Mikaeli, až si přestaneš hrát na křesťana, až se jím skutečně staneš, tak poznáš, že křesťanství není žádná šablona a že Kristus oplývající milostí přijímá bez rozdílu projevů všechny, kteří mu dali své srdce, od jehovistů až po katolíky, včetně adventistů.
Rozumem věci nepochopitelné musíme přijímat srdcem.
Žabomyší války o tom, kdo je první a kdo je poslední mezi učedníky vyřeší Kristus. Kdo je poslední, ať mlčí a kdo je první, ať slouží - by řekl člověk a ty si na ten výrok nadbíháš .
Bavíme se tady o věcech, které nelze rozumem pochopit, něco jako o tom, že se dvě rovnoběžky protínmají v nekonečnu - pro nás pojem abstraktní,vedoucí k řešení aniž bychom pochopili, co je to nekonečno.
Řeči o milosti bez lásky, o zákonu bez lásky... zapal si cigaretu a sedni do kavárny jako intelektuál a teoretizuj - je to k ničemu!
A kde je lásky, je úcta, alei slovník jiný.
V roce 77 se podepisovala anticharta a odsouzení něčeho, co nikdo neznal. Tenkrát jsm pochopil, co znamená slovo "trouba" - to byli ti, co odsuzovali to, co neznali.
Nechci se dopustit stejného a tak jako bratr Tobě radím - než o něčem, o vztahu adventistů k zákonu a milosti - začneš mluvit, tak se to snaž nejprve poznat.
Jsem adventistou již 40 let a nikdo mi nikdy žádný nesmysl, o kterém se domníváš, že je východiskem adventistů, netvrdil.
A forma , kterou se adventisté staví k zákonu a milosti, Boha jistě neuráží, protože Ježíše a jeho oběť neminimalizuje, nepopírá.
Naopak, staví ji jako alfu a omegu našeho života.
Každý, kdo se na Ježíšovu oběť a zástupnictví člověka na kříži dívá jako na svou jedinou naději na spasení, bude Bohem přijat a omilostněn, ať si o tom křesťanští farizeové myslí co chtějí a ať to my, co si říkáme křesťané, chápem stejně a nebo každý trochu jinak.
Fráze o uvržení člověka do proklertí zákona za zachovávání soboty, jsou jen výkřiky - jako kluik jsem si rád hrál na indiány, někteří si rádi hrají na apoštoly dnes.. ale ani apoštolům ani velkým bojovníkům soud nepřísluší.
Smutné by bylo, a prokletím by bylo, kdybys měl pravdu v tom, že někdo věří, že skutky nebo dodržováním desatera dojde spasení. Ale adventisté to nejsou.
Máš správnou naději a dobře, že ji zde presentuješ, že jsme spaseni z milosti - tomu se nedá nic vytknout.. ale nevím, do jaké míry tomu rozumíš, když pro vyjádření téhož, žádáš od druhých stejných slov a nechápeš, že ježíš nespasil hříšníky jednoho typu, ale všechny, kteří o jeho spásu stojí a proměnují své životy.
Ubíráš na milosti Bohu a stavíš ho do pozice toho, který nekoho spasit smí a jiného ne, protože ten jiný neodpovídá Tvým měřítkům.
Kdybys měl víc pokory, dalo by se s Tebou i diskutovat, ale až opustíš to Petrovo přesvědčení, že je z učedníků nejlepší a zakokrhá ten Tvůj kohout, bude to dobré.
Zatím se drž, jistotu, kterou máš, neopouštěj a ..... jsi bratr.. ne nepřítel... 

Milý Elo,

Jak známo, adventní hnutí, ze kterého se pak profilovala církev adventistů s.d. , vzniklo na základě omylu – číselného omylu.Podobně tak se mýlil apoštol Pavel, když šel pronásledovat křesťany a ještě než došel na místo, stal se křesťanem. Je zajímavé, že si Pán povolává služebníky, kteří vzešli z omylu, což my lidé nedokážeme překousnout a v některých případech ani odpustit.

Ten zajímavý číselný omyl nebyl založen na ničem jiném, než na důvěře v zaslíbení o druhém příchodu Pána a proroctví o 2300 večerech a jitrech, ve kterých je skryto i proroctví a čas prvního příchodu Mesiáše, jeho zabití apod. Někdo to zde již vysvětloval.

Došli – li naši předchůdci k nějakému datu a mýlili se v událostech / a možná i datu /, není to nic trestuhodného. Trestuhodný není ani výklad, stejně tak, jako není trestuhodný výklad veršů o smrtelnosti či nesmrtelnosti duše.

Trestuhodné je z jednoho nebo druhého vyvozovat závěry, které nevedou k absolutnímu se odevzdání Pánu, spolehnutí na jeho dokonalou oběť, jeho zástupnictví, ke smlouvě s ním učiněné mezi námi hříšníky, stavění bohů nad Boha jediného , k víře a očekávání na jeho návrat který zaslíbil….

 

Právě hlásání návratu Pána se stal tématem církve adventistů – ne sobota, která je patrna proto, že bije do očí. ŘKC jako církev odvozující svůj původ od apoštolů, druhý příchod Pána nikterak nepřipomíná – více se dnes hovoří o příjezdu papeže, jeho úctyvzdání Pražskému Jezulátku a příležitosti památky svatého Václava, o obdarování sošky korunkou atd atd..

Jako všechny návštěvy, budu i tuto sledovat – zazní li alespoň zmínka o Ježíši, kterého kdyby nepřipomínala hostie proměněná údajně v jeho tělo, nebylo by ve většině obřadů ani patrno.

 

V prvním století nebylo církve katolické a nebylo ani třeba církví protestantských, protože kromě heretiků nebylo proti čemu protestovat . Byla jen církev – čistá – a třeba ji možno nazvat katolickou, církev setavující ve 4. století kánon z knih napsaných ještě čistými křesťany, věřím nejen povolanými, ale i inspirovanými. Věřím, že si tak Bůh zakonzervoval své čisté poselství člověku pro dobu temna středověku, střídání a vraždění papežů až do novověku, doby pokusů o opravu „ vnímání Krista a jeho oběti “.

Mám úctu k těm, co písmo jako kánon sestavili.

 

Omylem vzniklá církev adventistů, jako desítky a možná stovky dalších protestantských církví a církviček, se vrátila ke kořenům Bible – byť i sestavení již katolíky – a s akcenty na různá témata zdůrazňují spasení na základě milosti a oběti Ježíše Krista a já, jako ortodoxní katolík, jsem právě proto zvolil církev novou místo té, která setrvala na sebeprezentaci a jako podmínku spasení staví členství v ní.

 

Zbývá otázka, zda ruku v ruce – když připustíme -  následovnictví Petra, jde ruku v ruce zachování čistoty křesťanského učení.

No zdálo se mi a dnes již to vím, že každý člověk je povinen vytvořit si vztah k Bohu podle nejlepšího svědomí a bez hledání Boha – protože toho naservírovat na podnosu spolu s balíčkem veršů a odkazů na katechismus – nejde.

Já jsem našel Boha jiného, než učí církev ŘK a přesto vím, že je to Bůh stejný. Chyba není v Bohu, chyba je v lidech, kteří o něm svědčí a kteří ho přijímají.

 

Druhou otázkou není – alspoň pro mě – otázka  soboty či neděle. Jsou křesťané, kteří den odpočinku jako požadavek Božího zákona již neuznávají, považují jej za naplněný Kristem avšak katolíci i adventisté den odpočinku světí a považují jej jako Boží požadavek, součást přikázání. Bůh má u mě autoritu největší a i kdybych nikdy neurčil co je sobota a co neděle – v Americe je stejně v jiný čas než v Evropě – nebude mně znepokojovat časový posun. Znepokojovalo by mně vědomí, že jsem uznal autoritu jinou, nad Boha „větší“, která nutnost dne odpočinku uznává a požaduje pod hrozbou hříchu přesto si dovoluje Boží autoritou stanovené, upravit dle svého, omluvit to tradicí, potřebou a ještě na to být hrdá.

Pro mě je sobota/neděle postojem – viditelnějším, než postoje třeba k překonanému kněžství, protže starozákonní symbolika byla již naplněna a máme přece jediného kněze a velekněze, řádu Melchisedechova… nebo otázka smrtelnosti/nesmrtelnosti duší – bez které by padl očistec, peklo, institut svatých atd atd…

Dívám li se na sobotu, snažím se být přesto křesťan celý týden, je pro mě požehnáním i nepřestupitelným přikázáním.

Dívám li se na neděli ŘKC – vidím ji jako svévoli přesunu a nahrazení autority.

Dívám li se na otázku sobota/neděle bratří vidících ji jako naplněnou – rozumím a věřím, že hřích nemají.

 

Bible se dá číst jako kniha, studovat – pokud chceš být theologem – ale především se musí chápat, srdcem co jí chtěl básník Pán sdělit pro můj život, mou orientaci a moje dobro.

 

V té změti veršů se dá dojít k protichůdným názorům, o čem svědčí odvolávky na stejné verše. Na vině ale není pisatel Bůh, ale interpret člověk – asi proto, že Bůh chce, abychom ho našli vírou, ne rozumem – ale ne vírou bez rozumu. A  pakliže to tak dovolil napsat a nám různě interpretovat, pak to bude nám, lidem vadit, ale jedině Bůh v té interpretaci najde nás, naši osobnost, jádro našeho hledajícího „já“. On nechce papoušky, nechce opakování milionkrát vyřčeného, on chce naše srdce, naše jádro, náš postoj a naši lásku.

Pakli mně to naučili adventisté, děkuji jim za to a i když adventista, nechtěl bych, aby o mně Bůh a nebo člověk prohlásil – Mondem je adventista. Nechci být církevník, chci být křesťan, křesťan v církvi ale neorazítkovaný, protože každý z nás je originál a krom toho Božím vlastnictvím.

 

Co se týče Petra, je li skálou nebo kamenem, dostal li klíče od království / tím klíčem je evangelium, kterým byl pověřen hlásat / a jestli to někdo chápe tak, či onak – to mně nespasí.

V ŘKC došlo k takovým personálním zemětřesením, že by to otřáslo i skálou, nejen člověkem. Navíc, Petr nebyl papežem .. Ale i to je vyjádřením osobnosti věřícího, jak toto přijímá. Proto nebudu odsuzovat to, co druhý má za svaté, i když s tím z hlediska mého poznání nesouhlasím. Říkám mého, protože Já za něj zodpovídám a nikdo jiný a držím se ho právě proto, že ho já mám za správné.

V diskusích se můžeme napadat, napomínat v lásce a nebo jen technicky poukazovat na různé pasáže, verše… bez vlivu Ducha Svatého ale nepochopíme vůbec nic – maximálně tak pochytíme nějakou frázi nebo citát.

Za Ducha Svatého se můžeme maximálně modlit, nikoliv někoho ironizovat a doufat, že jako křesťané v životě nejsme skrytě rozděleni tak, jako tady na serveru otevřeně jeden proti druhému a proti všem .

 

Abych se vrátil k tomu šťastnému omylu, tak si myslím, že církev adventistů vede lidi k Ježíši, hlásá evangelium a oproti ŘKC hlásá druhý příchod Ježíše Krista zaslíbený, o kterém nikdo neví hodiny a který může předběhnout naše smrt.

Počítat, nebo nepočítat...? Pokud Bůh do písma a specielně proroctví, tuto "matematiku" vložil,  jenhodna povšimnutí a i přes možné omyly toto studium vyvolalo větší poznání písma a upřesnění některých pojmů z Daniele a Zjevení  .
Doporučoval bych to i Tobě :)