Grano Salis - Cíl evangelia

Ef 1:3-14 Požehnaný Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nám/nás požehnal veškerým duchovním požehnáním v nebeských věcech v Kristu. On si nás v něm (v Kristu) vybral před založením světa, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří v lásce, když nás podle zalíbení/rozhodnutí své vůle předurčil skrze Ježíše Krista k tomu, abychom se stali jeho syny ke chvále slávy jeho milosti, kterou nás obdařil ve svém milovaném Synu. V něm máme vykoupení skrze jeho krev — odpuštění přestoupení podle bohatství jeho milosti, kterou nás hojně zahrnul ve vší moudrosti a rozumnosti, když nám oznámil tajemství své vůle, jak se mu líbilo a jak si předsevzal v něm/sám v sobě, aby pro správu období, v němž budou naplněny příhodné časy/ke správě plnosti časů uspořádal pod jednu hlavu v Kristu všechny věci: ty na nebesích i ty na zemi, aby je uspořádal v něm. V něm, v němž jsme se stali i dědici/dědictvím Božím, když jsme byli předurčeni podle předsevzetí toho, který působí všechno podle rady své vůle, abychom tu byli k chvále jeho slávy, my, kteří jsme již předtím doufali v Krista. V Něm i vy, když jste uslyšeli slovo pravdy, evangelium své záchrany, a když jste uvěřili, v něm jste byli zapečetěni zaslíbeným Duchem Svatým, jenž je závdavkem našeho dědictví až do vykoupení získaného vlastnictví k chvále jeho slávy.

Nedávno se mě tu Eleazar zeptal pod článkem "Tajemství evangelia a víry", jaký mají prospěch ze zvěstování tajemství (obecně či v tomto případě) jeho zvěstovatelé? "Moji" (ve skutečnosti Pavlovu) odpověď si můžete přečíst pod zmíněným článkem. Mne to však přivedlo k napsání tohoto článku, aby bylo zřejmé, proč je vlastně evangelium kázáno, jaký tím Bůh sleduje cíl.

Napoví nám úvodní verše z 1. kapitoly epištoly Efezským, zejména jejich podtržené části. Velmi stručně řečeno - cílem evangelia je, aby se z pro Boha mrtvých hříšníků, chodících/žijících podle těla ve svých hříších, žádostech a vášních, což vede ke smrti, stali Boží synové chodící podle Ducha/žijící v duchu, což vede k pokoji s Bohem a k životu věčnému. Boží evangelium není jen o spasení, odpuštění hříchů, smíření s Bohem. Bůh chce být skrze člověka vyjádřen. Nejprve byl Bůh vyjádřen skrze jednoho člověka, svého jednorozeného Syna Božího - našeho Pána Ježíše Krista. Ten se stal ve vzkříšení prvorozeným Božím Synem mezi mnoha bratry (Ř 8:29), tzn. mnoha Božími syny, kteří jsou jednotlivě údy Těla Kristova a souhrnně vyjádřením Krista jako Jeho Tělo, Jehož je Hlavou, a které buduje coby svou Církev, jíž brány podsvětí nepřemohou.

Ef 4:11-16 A on dal jedny apoštoly, jiné proroky, některé evangelisty, jiné pastýře a učitele, aby připravili svaté k dílu služby, k vybudování těla Kristova, dokud nedospějeme všichni k jednotě víry a plného poznání Syna Božího, v dospělého muže, v míru postavy/věku Kristovy plnosti, abychom již více nebyli jako děti, zmítáni vlnami a hnáni každým větrem učení v lidské nestálosti, v chytráctví k nastražené cestě bludu, nýbrž abychom byli pravdiví v lásce a rostli vyznávali pravdu a v lásce rostli všemi způsoby v toho, který je Hlavou, v Krista. Z Něho celé tělo, spojované a držené pohromadě pomocí každého kloubu podpory, která je podle činnosti a míry jedné každé části, bere výživu pro svůj růst/působí růst těla ke svému vybudování v lásce.

Budování Těla Kristova v lásce je proces, během něhož dochází skrze růst v životě, tzn. zformování (Ga 4:19) a nárůstu Krista ve věřících (Ko 2:19), který je jejich životem a vším (Ko 3:4,11), k proměně (duše - viz Ř 12:2), připodobnění obrazu Syna Božího a oslavení věřících (= vzkříšení v oslavených tělech, majíchch podobu těla Jeho slávy - Fp 3:21), které Bůh předem určil, povolal, ospravedlnil a oslavil. Cestou k růstu v životě je jíst, pít a dýchat Krista, který je Slovo (jedení - J 1:1, 6:57), stal se Duchem oživujícím (1K 15:45b - pití) a Jehož jméno máme vzývat, abychom byli zachráněni a aby k nám Pán mohl být štědrý (Ř 10:12-13, 1K 1:2, 2Tm 2:22 - dýchání).

Ř 8:19 Vždyť celé tvorstvo toužebně vyhlíží a očekává zjevení Božích synů. Proto také píše apoštol Pavel všem těm, kdo jsou v Římě, milovaným Božím a povolaným svatým (1:7) v 15. verši: přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče!

A na závěr apoštol Jan - 1J 4:7-12 Milovaní, milujme se navzájem, neboť láska je z Boha, a každý, kdo miluje, se z Boha narodil a Boha zná. Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska. V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh na svět poslal svého Syna, toho jediného, abychom skrze něho měli život. V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že On miloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy. Milovaní, jestliže Bůh takto miloval nás, i my se máme navzájem milovat. Boha nikdo nikdy neviděl. Jestliže se milujeme navzájem, Bůh v nás zůstává a jeho láska v nás dosáhla svého cíle.

Kéž se nad námi Pán smiluje a dá nám poznat Boží evangelium v jeho plnosti, aby kázání vysokého a plného evangelia přineslo Bohu i nám toužebně očekáváný výsledek a cíl, kvůli němuž nám je Pán svěřil, aby bylo kázáno všemu stvoření (Mk 16:15-16) s tím záměrem, aby Bůh dosáhl svého cíle. Amen.

Tož tak.

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace