Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a dnes je Státní svátek.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 6, článků celkem: 15956, komentáře < 7 dní: 484, komentářů celkem: 380915, adminů: 60, uživatelů: 4957  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 158 návštěvník(ů)
a 2 uživatel(ů) online:

rosmano
Frantisek100

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Opatøení Ministerstva zdravotnictví ke koronavirové situaci od 3. kvìtna 2021
·Pokraèování kauzy Jerry Falwell ml.
·Policie øeší veèírek na støeše Arcibiskupského paláce v Praze
·Prezident Jižních baptistù zveøejnil na Facebooku fotografii ze svého oèkování
·Beth Moore se omluvila za podporu teologie komplementarismu
·Nový zákon s poznámkami - pøeložil Petr Pavlíèek
·Poprvé v historii se hlásí k náboženské pøíslušnosti ménì než polovina Amerièann
·Kvùli pandemii se loni v katolické církvi konalo o ètvrtinu ménì køtù
·Velikonoèní sèítání lidu
·Informace z jednání Výkonné výboru BJB dne 17. bøezna 2021

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
104703870
přístupů od 17. 10. 2001

Život víry: Vděčnost
Žhavá témata

poslal Frantisek100

Chtěl bych se zamyslet.   ·  

11Na cestě do Jeruzaléma procházel Samařskem a Galileou. ·  
12Když přicházel k jedné vesnici, šlo mu vstříc deset malomocných; zůstali stát opodál ·  
13a hlasitě volali: „Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!“ ·  
14Když je uviděl, řekl jim: „Jděte a ukažte se kněžím!“ A když tam šli, byli očištěni.     

 Malomocenství byla strašná nemoc. Lepra je infekční onemocnění, které způsobuje těžké kožní vředy a poškození nervů v oblasti paží, nohou a na kůži na těle. Nemoc je již od dávných dob často doprovázena děsivými, negativními stigmaty a příběhy pacientů s malomocenstvím, kterým se lidé obloukem vyhýbají. Pacienti se cítí jako vyhnanci. Nemoc způsobuje deformaci obličeje včetně trvalého otoku, vředů  a boulí, ale slepotu a mnoho dalších nebezpečných projevů. Dnes je již vyléčitelná, tehdy vedla postupně ke smrti.      Malomocní věděli, že do vesnice nesmí. Proto se tento příběh odehrává na jejím okraji. Malomocní ví,  že se nesmí přiblížit ani k Pánu Ježíši. Už o něm  i slyšeli a vědí, že umí i odstraňovat nemoci. Zdálky ho poznali i podle družiny učedníků, kteří šli  s ním. Uslyší Pán jejich volání?  Proto hlasitě volají a  prosí o smilování, o pomoc. Možná  sami nevěří, že by mohli být vyléčeni. O žádném takovém vyléčeném  z malomocenství neslyšeli. Nevíme zda, jsou všichni Samařané nebo jsou mezi nimi i Židé. Ježíš nepřichází k ním, aby na ně vztáhl ruce, ale odpoví jim také hlasem. Jděte  a ukažte se kněžím! To je něco, k čemu musí být velká víra. Jak mohou jít v tomhle stavu? Vždyť nás hned vyženou, jakmile  se lidem přiblížíme. Ale víra v pomoc je větší než pochybování. V tomto směru jsou všichni jednotní. Jdou ke kněžím. Zázrak se stal. Žádné příznaky nemoci u nich nejsou, jsou vyléčeni, očištěni. Je to důvod k radosti, ale přece i  k vděčnosti.  

15Jeden z nich, jakmile zpozoroval, že je uzdraven, hned se vrátil a velikým hlasem velebil Boha; ·  

16padl tváří k Ježíšovým nohám a děkoval mu. A to byl Samařan.  

 Bohužel jen u jednoho se provil vděk.  Vrací se a vyhledává Pána Ježíše. Děkuje Bohu ale i Pánu Ježíši. Jeden z deseti.   Jak to bývá i s námi?  V TV vidíme reportáže o lidech, kteří přežili těžkou nehodu či nemoc. A jejich reakce? Dostali jsme znova šanci, dokázali jsme to, překonali jsme nemoc.. ale ani slůvko vděčnosti vůči Bohu. Já, já, já…Občas se mezi nimi i někdo najde, kdo veřejně poděkuje Bohu. Jeden z deseti - statistický koeficient vděčnosti.   A tady ten Samařan patří mezi tuto statistiku vděčných.     · 

  17Nato Ježíš řekl: „Nebylo jich očištěno deset? Kde je těch devět? ·  

18Nikdo z nich se nenašel, kdo by se vrátil a vzdal Bohu chválu, než tento cizinec?“ ·  

19Řekl mu: „Vstaň a jdi, tvá víra tě zachránila.“   

 Víme, že Pán Ježíš nikdy  neuzdravil jen tělo, ale i duši. Jednou už něco takového řekl, když uzdravil slepce nebo ženu trpící mnoho roků krvácením. Zachrání nejen jen  tělo, ale i duši. Uzdravený malomocný prožil i to, co znamená být vděčný Bohu, zamilovat si ho, žít s ním, svůj život řídit podle Pána Ježíše. A to se stává  málo,  ale stává i dnes, když lidé po překonání nějakého životu nebezpečného stavu se obrátí  k Bohu. Oni uvěří v Ježíše Krista a to znamená záchranu nejen pro pozemský život, ale i pro život věčný.   Buďme vděčni! Vděční ne  z povinnosti, ale upřímně, spontánně, z lásky. Ta spontánní vděčnost je ta nejlepší. Dnes je věčnost tak vzácná. Jsou  dnes dny , kdy vzpomínáme na osvobození od nacismu, kdy našim národům hrozilo totální vyhlazení.  A za tu naši záchranu vděčíme nejen americkým vojákům, kterých v západních Čechách zahynulo bohužel několik  desítek, ale i těm sovětským vojákům, kterých zahynuly až dvě stovky tisíc a dvě desítky milionů v celé válce. Zaslouží si projev vděčnosti místo projevu vandalismu  a posměchu. Je mi smutno  z opuštěných pomníčků sovětským vojákům. Když už nechceme památník vojenským vůdcům, položme kytičku s vyjádřením vděčnosti  na hroby tehdy mladých chlapců, kteří u nás ukončili svůj život dřív, než se mohli zamilovat.  

 A buďme spravedliví!!  Bohužel o křesťanech  to platí jen málo.      
Vložil: Tomas v Sobota, 08. květen 2021 @ 13:31:29 CEST (10 čtenářů)
komentáře? | Skóre: 0



Život víry: Vládní moc je vždy od Boha
Zamyšlení

poslal Frantisek100

1Každý ať se podřizuje vládní moci, neboť není moci, leč od Boha. Ty, které jsou, jsou zřízeny od Boha, ·  

2takže ten, kdo se staví proti vládnoucí moci, vzpírá se Božímu řádu. Kdo se takto vzpírá, přivolává na sebe soud. ·  
3Vládcové nejsou přece hrozbou tomu, kdo jedná dobře, nýbrž tomu, kdo jedná zle. Chceš, aby ses nemusel bát vládnoucí moci? Jednej dobře, a dostane se ti od ní pochvaly. ·  
4Vždyť je Božím služebníkem k tvému dobru. Jednáš-li však špatně, máš proč se bát, neboť nenese meč nadarmo; je Božím služebníkem, vykonavatelem trestu nad tím, kdo činí zlo. ·  
5Proto je nutno podřizovat se, a to nejen z bázně před trestem, nýbrž i pro svědomí. ·  
6Proto také platíte daň. Vládcové jsou v Boží službě, když se drží svých úkolů. ·  
7Dávejte každému, co jste povinni: daň, komu daň; clo, komu clo; úctu, komu úctu; čest, komu čest. 8Nikomu nebuďte nic dlužni, než abyste se navzájem milovali, neboť ten, kdo miluje druhého, naplnil zákon. 

   Pavel vyjadřuje, že každý vládce je od Boha. Od Boha byl tehdy i Nero, což byla doba, kdy Pavel do Říma psal. Od Boha byl tedy i Hitler, Stalin,  Gottwald a všichni američtí prezidenti, co přísahají na Bibli. Pak se jim máme podřizovat a nemáme se stavět proti nim.  Pokud je nebudeme poslouchat, čeká nás trest. Všechny revoluce byly tedy špatné. 

    Dál Pavel píše, že vládcové nejsou hrozbou.  Nám neublíží, když jednáme dobře. Pak se nemusíme bát, ba naopak dostaneme od vládce i pochvalu. Vládce může trestat, čehož se máme bát a máme se bát  ještě něčeho. Našeho svědomí   

 Nařízení o daních apod. jsou jistě logická  a pochopitelná.   A nakonec zdůrazňuje lásku. Jakou? Tu, která naplňuje Zákon, což je Desatero. A to je oblast našeho svědomí.  

 Nevěřící čtenář si řekne, že je to krásně vymyšleno k vládnutí.  

  Křesťan by měl umět žít vítězně a dobře i v totalitním režimu. Čím se řídí? Svědomím a tím, co říká Boží Zákon. Pak se dostane jeho svědomí  s lidskou mocí do konfliktu. Do konfliktu se může dostat i v režimu, který není totalitní. Třeba , když ho nutí do útočné války či k jinému nečestnému jednání. 

   Jak se chovali křesťané v dějinách?????  

Poznámka: Chápu Pavla jako praktického a rozumného člověka. V podstatě křesťanům v Římě radil, aby vládní moc neprovokovali  a dělali jen to, co je nutné a co není proti jejich svědomí.
Vložil: Tomas v Sobota, 08. květen 2021 @ 12:22:37 CEST (21 čtenářů)
Více... | 2 komentáře | Skóre: 0



Život víry: osobní glosa O.A.Fundy: snažil jsem se zachránit křesťanství, ale nešlo to
Zkušenosti

poslal Nepřihlášený

Když bilancuji na konci života (Velikonoce, 16. dubna, 2017), čemu že jsem věnoval mnoho let – většinou vlastně promarněných –, pak odvážím se povědět, že v letech 1961 – 1981 jsem se velmi vážně, opravdově a intelektuálně poctivě snažil zachránit křesťanství.

Vložil: Tomas v Neděle, 02. květen 2021 @ 13:04:03 CEST (286 čtenářů)
Více... | 15143 bytů | 21 komentáře | Skóre: 0



Život víry: Bůh je dobrý Otec.
Grano Salis

poslal oko


Protože je Bůh dobrým Otcem, který má na mysli především blaho a prospěch svých dětí, dává své dary člověku vždycky postupně, v určitém pořadí. Totiž podle stupně duchovní vyspělosti onoho člověka.
Vložil: Tomas v Středa, 21. duben 2021 @ 16:51:49 CEST (2034 čtenářů)
Více... | 5383 bytů | 415 komentáře | Skóre: 0



Život víry: Víra, naděje, láska
Zamyšlení

poslal Frantisek100

   Sedím nad Boží Slovem a vracím se k tomu, co se stalo na kříži. Stojí tu tři opravčí nástroje a na každém z nich jedno trpící lidské tělo. Diváků moc není. Jsou tu vykonavatele trestu, římští vojáci, pár lidí, kteří znali pána Ježíše, hlavně jeho maminka Marie a miláček Jan který, sebral tu odvahu  a vzal sebou Ježíšovu maminku, a  s ní také pár žen, které Pána Ježíše milovaly. Pak  sem přišlo také pár zvědavců, co nemají co na práci. Ale práce je dost, vždyť Jeruzalém se připravuje na svátek, kdy do města se sjelo tisíce poutníků. V každé rodině mají hodně práce s přípravami. Tady za městem asi moc lidí není. Všichni tři muži nesmírně trpí, těžko dýchají, bolí ruce a nohy protlučené hřeby, mají žízeň. Kolik hodin života zbývá? Je pátek odpoledne. Pán Ježíš ví, proč trpí, a má v moci sílu vše odvrátit, ale tím by nesplnil úkol, který mu Otec dal. Ta "stopka" by byla jednoduchou záležitostí a věřím, že ji má v moci. Ale pak by nezachránil lidstvo, nezachránil nikoho. Nepřítel Boha by se radoval.  Nezachránil by ani ty, kteří pláčí pod křížem. Ale on se již večer a celou noc modlil, aby měl sílu splnit to, kvůli čemu přišel na tento svět. On Boží Syn. A vedle spolu s ním trpí dva muži. Oni trpí zaslouženě za zločiny, které páchali.  Nevíme, zda již někdy slyšeli o Pánu Ježíši, či ho znali či slyšeli kázat, ale něco už asi věděli. Jinak by jeden  z nich  se  nevysmíval, jak je zapsáno v Božím Slově   · 


  39Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: „To jsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!“  

 Takže tenhle muž ví, kdo je Pán Ježíš. Něco o něm ví. Chce se zachránit. Chápeme, kdo by na jeho místě nechtěl, aby se stal zázrak, trest byl anulován a utrpení zmizelo. On vidí sílu  u Mesiáše, pokud je Mesiáš,  v určité jeho moci. Vůbec mu nevadí, že si trest zaslouží za to, že mnoha lidem ublížil a způsobil bolest a možná i smrt. Žádná lítost, ale myslí jen na svoji záchranu. A ten muž uprostřed ?    Druhý muž to vidí jinak.   · 

40Tu ho ten druhý okřikl: „Ty se ani Boha nebojíš? Vždyť jsi sám odsouzen k stejnému trestu. ·  
41A my jsme odsouzeni spravedlivě, dostáváme zaslouženou odplatu, ale on nic zlého neudělal.“  

 Nebojí se okřiknout svého spolu trestaného. Možná páchali zlé činy spolu a dobře ví, proč jsou potrestáni. On vidí Boha a Mesiáše jinak. Má k němu úctu a činí pokání přiznáním se ke svému špatnému jednání. On se nechce zachránit způsobem, jak si to asi přeje první muž. My jsme dostali zasloužený trest , ale tenhle  muž uprostřed nás trpí nevinně, nic zlého neudělal. Obrací se k němu upřímně a s vírou, že je Mesiáš.   ·  

42A řekl: „Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království.“   

 Co si přeje tento muž. Záchranu? Ne, ale aspoň vzpomínku. A ta vzpomínka je pro Pána Ježíše nesmírně cenná. V této chvíli má Pán Ježíš důvod k velkému smutku. Kde jsou jeho učedníci mimo Jana? Kde jsou ti, které uzdravil? Kde jsou ti, kterým pomohl? Ale ti možná ani o tom, co se děje, neví. Učedníci však ano. Dobře, že Jan přivedl jeho maminku. Možná to, že Jan nezemřel nikde na popravišti jako ostatní učedníci, bylo Boží odměnou za Janovu statečnost. Slova odsouzeného muže jsou jak balzám v posledních chvílích Ježíšova života. Pane, pamatuj na mne…. Tenhle muž uvěřil v Mesiáše. A Pán Ježíš mu dává za tato slova a hlavně za víru ten nejdražší dar  - věčný život.   

     ·  43Ježíš mu odpověděl: „Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.“  

 Nezáleží , zda čárka je před slovem dnes nebo za slovem dnes, protože při vzkříšení to pro vzkříšené bude jako dnes.      

 ·  3A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista.   · 

  Jan 3, 16Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří,
 nezahynul, ale měl život věčný.   ·  

12V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být
 spaseni.“     ·  

13A tak zůstává víra, naděje, láska – ale největší z té trojice je láska.      
Vložil: Tomas v Úterý, 13. duben 2021 @ 17:49:28 CEST (235 čtenářů)
Více... | 11 komentáře | Skóre: 0



Život víry: Slova a Život
Misie

poslal rakato

SLOVA A ŽIVOT


Proč není možné sdílet evangelium skutky, a proč si to musíme připomínat. 

Slyšeli jste už někdy citát, který bývá přisuzován Františkovi z Assisi : „Vždycky sdílej evangelium. A jestli je to zapotřebí, použij k tomu i slov.“ ?  Na první pohled velmi působivá slova o tom, jak je důležité, aby křesťan „zvěstoval evangelium“ svými skutky, svým životem. Vidět evangelium je důležitější než je slyšet. Slova mohou mít jakousi doprovodnou, podpůrnou roli, ale to, co může změnit svět, jsou naše činy, naše jednání, náš život. Souhlasíme ? 

Jenomže ono je to ve skutečnosti docela jinak.  Už proto, že František z Assisi něco takového ve skutečnosti nikdy neřekl. Ale především proto, že evangelium není možné sdílet beze slov. Evangelium je svou definicí slovní záležitostí a proto může být zvěstováno pouze slovy.  

Teď možná někdo bude namítat, že ten citát je jen aforismem, který má ukázat na důležitost toho, abychom jako křesťané dokládali evangelium svými životy, životy učedníků Ježíše Krista. A to je samozřejmě naprosto správná a biblicky založená myšlenka. Naše životy mají odpovídat tomu, co zvěstujeme slovy. Kdosi dokonce řekl, že nejsilnějším argumentem proti křesťanství jsou životy křesťanů !  

Kdybychom ten dříve uvedený citát chápali tak, že svými životy dokládáme poselství evangelia, všechno by bylo v pořádku.  Jenomže naneštěstí mnozí to chápou docela jinak a tvrdí, že evangelium je možné „zvěstovat“ beze slov. Tento postoj bývá někdy označován za „inkarnační“ přístup k evangelizaci – což má znamenat to, že jako křesťané jsme svými životy jakýmsi „vtělením“ evangelia na tomto světě. Hrajeme si tu jen se slovíčky, anebo je důležité, kdo má v této věci pravdu : zastámci inkarnační evangelizace nebo zastánci zvěstování evangelia slovy ?  Je to velmi důležité, dokonce podstatné.

