Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Existence nevědomých hříchů velmi dobře dokazuje, že není možné, aby člověk byl spasen ze svých skutků. Protože i kdyby všechny své vědomé skutky činil s čistým svědomím, stále by zůstávala rozsáhlá oblast hříchů, o kterých ani to nejcitlivější lidské svědomí neví.

Proto uvádím úryvek z knihy bratra ze začátku 19. století v Anglii C.H. Mackintoshe - "Poznámky ke 3. Mojžíšově knize", kterou vřele doporučuji a kterou si můžete zdarma (spolu s jinými tituly) objednat na adrese:

ŠÍŘENÍ PÍSMA SVATÉHO
Nabočany 19
538 62 Hrochův Týnec

e-mail: sirenipismasv@atlas.cz



Oběť za vinu

...... Dříve si však všimněme velice význačného bodu ukázaného ve druhém verši 4. kapitoly:"Když by kdo zhřešil z poblouzení (z nevědomosti)". To nám ukazuje velice požehnanou pravdu související se smírčím dílem Pána Ježíše Krista. Když hledíme na toto smíření, vidíme mnohem více než pouhé uspokojení potřeb svědomí, i kdyby takové svědomí dosáhlo nejvyššího bodu vytříbené citlivosti. Je naší výsadou zde vidět to, co plně uspokojilo nároky Boží svatosti, Boží spravedlnosti a Božího majestátu. Svatost místa Božího přebývání a základ Jeho spojení s Jeho lidem by nikdy nemohly být odměřovány mírou lidského svědomí, i kdyby toto dosáhlo vysokého stupně. Je mnoho věcí, které by svědomí člověka přešlo - mnoho věcí, které unikají lidskému poznání - mnoho věcí, které srdce člověka vidí zcela v pořádku, jež však Bůh nemůže trpět. A jsou to věci, které by měly za následek, že by nemohl přistupovat k Bohu, být s Ním v obecenství a klanět se.
Proto, kdyby Kristovo dílo smíření bylo opatřením pouze pro hříchy, jež jsou v okruhu lidského chápání, shledali bychom, že jsme ještě velice vzdáleni od pravého základu pokoje. Musíme si uvědomit, že smíření za hřích bylo učiněno podle Božích měřítek - že nárokům Jeho trůnu bylo dokonale učiněno zadost - že hřích byl Božím způsobem odsouzen ve světle Jeho neproměnné svatosti. To dává duši hluboký, stálý pokoj. Bylo učiněno úplné smíření jak za hříchy věřícího učiněné z neznalosti, tak i za jeho vědomé hříchy. Kristova oběť položila základy poměru věřícího k Bohu a obecenství s Ním, a to podle Božích měřítek a požadavků s tím spojených.

Jasné porozumění těmto věcem má velkou cenu. Jestliže jsme tuto stránku díla smíření úplně nepochopili, nemůžeme mít trvalý, hluboký pokoj, ani správné mravní vědomí o rozsahu a plnosti Kristova díla a o pravé povaze našeho poměru k Bohu, který je na něm založen. Bůh věděl, čeho je třeba, aby člověk mohl být v Jeho přítomnosti bez jakékoli pochybnosti, a dokonale se o to na kříži postaral. Obecenství mezi Bohem a člověkem by bylo naprosto nemožné, kdyby s hříchem nebylo naloženo podle Božích myšlenek. Neboť i kdyby svědomí člověka bylo uspokojeno, vždy by ještě vyvstávala otázka:Stačí to Bohu? A kdyby tato otázka nemohla být kladně zodpovězena, nemohlo by obecentví nikdy existovat. Neustále by se v srdci vynořovala myšlenka, že se v denním životě vyskytují věci, které Boží spravedlnost nemůže trpět. My sice můžeme tyto věci činit "z nevědomosti", ale to by před Bohem na věci nic neměnilo, poněvadž Jemu je známo všechno. Všem těmto věcem byla Božím způsobem vzata příčina tou skutečností, že smíření za hřích bylo vykonáno nikoli podle naší "nevědomosti", ale podle Boží známosti. Jistota této věci udílí duši i svědomí hluboký pokoj. Všem Božím nárokům bylo vyhověno Jeho vlastním dílem. On sám se o to postaral, a proto čím jemnějším se stává svědomí věřícího pod spojeným působením Božího Slova a Ducha svatého, tím více poroste v známosti toho, co se podle Božích myšlenek hodí ke svatyni, tím jasněji bude rozeznávat vše, co se nehodí k Boží přítomnosti, a tím plněji a hlouběji a silněji bude rozumět neskonalé ceně té Oběti za hřích, která nejenom přesáhla všechny hranice lidského svědomí, ale také naprosto a dokonale učinila zadost všem požadavkům Boží svatosti.

Nic nemůže silněji vyjádřit neschopnost člověka vypořádat se s hříchem (A být tak spasen na základě skutků - pozn. Gregorios), než skutečnost, že existují "hříchy z poblouzení (nevědomosti)". Jak by se mohl vypořádat s něčím, co neznal, Jak by mohl vyřídit něco, co ani nikdy nevstoupilo do okruhu jeho svědomí? To by bylo jistě nemožné. Nevědomost člověka o hříchu je důkazem, že je naprosto neschopen ho odstranit. Jak se s ním může zabývat, když o něm ani neví? Nijak. Je právě tak bezmocný, jako je nevědomý.

Ale ani to ještě není úplně všechno. Skutečnost, že existuje "hřích z poblouzení", ukazuje velice jasně, jaká nejistota je vždy spojena s každým vyřízením otázky hříchu, tam, kde nebylo učiněno zadost žádným vyšším nárokům, než jaké klade třeba to nejcitlivější lidské svědomí. Na takovém základě nemůže být nikdy pevný pokoj. Vždy zde bude tísnivý pocit, že přece je něco v nepořádku. Jestliže srdce není uvedeno do pevného odpočinutí svědectvím Písma, že neúprosným nárokům Boží spravedlnosti bylo učiněno zadost, musí zde nezbytně být skličující pocit neklidu a každý takový pocit je překážkou našemu velebení, obecenství i svědctví. Jestliže si nejsem jist ohledně otázky urovnání hřícha, nemohu přinášet velebení, nemohu se těšit obecenství ani s Bohem ani s Jeho lidem, a rovněž nemohu být moudrým a působivým svědkem pro Krista. Nejprve musí být srdce před Bohem uklidněno, pokud jde o dokonalé odpuštění hříchů, než jsme schopni se "klanět v duchu a v pravdě". Jestliže na svědomí lpí nějaká vina, je srdce naplněno strachem, a strachem naplněné srdce nemůže být šťasným, velebícím srdcem. Jenom ze srdce naplněného tím sladkým a svatým pokojem, který dává Ježíšova krev, může vystupovat k Otci pravé a jemu vzácné velebení. Tatáž zásada platí i o našem obecenství s Božím lidem a o naší službě svědectví mezi lidmi. Vše musí spočívat na základě pevného pokoje, tento pokoj spočívá na základě dokonale očištěného svědomí a konečně toto svědomí se opírá o základ dokonalého odpuštění všech našich hříchů, ať už to byly hříchy známé, či z nevědomosti.

Pozn. Gregorios -  Církev a každý její úd, byl Kristovou krví před Bohem očištěn dokonale - až k samé Boží svatosti a spravedlnosti. Proto je Církev i každý jednotlivý (pravý) věřící "učiněn navěky dokonalým" tou JEDNOU Obětí (Žd 10,14) a je "posvěcen, očištěn obmytím vody skrze Slovo, je postaven slvný, nemající (žádné, ani té nejmenší možné) poskvrny ani vrásky, nebo cokoli takového, ale je svatý a bez úhony"(Ef 5,26-27).