podstatné je naučení, které má zprostředkovat. Z jednotlivých črtů tohoto podobenství cítíme, že Ježíš zde nechce uvádět skutečnosti. Nesmrtelné, nehmotné duši Lazarově jsou připisovány prsty, které mohou   

Být namočeny do vody a sáhnout až do Hádesu, aby svlažily "jazyk" právě tak nehmotné a žíznící duše boháče. Jestliže posluchači Ježíše to pokládali za nemožné, nejsme ani my nuceni přijímat další život duše boháče a chudáka po smrti. Tomu však věřili tehdy farizejové. Na jejich adresu bylo určeno podobenství a jeho naučení, jak to víme z verše Lukáš 16,14: "To vše slyšeli farizejové, kteří měli rádi peníze a posmívali se mu."  Právě postoj adresátů vysvětluje, proč Ježíš zvolil pro své podobenství způsob nazírání, který jinak neodpovídá Bibli. Kristus chtěl říci: Poslouchejte vy páni farizejové, kteří učíte, že spravedlivý přijde po své smrti do Abrahamova lůna a nespravedlivý do muk Hádesu, kteří učíte, že trpící na Zemi může za svůj osud děkovat svému hříchu. Chci vám vyprávět, jak věci skutečně jsou…nyní následuje podobenství, které je úplným převrácením farizejské představy o spravedlnosti.

      Nad sociálními otázkami si farizejové nelámali hlavu stejně jako nad vlastními hříchy, protože rozdělení na chudobu a bohatství považovali za božské a spravedlivé. Ježíš však jim poukazuje na jejich lakotu a hrabivost a vyložil, že u Boha bude každá nespravedlnost odměněna. On nepoužil beze všeho chybné učení, jakoby bylo lhostejné, čemu člověk věří, nýbrž použil v podobenství zcela vědomě svět představ farizejů a to nikoliv proto, aby potvrdil jejich chybný názor na stav po smrti, ale aby opravil jejich nesprávné chápání spravedlnosti.