Tvrzení, že evangelium se dá zvěstovat beze slov, pouze naším životem, je nejen nesmiřitelné s učením Písma, Bible, ale představuje i zamlžené myšlení.  Ať už žijeme tím nejlepším životem a sloužíme druhým jak a kde můžeme a obětujeme se pro ně do krajnosti – nezvěstujeme tím ještě evangelium. Evangelium je v podstatě již svou definicí záležitostí slovního vyjádření, stejně jako zvěstování, sdílení, kázání Božího slova.  A když to říkám, jsem si vědom toho, že tu říkám něco, s čím zvlášť v dnešní době celá řada křesťanů nebude souhlasit.  Dovolte, abych své přesvědčení objasnil a dokázal biblicky i logicky. 

Takže před námi stojí dvě možnosti : slovní komunikace a komunikace beze slov. Nebo řečeno jinak : slovo a skutky, slovo a činy, slovo a život.  Verbální, slovní komunikace se vztahuje na jazyk. K tomu, abychom mohli komunikovat slovy, potřebujeme použít řeči, jazyka. Každá řeč, každý jazyk, má svou vlastní gramatiku, slovosled a slovník. Komunikace beze slov se vztahuje na výraz tváře, postoj těla, gestikulaci rukama, pohyb očima, tělesný dotyk, vzhled a podobně. Slovní komunikace může být značně komplikovaná, jak ví každý, kdo se učí cizímu jazyku.  

Ale komunikace beze slov může být ještě složitější.  Je to doslova „věda“, kterou se zabývá mnoho učenců v každé civilizaci. Jedno je jisté : není možné ne-komunikovat. Jeden s druhým neustále komunikujeme, ať už slovně nebo beze slov. Dokonce i když řekneme : „Já k této věci nemám co říct“ a zůstaneme mlčet, naše mlčení komunikuje určité skutečnosti.  Dále : je známou skutečností, že přisuzujeme komunikaci beze slov větší váhu než komunikaci slovní, zvlášť když jsou ve vzájemném konfliktu. Je tomu tak především proto, že je podstatně těžší mít kontrolu nad komunikací beze slov než nad komunikací slovní.  Jako rodiče si stále připomínáme, že je pro naše děti důležitější to, jak jednáme než to, co říkáme.  

Komunikace beze slov je přirozená a velmi účinná především v oblasti vztahů, postojů, nálad, pocitů, apod.  Zároveň však platí, že nepostačuje k předávání poznání a informací. To se dá snadno doložit. Představte si, že jste dostali za úkol sdělit druhému člověku následující : „Aristotel vyučoval Alexandra Velikého při Macedonském dvoře v letech 342 až 339 před Kristem.“  Naneštěstí ten, komu máte tuto informaci sdělit, neví nic o tom, kdo byl Aristotel, Alexander Veliký, co je to Macedonie, a kdo to byl Kristus, proč se tedy říká „před Kristem“. Navíc váš protějšek nemluví vaší řečí, nemáte tedy k dispozici verbální komunikaci. Jediné, co vám zbývá, je komunikace beze slov.  Dokázali byste sdělit uvedenou informaci bez slovního vyjádření, beze slov ?  Dovolím si říct, že nikoli. Tento druh informace není možné komunikovat beze slov, pouhými gesty, očima nebo postojem těla, apod.  Aby měla vaše informace smysl, musí být sdílena prostřednictvím slov. 

V 1.Kor.15,1-8 nám apoštol Pavel nabízí krátké shrnutí evangelia, tak jak je zvěstoval svým posluchačům a čtenářům : "Bratři, chci vám připomenout evangelium, jež jsem vám kázal, jež jste přijali, v němž stojíte a jímž jste spaseni (pokud se ovšem držíte slova, které jsem vám kázal  jinak byste uvěřili zbytečně). Předal jsem vám to hlavní, co jsem sám přijal: Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem, byl pohřben a třetí den byl vzkříšen podle Písem. Ukázal se Petrovi, potom Dvanácti, poté se ukázal více než pěti stům bratrů najednou (někteříuž zesnuli, ale většina z nich ještě žije), poté se ukázal Jakubovi, potom všem apoštolům a naposledy ze všech se ukázal i mně, nedochůdčeti.Tento biblický text neumíme sdílet beze slov, není to možné. Informace obsažená v textu vyžaduje slovní komunikaci. Z toho důvodu je myšlenka „zvěstování evangelia“ naším životem – našimi skutky - cizí biblickému pojetí. Biblické evangelium svou podstatou vyžaduje verbální komunikaci, slovní sdílení.  Tuto skutečnost si musíme připomínat a dokonce ji zdůrazňovat ne snad proto, že bychom chtěli jakkoli podcenit nebo znehodnotit účinnost našeho křesťanského svědectví životem. Nikoli. Potřebujeme si však připomínat, jakou roli hraje slovní komunikace a jakou roli hraje komunikace beze slov, když se jedná o naše svědectví, a o sdílení evangelia. Jinými slovy, nesmíme zaměňovat roli, kterou hrají slova, s rolí, kterou hrají naše skutky, náš život. 

Vzájemná záměna slov a skutků může mít vážné důsledky právě při sdílení evangelia. Taková záměna vede především ke znehodnocení slovní komunikace. Západní civilizace je dnes poznamenaná generací, která je přímo alergická na jakékoli pravdivé prohlášení, nehledě už vůbec na pravdu evangelia. Naše řeč, naše slova jsou podstatně devalvována, znehodnocena. Tzv. postmoderní civilizace je skeptická vůči slovům, obrazům, zkušenostem a jednání, které si nárokují jakoukoli nadřazenost. Slovní svědectví Církve – kázání, zvěstování – nese ještě silnější stigma. Svět, ve kterém se společenství Církve pohybuje a působí, ještě tak uzná úsilí Církve o nasycení hladových nebo osvobození utlačovaných. Nemůžeme však od světa čekat potlesk za to, že zvěstujeme evangelium, slovo Kristova kříže. Evangelium je svou podstatou konfrontační vůči každé civilizaci, každé kultuře, každé společnosti, každému světskému systému.  Věřící člověk by si měl tuto skutečnost uvědomovat a připomínat si ji pro život křesťanského svědectví. Když to tedy vezmeme do důsledků, názor, že můžeme zvěstovat evangelium svým životem nás zcela přirozeně vede k tomu, abychom se věnovali tomu, co nám přinese uznání našeho okolí a vyhýbali se tomu, co bude mít za následek spíše odmítnutí ze strany světa kolem nás – a to při zachování dobrého pocitu, že „evangelizujeme“.  „Záleží nám na tom, abychom zvěstovali evangelium“, říkáme sobě i druhým, „ale děláme to svým životem a ne slovy.“  Dochází ke zmatečné výměně pojmů, jejímž důsledkem není nic menšího než to, že zanedbáváme zvěstování evangelia slovy. Tento výklad evangelizace vede i k tomu, že se mylně domníváme, že moc evangelia vlastně spočívá v nás samých, v přesvědčivosti našeho života.  

Mnozí dnes říkají, že skutečná evangelizace není myslitelná bez inkarnačního prvku. Jinými slovy, jakoby evangelium nevlastnilo samo o sobě moc vedoucí ke spáse a k novému životu, jakoby účinek evangelia spočíval v nás, kdo evangelium sdílíme. To však neodpovídá novozákonnímu poselství Bible. Slova apoštola Pavla v jeho dopise věřícím v Římě svědčí o tom, že síla a moc evangelia nespočívá v nás, kdo je přinášíme. Spočívá v evangeliu samém, v jeho aplikaci Božím Duchem. „Nestydím se za evangelium“, píše Pavel.   Proč ?  Jednoduše proto, že evangelium, slovo kříže a vzkříšení Kristova, ta dobrá zpráva o záchraně, je „mocí Boží ke spasení pro každého, kdo věří.“ (Řím.1,16).  Evangelium je Boží mocí, ne naší mocí.  Bůh vložil do zvěsti evangelia svoji moc. A apoštol Pavel si je tak vědom této moci a má v ní takovou důvěru, že se raduje, když je evangelium zvěstováno dokonce i z nečistých, zištných pohnutek (Filip.1,12-18).   

