Grano Salis - Je církev svatá?

V čem spočívá svatost církve.

Rád bych se s vámi podělil o pohled na církev, jak jsem objevil na této adrese:
http://www.distance.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=6&idc=493&Itemid=65

Co je prvořadým úkolem církve?

Je to snad charita, zakládání náboženských spolků, péče o umělecké památky? Hlavním cílem a posláním církve je zprostředkovat lidem zjevené pravdy a svátostný život – život vedoucí k Bohu.

Svatost církve znamená především neomylnou komunikaci Bohem zjevených pravd, které zajišťuje autorita apoštolů, Kristem k tomu povolaných a určených. Tato autorita garantuje, že se v dějinách zprostředkovávají stále tytéž, a tedy lidskou omylností či hříšností neporušené, pravdy víry; Pravdy, které jsou nutné ke spáse a které se týkají i Bohem daných prostředků, jež k ní nejúčinněji vedou. Magisterium a svátosti jsou tedy oním nadpřirozeným aspektem církve, kvůli němuž mluvíme o její svatosti – jsou důvodem svatosti.
Právě nedostatek Bohem stanovené autority znamená absenci svatosti jiných náboženských společností. Tím samozřejmě není míněno, že by např. evangelíci museli být v mravním smyslu nutně méně „svatí“ než katolíci. Něco takového pravda o svatosti katolické církve neimplikuje. Implikuje však, že ostatní křesťanská společenství vedou své členy ke Kristu jen potud, pokud participují na pravdách církve. Autorita vybavená mocí od Boha totiž může být jen jedna; vylučuje rozmanitost protichůdných nauk.

Příklad absence božské autority, a tedy i svatosti, můžeme nalézt v mylném přístupu k Písmu: Společně s protestanty předpokládáme, že Písmo je Božím sdělením, a to sdělením životně relevantních pravd. Protestanti dále předpokládají, že tyto pravdy si lze osvojit samostatným studiem. Písmo pokládají za jediný pramen poznání Božího sdělení, neboť je prý výkladově soběstačné. Písmo ale bývá interpretováno velice různě. Znamená to snad, že Bůh nechtěl nebo nedokázal lidem dokonale sdělit a svěřit k hlásání tak důležité pravdy o životě? Nedokázal snad zajistit možnost jejich bezchybného předávání? To je nemyslitelné. Proto není rozumně myslitelné, aby Bůh stanovil způsob předávání víry tak, jak předpokládají ti, kdo izolují Písmo jako jediný zdroj zjevených pravd.

Námitka proti svatosti církve se nejčastěji odvolává na excesy církve v dějinách. Uváděné historické případy (inkvizice, upalování čarodějnic, tmářství církve aj.) však bývají obvykle hrubě dezinterpretovány. To svádí k apologii, která primárně soustředí pozornost na korigování demagogické manipulace s historií.
Účinněji a lépe však logice námitky odpovídá postup, v němž klidně uznáme pro církev nepříjemná dějinná fakta a poukážeme na fakt, že nedokazují to, co se snaží namítající dokázat – nesvatost církve. Kristus přece svým následovníkům neslíbil a nezajistil bezhříšnost a neomylnost celého jejich poznání během pozemské existence. Právě to však neoprávněně předpokládá ten, kdo špatnou historickou zkušeností argumentuje proti svatosti církve.

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace