poslal leonet 1Kor. 1,18. Slovo kříže je totiž bláznovstvím těm, kteří hynou, ale nám, kteří jsme zachraňováni, je moci Boží.
2 Petr 3,14. Proto, milovaní, očekáváte-li tyto věci, vynasnažte se, abyste jím byli nalezeni v pokoji, bez poskvrny a bez úhony.
2 Petr 3,18. Rosťte v milosti a poznání našeho Pána a Zachránce Ježíše Krista.
Apoštol Petr ve svém druhém listu nabádá věřící, kteří očekávají nové nebe a novou zemi, ve kterých spravedlnost přebývá, aby se snažili zachovávat bez poskvrny a bez úhony. Dále poukazuje na slova apoštola Pavla a upozorňuje na obtížné pochopení některých míst. Varuje před neutvrzenými a neupevněnými, kteří tato slova natahují. Dále Petr vyzývá věřící, aby rostli v milosti a poznání našeho Pána Ježíše Krista.
Apoštol Pavel tato slova nazval „slovo kříže“. Někteří list apoštola Pavla Římanům, označují právě jako „slovo kříže,“ neboli, jak mají věřící žít svůj život s Bohem. Podívejme se, co nám, věřícím, Duch Svatý předává skrze Pavla.
Pro jednodušší orientaci si list do Říma rozdělíme na několik části, a to podle jejich hlavní myšlenky. Každý věřící by po svém znovuzrození narazit na dvojí problém. Hříchy a hřích, a tomuto Pavel věnuje prvních 8 kapitol listu. Prospěje nám, když si je rozdělíme na dvě části. Povšimněte si hlavního rozdílu v klíčové myšlence každé části.
První část, tj. od Ř 1,1 do 5,11 a druhá část od 5,12 do 8,39. Obě části hovoří o jednom hlavním předmětu – hříchu.
První část zdůrazňuje množné číslo slova „hřích“, kdežto v druhé části se slovo „hřích“ užívá v jednotném čísle.
Důvodem je, že první část probírá otázku hříchů, jichž jsme se dopustili před Bohem, a kterých je tolik, že snad nemohou být ani spočteny.
Kdežto ve druhé části se jedná o hřích, jenž působí v nás a už nezáleží na tom, kolik jsme jich spáchali, neboť je to neustále jeden hlavní hřích, který působí ty ostatní.
Pavel nám říká, potřebujeme odpustit všechny spáchané hříchy, ale také potřebujeme osvobodit od moci hříchu v nás.
První se týká našeho svědomí, druhé našeho života.
Můžeme obdržet odpuštění všech svých hříchů, ale nemusíme mít mír v duši, právě pro svůj hřích v nás.
Když poprvé po našem znovuzrození zasvítí svit jitřenky v našem srdci, vidíme své hříchy vůči Bohu a prosíme o odpuštění. Jsou-li nám odpuštěny, činíme další objev. Zjišťujeme, že máme ve svém nitru hřích, který nás nutí činit hříchy stále znovu.
Vidíme, že jsme nespáchali jen hříchy vůči Bohu, ale že v našem nitru je něco nesprávného. Objevujeme, že jsme hříšníci.
Máme v sobě sílu, která nás neustále svádí hřešit. Můžeme hledat a získat odpuštění a přece opět hřešíme.
Toto období může trvat pár měsíců, ale i roky, u některých žel i desítky let.
Můžeme být nesmírně vděční za Boží odpuštění, ale přesto potřebujeme něco více, potřebujeme osvobození od moci hříchu v nás.
Na tento problém má Bůh dvojí lék. Krev Kristova a Kristův kříž!
Pavel v listu ukazuje na další myšlenku.
V první části je dvakrát zmínka o krvi Pána Ježíše (Ř 3,25 a 5,9), v druhé části je zmíněná jiná myšlenka, (Ř 6,6) s Kristem jsme ukřižováni.
První část se zabývá „krvi Kristovou“, prolitou za naše ospravedlnění na „odpuštění hříchů“.
Druhá část se zabývá dílem vykonaným skrze „Kristův kříž“, což znamená našim spojením s Kristem v jeho smrti, jeho pohřbeni a z mrtvých vstání.
Toto rozlišení si uchovejte v paměti.
Tady vidíme, že krev Kristova má co činit s tím, co jsme spáchali, kdežto kříž jedná s námi takovými, jací jsme.
Krev se týká našich hříchů, kříž jedná s naší schopností hřešit.
Kdokoliv se vydal na cestu, měl by si plně uvědomit cenu této Kristovy krve.
Tři základní aspekty této krve budou předmětem dalšího článku.