Nikdo nepochybuje o tom – a ani já to v této úvaze netvrdím – že důsledný křesťanský život víry každého jedince i Církve jako celku, je tím nejlepším pozadím, na kterém má probíhat zvěstování evangelia.  I naše dnešní generace by nám zřejmě byla ochotna lépe naslouchat, kdybychom svoji víru důsledně žili, kdyby byla zřejmá z našeho mluvení a jednání. Tato skutečnost nás však nesmí vést k tomu, aby se zvěstování evangelia stalo jakýmsi rukojmím našeho nedokonalého života.  Jinými slovy, jestli nežiji důsledně křesťansky, nemám právo na to, abych sdílel evangelium.  Je to přesně naopak : můj nedokonalý život je potvrzením toho, že všichni potřebujeme evangelium a stále. Církev na tomto světě nikdy nebude ideálním, dokonalým komunikátorem evangelia. Avšak navzdory našim slabostem, pádům a nedokonalostem, evangelium zůstává plné moci – Boží moci – ke spasení, k záchraně každého věřícího člověka.  Moc, která je evangeliu vlastní, není větší nebo menší podle toho, kdo je zvěstuje. To je skutečnost, která nás vede k velké pokoře, ale zároveň nás také krásně osvobozuje. Moje neschopnost odpovědět na všechny námitky a otázky nevěřících, nedostatek teologického, biblického vzdělání, moje nedůslednost v životě víry – nic z toho neubírá ani kapku moci evangelia.  Protože evangelium není moje, protože patří Bohu, já je nemohu nijak vylepšit, nemohu je nijak znehodnotit, nemohu mu ubrat na jeho moci.  Moc evangelia je mocí Boží, mocí Ducha Svatého. Evangelium není mocné díky nám, nýbrž navzdory nám. Díky Bohu. Když sdílíme evangelium, ukazujeme na ukřižovaného a zmrtvýchvstalého Krista – jako na Toho, kdo jediný může zachránit každého člověka, který věří.  

Evangelium vyžaduje slovní vyjádření, které není možné nahradit žádnou komunikací beze slov.  Náš život může lidi přimět k otázkám, může je „oslovit“ v tom smyslu, že se budou ptát, proč žijeme tak, jak žijeme. Náš život však nikoho nezachrání, nespasí.  Ke spáse vede jedině víra v evangelium Ježíše Krista, víra ve zvěst o Jeho ukřižování a vzkříšení.  Toto evangelium je vždycky aktuální, nikdy není „nemoderní“, nemusíme se starat o jeho dopad v životě člověka. To jediné, co musíme, je sdílet je svými slovy, komunikovat je bez ohledu na cokoli a kohokoli, v plné důvěře v jeho moc.
Vložil: Tomas v Neděle, 11. duben 2021 @ 23:50:27 CEST (251 čtenářů)
Více... | 7 komentáře | Skóre: 0



Život víry: PRAVDA
Kázání

poslal vatatu

       SLOVO BOŽÍ

Slovo Boží má moc učinit samo to, co říká, to na místě, kde přebývá.

Komu byla dána od Boha Boží milost a tak skrze ní slyší Boží slova, tak ty slova v něm, to je v jeho mysli a v jeho srdci způsobí, víru v to slovo, víru v uskutečnění toho slova tím slovem. Není to samozřejmě hned, protože to má svůj určený postup.

Z prvu, když člověk uslyší z Boží milosti Boží slova, tak se do nich prostě a jednoduše ZAMILUJE. Kdo se nezamiloval, ten slova Boží zatím neslyšel, je to pro něj jenom jedna z množství informací, kterých je na světě spousta.

Vložil: Tomas v Pátek, 09. duben 2021 @ 22:33:06 CEST (258 čtenářů)
Více... | 8732 bytů | 12 komentáře | Skóre: 0



Život víry: Cesty Boží a výsledek - 8. kapitola ze Skutků
Zamyšlení

poslal Frantisek100

1Saul schvaloval, že Štěpána zabili. Tehdy začalo kruté pronásledování jeruzalémské církve; všichni kromě apoštolů se rozprchli po Judsku a Samařsku. ·  

2Zbožní muži Štěpána pochovali a velmi nad ním truchlili. ·  
3Saul se však snažil církev zničit: pátral dům od domu, zatýkal muže i ženy a dával je do žaláře. ·  4Ti, kteří se z Jeruzaléma rozprchli, začali kázat evangelium všude, kam přišli.  

 Jistě. Saul ještě nepoznal Krista, nebyl pod Duchem Božím. Byl vzdělaným farizejem a věřil, že to, co ho učili, je pravda. Ostatně nebyl sám. Všichni podobně uvažovali  a proroctví pro ně bylo něco, co si vysvětlovali špatně anebo vůbec nechápali. Byli k pravdě hluší. Kdo vlastně porozuměl úloze Pána Ježíše?  Ani dnes mnoho křesťanů tomu nerozumní a mají svá vysvětlení. Na první místo dávají  všechno možné, ale ne Pána Ježíše.
Vystupování Štěpána bylo pro veleradu a farizeje jen důkazem, jak je učení Krista  pro židy nakažlivé a jak se může nebezpečně šířit. Jediné řešení je likvidace nositelů tohoto učení. A tuto metodu nakonec používaly i samotné církve později, když získaly moc. A to nejen katolická, ale i církve nekatolické.  Spustila se tak vlna pronásledování křesťanů. Obdivuji apoštoly, kteří v tak těžké době zůstávají v Jerusalemě. Bylo však dost věřících , kteří se rozptýlili po Judsku a Samaří. A nebylo to ze strachu z pronásledování v hlavním městě, ale   i z touhy šířit Krista i mimo hlavní město. Doposud  se jejich svědectví soustředilo plně na Jerusalem, ale  nyní se rozšíří po celé zemi  a i dál za hranice. Možná, že dříve se neodvážili na takové cesty a  takový život, ale nyní jsou k tomu i přinuceni okolnostmi. Z lidského hlediska se jednalo o temnotu, ale z hlediska Božího šlo o žeň. Zrno víry se šířilo po zemi  jako větrem. Evangelium se tak dostalo i do vzdálených míst. Nevíme, jaká jména měli ti zbožní muži, kteří pochovali Štěpána. Byli to třeba křesťané, kteří ještě neopustili pro ně tak nebezpečné město. Mohli to být i zbožní židé, ve kterých odvážný Štěpán vzbudil respekt a uznání, a proto považovali za správné, aby měl řádný pohřeb. Saul se začal chovat jak posedlý. Co ho tak vyprovokovalo, aby tak aktivně pronásledoval křesťany? Dělo se něco v jeho svědomí? Chtěl snad dokázat, že  víra křesťanů je něco velice nebezpečného pro židovskou víru? Možná vnitřně i záviděl Štěpánovi  jeho odvahu a třeba i víru. Dokázal by to i on? Díval se na popravu, hlídal pláště a slyšel svědectví člověka, který věří v Krista, který se nebojí smrti  a vidí Ho v posledních chvílích svého života. A přitom nemá v sobě nenávist jako Saul vůči křesťanům. V Saulovi je vnitřní boj. Svědomí mu říká něco jiného , než jeho  farizejský názor a farizejská víra, a toto svědomí musí přehlušit svojí nenávistí.    
Vložil: Tomas v Úterý, 06. duben 2021 @ 09:10:39 CEST (281 čtenářů)
Více... | 20068 bytů | 12 komentáře | Skóre: 0



Život víry: Čiňte mi učedníky.
Úvod do křesťanství

poslal oko

..." Jděte tedy a čiňte učedníky ze všech národů, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal."....

Vložil: Tomas v Sobota, 27. březen 2021 @ 08:22:02 CET (4041 čtenářů)
Více... | 943 bytů | 757 komentáře | Skóre: 0



Život víry: Nebe jen pro někoho a panské
Žhavá témata

poslal Frantisek100

Nebe plné ….., ale to by  byl hnusný název, ale ukazuje na krutou pravdu.  Takový název si nebe nezaslouží. Z úcty k Pánu Ježíši jsem to změnil. Pro koho je nebe? Zdejší letniční mne vyprovokovali, abych se vůbec zamyslel nad tím, zda Boží Slovo má smysl. Zda Bůh stojí na straně utlačovaných a chudých? A já začínám o tom Bohu, ve kterého věří letniční nějak pochybovat. Prožil jsem dětství v bídě, ale v laskavém prostředí. Moji rodiče se nikdy nehádali a celý život znali jen  práci. Velkou část svého života prožili ještě před komunistickým režimem. Moje maminka dostala invalidní důchod dva roky před mým narozením a tatínek starobní v roce 1955. Do kostela jsme nechodili, ale na vánoce se maminka pomodlila. Mně nechali pokřtít. Žili jsme od důchodu k důchodu  a já od deseti let pomáhal tatínkovi, když lidem uklízel za malý poplatek uhlí. Žádnou komunistickou výchovu jsme neměl  a moji rodiče politice nerozuměli. Zdraví rodičů se zhoršovalo  a já po dokončení základní školy chtěl se vyučit  a vydělávat hned peníze. Nakonec mne ředitel přemluvil, abych šel na SVVŠ  a pak na pedagogickou fakultu. Už během doby na základní škole jsem bohužel začal vnímat jakýsi povýšený třídní náhled některých spolužáků. Byly to děti těch, co bydleli v krásných domech a rodiče dřív měli hospodu, živnost, prostě asi se měli dobře. Hospodu asi  kdysi znárodnili a živnost museli vykonávat jinak , v rámci komunálu, ale hlavně byli zdraví a měli se  lépe než my. Pochopitelně vzniká v malém chlapci i závist a hlavně pocity ponížení. Že by byl někdo ve škole, komu by se učitele posmívali kvůli víře, jsem nezažil. Zažil jsem ale hnusné chování zástupce ředitele vůči chlapci, jehož rodiče odmítli vstoupit družstva. Ale proč to píšu? Pro takového Myslivce či Cizince a Rosmana je to jen lež a výmysl. Prostě dostal jsem nálepku komunista. Proč? No přece jsem se zastal komunistů a členy OF a ODS nazval svině.. To se nesmí. Pravda se nesmí. Já znal komunisty jako obyčejné dělníky a některé ani politika nezajímala. Byli zvyklí pracovat, byli rádi, že je mír  a věřili, že bude časem lepší život. Rozhodně nechtěli rabovat a krást. Obyčejní a řekl bych, i charakterní lidé. Poznal jsem i křestany, úžasné lidi, kterým někteří komunisté ublížili. A po 89 bohužel divadelníky, co chtěli hrát na city věřících a do toho nesrozumitelně mluvit. Pozvali si cizince se západu a USA, aby nás čecháčky přivedli na pravou víru  a uchránili od komunistických myšlenek,. Přemýšlel jsem o tom, proč vlastně vznikaly ty revoluce, proč se lidé bouřili a co vedlo ke vzniku komunismu. Usoudil jsem, že chudé, dělníky, někdy nevolníky k tomu někdo vyprovokoval. Zbožný Cizinec mi sdělil, že feudály  a kapitalisty si vymysleli zločinci až někdy v 19. století. Hm. Takže oni žádní tihle boháči  a mocní lidí neexistovali. Oni existovali jen nespokojení chudí lidé, dělníci, nevolníci..: Cizinec také napsal: Málokterý bohatý by ti řekl: To, že jsi chudý, vyřeší tím, že někomu něco ukradneš, to, co má vyrabuješ a zavřeš do vězení nebo zabiješ. To má pravdu. Tím se to nevyřeší?  A čím ? Modlitbou? Ona zapůsobí na továrníka či velkostatkáře, zámeckého pána , aby těm chudým nějak pomohl? Proč tihle pobožní letničáři nepochopili, že bída vede k zoufalství  a pak ke zkratkovému chování?  To jim jejich Kristus neřekl ? Tohle je totiž učí jejich západní vůdci.  A mohl bych pokračovat dál. Ale má to smysl bavit se s takovými bezcharakterními pyšnými lidmi, co si myslí, že jejich víra je správná? Vůbec nemají cit a pochopení a nechtějí najít příčinu bídy. Podle nich za to mohou ti chudí. Jak pak zase napsal Cizinec. Bohatí ti naopak řeknou: Začni  se věnovat něčemu rozumnému, najdi potřebu lidí, uč se a makej, věnuj se tomu, A když to vydržíš šest let, určitě to přinese ovoce a práce se zúročí. To je krásná pobožná řeč kapitalisty a  pána. A kdo by mohl zajistit tehdy těm chudým vzdělání? Čemu rozumnému se ještě mohli při celodenní směně věnovat? To už ti letniční nedomýšlejí. Je mi z těchto pobožných špatně. Je to jen koncentrace osobního sobectví. A dotýká se i mých rodičů a prarodičů. A vrchol všeho je, když mi začne tenhle letniční svatý vyčítal, že myslím jen na prachy, když jsem se nepostaral doma o umírající rodiče. Houby ví, co je utrpení a dívat se, jak doma umírá otec  a já jsem bezmocný. A tak jsem dostal vizitku komunista za pravdu o životě.  Od těchto pobožných hyen. Škoda  a poučení. Pochopil jsem zdroj letničního hnutí. Je to od Satana a   má za cíl zničit u lidí víru v Ježíše. Prý se nedostanu do nebe. Jistě tam přece budou halvně  ti králové, boháči a pak ti hodní dělníci a nevolníci, co ohnuli hřbet. Ubohé. V takovém nebi, kde budou páni, co způsobili bolest, války a utrpení lidí, vyprovokovali chudáky k rabování, pomstě a zlu,  být nechci a doufám že  takové nebe existuje jen pro ty ……..Tam nechci, tam není Kristus. Ať si tam jdou ti letniční.      

Vložil: Tomas v Čtvrtek, 25. březen 2021 @ 09:12:14 CET (999 čtenářů)
Více... | 101 komentáře | Skóre: 0



Život víry: Pár slov na rozloučenou
Zkušenosti

poslal Frantisek100

   Stalo se to před léty, kdy nebylo zvykem na veřejnosti hovořit o Bohu. Tenkrát jsem byla ještě mladá, bibli jsem nerozuměla tolik jako dnes. Neznala jsem zpaměti verše, kterými je možno trpícího člověka" pohladit po duši?   


 Je noc. Oddělení spí a já tiše vzcházím na pokoj, kde s těžkým infarktem  namáhavě dýchá moje pacientka. Je mi jí líto. Snad nikdy předtím a ani potom jsem se nesetkala s pacientem, který  by vážil víc než 200 kg. Ona je tou výjimkou. Uvědomuje si, jak je pro nás obtížné třeba jen ustlat pod ní lůžko. Přicházím k ní. Nespí. " Potřebujte něco?" ptám se. "Chci člověka!" vyhrkne ze sebe. V ten okamžik se moje ruka dotýká její. Sedám si k ní  a jemně ji hladím..   Pak několikrát odbíhám za jinou prací, ale vždy znovu a znovu se vracím k ní. Služba mi brzy skončí… Opět se k ní vracím. Jako by cítila, že budu muset odejít, přerušovaně šeptá?" Já tu chci člověka!"   Skláním se k ní, dodávám si odvahu a rozechvěným hlasem jí říkám: "Člověk přijde a zase odejde. Věřte v Boha, proste ho o pomoc a určitě vám pomůže. I mně v životě hodně pomohl.." Naše oči se setkávají. Chvilku se nechápavě dívá a pak - snad se mi to jenom zdá? Mám pocit, že její tvář s vyjasňuje, že se usmívá. Ještě jednou ji pohladím po vlasech a odcházím.. 

   Vracím se domů pěšky. Je ještě tma. Miluji tyto návraty domů ve tmě a tichu. Jsou to chvíle, kdy   si cestou hovořívám s Bohem, nikdo mne přitom nevidí a neslyší, jen On. A já ho teď prosím, aby té moji pacientce pomohl, aby k ní byl milosrdný. Aby se netrápila   Další den nastupuji do služby a při čtení "Hlášení" zjišťují, že zde chybí její jméno. Cedulka na tašce s jejím ručníkem mi jasně napovídá, že moje pacientka zemřela několik hodin po mém odchodu..   Vracím se ve vzpomínkách o den zpátky. Znovu vzpomínám, na její poslední probdělou noc. Kdysi bývala učitelkou. Určitě mnohokrát musel dětem vyprávět, že Bůh není. Možná, že tomu i sama uvěřila. K čemu jí byl tento životní názor? A pak zase vidím ty její veliké modré oči, jak bolestně a přitom šťastně se usmály, když slyšely těch mých pár slov na rozloučenou..    Někdo má to štěstí, že pozná a uvěří ve svého Stvořitele již v mládí. Někdo má k tomu příležitost až v posledních hodinách života. Asi jako ona. Vždyť Pán Ježíš nám o vstupu do Božího království vyprávěl krásné podobenství.: 

Neboť s královstvím nebeským je to tak, jako když jeden hospodář hned ráno vyšel najmout dělníky na svou vinici. Smluvil s dělníky denár za den a poslal je na vinici. Když znovu vyšel o deváté hodině, viděl, jak jiní stojí nečinně na trhu a řekl jim: " Jděte i vy na mou vinici a já vám dám, co bude spravedlivé" oni šli. Vyšel opět kolem poledne i kolem třetí hodiny a učinil právě tak. Když vyšel kolem páté hodiny odpoledne, našel tam další, jak tam stojí, a řekl jim:" Co tu stojíte celý den tak nečinně?  Odpovědí mu: " Nikdo nás nenajal" On jim řekne:"Jděte i vy na mou vinici." Když byl večer, řekl pán vinice svému správci. "Zavolej dělníky a vyplat jim mzdu, a to od posledních k prvním" Tak přišli ti , kteří pracovali od pěti odpoledne a každý dostal denár. Když přišli ti první, měli za to, že dostanou víc., ale oni dostali po denáru. Vzali ho a reptali proti hospodáři:"Tihle poslední děleli jedinou hodnu, a tys jim dal stejně jako nám, kteří jsme nesli tíhu dne  a horko." On však odpověděl jednomu z nich:"Příteli, nekřivdím ti! Nesmluvil si se mnou denár za den? Vezmi si, co ti patří, a jdi! Já chci tomu poslednímu dát jako Tobě, nemohu si se svým majetkem udělat, co chci? Nebo snad tvé oko závidí, že jsem dobrý? Tak budou poslední první a první poslední."  

Ano- v Božím království nebude rozdílu mezi těmi, kdo uvěřili jako děti či mladí lidé a mezi jinými, kteří uvěřili na sklonku života., Bůh dobře ví, kdy a jakou příležitost měl každý z nás k tomu, aby uvěřil. Pán Ježíš nám všem nabízí stejnou odměnu- věčný život.   Moje myšlenky se vrací zase zpátky. Utrpení skončilo, pacientka už žádnou bolest nevnímá. Mlčky, aniž si to uvědomuje, čeká..   Až jednou v "poslední den" Pán Ježíš znovu podle svého slibu  přijde na tuto zem a vezme si své věrné k sobě, pak určitě poznám, zda těch mých pár slov na rozloučenou mělo smysl….
Vložil: Tomas v Pondělí, 22. březen 2021 @ 18:30:06 CET (247 čtenářů)
Více... | 9 komentáře | Skóre: 0



Život víry: Dívej se Saule!!Poslouchej!!
Zamyšlení

poslal Frantisek100

·  1Velekněz se Štěpána otázal: „Je tomu tak?“ ·  

2A Štěpán začal mluvit: „Bratří a otcové, vyslechněte mne: Bůh slávy se zjevil našemu praotci Abrahamovi ještě v Mezopotámii, než se usadil v Cháranu, ·  
3a řekl mu: ‚Opusť svou zemi a své příbuzné a jdi do země, kterou ti ukážu.‘ ·  
4A tak vyšel Abraham z Chaldejské země a usadil se v Cháranu. Když jeho otec zemřel, vyzval jej Bůh, aby se odtud přestěhoval do této země, v které nyní žijete. ·  
5Ale nedal mu z ní do vlastnictví ani píď, slíbil však, že ji dá natrvalo jemu i jeho potomkům, ačkoliv tehdy ještě Abraham neměl syna. ·  
6A Bůh mu řekl: ‚Tvoji potomci se přestěhují do cizí země a budou tam bydlet; udělají z nich otroky a po čtyři sta let s nimi budou zle nakládat. ·  
7Ale já budu soudit národ, který je zotročí,‘ řekl Bůh, ‚a oni vyjdou svobodni a budou mi sloužit na tomto místě.‘   

Štěpán potřebuje se obhájit, že není ten, kdo by chtěl  zbořit chrám. Chtějí ho obvinit podobně jako Pána Ježíše. Udali ho vlastní lidé. Je obdivuhodné, že svoji obhajobu začíná popisem historie hebrejského národa  od Abrahama. Dopouští se menších nepřesností, ale ty nejsou důležité. Vyjadřuje,  že žijí v zemi , o níž slíbil  Bůh Abrahamovi, že ji daruje  jeho potomstvu. Tak prohlašuje Bůh ještě v době, kdy Abraham neměl děti. Abraham tedy žil v zemi, která nebyla ještě jeho. Je slíbena jeho potomkům, ale není řečeno, kdy ji dostanou darem. Potomci se tam později přestěhovali do jiné země, kde byli čtyři stovky let a v otrockém postavení. A Bůh zařídí, že tito potomci po tolika letech přijdou právě sem, aby  Bohu sloužili.  
Vložil: Tomas v Sobota, 20. březen 2021 @ 21:39:58 CET (1110 čtenářů)
Více... | 19335 bytů | 172 komentáře | Skóre: 0



Život víry: A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi
Zamyšlení

poslal karels

Biblický text a to obzvláště text Janova Evangelia pracuje s terminologií Božího Slova. Článek je mojí reflexí nad tímto tématem.
Vložil: Tomas v Pátek, 19. březen 2021 @ 15:04:45 CET (455 čtenářů)
Více... | 6493 bytů | 21 komentáře | Skóre: 0



Život víry: Proč jim Bůh nedal dar mluvit nesrozumitelnými jazyky???
Zamyšlení

poslal Frantisek100

Čtvrtá kapitola Skutky   ·  


1Když Petr a Jan ještě mluvili k lidu, přišli na ně kněží s velitelem chrámové stráže a saduceji, ·  2rozhořčeni, že učí lid a hlásají, že v Ježíši je vzkříšení z mrtvých. ·  
3Násilím se jich chopili a vsadili je na noc do vězení, neboť už byl večer. ·  
4Ale mnozí z těch, kteří slyšeli Boží slovo, uvěřili, takže jich bylo již na pět tisíc.   
Parapřeklad:   Zatímco Petr a Jan mluvili, přivedli na ně kněží a saduceové velitele chrámové stráže, ten je zatkl, ale protože byl už večer, vzal je do druhého dne do vazby. Kněze totiž popudilo, že Petr a Jan učili lidi v chrámě  a hlásali, že Ježíš vstal z mrtvých. Ale mnozí z posluchačů jim uvěřili, takže počet věřících dosáhl asi pěti tisíc mužů.      

 Vyšší kněží byli prominentní kněží, často blízcí příbuzní nejvyššího kněze, kteří měli na zvláštní schopnosti nebo vliv. Chrámová policie byla stráž rozmístěna v prostorách chrámu, aby zalištovala dodržování pořádku. Saduceové byli členové židovské náboženské sekty, kteří nevěřili ve vzkříšení z mrtvých. Většina  z těchto lidí zosnovali  a provedli Ježíšovo zatčení a ukřižování. Petr a Jan mluvili během odpoledního modlitebního času. Saduceové tam rychle přišli, aby prověřili, co se děje. Protože nevěřili ve vzkříšení, rozčílilo je, co apoštolové říkají. Petr s Janem popírali jeden ze článků jejich víry a tak ohrožovali jejich náboženskou autoritu. I když byli pod nadvládou Říma, měli na pozemcích chrámu téměř neomezenou moc. Proto mohli Petra  a Jana zatknout a jako důvod jim stačilo, že učili něco, co bylo v rozporu s jejich přesvědčením. I když Petr  a Jan riskovali, mělo to smysl. Dozvídáme se o velkém množství lidí, kteří na základě jejich slov uvěřili.   · 

  5Druhý den se shromáždili jeruzalémští představitelé židů, starší a znalci zákona, ·  
6velekněz Annáš, Kaifáš, Jan a Alexandr a ostatní z velekněžského rodu, ·  
7dali předvést Petra a Jana a začali je vyslýchat: „Jakou mocí a v jakém jménu jste to učinili?“ ·  
8Tu Petr, naplněn Duchem svatým, k nim promluvil: „Vůdcové lidu a starší,   

Parapřeklad:   Příštího dne právě zasedala v Jeruzalémě židovská velerada- shromáždění politických i náboženských předáků a učitelů zákona, kterému předsedal úřadující velekněz Kaifáš. Byl tak také jeho předchůdce Annáš, a dále Jan, Alexandr a ostatní příslušníci velekněžského rodu. Dali si předvést  Petra a Jana, Ježíšovy apoštoly a začali je vyslýchat. Chtěli vědět, jaká to je moc, kterou uzdravili chromého a kdo ji jim svěřil      

Rada synedrium jinak Sanhedrin byl vlastně nejvyšší soud. Stejná rada odsoudila i Ježíše k smrti. Měla sedmdesát členů a předsedal ji nejvyšší úřadující kněz.  Jak Anaáš tak i Kaifáš měli vyznanou úlohu při Ježíšově odsouzení  a byli to vzájemně příbuzní. V této radě většinu měli saduceové. Proces začal dotazem na apoštoly, jakou mocí nebo v jakém jménu udělali onen zázrak uzdravení. Za oba se ujal slova Petr. Vystoupil kupředu a měl nyní nedocenitelnou příležitost kázat evangelium náboženské elitě. A on je horlivý a nebojácný, protože je s ním Bůh  a je naplněn Duchem Svatým.   
Vložil: Tomas v Středa, 17. březen 2021 @ 10:32:03 CET (508 čtenářů)
Více... | 21414 bytů | 37 komentáře | Skóre: 0



Život víry: Kolektivní vina a Boží trest.
Žhavá témata

poslal Frantisek100

Třetí kapitolu ze Skutků snáze pochopíme z parafrázovaného překladu:  


   Petr a Jan šli jednou ve tři hodiny odpoledne do chrámu, aby se zúčastnili pravidelních modliteb. Mezi četnými žebráky tam byl také muž chromý od narození, kterého jeho přátele Každý den přinesli a posadili do chrámových vrat zvaných Krásná brána. Chodilo tudy hodně lidí a on je prosil o almužnu. Tak požádala i Petra a Jana. Zastavili se u něho a Petr řekl: "Podívej se na nás!" Žebrák svedl dychtivě oči, protože čekal dobrou almužnu. Petr však pokračoval: Peníze nemám, ale dám ti cennější dar. Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, vstaň a chod!" Pak uchopil žebráka za napřaženou pravici, pozvedl ho a v tom okamžiku do ochrnutých nohou vstoupila síla. Postavil se, zkusil chodit a za chvíli už mohl jít dovnitř chrámu spolu  s apoštoly.  Dokonce radostně poskakoval a hlasitě chválil Boha. Lidé nevěřili vlastním očím, ale jasně poznávali, že dlouholetý mrzák, který žebrával u Krásné brány, teď chodí a z vděčnosti k Bohu prozpěvuje. Sbíhali se kolem uzdraveného i kolem apoštolů, kteří zatím došli do Šalamounova loubí.    

 Židé zachovávali tři modlitební chvíle: ranní kolem 9 hodiny, odpoledni  a pak večerní při západu slunce. Krásná brána byla vchodem do chrámu a tudy procházelo hodně lidí, kteří šli na modlitby do chrámu. Chromý žebrák byl takto postižen od narození, takže nešlo o žádný podfuk. Sám nikdy na toto místo nedošel a přinášeli ho sem  přátele. Pohled  na něho vzbuzoval soucit  a lítost , většina lidí mu asi dávala  drobnou almužnu. Později si již na něho zvykli  a možná všichni už nebyli takoví dárci. Je to hrozný stav pro člověka, který ve svém životě zná jen toto místo a bez přátel by asi zemřel. V řádném případě nešlo o sehrané divadlo, což se dnes bohužel stává při vystoupení některých sekt. Petr s Janem se zastavují. Oba  mají cit   a vědí, že těch pár drobných jeho ubohý život nezmění. A tady zapůsobí Duch svatý na Petra.  Jeho slova, že nemá peníze, ale něco cennějšího jistě vyvolala u postiženého velkou pozornost. Co mu může tento muž, který se nezdá být boháčem , mu dát. Petr bere žebráka za ruku a pozvedává ho.  Již stojí na nohou. Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a chod! Tak zní Petrova slova, když ubožáka drží za pravou ruku a pozvedává.  A teď se to stane. Není to podvod, je to zázrak. Muž, který měl ochrnuté nohy se nejen udrží na nohou ale může se pohybovat a dokonce poskakovat. A co tento muž udělá? Má velkou radost, dokonce začne prozpěvovat a chválit Boha. Vchází  s apoštoly do chrámu, kde přítomní žasnou. Kdyby toho muže neznali od narození, mysleli by si, že to jen  nějakou dobu předstírala, aby mohl žebrat, ale oni vědí, žes e opravdu tak postižen narodil. Žasnou. Je v přítomnosti apoštolů. Lidé se s k nim sbíhají, potřebují se přesvědčit. Jak to Bůh zařídil. Následující Petrovo kázání bude mít nyní velkou sílu, protože je umocněno zázrakem. A navíc kázat bude obyčejný rybář.   
Citace z parafrázovaného překladu:      

A tak nim Petr začal mluvit:"Přátele, proč se divíte? Snad si nemyslíte, že jsme toho člověka uzdravili vlastní mocí nebo mimořádnou zbožností? Kdepak! To Bůh, kterého vyznáváte, Bůh vašich praotců  - Abrahama. Izáka a Jákoba- to právě před vámi dokázal moc svého Syna Ježíše.   

Všimněme si, že Petr nechce pozornost upoutat na sebe jako na osobu , ale na Boha a jeho Syn Ježíše.  A nejde o nějakého nového Boha. Ten Bůh, jehož je Ježíš Synem je Bůh jejich praotců. A co se stalo s Božím Synem Ježíšem? Tak poslouchejte dál.   Citace z parafrázovaného překladu:    

   Toho Ježíše, kterého vy jste vydali Římanům a veřejně jste se ho zřekli před Pilátem, ačkoliv ho chtěl zprostit obžaloby. A když vám dal vybrat, koho má popustit, vy jste se zřekli svatého a spravedlivého muže a vyžádali jste milost pro vraha. Toho, kdo vám chtěl dát věčný život, jste zabili! Ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých  a my to můžeme osobně dosvědčit. Protože v něho věříme, dal nám sílu uzdravit tohoto muže, kterého znáte po léta jako bezmocného. To, že je zdráv, je výsledkem víry v Ježíše Krista.  

 Petr jde na to směle. Původce zázraku je ten, kterého zavrhli, zapřeli a zabili.   Další citace: 

      Uvědomuji si však, bratři, že jste se Ježíše zřekli z nevědomosti a že ani vaši vůdcové netušili, o koho se jedná. Bůh tak vlastně dopustil, aby Kristus trpěl, jak už dávno předpověděl ústy svých proroků. Přiznejme si svou vinu na tomto hrozném činu a proste Boha, aby vám odpustil. Pak se i vy budete moci těšit na dobu, kdy Bůh znovu pošle Ježíše jako vašeho osvoboditele.    

  Petr po těchto slovech obviněná změnil tón. Nyní k nim přistupuje jako ke svým bratrům a taktně připouští, že se tak stalo i z určité nevědomosti Vybízí je k pokání, což je cesta záchrany   Další citace:  
  • 21On zůstane v nebi až do chvíle, kdy bude všechno nové, jak o tom Bůh od věků mluvil ústy svých svatých proroků.
  • 22Mojžíš řekl: ‚Hospodin, náš Bůh, vám povolá proroka z vašich bratří, jako jsem já; toho budete poslouchat ve všem, co vám řekne.‘
  • 23A ‚každý, kdo toho proroka neuposlechne, bude vyhlazen z mého lidu.‘
  • 24Také všichni ostatní proroci, kolik jich jen od Samuela bylo, přinášeli zvěst právě o těchto dnech.
  • 25Vás se týkají zaslíbení proroků i smlouva, kterou Bůh uzavřel s vašimi otci, když řekl Abrahamovi: ‚V tvém potomstvu budou požehnány všechny národy na zemi.‘
  • 26Především pro vás povolal svého služebníka a poslal ho k vám, aby vám přinesl požehnání a odvrátil každého od jeho hříchů.“
a v parafrázovaném překladu:      

 Teď je v nebi a zůstane tam až do chvíle, kdy se Bůh rozhodne obnovit celý svět, jak to předpovídali proroci. Tak například Mojžíš přece řekl: Z našeho národa jednou Bůh povolá nového proroka, podobně jako k vám poslal mne, ale toho budete skutečně poslouchat na slovo. Kdo by se mu nepodřídil, nebude už náležet mezi Boží  vyvolené. Samuel a všichni další proroci mluvili často o době, kterou my právě prožíváme. Vy jste syny těch proroků a máte dědický podíl v úmluvě mezi Bohem  a Abrahamem. Bůh přece Abrahamovi slíbil: "Tvůj potomek bude požehnáním pro všechny národy země" Vám na prvním místě poslal Bůh svého Syna Ježíše, aby vám přinesl všecko dobré a odvrátil vás od vašich špatností.      

Lépe  a přesněji Petr už mluvit nemohl. Ukázal na jasnou návaznost na Ježíše, na proroky a dějiny židů. Mluvil stručně a jasně. Vždyť mnoho posluchačů možná nemělo ani znalosti o všech prorocích a o jejich učení.  Pasivně přijímali to, co se s jim servírovalo v chrámu. Jak podobné dnešní době?  I my jsme masírováni lží v politickém i v náboženském smyslu v médiích. Obyčejní židé byli vinni na smrti Spasitele jen svojí kolektivní národní příslušností k těm, kteří je vedli  a zabili Krista. Na čem máme vinu my dnes?? Kdo nás vede  a ovládá? Kde je záchrana?? Kde je pravda??   Jak se mohli tehdy židé zachránit od toho prokletí, které je pak pronásledovalo všude, kde byli a vrcholilo v ve 20. století? Jak se můžeme zachránit my dnes, kdy je zneužívána i víra v Krista?   A nemáme i my dnes kolektivní vinu nad tím, jak to dopadlo s křestanstvím?   A uvědomujeme si to? Proč se na dějiny nedíváme objektivně? Nechceme vidět, jak hnusné a kruté a bezcitné bylo chování křestanské civilizace? A to trvalo tolik století  a trvá i dnes!!!
Vložil: Tomas v Neděle, 14. březen 2021 @ 15:18:13 CET (254 čtenářů)
Více... | 12 komentáře | Skóre: 0



Život víry: Přijdu brzo
Zamyšlení

poslal Frantisek100

·  1Když nastal den Letnic, byli všichni shromážděni na jednom místě. ·  

2Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli. ·  
3A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden; ·  
4všichni byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat. ·  
5V Jeruzalémě byli zbožní židé ze všech národů na světě, ·  
6a když se ozval ten zvuk, sešlo se jich mnoho a užasli, protože každý z nich je slyšel mluvit svou vlastní řečí.   
Co to byl za svátek letnice? Původně slavnost žně. Byl to jeden ze tří hlavních svátků, o němž je psáno v knize ze Lev 23.16 ·  
16Ke dni po sedmém dni odpočinku napočítáte padesát dní a pak přinesete Hospodinu novou přídavnou oběť. ·  
17Přinesete ze svých sídlišť chléb k oběti podávání; budou to dva chleby ze dvou desetin éfy bílé mouky, budou upečeny kvašené, jakožto prvotiny Hospodinu. ¨ ·  
18S chlebem přivedete sedm ročních beránků bez vady, jednoho mladého býčka a dva berany. To bude zápalná oběť Hospodinu s příslušnými přídavnými oběťmi a úlitbami, ohnivá oběť, libá vůně pro Hospodin ·  
21V týž den svoláte lid . Budete mít bohoslužebné shromáždění; nebudete konat žádnou všední práci. To je provždy platné nařízení pro všechna vaše pokolení ve všech vašich sídlištích.    

