Tak vznikla kniha: História o ťažkých protivenstvách církve Českej. Z tejto knihy som vybral mučenníka, ktorí by mali byť naším vzorom v správaní a jednaní, aj keď naším najväčším vzorom ostáva P.J.Kristus.
Jeden z dvadsiatich siedmich českých pánov, ktorí boli popravení na Staromestskom námestí bol aj
 
Jan Jessenius

Rodem byl z Uher člověk urozený v umění mnoha zemím známý, akademie pražské rektor. Léta 1618 učiněn byv od stavů českých do Uher legátem a poselství dobře vyřídiv, když se zase vracoval, jat jest a do Vídně dovezen. Potom pak za Matyáše na sněmu nějakého od stavů jatého Vlacha zase propuštěn.
Ale Ferdinand Prahy dostav, zase ho jíti a s jinými do vězení dáti poručil, jehož on na podobojí, ovšem pak na sebe krvavou mysl znaje, ničeho jiného než co se s ním stalo, neočekával.
 
Uslyšev na sebe žalostný ortel, řekl: “Hanebně a ukrutne s nami zacházite. Ale vězte, že se najdou ti, kteří hlavy naše od vás potupne na divadlo vystrčené poctivě pohřbývati budou.
 
Aby Jessenia na papežskou víru přivedli jezuité žádné práce nelitovali, ale nadarmo. Když o tom mluvili, že skutkové ospravedlňují, odpověděl: 

Na to Jessenius: “Oho,a kdež zůstane očistec pro ty, kteří zde míry dobrých skutků  vyplniti nemohou připravený ?“ Oni vidouce ,že z nich má smích odešli.
 
Vyveden byv na teatrum popravní obrátil se k soudcům řekl: “Daremně Ferdinand tyranstvím utvrzuje trůn svůj; Fridrich předce kralovati bude.“

Když kat přistoupil, jazyk uřezati chtěl, spěšně ho vyplazil. Pak na kolena klekl sťat. Hlava s jinými k vystrčení na divadlo odložena, tělo pak do pytle dáno, aby za branami po dokončení této popravy pod šibenici na čtvrti rozťato a na čtyři kola zavěšeno bylo.