 Židé také odůvodňovali letnice jako den  vydání Zákona. Na tyto svátky přijíždělo do Jeruzaléma mnoho židů ze zahraničí, kde dlouhá léta  a po celá pokolení žili. Jejich rodným jazykem tak často byl jazyk národa, v němž se narodili a žili. Doma se  jistě učili i jazyk, v němž čítali svatá Písma. Do ciziny se jejich předci dostali v době různých válek, kdy židé museli utíkat před nepřáteli. Usídlili se tam, ale na svoji vlast a víru nezapomínali. Na svoji víru získali i některé pohany, z nich se staly proselyté. Proselyta byl ten, kdo konvertoval k judaismu. Musel přijmout obřízku a zachovávat Zákon jako rodilí Židé a ti s ním také jednali jako s bratrem. V Jeruzalémě v této době letnic tak byla přítomna pestrá směs  židovských národností.   V tento den se učedníci, a nebyli to jen apoštolové, shromáždili na jednou místě. Šlo o dům. Takže zatím ještě neměli odvahu vyjít ven mezi lidi. Pravděpodobně se i modlili a zpívali, jednali  jednomyslně  a vnímali své společenství. A náhle se něco stalo. Lukáš u toho asi nebyl, ale popisuje to, co mu přímí  účastníci sdělili. Napřed nastal zvukový jev. Hučení. Já si vzpomenu na dětství, jak třeba hučely dráty vysokého napětí, když jsme si pod nimi někdy hráli. Nebylo nic vidět, ale přesto slyšet. Zde je slyšet hluk podobný větru a naplnil celý dům. Nešel z venku, ale asi prostě najednou tu byl.  Zdroj nebyl vidět. A do toho  najednou světelné jevy. Plamínky, které nepálí, ale připomínají oheň.  Nebyli na jednom místě. Šířily se nad jejich hlavami jako přeskakovali z jedné hlavy na druhou. Na každém z přítomných byl tento světelný jev.  Dnes bychom to nazvali jevem, který souvisí s nějakou energií, třeba elektrostatickou silou. Tehdy nepochopitelný jev, který nezpůsoboval žádnou škodu. Nic nezačalo hořet ani pálit. A přece to mělo určitý účinek.   Něco se  však stalo  s jejich psychikou. Ten světelný jev působil na jejich hlavách, nikoliv na dalších částech těla. Pociťují něco, co dosud nepoznali.  Zvláštní duchovní sílu  a ta je nutí nebýt zticha, ale nahlas mluvit a možní  i hlasitě volat. Už nezůstávají v domě, ale  vyhrnou se ven a jejich hlasy tak přilákají lidi z  okolí. A oni aniž si to uvědomují, mluví a hovoří k Kristu a to tak, že jim lidé z těch mnoha končin , co sem k nim přišli, rozumí. Nastalo něco zvláštního. Nastalo simultánní zvěstování evangelia lidem různých jazyků. Bůh dal evangelium jednomu národu v jednom jazyku a nyní ve všech jazycích všem národům. Učedníci dostali moc mluvit skutečnými cizími jazyky, A není to nějaká hatmatilka či nesrozumitelný hlasový projev, ale skutečná řeč, které se nikdy neučili. Tento dar umožnil v této chvíli šířit evangelium do světa. Je to ale jednorázová událost, která se neopakuje vždy, když je seslán  Duch svatý. Pak se mohou projevovat i jiné hlasové projevy či schopnosti. Takovou situaci popsal Lukáš podle vyprávění Petra takto:
Vložil: Tomas v Pondělí, 01. březen 2021 @ 21:59:21 CET (737 čtenářů)
Více... | 25498 bytů | 71 komentáře | Skóre: 0



Život víry: Los a respektování Boží vůle
Zamyšlení

poslal Frantisek100

·  1První knihu, Theofile, jsem napsal o všem, co Ježíš činil a učil od samého počátku ·  

2až do dne, kdy v Duchu svatém přikázal svým vyvoleným apoštolům, jak si mají počínat, a byl přijat k Bohu; ·  
3jim také po svém umučení mnoha způsoby prokázal, že žije, po čtyřicet dní se jim dával spatřit a učil je o království Božím. ·  
4Když s nimi byl u stolu, nařídil jim, aby neodcházeli z Jeruzaléma: „Čekejte, až se splní Otcovo zaslíbení, o němž jste ode mne slyšeli.  

 Para překlad      Milý Teofile, také tuto druhou knihu věnuji tobě, V té první jsem se snažil zachytit vše, co Ježíš dělal a učil od počátku až do svého odchodu k Bohu. Tehdy dal také poslední pokyny o Duchu svatém úzkému kruhu svých učedníků. V období čtyřiceti dnů od své smrti a zmrtvýchvstání se s nimi setkával, dokázal jim, že je opravdu živ a pověděl jim, že se vrátí, aby uskutečnil Boží záměr se světem. Když byli ještě pospolu, řekl jim, aby po jeho odchodu neopouštěli Jeruzalém, ale čekali tam, až Bůh vyplní svůj slib
Vložil: Tomas v Neděle, 28. únor 2021 @ 14:24:39 CET (208 čtenářů)
Více... | 17875 bytů | 3 komentáře | Skóre: 0



Život víry: Pokušení na poušti.
Katolicismus

poslal oko


Docela mě překvapila Toníkova odpověď:


..." Ne, Pánu Ježíši Kristu nebylo k něčemu, že pokušení nepodlehl - před pokušením i po pokušení byl Ježíš dokonalý. Navíc ta pokušení od pokušitele byla poněkud trapná (o tom už tu byla řeč). Ale jsou lidé, co si myslí, že Satan je nejinteligentnější na světě..."  



Vložil: Tomas v Neděle, 28. únor 2021 @ 14:24:20 CET (248 čtenářů)
Více... | 8119 bytů | 8 komentáře | Skóre: 0



Život víry: Kázání o údělu člověka
Kázání

poslal lutrik

První čtení: Kazatel 12,6 - 8: „Pamatuj na svého Stvořitele, než se přetrhne stříbrný provaz a rozbije se mísa zlatá a džbán se roztříští nad zřídlem a kolo u studny se zláme. A prach se vrátí do země, kde byl, a duch se vrátí k Bohu, který jej dal. Pomíjivost, samá pomíjivost, řekl Kazatel, všechno pomíjí.“


Druhé čtení: Matouš 25,31 - 46: „Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním, posadí se na trůnu své slávy; a budou před něho shromážděny všechny národy. I oddělí jeden od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů, ovce postaví po pravici a kozly po levici. Tehdy řekne král těm po pravici: `Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa. Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne, byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou.´ Tu mu ti spravedliví odpoví: `Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a nasytili jsme tě, nebo žíznivého, a dali jsme ti pít? Kdy jsme tě viděli jako pocestného, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě? Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme za tebou?´ Král jim odpoví a řekne jim: `Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.´ Potom řekne těm na levici: `Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, připraveného ďáblu a jeho andělům!“ Hladověl jsem, a nedali jste mi jíst, žíznil jsem, a nedali jste mi pít, byl jsem na cestách, a neujali jste se mne, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě, byl jsem nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste mě.´ Tehdy odpoví i oni: `Pane, kdy jsme tě viděli hladového, žíznivého, pocestného, nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?´ On jim odpoví: `Amen, pravím vám, cokoliv jste neučinili jednomu z těchto nepatrných, ani mně jste neučinili.´ A půjdou do věčných muk, ale spravedliví do věčného života."“

Vložil: Tomas v Pondělí, 15. únor 2021 @ 21:53:55 CET (311 čtenářů)
Více... | 11929 bytů | 1 komentář | Skóre: 0



Život víry: Bez apoštolského magisteria jsme jen děti....
Kázání

poslal gregorios777

Vložil: Tomas v Pondělí, 15. únor 2021 @ 21:53:15 CET (629 čtenářů)
Více... | 6041 bytů | 72 komentáře | Skóre: 0




Stránka vygenerována za: 1.46 sekundy